Krvácející květen

Květen – ten něžný Máchův máj – lásky čas, byl před 71 lety měsícem rozkvetlých květů, potřísněných krví. Válka se sice již chýlila ke konci, ustupující německá vojska však podle plánu ARLZ (ochromení, ničení) ničila opravdu vše, co mohla – mosty, důležité objekty a továrny, nádraží aj. a dále vraždila naše občany. Vraždili i banderovští bandité, a to i po kapitulaci Německa. Kolony lidských zbědovaných trosek byly hnány z koncentračních táborů na západ, po cestě ubíjeny, aby se vrazi zbavili svědků svých zločinů. Zločiny nacismu nelze odpustit a ani na ně zapomenout.

          A dnes, kdybychom se mohli radovat z míru, svět je opět otřásán řinčením zbraní. Zápas o vládu nad lidstvem pokračuje. Země, oplývající bohatstvím surovin, jsou cílem útoků. V rozvrácení života v těchto státech mají naši „přátelé“ bohaté zkušenosti – již od dob, kdy Kolumbus objevil Ameriku. Vlny uprchlíků zaplavují Evropu a oslabují její stabilitu . I to bylo v plánu.

          Jak pravdivé je staré římské přísloví: „ Tempora mutantur et nos in illis“ (Časy se mění a my s nimi“). Změnil se nejen celý svět, změnili jsme se i my. V dobách druhé světové války stál celý náš národ sjednocen proti nepříteli. Dnes sice proti nám nepřítel nestojí, ale rozdělilo nás nesplnění očekávání demokracie „pravdy a lásky“, ráje na zemi, které bylo v roce 1989 slibováno. Sny, vkládané do převratných změn, se rozplynuly a zůstala jen tvrdá realita života bez zásadních lidských morálních hodnot. Ty kapitalismus nemá ve svém slovníku. Mladí lidé těžce nalézají práci, která by jim umožnila založit rodinu a zajistit jí střechu nad hlavou. Ulicemi brouzdají bezdomovci a ti nejhladovější hledají zbytky jídla v kontejnerech. Vrstva „vyvolených“ lhostejně na vše shlíží ze svých palácům podobných obydlí. Těžko mne může někdo přesvědčit, že svého bohatství dosáhly poctivou prací.

          A jak hájíme naši národní suverenitu a bezpečnost? Použiji opět jednu moudrost ze země vycházejícího slunce: Velké problémy zakrývají ty malé do doby, kdy ty malé přerostou ty velké. Zahlceni těžkými světovými problémy zapomínáme na ten náš malý problém, který však již klepe na dveře. Je to všudypřítomný B. Posselt se svým vojskem. Sudetenlandsmannschaftem (SL), Ackermann-Gemeinde, Seliger-Gemeinde, Witikobund, Bruna aj. Jeho prvním úkolem je přimět nás, abychom uznali naši krutost a nespravedlnost při „vyhánění“ německých občanů, provinivších se podporou nacismu, z naší země. Po tomto našem přiznání viny a omluvě, bude otevřena cesta k hlavnímu cíli: zrušení Benešových dekretů. Přes klamavé manévry svého super aktivního předsedy Posselta a projevy jidášského přátelství vůči nám, SL se nikdy nevzdá svého programu, obsaženého ve dvaceti bodech – tj. navrácení zabaveného majetku, odškodnění za „způsobené újmy“ atd. Podaří-li se jim prorazit tuto hráz, která nás chrání, následky budou katastrofální. Nevěřím, že naši bývalí němečtí občané, kteří kromě toho, že byly Henleinovou pátou kolonou, zřekli se českého občanství a nadšeně přijali občanství i účast v nacistických akcích Říše, budou se chtít vrátit do jimi tolik oplakávané „vlasti“. Snad o to bude stát jen několik šlechtických rodů s nacistickými předky. Budou však požadovat finanční vyrovnání, proti kterému budou  církevní restituce blednout. Není těžké odhadnout, jaký dopad to bude mít na naši ekonomiku. To však nepřekáží tomu, aby se naši četní  politici účastnili každoročních sjezdů SL. Nikdo z nich neměl smělost postavit se tam proti urážkám našeho národa obviňovaného ze zločinnosti a brutality a i proti urážení prezidenta Beneše, Zemana atd.  Že si tím nepošpiní své  knížecí ruce K. Schwarzenberg, to dávno víme – proč ale neprotestovali např. P. Bělohrádek a A. Marks, ministryně Marksová, biskup Graubner a jiní četní čeští hosté sjezdu SL?

          Co si máme myslet o rozhodnutí  Zastupitelstva města Brna vyhlásit rok 2015 „Rokem smíření“? Přes veškerou snahu občané Brna  projevili  malý zájem o toto dění, a tak „Rok smíření“ skončil již v létě. Zůstal jen velký billboard ve středu města, kterého si celkem nikdo nevšímá. Po této zkušenosti bude naše letošní „smíření“ trvat pouze týden. Zahájeno bude 28. 5. v zahradě augustiniánského kláštera na Starém Brně, kde se tyto akce každoročně konají. Významnou pozvanou osobou bude Karel Habsburský. Opět se provede pochod z Pohořelic do Brna, bude promítán film „Němci ven“, uskuteční se čtení a diskuse s autory, jako je např. K. Tučková, a debaty s občany. Zpestřením programu bude návštěva „Muzea bezpráví“, nacházejícího se v jedné místnosti restituovaného stavení v okolí Ivančic.

          Celou akci podporuje primátor Vokřál a jeho náměstek Hollan, známý svým velmi vstřícným postojem k sudetským Němcům. Kromě sporů v brněnském zastupitelstvu, soupeřících s těmi ve vedení Prahy, primátor Vokřál i Hollan nijak netají svůj negativní postoj vůči Rusku. Projevili ho i při průjezdu ruských motorkářů, kteří se přijeli poklonit  před památkou vojínů Rudé armády, zahynulých v bojích o osvobození Brna. Protože pietního aktu se zúčastnili i členové diplomatického sboru Ruské federace, chování těchto dvou představitelů města bylo více než neslušné a měli by se alespoň omluvit.  

          Co si však máme myslet o našem ministru kultury D. Hermanovi? Jeho nepřátelský postoj k Rusku známe, rovněž tak víme, že je předsedou české pobočky Ackermann-Gemeinde, součástí to SL. Proto neudivuje jeho tvrzení, že my Češi, „mentálně, historicky i kulturně patříme k Západu“. Proti germanizaci, kterou nám tento Západ vnucoval, jsme bojovali po celá léta existence našeho národa, patřícího ke Slovanům. Určení Karla I. Habsburského a Emila Háchy jako osobnosti, které se nejvíce zasloužily o náš stát a kterých si pan ministr nejvíce váží, je buď provokací, nebo nezdařilým žertem. Žertem však není jeho účast na nedávném sjezdu v Norimberku. Tímto znovu potvrzuje svou pozici v otázce sudetských Němců. Většinu obyvatelstva Německa tento problém nezajímá a vyhovují jim dnešní dobré sousedské vztahy s ČR. To však neznamená, že sudetští Němci, přijatí jako čtvrtý kmen Bavorska, ustanou ve své činnosti. Samotná paní Merkelová dosud posílala na jejich sjezdy pozdravy a pochvaly. Jestliže to nyní opomněla učinit, má to jistě zcela jiné důvody. Zato byl sjezd poctěn přítomností představitele našeho státu na vládní úrovni. Zda s tím souhlasíme, nikdo se neptal. Proto je velmi důležité v příštích volbách vybrat své zástupce, kteří opravdu budou chránit naší suverenitu. My, Češi, zradu neodpouštíme.

Společnost pro evropský dialog a řada dalších pořadatelů zvou občany na seminář zabývající se otázkou „Komu patří omluva?“. Seminář se bude konat 25. 5. v Brně v sále Zastupitelstva Jihomoravského kraje. Zúčastní se ho řada českých historiků i hostů z Německa.

Ing. arch. N. Žečeva