„Liberec“ v červnu 1945

Zpráva o vyhnání  od Čecha Rudolfa Rokose

Sběrná vášeň NDR - Stasi :  Zachráněné dokumenty popisují události, detaily, které nejsou popisovány v České republice často.

Také je tam překlad, pravděpodobně ze šedesátých nebo sedmdesátých let, dopisu od majora Rudolfa Rokose, ve kterém 29. června 1945 vylíčil pražskému Ministerstvu vnitra průběh činnosti svého velitele, plukovníka Bartíka, v červnu v Liberci. Oddělení IX / 11  Stasi jej archivovalo pod signaturou RHE 15/78, oddíl 7. Zde jsou některé úryvky:

"Bylo přijato opatření, rozdělit vzdálenost na tři pracovní dny, které mělo tyto výsledky:

1. Pomocí pěšího transportu - nemocní a staří jeli vlakem - bylo přesunuto přes hranici směrem do Žitavy 8600 Němců, kteří byli shromážděni policií a politickými oddíly Revolučních gard (RG) v tranzitním táboře v Lidových Lázních v Horním Růžodolu. Asi  4000 lidí opustilo území republiky před posledním obdobím, které bylo určeno k přesídlení, bez doprovodu, také ve směru na Žitavu ... "

"3. To zachránilo majetek za několik set milionů v oblasti nemovitostí, archivy a kartotéky. "

"Dne 10. června jsme se zúčastnili akce proti funkcionářům NSDAP a její nástupnické organizaci. Úspěchem této akce bylo asi 3000 exulantů. V ukončení této kampaně nám poněkud bránilo velení Rudé armády v Liberci, spíše zpravodajská služba. Byla provedena změna v jejím čele.  Ale i nové vedení zdůraznilo, že i mezi Němci jsou dobří lidé, že bychom měli respektovat  zejména ty, kterým byly vydány antifašistické prověřovací listiny.  Dále se tázalo, jak by k tomu Sovětský svaz přišel, aby se v Německu staral o žebráky, udělané z Němců ze Sudet. Varovalo, že neděláme dobře, že stále ještě potřebujeme pracovníky. Dokonce i práce policejního ředitelství mohla  situaci zhoršit. Odmítlo odsunout  do 24 hodin   obyvatele pěti bloků, které dnes patří Legio bance. 

Člověk se diví: Kolik lidí  dosud žije v Reichenbergu (Liberci ), kteří pamatují Rudolfa Rokose?

Ale co přimělo Stasi, sbírat tento materiál? Nedůvěřovali všem a  pro přátelskou službu, tentokrát Československu, se pokusili dát vysídlené osoby ve své působnosti  pod tlak, dokonce i ty, kteří žili v západním Německu, šikanovat je. Ve skutečnosti měli někteří z vyhnaných lidi nacistickou minulost. Ale zločinci samozřejmě nebyli všichni, nicméně Stasi jako "štít a meč strany" je měla přesto sledovat.  Dnes jí můžeme být vděčni, ne pro její činnost, ale za zachování dokumentů. Tak se také dozvídáme o „normálnosti“ vyhnání ještě předtím, než bylo učiněno rozhodnutí v Postupimi.

Jaroslav Šonka

Sudetendeutsche Zeitung, 9.10.2015, str. 3

Volný a krácený překlad pro České národní listy:  P. Rejf

Poznámka redakce: O divokých odsunech mluví sudeti zpravidla jako o pochodech smrti. Jak to vypadalo na takových skutečných pochodech smrti, organizovaných a doprovázených SS-many, se starými a nemocnými lidmi?   Pokud nemohli jít dále, byli ubiti k smrti nebo v lepším případě zastřeleni. To bylo pravidlo. A co se nyní dovídáme i z textu publikovaného v Sudetendeutsche Zeitung, že nemocní a staří lidé se vezli vlakem. Jak o takovém pochodu mohou sudeti mluvit jako o pochodu smrti?  Což si neuvědomují, že kdyby tento tzv. divoký odsun řídili nacisté, tak by po něm   nezbyl mezi přesídlovanými ani jeden nemocný či starší člověk? To je tak složitá úvaha?