předpovídá Z. Brzezinski a H. Kissinger
V roce 1997 vyšla v New Yorku publikace „Velká šachovnice“, jejímž autorem je Zbigniew Brzezinski. Tento americký politolog považuje Euroasii za dějiště rozhodující mocenské hry. Kdo ovládá tento „světový ostrov“, ten vládne světu. Je nutné, jak soudí, posunout vlastní dějiště hry co nejdále od Lisabonu na východ. Dojde-li k tomu, pak střed se bude postupně zapojovat do rozhodující sféry vlivu Západu, v níž dominují Spojené státy.
Na str. 59 tohoto díla umístil Brzezinski mapu oblasti neklidu, konfliktů a násilí. Ta sahá od jižních hranic Ruska k čínské provincii Sin-ťiang, dále pak k Indickému oceánu, na západ k Rudému moři, zasahuje Egypt, Súdán, dále míří na sever a k východnímu konci Středozemního moře zpět na Krym.
Podíváme-li se na uvedenou mapku blíže, zjistíme, že zahrnuje, kromě části severní Afriky, všechny státy, v nichž dochází nebo v nichž má dojít k „revolucím“. K rozvlnění vytýčené oblasti, podle mého názoru, přispěly i samy tamní proamerické diktatury, které za pomocí USA dlouhodobě utiskovaly a vysávaly své národy.
„Součástí problémů v této nestabilní oblasti může být ohrožení americké převahy islámským fundamentalismem. Ten by mohl zneužít nepřátelského postoje islámského náboženství k americkému způsobu života a těžit z arabsko-izraelského konfliktu, aby podkopal prozápadní vlády na Blízkém východě a nakonec ohrozil americké zájmy v této oblasti, zejména v Perském zálivu. Ale bez politické soudržnosti a bez existence jednoho skutečného silného islámského státu bude hrozba, kterou islámský fundamentalismus znamená, postrádat geopolitické těžiště, a proto jeho násilné projevy patrně nebudou vedeny jednotně… Je pravděpodobné, že se tato obrovská oblast, rozrušená vlnami nenávisti a obklopená navzájem soupeřícími silnými sousedy, stane se jedním velkým bitevním polem, na němž se povedou války, především však vleklé a krvavé etnické a náboženské konflikty. …Vnitřní napětí v Turecku a Iránu pravděpodobně nejen zesílí, ale i podstatně omezí stabilizující úlohu, kterou jsou obě země schopny hrát uvnitř tohoto výbušného regionu.“
Z. Brzezinski mluví též o budoucí možné úloze Čína v geopolitické rovině: „Čína, z níž vyrostla opravdová mocnost, představuje geostrategický problém prvořadého významu… Uspořádání vztahů s Čínou si však rovněž vyžádá svou daň… Vyjádřeno bez obalu: Amerika by měla být připravena akceptovat určitou sféru čínského vlivu jako součást politiky úspěšného kooptování Číny do světových záležitostí, otázkou však je, jak velká tato sféra bude a kam až zasáhne. Které oblasti – dnes mimo dosah čínského politického vlivu – bude třeba postoupit znovu se vynořující Říši nebes?
V této souvislosti je zachování americké přítomnosti v Jižní Koreji mimořádně důležité. Bez ní si lze jen velmi obtížně představit další fungování Americko-japonského obranného mechanismu v nynější podobě… Avšak jakýkoli pohyb směrem ke sjednocení Koreje pravděpodobně naruší základy další americké vojenské přítomnosti v Jižní Koreji. Sjednocená Korea by se mohla zříci americké vojenské ochrany , což by zřejmě byla skutečná cena, kterou by Čína požadovala, že svým rozhodujícím vlivem podpoří sjednocení poloostrova.“ (c.d., str. 59-60)
Velmi otevřeně hovoří Z. Brzezinski o tehdejší Evropě. „Ale nejzávažnější problém představuje fakt, že skutečně „evropská“ Evropa jako taková neexistuje… Je krutá pravda, že západní Evropa, a čím dál tím víc i Evropa střední, zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob. Tento stav není dobrý ani pro Spojené státy, ani pro evropské národy.“ (c.d., str.65)
Rovněž tak autor „Velké šachovnice“ se zmiňuje o Německu. „V intenzivní angažovanosti pro Evropu spatřuje Německo možnost své historické očisty, restauraci morální a politické důvěryhodnosti…Přes počáteční neochotu sjednocené Německo nakonec (z amerického podnětu) formálně uznalo hranici na Odře a Nise a tento krok odstranil nejvýznamnější výhrady Polska, jež bránila rozvoji užších vztahů s Německem… Přes Polsko mohl německý vliv rychle postupovat na sever – Po Pobaltí – a na východ – na Ukrajinu a do Běloruska…
Skutečnost, že střední Evropa přijala vůdčí roli Německa – což nebylo zejména u menších středoevropských zemí tak jednoduché -, dosti usnadnila na první pohled zřejmá německá snaha , aby se klíčové evropské instituce posunovaly i směrem na východ.“ (c.d., str. 67-76 )
„Tento úkol od Spojených států vyžaduje, aby se jasně angažovaly v konečném přijetí Evropy jako globálního partnera Ameriky.“ (c.d., str. 77)
Francie ani Německo nejsou dostatečně silné, aby vybudovaly Evropu samy bez cizí pomoci a aby s Ruskem vyřešily otázku jejího sporného geografického rozsahu. Tento úkol od Spojených států vyžaduje , aby se energicky, cíleně a rozhodně do vymezování ˇevropské geografie´ zapojily, v první řadě s Německem, a aby se zapojily i do jednání o definitivním postavení pobaltských republika a Ukrajiny v evropském systému, což je, obzvláště pro Rusko, velmi citlivá problematika.“ (c.d., str. 77-92)
„Hlavní cíl Spojených států v Evropě lze tedy shrnout zcela prostě: pomocí skutečného transatlantického partnerství upevnit americké předmostí euroasijského kontinentu, aby se rozšiřující Evropa mohla stát reálným odrazovým můstkem pro pronikání mezinárodního řádu – založeného na demokracii a spolupráci – do Eurasie.“ (c.d., str. 92)
Velmi zajímavé jsou věty, které Z. Brzezinski napsal o Rusku. „V době bezprostředně po rozpadu Sovětského svazu představoval Jelcinův základní postoj vrchol staré, nicméně v podstatě neúspěšné ´prozápadní´ koncepce ruského politického myšlení: totiž že Rusko patří k Západu, mělo by být jeho součástí a co nejvíce jej napodobit při řešení domácích záležitostí… Záměrně přátelský postoj Západu, zejména Spojených států, k nové ruské vládnoucí elitě povzbudil prozápadně orientované ruské představitele při určování zahraniční politiky jejich země. Když Američané začali pro vztah Moskvy a Washingtonu razit heslo ´vyspělé strategické partnerství´, jako by tím posvětili nové demokratické americko-ruské kondominium, které nahradilo dřívější soutěžení. Toto kondominium mělo mít celosvětový rozsah… Tento přístup byl však problematický, neboť postrádal patřičnou dávku jak mezinárodního, tak vnitropolitického realismu. Přestože koncepce ´vyspělého strategického partnerství´ vypadala lichotivě, byla zároveň zavádějící. Spojené státy neměly v úmyslu dělit se s Ruskem o vládu nad světem, a ani nemohly, i kdyby o to stály. Nové Rusko bylo příliš slabé.“ (c.d., str. 104-105)
Úkol pro nejbližší budoucnost zní následovně: Je třeba zajistit, aby žádný jednotlivý stát či koalice států nezískaly moc k vytlačení Ameriky z Eurasie nebo k významnému oslabení americké role hlavního globálního rozhodčího.“ (c.d., str. 200)
„Takto decentralizované Rusko by na druhé straně nemělo mít sklon podléhat imperiální mobilizaci. Volný svazek – složený z evropského Ruska, sibiřské republiky a republiky Dálného východu - … Každá z jeho tří složek by měla být schopna povzbudit svůj vlastní tvůrčí potenciál, jejž po staletí dusil byrokratický moloch Moskvy.“ (c.d., str. 204)
Medvěděv: Stejný scénář připravovali pro nás...
Rusko: Ruský prezident Dmitrij Medvěděv se 22. února 2011 ve Vladikavkaze zmínil o revolucích v arabských zemích:
"Podívejte se na situaci, která vznikla na Blízkém Východě a v arabském světě. Je těžká. Dají se čekat velmi velké problémy. V řadě případů se dá mluvit o dezintegraci velkých hustě obydlených zemí, o jejich rozpadu na malé fragmenty. A země jsou to velmi nejednoduché. Je celkem pravděpodobné, že proběhnou složité události včetně příchodu fanatiků k moci. Bude to znamenat požáry na desítky let a pokračující rozšiřování extremismu.
Je nutné dívat se pravdě do očí. Takový scénář oni dříve připravovali pro nás, a teď se ho tím spíše budou snažit realizovat. V každém případě tento scénář neprojde. No všechno, co tam probíhá, bude mít přímý vliv na naší situaci, přičemž řeč jde o dost dlouhé perspektivě, řeč jde o perspektivě desítek let." Rusko: Ruský prezident Dmitrij Medvěděv se 22. února ve Vladikavkaze zmínil o revolucích v arabských zemích:
"Podívejte se na situaci, která vznikla na Blízkém Východě a v arabském světě. Je těžká. Dají se čekat velmi velké problémy. V řadě případů se dá mluvit o dezintegraci velkých hustě obydlených zemí, o jejich rozpadu na malé fragmenty. A země jsou to velmi nejednoduché. Je celkem pravděpodobné, že proběhnou složité události včetně příchodu fanatiků k moci. Bude to znamenat požáry na desítky let a pokračující rozšiřování extremismu.
Je nutné dívat se pravdě do očí. Takový scénář oni dříve připravovali pro nás, a teď se ho tím spíše budou snažit realizovat. V každém případě tento scénář neprojde. No všechno, co tam probíhá, bude mít přímý vliv na naší situaci, přičemž řeč jde o dost dlouhé perspektivě, řeč jde o perspektivě desítek let."
Zdroj: http://www.ng.ru/columnist/2011-02-25/100_lesson.html, Zvedavec,
Nicméně „hra“ o světovládu se na velké šachovnici zřejmě dál hraje. Je zatím velkou otázkou, zda povstání probíhá alespoň částečně v americké režii nebo jde především o spontánní akce značné části nespokojených a hladových občanů arabských států, kteří požadují skutečnou změnu poměrů. Ať je to již tak nebo onak, Amerika usiluje bude i nadále usilovat o udržení svého mocenského postavení v rozbouřeném arabském moři i ve světě. Pozice armády, Američany vycvičené a hýčkané, je v rozvlněných arabských státech, zatím neotřesená. Kořeny impéria jsou zde stále silné. Tyto skutečnosti umožňují předpokládat, že udržení dominantního postavení v arabských státech zřejmě nebude tak těžké. Proto se USA, možná v součinnosti s osvědčenými koloniálními mocnostmi, mohou souběžně i snažit o podstatné zesílení svého vlivu v Libyí, a to především kvůli ropnému bohatství, jež tato země má. Přípravná mediální palba již běží na plné obrátky, tak jako dříve při přípravě agrese v Iráku a v Afghánistánu. Kolika lžemi jsme byli dříve zahlceni nelze ani říci. Je tomu dnes obdobně?
Do hry na šachovnici však vstupují i další nové a rodící se velmoci a mocnosti. V této situaci stabilita Euroasie nemůže být zajištěna jednou světovou velmocí, její dominancí ve světě, nýbrž jedině spolupráci všech mocností při řešení palčivých problémů současnosti, zejména při odstranění hladu, chudoby, nerovnoprávného postavení Afriky a řady arabských států. Předpokladem míru je jak bezpečnost, založená na normách mezinárodního práva, na funkčnosti Rady bezpečnosti OSN, tak na spravedlnosti, zejména sociální spravedlnosti, na lidských právech, včetně práva na důstojný život všech lidí. Všechny snahy, směřující k tzv. nutné racionální redukci počtu lidí žijících na Zemi, aby údajně nedošlo k přelidnění, nejsou ničím než novodobým barbarským nacismem v globálních rozměrech. Ti, kteří hlásají tyto a podobní teorie, jsou zločinci, kteří by měli co nejdříve stanout před Mezinárodním trestním tribunálem. Jsou nebezpečnou a aktuální hrozbou pro celé lidstvo.
Henry Kossinger: „Jestli neslyšítě válečné bubny, musíte být hluší“
Miroslav Pavlíček
NEW YORK - USA – V pozoruhodném přiznání bývalý státní sekretář (ministr zahraničí) Nixonovy éry Henry Kissinger odhaluje, co se v tomto okamžiku ve světě a zvláště na Středním východě děje. (PŘESNÁ SATIRA)
Během promluvy ve svém luxusní manhattanském bytě tento stárnoucí státník, kterému v květnu bude 89, byl až příliš přímý ve své analýze současné situace na světovém fóru geo-politiky a ekonomiky.
„Spojené státy poráží Čínu a Rusko a konečným hřebíkem do rakve bude Irán, což je samozřejmě hlavní cíl pro Izrael. Dovolili jsme Číně, aby zvýšila svou vojenskou sílu, a Rusku, aby se zotavilo ze sovětizace, abychom jim poskytli falešný pocit kuráže, což celkem přivodí jejich rychlejší pád. Jsme jako ten rychlo-pistolník, co si dovolí nechat ty vidláky pozdvihnout zbraň, a když to zkusí, tak pak je to bum-bum. Ta nadcházející válka bude tak krutá, že z ní jako vítěz vyjde jen jedna supervelmoc, a to budeme my, hoši. Také proto je EU v takovém spěchu, aby si zformovala superstrát, protože ví, co přichází, aby přežili, tak bude Evropa muset být jediným celistvým kohezním státem. Ta jejich naléhavost mi říká, že moc dobře ví, že to velké dějství je už před námi. Ó, jak jsem o tomhle krásném okamžiku snil.“
„Kontroluj ropu a budeš kontrolovat národy; kontroluj jídlo a budeš kontrolovat lidi.“
Pak pan Kissinger dodal: „Jsi-li obyčejný člověk, tak se můžeš na válku připravit odstěhováním na venkov a stavbou farmy, musíš s sebou ale vzít zbraně, protože se tam budou potulovat hordy hladových. Také, i když elita bude mít svá bezpečná útočiště a speciální úkryty, i oni musí být úplně stejně během války opatrní jako běžní občané, protože i jejich úkryty mohou být ohroženy.“
Po několika minutách pauzy, aby si srovnal myšlenky, pan Kissinger pronesl:
„Řekli jsme ozbrojeným silám, že budou muset zabrat sedm středovýchodních zemí s jejich zdroji, a ty už téměř svou práci dokončily. Všichni víme, co si o vojácích myslím, ale musím říci, že tentokrát rozkazy poslechli excelentně. Teď už je tu jen poslední schod, např. Irán, který opravdu převrátí rovnováhu. Jak dlouho může Čína a Rusko stát stranou a dívat se na Ameriku, jak dělá čistku? Velký Ruský medvěd a Čínský srp povstanou ze své dřímoty a v tomto okamžiku bude muset se vší svou silou do boje vstoupit Izrael, aby zabil tolik Arabů, kolik jen může. Doufejme, že když to všechno půjde dobře, že polovina Středního východu bude Izraelská.
Naši mladí byli během asi tak uplynulého desetiletí dobře vycvičeni u konzol na bojových hrách, a bylo zajímavé dívat se, jak Volání povinnosti moderního válečnictví 3, která přesně odráží to, co přijde, je s jejím prediktivním programováním téměř současností. Naše mládež v USA a na Západě je připravena, protože byli naprogramováni, aby byli dobrými vojáky, kanónenfutrem, a až dostanou rozkazy, aby vyšli do ulic zahájit boj s těmi potrhlými Rákosníky a Ivánky, tak rozkazů uposlechnou. Z popela povstane nová společnost, zůstane jen jediná supervelmoc, a bude to globální vláda, co zvítězí. Nezapomeňte, že Spojené státy mají ty nejlepší zbraně, máme věci, jaké nemá žádný jiný národ, a tyto zbraně, až přijde ten správný okamžik, vytáhneme do světa.“
Konec interview. Náš reportér byl z místnosti vypoklonkován Kissingerovým ceremoniářem.
Alfred Heinz
AC24,13.1.2012
.Rusko varuje: útok na Írán by byl vnímán jako přímé ohrožení naší bezpečnosti
Rusko: Dmitrij Rogozin, ruský vyslanec u NATO, varoval, že útok na Írán by Rusové považovali za přímé ohrožení své bezpečnosti.
Odborníci už dříve napsali, že pokud by Rusko nebo Čína označily "preventivní" útok na Írán za útok na sebe, byl by to de facto konec této možnosti. Rusové sice neřekli doslova, že by to vnímali jako útok na sebe, ale jsou blízko této deklaraci.
Lidstvo potřebuje mír a rozvoj, aby mohlo vytvořit podmínky pro důstojný lidský život každého člověka bez rozdílu, nikoliv tedy války, či jiné krvavé konflikty. Kdo je vyvolá, měl by být souzen mezinárodním tribunálem jako zločinec, ať již jde o kohokoliv. -redakce
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz