Když rukou teroristů zemřelo 17 lidí v Paříži, svět se zachvěl. Do ulic vyšly snad miliony lidí. Politici evropských států se předháněli ve vyslovování soustrasti. Sjeli se dokonce do Paříže, kde se „postavili do čela demonstrujících“. Tak jsme to v prvních chvílích viděli. Ale divadélko brzy skončilo. Hrdinní politici nešli s demonstranty, natožpak ještě v jejich čele, ale nechali se vyfotit v bezpečné ulici za dozoru bezpečnostních sil, aby to jen tak vypadalo. A tak i podobně v mnoha dalších případech si tito hrdinové s námi hrají jako kočka s myší. Pomalu přicházíme k názoru, že jim nemůžeme věřit. Slouží zřejmě jiným zájmům než svému lidu.
Ale jsou tady ještě důležitější věci, o kterých bychom všichni měli hovořit. Na jihovýchodě Ukrajiny již přes půl roku umírají lidé, nejen ženy, ale i děti a jejich prarodiče. Před dělostřelbou a bombardováním ukrajinské armády utíkají statisíce lidí. Opouštějí své domovy, aby zachránili své životy. Neutíkají ve své většině na Ukrajinu, ale do Ruska, kde jich jsou již statisíce. Muži často zůstávají, aby bránili své domovy a ty, kteří zůstali.
Co se rozhodli zůstat, jsou miliony. Jak tito lidé žijí? V průběhu bojů, nejenom celé hodiny, jsou ve sklepích. Jejich domy jsou poničené, infrastruktura měst, ač neustále obnovovaná, funguje jen zčásti a někdy vůbec. Lidé nemají hodiny, dny vodu, nemají elektřinu ani plyn. Postrádají léky, potraviny i ošacení. Do těchto podmínek se rodí nové děti. Aby přežily, jejich rodiče dělají všemožné. Ale i porodnice, nemocnice navštěvují ukrajinské granáty.
I v Novorusku také někteří lidé umírají najednou, podobně jako v Paříži, zásah granátu či střel z raketometů bere i několika lidem život. Většina z obyvatel již celé dlouhé měsíce živoří. Hladoví a dokonce na následky hladu i umírají. Podle údajů z OSN již před nedávnou dobou si probíhající občanská válka vyžádala na 5.000 lidských životů, mluví se však o více než dvojnásobku uvedených obětí. S lidmi umírají i celé vesnice, městské ulice a čtvrti.
Snažte se, prosím, zamyslet nad situací, v níž tito lidé den co den žijí. Je naší lidskou povinností vykřičet tuto bídu do celého světa. Mluvme o ní! Protestujme proti těm, co umírání přinesli na jihovýchod Ukrajiny! Prostě dělejme něco! Nepřejímejme pasivně jen zprávy o tom či onom vítězství banderovských nebo pravosektorovských praporů, jsou stejně vylhané jako téměř všechny informace o Novorusku. Zamysleme se sami na tou hrůzostrašnou situací, která je již malou válkou a může nás varovat před tím, co by mohlo přijít potom, před skutečnou velkou válkou a případně i před její jadernou formou. Nenechme věci dojít tak daleko! Pak půjde i o naše životy, životy celých národů.
Rusové v minulosti pro nás udělali hodně, nejednou nám pomohli. Na našich hřbitovech leží 144.000 těch, kteří v druhé světové válce padli v boji za naše osvobození na československém území. V těžkých dobách poznáš přítele, říká lidová moudrost. Rusové se již osvědčili. Musíme se osvědčit i my, dnes, kdy obyvatelé Novoruska strašně trpí a umírají.
Na slovanskou českou veřejnost se obrátil pan Nikolaj Lavriněnko, předseda Slovanského výboru Ukrajiny a předseda Mezinárodní slovanské rady. Ve své výzvě nám přibližuje situaci v Novorusku. „Dnes – 18. ledna roku 2015 ukrajinské Ozbrojené síly ostřelují z uraganů, tanků a děl předměstí Doněcka. Granáty vybuchují v obytných čtvrtích. Boří se domy, hynou pokojní civilní obyvatelé, a to i děti. Večer mi telefonovali z Doněcka příbuzní, asi hodinu jsem po telefonu slyšel lkaní žen. Mluvili o tom, že obyvatelé města jsou v panice. Kryty jsou přeplněny. Sem schovávají především děti a staré lidi.“
Dále pokračuje pan Lavriněnko: „Ukrajinská vládnoucí místa použila příměří na to, aby sem přisunula vojenské posily. Plně je podporují hlavy vlád – zemí Evropské unie a USA. Mise OBSE je nečinná a licoměrná. Lidé, žijící v Doněcku, se mne ptají, proč na podporu Charlie manifestovalo v Paříži 1,5 milionu lidí, a za tisíce zabitých v Donbasu a Lugansku není pobouření ani ve Francii, ani v bratrských slovanských zemích. Na jihovýchodě Ukrajiny už zahynulo kolem deseti tisíc lidí. Ale tyto oběti, smrt dětí, žen a starých lidí nikoho v Evropě, zdá se, nevzrušují….
Velmi prosím o projev solidarity k porušení míru takovýmto způsobem. Také prosím o zasílání kolektivních žádostí, aby Ukrajinská vláda zastavila válku proti svým občanům, na Radu bezpečnosti OSN a velvyslanectví zmíněných zemí, včetně Ukrajiny.“
Je hrůzné, když politici, nemluvím o státnicích, ty Evropa v současnosti nemá, si neustále telefonují, schází a jednají a jednají. Občas z tohoto „úsilí“ vypadne nějaká dohoda. Zpravidla, když ukrajinská armáda je v úzkých a utíká, se uzavře příměří, které Ukrajinci stejně nedodržují. A tak se to opakuje a opakuje. Slova plynou, a to i hezká. Hnedle bychom již snad po desáté uvěřili v jejich pravdivost, kdyby další události jim nevymezily jen jepičí život.
Ministr Zaorálek hned po majdanu investoval do ukrajinských borců několik desítek milionů korun. Ministr Stropnický posílá ukrajinské armádě naše ušanky a teplé zimní kabát, aby nemrzla při dělostřeleckém ostřelování novoruských měst. Podobných „našich“ aktivit je řada. Ale co dáváme přímo Novorusku? Tam lidé umírají, trpí, hladoví, mrznou, i děti stíhá stejný osud. Umírají i ve školách nebo na školních hřištích. Copak toto vše naši politici neví, nechápou? Ale ví a je jim to ve většině případů asi šum a fuk. Rusové postiženému obyvatelstvu pomáhají. Jejich humanitární konvoje brádí silnice Novoruska. Přinášejí trpícím nejen naději, ale i řadě případu i udržení života. Klobouk dolů před nimi. Evropa na ně uvaluje další a další ekonomické sankce, hrozí a vyhrožuje, ale pro trpící nic nedělá. A to je ostuda. Nadto ten evropský dvojí metr, jímž evropští mluvkové měří, je něco úděsného, co patří do hluboké minulosti
Jsme přesvědčeni, že občanská válka by skončila, kdyby USA, NATO a EU nepodporovaly finančně, zbraněmi a všemi dalšími možnými způsoby Ukrajinu, a to přesto, že musí vidět, jak ukrajinský neofašismus se šíří, jak se přelévá přes hranice do sousedních států, jak začíná opět hrozit Evropě. Západ však jen tímto nekončí. Již více než rok vyrábí všemi možnými způsoby z Ruska nepřítele. Ten údajně již již ohrožuje celou Evropu a možná i svět. Tyto a další lži jdou mimo nás. Jedno s jistotou víme, že nechceme válku. Nechceme ani další kolo studené války, která teplá a teplá, nechceme zbrojení! Nechceme cizí vojska na našem území, nechceme zde ani cizí zbraně a už vůbec si nepřejeme posílat naše vojáky do nějaké války.
Mír, spravedlnost, rozvoj a důstojný lidský život všem! Lidská práva, zejména právo na život, stojí nad všemi blokovými povinnostmi. Jsme nejdříve lidé, potom a dále opět lidé a pak někdy nakonec jsme také členy NATO, kam nás naši pánové přihlásili. Nebude-li mít toto uskupení i skutečnou lidskou dimenzi, stane se nástrojem minulosti, který destruuje, místo toho aby chránil. Toho se obáváme a před tím se především musíme sami ochraňovat! Každý lidský život je jedinečný, nenahraditelný. Kdo jej druhému vezme, je zločincem! Kdo tomu zločinu napomáhá je spolupachatelem.
Dr. O. Tuleškov
.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz