Láska k národu, vlastenecké činy byly příznačné pro křesťanské sociály a šrámkovské lidovce  již  od dob jejich formování

Na sjezdu křesťanských sociálů v Litomyšli v září 1894 vystoupil v rámci diskuse k otázce, jak smýšlí křesťanský dělník  o národnosti,  i ThDr, R, Horský. „Řeč česká neznámá více v palácích a vypovězená z poněmčených domů měšťanských, nalezla bezpečného útočiště v chaloupkách lidu dělnického, v statcích malorolnictva a na farách českých a právě z těchto míst vyšli buditelové našeho národa, kteří jej vzkřísili k novému životu…I dnes se opět hraje o bytí a nebytí našeho národa., jenže ta hra je tajnější, za to ale tím nebezpečnější. Vlny germanizační jako děsný příboj bijí do naší národnosti a zaplavili již mnohou českou obec, mnohou českou dědinu. I dnes je toho  svrchovaně třeba, aby na obranu práv naší vlasti a našeho jazyka sešikovaly se řady upřímných vlastenců…Nestavíme se však nepřátelsky vůči žádnému národu, proti žádnému jazyku, nýbrž, co chceme sami, přejeme i jiným, totiž úplné rovnoprávnosti i národní i jazykové…“

Již v r. 1896 na svém prvním zemském sjezdu prohlásili křesťanští sociálové, že nejpřednější a nejdůležitější  vlasteneckou povinností je usilovat o dosažení nedílnosti a samostatnosti zemí koruny české.

Na křesťanskosociálních základech vyrostla šrámkovská Československá strana lidová.  Po celou dobu její existence byla pro ni příznačná vlastenecká a státotvorná politika. Když němečtí křesťanští sociálové chtěli s ČSL navázat bližší vztahy, byli odmítnuti. J. Šrámek u nich postrádal tehdy tolik potřebnou pevnou státotvornost. V osudové době předmnichovské bojovali lidovci ve spojení s dalšími českými vlastenci o pohraničí. Ani Mnichov odhodlání mnohých nezlomil. Msgre B. Stašek, předseda české zemské organizace ČSL, vyznal se  k lásce k vlasti slovy: „Co slíbíte a řeknete své matce české? Slibme ji a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme … Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou… postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti.“ (Z kázání Msgre B. Staška, na pouti u sv. Vavřinečka u Domažlic.) I za toto vlastenecké kázání byl Stašek již v září 1939 poslán nacisty do koncentračního tábora, odkud se vrátil s podlomeným zdravím a v roce 1946 na následky útrap věznění zemřel.

Dr. Jan Šrámek se stal předsedou čs. londýnské vlády, která se podílela na dekretární normotvorně, stál věrně po boku prezidenta E. Beneše.

Křesťanští sociálové i v současnosti jsou vlastenci. Jsou mezi těmi, kteří bojují za český jazyk, kulturu, národ i za jeho státnost. Jsou nositeli tradic křesťanskosociálních i šrámkovsko-lidoveckých.

Připravil dr. O. Tuleškov