L. Zaorálek 10.1.2016
Vážený pan
PhDr. Lubomír Zaorálek,
ministr zahraničních věcí,
Loretánské náměstí
Praha 1
10.1. 2016
Věc: Dotazy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím v platném znění
Vážený pane ministře,
I. Dozvěděl jsem se z webu Velvyslanectví SRN v Praze, že „Strategický dialog mezi ČR a SRN“ koordinují německý velvyslanec v Praze Dr. Arndt Freiherr Freytag von Lorinhoven a politický tajemník Ministerstva zahraničních věcí ČR Dr. Petr Drulák.
V souvislosti s uvedeným mám následující otázky:
II. Z průběžných informací o „Strategickém dialogu mezi ČR a SRN“ jsem se dozvěděl, že v souladu s tímto dialogem ČR bude věnovat větší pozornost výuce němčiny, která by měla být ve větším rozsahu zavedena i do našich škol.
V souvislosti s uvedeným mám následující otázky:
III. K postavení německé menšiny v ČR a Čechů ve SRN, opět jde o asymetrický model
1. Němci dělají vše možné, zdá se i nemožné, aby německou menšinu v ČR nejen udrželi, ale aby ji, pokud to půjde tak či onak, početně nebo vlivově posílili. Z jakých zdrojů německých i českých a v jaké výši čerpá německá menšina v ČR finanční prostředky a jak je tato menšina početná?
2. Současný stav, že Německo Čechům v SRN dosud nepřiznalo menšinová práva, je neudržitelný. Příslušný německý zákon mluví o tom, že občané jiných států mohou být považováni za menšinu jen v případě, že dlouhodobě žijí na určitém území Německa, a to ve větším počtu, je pro nás diskriminační. Němci již staletí prováděli germanizaci cizího obyvatelstva i na svém území. V tomto směru vynikli zejména nacisté. Uvedené skutečnosti by měly, jak jsem přesvědčen, vzít německé orgány na vědomí a Čechům, žijícím na německém území přiznat menšinový statut. Domnívám se, že by MZV ČR mělo konečně jednat v souladu s principem reciprocity. Kolik práv bude mít česká menšina v Německu, tolik práv bude mít německá menšina v ČR. Co v tomto směru MZV ČR činí?
Kolik občanů ČR žije dlouhodobě ve SRN?
IV. Několikrát jsem Vám položil otázku, proč naši diplomaté navštěvují akce tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu nebo jeho složek. Není snad možné několika větami, v rámci svobodného přístupu k informacím, mi tuto skutečnost ozřejmit? Tuto otázku si kladu nejen já, ale tisíce dalších spoluobčanů, a nebyla mi dosud jasně zodpovězena.
V. Když vztahy s Německem jsou tak dobré, jak líčíte, já osobně tomu nevěřím, je problémem navrhnout německé straně uzavření mírové smlouvy, která by vyřešila i řadu dosud otevřených otázek, jako jsou např. reparace, jež nám Německo, zřejmě ve výši 360 miliard předválečných korun, stále dluhuje. Nebo jsou německo-české vztahy právě tak dobré, že ČR placení reparací nevyžaduje a jakmile by to učinila, pak by česko-německé vztahy nebyly již tak dobré?
Ubezpečili jste mne, že vztahy mezi ČR a SRN jsou založeny na mezinárodním právu. Cožpak mezinárodní právo nezahrnuje i princip, který říká, že agresor je povinen uhradit své oběti škody, které jí agresí vznikly? Německo bylo v druhé světové válce agresorem a Češi pak obětí Němců. Cožpak pro MZV ČR neplatí Pařížská reparační dohoda a další spojenecké dohody na ní navazující?
Cožpak na MZV ČR nevíte, že od doby W. Brandta němečtí politici nám slibovali, že reparace nám zaplatí, jakmile Německo bude sjednocené a že k těmto slibujícím politikům patřil ještě v roce 1990 H.-D. Genscher?
VI.
1. Ve svém dopisu z 26. listopadu 2015 jste uvedli jako odpověď na námi uvedené konkrétní projevy protičeského štvaní, též některými rakouskými poslanci, že „Zásadně přitom rozlišujeme, zda neoprávněnou kritiku ČR přednese oficiální představitel Rakouské republiky, či zda tak činí soukromá osoba nebo spolek. Podle toho volíme způsob reakce.“ Ale rakouští poslanci jsou též ústavními činiteli nebo je za takové nepovažujete?
2. Když jsem ve svém dopisu citoval z projevu Horsta Seehofera, bavorského premiéra, že vyhnáním jsme se, my, Češi, dopustili zločinu proti lidskosti při největší národnostní čistce 20. století, jímž bylo vyhnání Němců z republiky, a H. Koschyk, spolkový zmocněnec vlády pro záležitosti vysídlenců a národnostních menšin, do této atmosféry tlumočil pozdravy od kancléřky A. Merkelové účastníkům sjezdu, dozvěděl jsem se od Vás v dopisu z 18.12.2015 následující: „Vztahy mezi ČR a SRN se řídí principy mezinárodního práva. Vzhledem k tomu, že česko-německé vztahy se dnes nacházejí na nejlepší úrovni ve své moderní historii, nepovažujeme za potřebné obracet se diplomatickou cestou na orgány Spolkové republiky Německo ve Vámi zmiňovaných záležitostech.“
3. Jak vyplývá z uvedeného, tak ještě 26.11.2015 MZV ČR rozlišovalo, zda neoprávněnou kritiku ČR přednese oficiální představitel Rakouské republiky, či zda tak činí soukromá osoba nebo spolek. Podle toho ministerstvo volilo způsob reakce. Jak vidno 18.12.2015 jste se na věci dívali již jinak. Když nás, Čechy, napadl bavorský premiér a vlastně nás označil za zločince, napsali jste:“ Vzhledem k tomu, že česko-německé vztahy se dnes nacházejí na nejlepší úrovni ve své moderní historii, nepovažujeme za potřebné obracet se diplomatickou cestou na orgány Spolkové republiky Německo…“.
Máme tomu rozumět tak, že nyní Němci, Rakušané, ať již jako samostatné osoby, či členové spolků, nebo ústavní činitelé, mohou jakkoliv republiku napadat , označovat nás za zločince, kteří provedli odpudivé a hrůzné etnické čistky a podobně, aniž by MZV ČR jakkoliv protestovalo? A to z důvodu, že česko-německé vztahy jsou vynikající. Nejsou snad tyto vztahy tak „vynikající proto“, že Němci a Rakušané mohou proti našemu národu, republice útočit, jak považují za vhodné a my v odpověď na to jen mlčíme a mlčíme?
Pokud je tomu tak, pak se nejedná o vztahy česko-německé, které by byly výhodné oboustranně, ale jsou výhodné jen pro německou či rakouskou stranu. Pokud v tom smyslu se tyto vztahy budou dále vyvíjet, pak můžeme o rovnosti stran jen snít a budeme se řítit někam, kam nechceme. Pak nezbytně nutně tzv. strategický dialog mezi ČR a SRN povede, jak jsem přesvědčen, ke stále větší naší závislosti na Německu, která se může projevit i formou nějakého protektorátu nebo dokonce můžeme se stát i 17. státem SRN. Proč nás táhnete k Německu, když velká většina národa považuje za nejbližší národ Slováky? Nikoliv tedy Němce! O zásadním našem zahraničně-politickém směřování by měl rozhodnout lid v referendu. Vy nad lidem nestojíte!
Děkuji Vám za odpověď na vznesené otázky a velmi uvítám, když Vaše sdělení nebudou mít telegrafickou formu, která je neslučitelná se svobodným přístupem k informacím.
S pozdravem
Ing. Pavel Rejf, CSc.
Sluštická 16
100 00 Praha 10
děkuji Vám za odpověď na dotazy, které jste mi postoupil dopisem ze dne 26.11.2015, čj. 123998/2015-TO. Její přespřílišná, až nemístná stručnost, jíž bych mohl označit za telegrafickou, bohužel, nejen nemohla poskytnout řádné vysvětlení na položené otázky, ale vedla k dalším nejasnostem a tedy i k novým otázkám. Všichni známe onu lidovou moudrost, která nám již z dávné minulosti našeho národa říká, že práce kvapná, málo platná.
I.
1. Stále nevím, z jakých důvodů navštěvují naši diplomaté akce tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, ať již jde např. o sjezdy nebo Dni vlasti. Rovněž mi chybí jakékoliv zdůvodnění jejich obvyklého vystoupení na těchto sešlostech, když zřejmě nemohou příp. kritizovat negativní momenty, jichž byli svědky.
Je Vám jistě známo, že mnohé z předmětných akcí poctí svou přítomností i někteří ústavní činitelé SRN nebo Rakouska. Jde zpravidla o poslance zemské či spolkové, nebo dokonce i o ministry stejné úrovně. Ti často též vystupují na setkáních uvedeného druhu. Uvedu jen některé příklady z mnohých.
2. Na 66. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, Augsburk, v květnu 2015 mluvil i Horst Seehofer, bavorský premiér. Kromě dalšího řekl: „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.
V závěru svého vystoupení pak dodává, že čeští politici přijímají pravdu o vyhnání! A dochází k usmíření, důvěře, partnerství.
3. Na sjezdu v úvodu svého vystoupení řekl pan Hartmut Koschyk, MdB, spolkový zmocněnec vlády pro záležitosti vysídlenců a národnostních menšin: „Stejně jako v loňském roce, kdy jsem měl tu čest zastupovat spolkovou vládu v Augsburgu při tradičním setkání, i letos na mne hluboce zapůsobilo setkání s mnoha domácími a zahraničními hosty a jejich myšlenky, které si sdělují. Schopnost uskutečňovat každý rok po mnohá léta taková setkání svědčí o vitalitě sudetských Němců. Německá kancléřka Dr. Angela Merkelová a spolkový ministr vnitra, Dr. Thomas de Maziere mě požádali, abych vám tlumočil vřelé pozdravy.“
Takže poté, co všechno pan zmocněnec vlády na sjezdu zřejmě vyslechl, a o tom nebudu dále psát, máte jistě své informace, tlumočil účastníkům sjezdu vřelé pozdravy od A, Merkelové, kancléřsky SRN.
4. Na Dni vlasti v Klosterneuburku, který se konal 13. září 2015 pod mottem: „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“ vystoupli nejeden poslanec Národní rady Rakouska nebo zemský poslanec. Na Dni vlasti promluvil i Volkmar Harwanegga, poslanec Sociálně demokratické strany Rakouska, který předal slavnostnímu shromáždění vřelé pozdravy od starosty Vídně, dr. Häupla. Dále se vyjádřil, že vyhnáním traumatizovaní lidé si zaslouží, aby příslušné Benešovy dekrety byly definitivně zrušeny a vysídlené osoby rehabilitovány. Dále dodal, že příklad z Brna - pochod z Pohořelic do Brna - v opačném směru než brněnský pochod smrti dne 30. května 1945 - dává naději na začátek přehodnocení českých dějin. Na sešlosti v Brně poslanec Ernst Woller (SPÖ) zastupoval BGM. Häupla při tomto pochodu do Brna a na akci na Mendlově náměstí. Jistě máte své informace o průběhu těchto akcí.
5. Z uvedeného vyplývá, že ústavní činitelé Německa a Rakouska se na akcí tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) vyjadřovali způsobem, který by měl mít ze strany ČR příslušnou odezvu. Těchto akcí byla celá řada a podle našeho názoru je úkolem MZV ČR nejen tyto akce monitorovat, ale také nenechávat bez odpovídající odezvy. Pokud by nedělalo ani to, pak mje otázkou, k čemu vlastně má ministerstvo sloužit.
Otázky k části I.:
1. Z jakého důvodu naši diplomaté navštěvují akce SL?
2. Proč naši diplomaté na těchto akcích, když jsme za „vyhnání“ Němců z Československa obviňování dokonce bavorským ústavním činitelem ze zločinu proti lidskosti, když jsme obviňování z genocidy za přítomnosti rakouských ústavních činitelů, kteří svým mlčením vyjadřují mlčky s tímto podlým obviněním souhlas. Zásada, kdo mlčí, souhlasí, platila již dávno předtím, než MZV ČR vůbec vzniklo, a dosud se na ní nic nezměnilo.
3. Když naši diplomaté ke skandálním obviněním takového druhu jen mlčí, maximálně ještě tak celé sešlosti přejí hodně zdaru, což je některým i řadovým účastníkům směšné, píši o tom v novinách, nebylo by mnohem lepší kdyby se těchto akcí neúčastnili. I oni svým mlčením vyjadřují souhlas k těmto strašným obviněním. Cožpak to nechápete?
4. Jaké diplomatické kroky udělalo MZV ČR v těchto i dalších obviněních ČR ze zločinů proti lidskosti, z genocidy?
Pokud neudělalo, kdo je za tuto nečinnost odpovědný?
Proč nevyvodilo důsledky za nečinnost našich diplomatů, kteří těchto a podobných sešlostí se zúčastnili.
II.
Již popáté kladu Vám, pane ministře, i panu premiérovi B. Sobotkovi, otázku: „Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?“ a dosud jsem na ni nedostal odpověď, kterou mohu očekávat a je zcela přirozená. Např. : Nechceme ČR transformovat v 17. zemi SRN. A jednoduchá odpověď je na světě. Nebo je tomu právě naopak? Je mi líto, pokud se budu muset i nadále opakovat, ale mám právo na odpověď i na tuto otázku.
Nikdo, kdo se seznámil z Vaší odpovědi na tuto otázku, neuvěřil, že česko-německý dialog má vést k posílení mezinárodněpolitického postavení ČR. Již samo vymezení tohoto dialogu nejen panem premiérem vede k závěrům, že spolupráce se SRN bude posilovat nad běžný standard, takže úroveň spolupráce s jinými státy bude úměrně přibližování se Německu relativně slábnout. Česko-německý strategický dialog je procesem, takto jej lze pochopit, který připomíná nakloněnou rovinu. Povezeme se stále blíže k Německu. Proto nejen já jsem přesvědčen, že cílem tohoto tzv. strategického dialogu není nic menšího než neustálé a zrychlované přibližování se k Německu.O tom svědčí celá řada skutečností, s nimiž se v poslední době setkáváme. Vy jste na MZV vzal pracovnici jedné německé nadace, do Rady Česko-německého diskusního fóra jste jmenoval většinou české sudetomily. Z německé menšiny v ČR vytváříte privilegovanou skupinu, zatímco Češi, Slováci a dokonce ani Poláci, alespoň ještě do nedávné doby, ve SRN nejsou uznávanou národnostní menšinou. Přestože právě Němci musí nejlépe vědět, že celá staletí probíhala germanizace těchto menšin, někdy menší, za nacistů zcela bezpříkladná, takže tyto menšiny v současnosti nemohly splnit znaky Němci předpokládané. Proto by česká menšina ve SRN měla být uznána za národnostní menšinu.
Z dlouhodobých průzkumů veřejného mínění však plyne, že ne Německo a Němci jsou námi považování za nejbližší, ale právě Slovensko a Slováci. Pokud nebudete respektovat toto vyjádření vůle lidu a půjdete proti jeho již historické orientaci, pak schválení česko-německého dialogu vládou je zcela nedostatečné. K této otázce by se měl vyjádřit a také při nejmenším rozhodnout parlament. Kdysi sociální demokraté vyznávali zásadu, že hlas lidu je hlasem Božím. Měli by tak činit i v současnosti. Jedině náš lid, který je nositelem státní moci, by měl v referendu rozhodnout o tom, zda si přeje další privilegované sbližování s Německem a Němci nebo se Slovenskem a Slováky.
K otázkám části II.
1. Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?“
2. Pokud nemáte v úmyslu přetransformovat ČR v 17. zemi SRN, proč nejednáte v souladu s principy mezinárodního práva, zejména proč neprotestujete proti hrubým a zlovolným protičeským útokům, proč mlčíte k faktickému i mezinárodně právnímu nerovnému postavení ČR ve vztahu k Německu, proč neprotestujete proti vměšování do našich vnitřních záležitostí, proč neuplatňujete ve vzájemných česko-německých vztazích princip reciprocity?
3. Co hodláte udělat pro uznání české menšiny za národnostní menšinu se všemi právy, které my poskytujeme německé národnostní menšině v ČR?
4. Na základě reciprocity, principu mezinárodního práva, by německá menšina měla mít v republice tolik práv, kolik má česká menšina ve SRN. Použijete tohoto principu při vyjednávání se SRN o postavení české menšiny v Německu?
III.
Ve svém výše uvedeném dopisu píšete, že MZV ČR informace o činnosti “sudetoněmeckého landsmanšaftu“ nezatajuje, že tyto informace jsou veřejně dostupné.
Abych argumentoval konkrétně, uvedu např. projev H. Seehofera na sjezdu SL v Augsburku nebo motto Dni vlasti 2015 v Rakousku, které znělo „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“, či projev poslance, rakouského sociálního demokrata, Volkmara Harwanegga, mám však na mysli i řadu dalších. Jsem přesvědčen, že tyto informace na MZV ČR máte. V našich médiích, včetně ČT, jsem o nich neslyšel ani slovo. Můžete mi sdělit, kde předmětné informace najdu? Pokud je jich skutečně jako šafránu v našich sdělovacích prostředcích, pak MZV ČR by je mělo uvádět, a to nejen na svých webových stránkách v potřebném rozsahu.
Dále jsem přesvědčen, ýe MZV ČR by mělo dělat širokou osvětovou činnost, i v zahraničí, a vysvětlovat, že odsun, přesídlení nebo transfer nejsou v žádném případě vyhnáním, že konfiskace německého majetku v ČR nebyla loupeží, ale postupem souladným se závěry spojeneckých konferencí, např. i Pařížskou reparační dohodou. Cožpak je možné stále jen mlčet k těmto ohavným obviněním a lžím a schovávat se za nejapnou dikci Česko-německé deklarace, aktu s nejnižší právní silou, a nechat soustavně ostřelovat principy mezinárodního práva. Pokud tato praxe přispívá ke kultivaci česko-německých vztahů, jak píšete a skutečně chápete, pak je to pro náš národ, republiku katastrofa, z níž se musíme již konečně vymanit
Otázky k části III.
1. Kde najdu předmětné informace?
2. Pokud těchto informací bude i nadále nedostatek, co udělá MZV ČR pro to, aby byl zajištěn svobodný přístup občanů k těmto informacím?
3. Kdy přestane MZV ČR se schovávat za Česko-německou deklaraci, jež je pouhým prohlášením, a začne uplatňovat ve vztazích česko-německých principy mezinárodního práva?
4. Kdy MZV ČR začne provádět tolik potřebnou osvětovou, vysvětlovací činnost o druhé světové válce a jejích důsledcích, o Postupimské dohodě, reparační dohodě, aby tak bránilo historickou pravdu a naši republiku, náš lid?
Děkuji za srozumitelnou a vyčerpávající odpověď na vznesené otázky. Mám-li skutečně jako občan právo na svobodný přístup k informacím, pak prosím, aby Vaše odpovědi byly v souladu s tímto právem a by jej i naplnily.
S úctou
Ing. Pavel Rejf
L. Zaorálek odpověď z 18.12. 2015
Ministerstvo zahraničních věcí Tiskový odbor
České republiky Loretánské nám. 5,118 00 Praha 1
tel.: +420 224 182 426, fax: +420 224 182 044
Mgr. Michaela Lagronová
ředitelka
V Praze dne
Čj. 126392/2015 –TO
Vážený pane Rejfe,
dovolte mi, abych reagovala na Vaše otázky z dopisu, který jsem obdržela dne 10. prosince 2015.
ad I.
Odpovědi na tyto otázky již byly uvedeny v dopise z 26. listopadu 2015, v části 3 a),b).
ad II.
1 - Českou republiku nechceme transformovat v 17. spolkovou zemi SRN.
2 - Vztahy mezi ČR a SRN se řídí principy mezinárodního práva. Vzhledem k tomu, že česko-německé vztahy se dnes nacházejí na nejlepší úrovni ve své moderní historii, nepovažujeme za potřebné obracet se diplomatickou cestou na orgány Spolkové republiky Německo ve Vámi zmiňovaných záležitostech.
3, 4 - Na tyto otázky se vztahuje §2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
ad III.
1 - Primární úlohou Ministerstva zahraničních věcí ČR je hájení zájmů České republiky v zahraničí. Ministerstvo zahraničních věcí ČR sbírá informace zejména pro svou potřebu, aby mohlo řádně vykonávat zahraniční politiku v zájmu České republiky.
2 - Na tuto otázku se vztahuje §2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
3 - Jak již bylo konstatováno, nenalézáme Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997 v rozporu s principy mezinárodního práva.
4 - Ministerstvo zahraničních věcí ČR založilo například v roce 1990 tzv. Česko-německou komisi historiků, která se nad rámec standardních vědeckých a vzdělávacích činností věnuje osvětě a zpřístupnění historických fakt a fundovaných analýz.
S pozdravem
Mgr. Michaela Lagronová
ředitelka tiskového odboru a mluvčí MZV
České republiky
Tiskový odbor
Loretánské nám. 5,118 00 Praha 1
tel.: +420 224 182 426, fax: +420 224 182 044 www.mzv.cz
V Praze dne 26.11. 2015
Čj. 123998/2015-TO
Vážený pane Rejfe,
ve věci Vaší žádosti o poskytnutí informace dle zákona Č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, Vám sdělujeme následující:
ad 1/ Zaměření strategického dialoguje naprosto jiné. Spolupráce se SRN má být prostředkem k posílení mezinárodněpolitického postavení ČR a k rozvoji oblastí uvedených ve veřejně dostupném Společném prohlášení z 3. července 2015.
ad 2/ Vláda České republiky vzala svým usnesením Č. 698 ze dne 26. srpna 2015 na vědomí text Společného prohlášení a Pracovního programu česko-německého strategického dialogu. Učinila tak na návrh ministra zahraničních věcí České republiky.
ad 3a/ Žádné vnitřní doporučení, nebo normativní akt, který by určoval, kdy mají, či nemají diplomaté vystupovat neexistuje. Každé vystoupení, či reakce je individuálně zvažováno vzhledem ke konkrétní situaci, jejímu přínosu, či naopak neúčelnosti. Vámi konkrétně uvedeného Dne vlasti v Klosterneuburgu se český diplomat účastnil pouze jako pozorovatel, ne oficiální účastník, a to příznačně na nižší diplomatické úrovni. Zásadně přitom rozlišujeme, zda neoprávněnou kritiku ČR přednese oficiální představitel Rakouské republiky, či zda tak činí soukromá osoba nebo spolek. Podle toho volíme způsob reakce. Do oficiálních jednání s rakouskou stranou se Vámi uvedená hodnocení žádným způsobem nepromítají.
ad 3b/ Jak výše uvedeno, adekvátní reakce je na zvážení příslušného diplomatického pracovníka, příp. jeho nadřízeného, a to vzhledem k aktuální situaci. ad 3c/ Ministerstvo zahraničních věcí České republiky žádné informace o aktivitách a prohlášeních tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu nezatajuje. Informace, o kterých se ve Vašem dopise zmiňujete, jsou veřejně dostupné.
ad 3d/ Vztahy mezi ČR a SRN (ne tedy již NSR, jak uvádíte ve svém dopise) se řídí principy mezinárodního práva. Stejně tak Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997 je v souladu s principy mezinárodního práva. Deklarace je dodržována oběma jejími stranami a podstatným způsobem přispěla a stále přispívá ke kultivaci česko-německých vztahů.
S pozdravem Irena Valentová
zástupkyně ředitelky tiskového odbor