Landsmanšaft na rozcestí

Studijní text

Stará slovní hříčka má něco do sebe: „Kdo nejde s dobou, jde s dobou.“ Jinými slovy - za účelem udržení organizace nebo tradice naživu, musíte být neustále připraveni k jejich obnově. Nápady, které slibují udržitelnost, by neměly chybět. Ale jak udělat regeneraci? Jako přepsání desítky let vyjadřovaných cílů, aniž by se změnily v jádru, nebo jako adaptace na současný hlavní proud veřejného mínění a publikování? To je otázka pro „sudetoněmecký“ landsmanšaft (SL) v Německu, po jeho kontroverzní úpravě stanov. Debata je ještě horká na konstruktivní odpověď, vedena je ne vždy jemnými způsoby. Je třeba vzít v úvahu jak protivníky, tak obhájce "reformního kurzu". Konec názorového střetu ještě není v dohledu. Nicméně, vedení landsmanšaftu v tom není nevinné.

Je ironií, že několik týdnů před Sudetoněmeckým dnem v Norimberku předsednictvo SL, pod vedením Bernda Posselta, opět nalilo olej do ohně. Krajany, kteří se (legitimně - použitím právních prostředků o změně účelu stanov - "znovuzískání vlasti") brání změně, přímo napomenulo, jako "skupinu destrukčníků uvnitř i vně landsmanšaftu" (citace ze  „Sudetendeutsche Zeitung“). Mluvilo dokonce o cílené kampani, která by měla zničit SL v jeho současné podobě. Je to způsob suveréna, jak se vyrovnat s jinými názory, než jsou vlastní. Objevilo se obecné podezření, že u relevantního počtu čestných, zasloužilých členů, to zrovna neposílí důvěru v „ty nahoře“ v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, ve spolkové předsednictvo landsmanšaftu, v otevřenou, a hlavně upřímnou diskusi.

Motto Sudetoněmeckého dne v Norimberku, přesně 70 let po začátku organizovaného vyhánění, obchází, jak jinak, současné debaty. To ponechává prostor pro individuální interpretaci. "Angažovaný dialog" svítí červeně z plakátů a plaket. "Dialog" je perfektní slovo, zní moderně, progresivně. Jen kdyby člověk věděl, co má být řečeno, že? Je již dialog (podle obecné definice rozhovoru mezi různými skupinami, které se snaží podporovat vzájemné porozumění), hodný toho jména? Zatím oficiální Praha popřela přímý rozhovor se SL. Nevypadá to, že se něco brzy změní. Někdy se vyplatí podívat, co dávno napsal sociální demokrat Peter Glotz (je z Chebska, ročník 1939) v předmluvě ke své knize „Vyhnání“ z r. 2003: „Proces sbližování mezi Němci a Čechy probíhá, nicméně spíše dole než nahoře". Státním úřadům prošla všechna možná vysvětlení "kolem uší", ale dialog pokračuje jednosměrně. V podstatě to platí i o naší době. "Nahoře", na oficiální pražské straně se nic nehýbe. Benešovy dekrety obhajují, jako kdyby se jednalo o zachování vzácného pokladu. A přesto představitelé nemají žádné výčitky svědomí, když se chlubí "velmi dobrými" vztahy s ČR: Bavor Horst Seehofer (CSU), je například "patronem" sudetoněmecké etnické skupiny. Nebo ještě více tomu tak bylo při rozlučkové návštěvě rakouského prezidenta Heinze Fischera (SPÖ) v těchto dnech  u Miloše Zemana na Vltavě. Ekonomické zájmy mají  přednost před politickou morálkou. Němci jsou vyzýváni, aby akceptovali vyhnání na základě rasistických dekretů. Takové, nebo horší věci jsme již museli spolknout. Kdo si pamatuje tzv. důvodovou zprávu k  česko-německé smlouvě, kterou vláda Václava Klause poslala do parlamentu v Praze v dubnu 1992? Ta mimo jiné uvádí: "Rozhodnutí o přesídlení Němců z Polska, Maďarska a Československa bylo přijato vítěznými mocnostmi v Postupimi dne 2. srpna 1945 jménem mezinárodního společenství. Postupimské dohody rovněž schválily přesun, který byl proveden před jejím uzavřením, také s účastí vítězných mocností. Přesun byl proveden řádně a humánně podle Postupimské dohody a byl naprosto legitimní v této podobě. "Zcela legitimní? Bylo to také stanovisko Spolkového sněmu, když souhlasil s touto smlouvou? Mezitím uplynulo 24 let. Normativní síla faktů nebyla na německé straně  uplatněna. Podívejme se znovu do Glotzovy knihy: „V mnohých kruzích - zejména v těch benevolentních – zvítězilo stanovisko být taktní, že se má člověk omezit na politicky korektní šepot, na smířlivé bezbolestné diskuse. Takto neurčitě mluví lidé jako průměrný pastor při průměrném nedělním kázání. Z této jemnosti, občas hraničící s pokrytectvím, viz Newspeak (Orwell), neměl prospěch nikdo, ani Němci, ani Češi." Tyto věty neztratily svůj význam a důležitost ani na jaře 2016.

Německá politika, nedělejme si iluze, se u vyhnanců omezuje na řešení relativně "měkkých" sociálních otázek. Ve srovnání s tím se snaží "tvrdé", jak nejlépe to jde, jen obeplout. Člověk si musí připomenout to, co kancléřka Angela Merkelová v katolické akademii v centru Berlína vyjmenovala: v posledních letech obdržel Svaz vyhnanců (BdV) pouze spolkové prostředky pro zůstavší ve vlasti, dnes v zahraničí, které byly výrazně zvýšeny, protože historie Němců v zemích střední, východní a jihovýchodní Evropy představuje kulturní poklad, pěstovaný po staletí. Kdo v tom bude s kancléřkou v rozporu? A dále: Koncepce kulturní propagace byla vyvinuta s důrazem na evropskou integraci a byly schváleny všechny skupiny. Usnadněním sloučení rodin, se počet vystěhovalých opět zvýšil na 6.000 loni. 50 milionů eur bylo připraveno v příštích třech letech pro odškodnění pro nuceně nasazené Němce. Kromě toho, po tak dlouhé době je to sporné, tedy žádná záslužná politika. Vzhledem k tomu, že skupina lidí, kteří budou mít prospěch z tohoto opatření, je čím dál menší. Před tím, než spěchala na další schůzku, Merkelová požádala přítomné vyhnance: Buďte zřetelně slyšet v každodenních diskusích! No, při takových reprezentativních příležitostech, to zní jako výzva dobře. Ale je tak upřímná? V minulosti se bohužel více než jednou ukázalo, že projevy ze strany vyhnanců byly vnímány jako nepříjemné, zejména když se diskutovaly otázky domácí politiky. Ale i tak: Je možné vzít kancléřku za slovo. Možná, že ještě před její příští návštěvou České republiky.

Gernot Facius, Sudetenpost, 4.5. 2016, str. 4

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf