Lípa pro našeho Wenzla Jaksche

Místní skupina Seliger-Gemeinde Mnichov

Studijní text

Letošní výlet 30 sudetoněmeckých sociálních demokratů z celého Německa, v čele s mnichovskou skupinou Seliger-Gemeinde, se konal v polovině července na Šumavu.

Waldemar Deischl a Peter Wesselowsky naplánovali čtyřdenní výlet. Přes Prachatice pokračovali do hotelu v Českých Budějovicích. Mladý místní průvodce jim předvedl krásy zachovalých městských památek a večer skončil tradičně v restauraci Masné krámy. Letmo skupina prošla následující den Tábor a jeho Husitské muzeum. Tam se setkala s českou  historickou osobností Janem Husem, bitvami husitských válek, malbami a osobní předměty historika, politika a nacionalisty Františka Palackého. Také shlédla věž s hodinami, které mají ukazatel a otočný 24-hodinový číselník.

Pak navštívila malebnou Třeboň, české mincovní město se zámkem a od 16. století centrem chovatelství jihočeského kapra. Vrátila se zpět do Českých Budějovic, kde na šedivém nádraží je stále znát Habsburská tradice. Blízkost Rakouska je patrna také z německé řeči v barech.

Příští den se konala návštěva Dlouhých Stropnic, rodiště Wenzla Jakschse, které dnes čítají jen 50 obyvatel. V rámci přípravy se ozval hlas sudetoněmeckých sociálních demokratů: Zvukové záznamy ze starých jednání v Praze a Wiesbadenu. A byly čteny dosud nezveřejněné vzpomínky ze života Wenzla Jakschse, také paměti z jeho "Quellen des Lebens (Zdroje života)", v kontextu se skutečným prožitkem krajiny. V Českém Krumlově se přidalo deset zůstavších ve vlasti, vedených Emmou Marxovou, předsedkyní Šumavského spolku.

Ve Stropnicích, hlavním místě kde Jaksch chodil do školy až do jara 1910 a téměř 8 let se učil, stále ještě funguje velká školní budova z roku 1929. V této době se zde vyučuje několik málo českých dětí, z důvodu zcela pomýlené české menšinové politiky. Skupina shlédla údolí Dlouhých Stropnic, kterým se vine potok. Tam, kde kdysi stál dům Jakschovy rodiny, je dnes louka, na které je pylon a jen starý most přes potok ukazuje bývalou polohu předních dveří do domu. Tam skupinu uvítali zástupci obce. Louka u silnice u říčky byla posekaná a keře byly zastřižené, aby měl nový strom světlo a vzduch. Mladá lípa byla obstarána a díra  vykopána.

Peter Wesselowsky informoval o životě Wenzla Jakschse, Waldemar Deischl pak přečetl slova čestné předsedkyně Olgy Sippl: "Drahý příteli Wenzle Jakschi: přejeme si, aby tento strom, který my, vaši přívrženci, sázíme, nabral svými kořeny z rodné půdy takovou sílu, aby se zelenal a odolával bouřím. Děkujeme vám, zodpovědní politici, milé občanky a občané, kteří jste nám toto umožnili! To dokumentuje skutečnost, že mír a spolupráce, vyhlášené takzvanými vysoce postavenými politiky, jsou skutečně přijaty. Realizace však může být úspěšná pouze tehdy, jestliže my, obyčejní lidé, to budeme uskutečňovat. Děláme to pro ně a pro vás,  i když se setkáváme až dnes, v přátelství, v práci pro mír v budoucnosti." Stropnický místostarosta František Vaněček a radní Hana Valentová ocenili Jaksche v češtině.

Pak se uchopili Němci a Češi lopatu a brzy byl strom zasazen. Nyní se Wenzl Jaksch, který svůj rodný dům vždy nosil na obrázku s sebou, protože od útěku v březnu 1939 mu nikdy nebylo umožněno vkročit na české území, a když jej chytila touha, díval se vždy od Mandelsteinu z Horních Rakous, 50 let po smrti symbolicky vrátil.

Několik set metrů směrem k hranici s Rakouskem, čekaly na terase kuželny provozované obcí grilované klobásy, pivo, pečivo a káva. Sestra radního Valentová a místní předsedkyně Marta Kotrčová měly zřejmě s Emmou Marxovou, která předtím dvakrát Stropnice navštívila, největší zásluhu na úspěchu aktu výsadby stromu.

Cesta pak skupinu zavedla do poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Dobré vodě, kde je zdroj svaté vody, a který Jaksch vždy viděl, když se díval na krajinu s domem jeho rodičů. Kostel se tyčí nad oblastí a svítí nádherou, rekonstruovaný je od roku 2015. Pak jela výprava zpátky do Českého Krumlova a zůstavší ve vlasti se vrátili pěšky kopci nad zákruty Vltavy do města - přes zahradu, hrad a město.

Na zpáteční cestě z Budějovic skupina nejprve putovala přes cisterciácké opatství Vyšší Brod na řece Vltavě, které kdysi mělo silný vliv na stropnickou církev. Při jízdě podél Vltavy pustil Wesselowsky do autobusových reproduktorů Smetanovu "Vltavu". Cesta vedla kolem letního tábora u přehrady Lipno, kolem rodiště Adalberta Stiftera v Horní Plané a konečně k potěšení z české kuchyně ve Vimperku na úpatí Boubína. Šumava, kterou skupina projížděla, její písně, které zazněly z mnoha hrdel v autobuse, přispěly vedle politického vzdělávání k uctění památky Wenzla Jaksche.

Ulrich Miksch, Sudetendeutsche Zeitung, 22.7.2016, str. 10

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf