Ing. Jiří Krutina
Na výročí Pražského povstání, kdy si připomínáme událost, ve které se nezlomený národ vzepnul německé okupaci a společně s blížící se Rudou a americkou armádou pomohl osvobodit svou vlast od okupantů, jsem si přečetl v německém deníku vydávaném v České republice, v Lidových novinách, že Lidicím věnovalo tzv. sudetoněmecké velvyslanectví v Praze dar ve výši několika tisíc korun, který byl pochopitelně odmítnut.
V nepříliš vzdálené době jsme byly svědky jiné podobné „provokace“. Opět šlo o Lidice. Na den výročí vypálení a vyhlazení Lidic předseda sudetoněmeckého landmanšaftu B. Posselt vyzval prezidenta Klause, aby vyhlásil v České republice rok vyhnaných Němců.
Co se stalo v Lidicích v červnu r. 1942?
Muži byli postříleni na místě, nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let a to takřka před zraky svých žen a dětí. Ženy byly následně deportované do koncentračního tábora Ravensbrück, většina se jich nevrátila. Děti, vyjma malé skupinky určené na poněmčení, byly odvezeny do vyhlazovacího tábora Chełmno, kdy byly usmrceny plynem. Vesnice byla totálně srovnaná se zemí a to včetně hřbitova. Jednalo se o zcela normální vyvraždění civilního obyvatelstva a bezprecedentní zločin. Také byl tento čin při Norimberském tribunálu usvědčujícím důkazním materiálem ze zločinu genocidy na Českém národě. Další informace o nacistické perzekuci v českých zemích lze nalézt například zde:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/nacisticka-perzekuce-v-ceskych-zemich.html. A v dalších článcích na Českých národních listech.
Dosud se nikdo z německé strany oficiálně neomluvil, maximálně vyjádřil soucítění, ale nikdy nezazněla ze strany představitelů sudetoněmeckého landsmanšaftu jasná omluva za tyto zločiny. Navíc při německém zákroku zcela prokazatelně asistovali právě tzv. „sudetští“ Němci, kteří byli přítomni přímo při zákroku, překládali rozkazy a účastnili se i vraždění. Nejznámějším z nich byl K.H. Frank, funkcionář Sudetendeutsche Partei a poslanec Parlamentu ČSR, masový vrah českých lidí, který byl jedním z otců „operace“.
Pokud bychom nevěděli, o co skutečně usilují tito tzv. „nespravedlivě vyhnání“ a tzv. „sudetští“ Němci, tak by jinak příspěvek mohl být brán skutečně vážně jako gesto usmíření.
V tomto případě se však jedná o zcela zjevnou provokaci a mám osobně za to, že i o výsměch. Strategií těchto tzv. „sudetských“ Němců je získávat krůček po krůčku jeden ústupek za druhým, až získají dostatečnou moc otevřeně prosazovat své zájmy. Další jejich strategií je popírat všechna obvinění a přitom rukama jednat v souladu se svými cíli. Proto stále platí: sudetským Němcům nelze věřit a také jim nevěříme.
Ředitel sudetoněmeckého zastoupení prý nechápe, proč je dar nepřijatelný. Zjevně nechápe toho více, proto ani toto nepochopení není překvapením.
Není ani překvapením vyjádření „mravokárce Čechu“, katolického kněze Halíka, který se vyjádřil typicky svým „nadhledem“ a kárá lidické, dále cituji:
"Tlak na vrácení daru nebezpečně posouvá připomínky lidické tragédie zpět do dob komunistické propagandy, která tuto událost zneužívala k protiněmeckému štvaní a která sudetoněmecké organizace paušálně démonizovala. Jsem přesvědčen, že tlak na urážlivé vracení daru Sudetoněmecké kanceláře je projevem naprostého nepochopení smyslu celého projektu a podrývá úmysl učinit z Lidic místo smíření, a nikoliv dalšího potencování nacionální nenávisti." Tomáš Halík, kněz, Česká křesťanská akademie
Katolické církvi byly vždy bližší zájmy všech možných skupin před vlastním národem. Mimo jiné není od věci jasně zdůraznit, že nejvyšší představitel katolické církve u nás, dnes kardinál D. Duka, je současně členem Sdružení Ackermann-Gemeinde, která je dceřinou organizací mnichovské Ackermann-Gemeinde, jež je složkou sudetoněmeckého landsmanšaftu. Mimo jiné Dominik Duka, ještě jako arcibiskup, žehnal speciálně Peteru Bartoňovi. Tato informace o dnešním kardinálovi Dukovi není v českém tisku a médiích sdělována a proto by ji český občan měl znát.
Pan mravokárce českého národa, katolický kněz Halík vidí vše po svém a tedy přesně zvráceně. Ten, kdo opakovaně potencuje nacionální nenávist, nejsou Češi, a nebo dokonce pozůstalí lidických objetí, kteří odmítli tento dar, ale právě sudetští Němci, jejichž strategií je opakovaně vnášet svoje „ukřivdění“ z minulosti, tzv. vyhnání, do pozornosti české společnosti a názorově českou společnost tříštit a postupně prosazovat své zájmy.
Od kněze Halíka nelze očekávat jiný postoj. Mimo jiné zcela otevřeně v české TV v pořadu „Největší Čech“, prohlásil, že Jan Žižka je Usáma-bin-Ládin českých dějin, tedy nebezpečný terorista Evropy. Je vidět, že nejen, že nezná skutečná historická fakta „svého“ národa a není mu asi do dneška jasná vůbec podstata husitství ani role Jana Žižky v počátcích české reformace, ale jasně nám sděluje, kým opravdu je. Je nepřítelem všeho českého, a staví se do role povzneseného a snad i neomylného mravokárce.
Poznámka k Lidicím:
Jak by vypadala genocida Čechů, kdyby Němci vyhráli válku, si můžeme představit podle toho, co se stalo v Lidicích. Proto je nutné tuto událost našim mladším generacím připomínat. Zničení Lidic bylo mstou za odstranění R. Heydricha československými vojáky, i když již bylo známo, že nikdo z vesnice s tím neměl nic společného! Heydrich přijel do Prahy 27. 9. 1941 coby zastupující říšský protektor a hned ten den nechal zatknout premiéra Aloise Eliáše a bývalého ministra Jiřího Havelku a popravit několik generálu bývalého československého generálního štábu, kteří stáli v čele odboje. Následně vyhlásil stanné právo a zahájil systematické masové popravování příslušníků domácího odboje. Heydrichovou pravou rukou byl sudetský Němec K. H. Frank, původně nepříliš úspěšný knihkupec s Karlových varů. Ničení Lidic bylo na jeho rozkaz filmováno a on sám se přijel na dílo zkázy podívat, tak jako mnoho nacistických pohlavárů, kteří se tím bavili.
Běsnění a nijak jinak se akce Němců nedá nazvat, bylo až psychopatické. Ušetřen nezůstal ani lidický hřbitov se 400 hroby. Náhrobní kameny a pomníky byly odvezeny do Prahy a použity do základů německých kasáren. Rakve byly vyjmuty a mrtví obráni o medailonky a zlaté zuby. Někdy byly použity i trhaviny. Jeden šestnáctiletý Němec, který se na práci podílel, to popsal takto, cituji:
„Největší legrace byla, když jsme dali nálože do hřbitova. To jste měli vidět, jak lítali v povětří mrtvoly! Hlavy, nohy, ruce, některé hlavy s dlouhými vlasy, to byly ženské a my jsme s lebkami hráli kopanou…Až tam skončíme, tak se to urovná a oseje. Potom všechny polnosti Lidic a okolí dostane darem paní Heydrichová.“
(Eduard Stehlík: Lidické vzpomínání)
Po celý rok 1943 pokračovali pozemní práce, které měli změnit krajinu Lidic, zasypal se rybník, dokonce bylo změněno koryto řeky, zkrátka neměla zůstat vůbec nic, šlo o naprosté vymazání z mapy, aby nemohlo být v budoucnu identifikováno místo, kde Lidice stávali. Náklady na tyto práce dosáhli téměř tří miliónů korun, které musel zaplatit pozemkový úřad z českých peněz. Veškeré úspory lidických občanů, které měli v bankách a peněžních ústavech, byly Němci zabaveny.
Ženy z Lidic byly odvezeny do koncentračního tábora Ravensbrück, kde byly drženy v nelidských podmínkách. Dělali otrockou práci, byly týrány za nejmenší přestupky, např. za ohlédnutí, nebo úplně bez příčiny. Trpěli nedostatkem spánku, zimou a hladem. Jedna lidická žena, Blažena Pitínová, z prožitého utrpení zešílela a byly SS – many zavražděna. Na jiné ženě, Marii Šroubkové, dělali nacisté zločinné pokusy a ta také zahynula. Františce Hroníkové se narodil zdravý chlapeček, ale německé dozorkyně ho hned zavraždily.
Ženy v tomto obrovském koncentračním táboře pracovaly v denních i nočních směnách 12 hodin denně za nedostatku jídla a vody. Za nejmenší provinění, např. nesplnění norem, které byly vysilující a neustále navršovány, byly trestány bitím, stáním o hladu až tři dyn, ponořováním do ledové vody. Po práci musely vězenkyně stát na apelu, který trval až 4 hodiny, někdy celou noc. Dále následuje otřesná výpověď Jaroslavy Suchánkové, jedné z lidických žen:
„Vše co bylo v lágru vybudováno, ať se jednalo o budovy a vily pro SS dozorce, nebo silnice, stavěly vězenkyně holýma rukama až do vyčerpání všech svých sil. Válcování silnice se provádělo tak, že se do kamenného válce zapřáhly ženy. Vykládání bylo prováděno tak, že stála řada žen a lopatami přehazovali písek až na místo určení. Podobně byly vykládány cihly, které si holými rukama bez rukavic předávaly jedna druhé.
Ano, stála jsem a nechala se bít, protože případné kladení odporu, bránění se, by mohlo vyvolat úplný záchvat zuřivosti, který by mohl skončit tragicky. Tam stačila vteřina, kdy se nějakému esesákovi zlíbilo a kvůli nějaké své špatné náladě utloukl tu ženu na místě k smrti.
V táboře byla vybudována plynová komora, která začala nenasytně pohlcovat lidské oběti. Byly zavedeny proslulé selekce známé z vyhlazovacích táborů. Během nich jsme museli běžet bosé asi sto metrů před „komisí“, v níž byl mimo jiné lágrkommandant a lékař. Před nimi musel proběhnout vždy celý blok. Když některá z žen běžela těžce, nebo měla šedivé vlasy, byla na pokyn lágrkommandanta vytažena holí ze zástupu, zapsáno její číslo a dána do „jugendlágru“ s určením pro plynovou komoru. To byly nesmírně stresující okamžiky, protože člověk nikdy nemohl vědět, zda se jim momentálně neznelíbí a neskončí v plynu také.“
Ladislava Himlová, lidická žena:
„Pracovala jsem v kožešnických dílnách, jejichž vedoucí byl SS – Oberscharführer Alfred Pietsch, sudetský Němec z Liberce. Bil často vězněné ženy a odůvodňoval to tím, že se prý stále provádí sabotáž. Bil hlava nehlava, kopal do postižených, apod. Dozorkyně Marianne Raabová, také sudetská Němka z Liberce, nás při každé příležitosti bila….“
Atd.
Pane Halíku, káráte lidické za to, že se opovažují vyjádřit svůj postoj k tomuto výsměchu ze strany kanceláře sudetských Němců. A nestydíte se? Usmíření není otázkou darování „mrzkého milodaru“, ale pokání, jasné a hlasité omluvy neméně devótní jako v případě V. Havla a hlavně naprostá změna smýšlení.
A ani ta nezmění nic na dějinné zkušenosti a faktu lidických a Čechů o skutečné povaze vztahu těchto tzv. „sudetských“ Němců k českému národu.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz