Krutá pravda o svobodném Tibetu

- mučení, otroctví, dolary a CIA

Daniel Solis

29.3.2016 Šifra

Ve své pravidelné střelnici pro časopis Šifra si bere politolog Daniel Solis tentokrát na mušku návštěvu čínského prezidenta v Česku, kterou hodlají aktivisté bojující za svobodný Tibet narušovat a podrývat. Mnozí z nich ve své naivitě ani netuší, co činí, neb (opět) skočili na lep masivní propagandě.

Při příležitosti historické návštěvy prezidenta Číny, který dorazil do naší v porovnání mikroskopické země (28.-30. března), stoupá hysterie těch, kteří nám nepřejí dobré obchodní a politické vztahy s tímto více než miliardovým (jak z hlediska populačního, tak ekonomického) národem. Pouhá jedna třetina z 33 územněsprávních celků Číny má menší počet obyvatel než celá naše republika. Na jednoho Čecha připadne 136 Číňanů. Čínský HDP je 60krát větší než ten náš… Prostě Čína je obchodním partnerem k pohledání. Takového nám bude leckdo závidět!

Jenže jsou tu i tací, kteří pracují, vědomě či nevědomě, pro cizí agendu oněch závistivců a kteří tento proces navazování přátelských vztahů s Čínou, ve svůj vlastní prospěch, či spíše ve prospěch svých zadavatelů, hodlají podrývat. Ostatně ničení a potřísnění čínských vlajek barvami a jiné výstřelky budiž toho důkazem.

Nemusíme chodit daleko, abychom tyto lidi odhalili. Zrazují totiž naše státní zájmy zcela nepokrytě a otevřeně. V čele těchto dobráků stojí politický turista Martin Bursík. S barokním palácem přímo naproti Sněmovně, který za velmi podezřelých okolností v dobách divoké privatizace coby mladý komunální politik podivuhodně „zrestituoval“, se ocitá v první linii sabotáže dobrých mezinárodních vztahů a státní politiky jedné Číny.

Provokativně vyvěšuje gigantickou plachtu s portrétem tibetského dalajlamy. Tím hraje na strunu všech naivních a neinformovaných lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Tibet je utiskován a lidská práva Tibeťanů jsou pošlapávána. Někteří dodnes věří v nacisty propagovaný mýtus o mírumilovném soužití všech tvorů v tajuplném místě Šambala, které se má údajně nacházet právě v Tibetu.

Inu, myslet si mohou, co jim je libo, ale uchýlit se k aktivismu, jehož jediný efekt má být torpédování hospodářské spolupráce mezi oběma zeměmi, je sebedestruktivní. Obzvlášť když je třeba zasněným „sluníčkářům“ připomenout či možná ozřejmit, neboť o tom někteří, zejména ti poctivější, nemají ani tušení, že celá magie Šangri-La je jen rouška před skutečným důvodem zájmu o Tibetskou náhorní plošinu. A tím je, světe, div se, geopolitika!

Tibetské plató je totiž strategicky nepředstavitelně významná oblast pro celou střední Asii – stéká z něj voda pro polovinu světové populace. Jmenovitě toky Modrá nebo Dlouhá řeka (Jang-c’-ťiang), Tsangpo – Syn Boha Brahmy (Brahmaputra), Matka Gangy (Mekong), Otec řek (Indus), Rozhněvaná řeka (Salwin) a Žlutá řeka (Chuang-che), dále Gogra, Manas, Satludž, Sun Kosi, Arun…

Mírumilovné utopické místo Šambala tak stojí v přímém kontrastu s realitou. Nejen že kontrola Tibetské náhorní plošiny znamená kontrolu nad osudem téměř poloviny obyvatel planety, ale skutečnost nemůže být dál od romantických představ esoteriků a mystiků. Tibet pod vládou lamaistické teokracie má za sebou dlouhé období krutovlády, nevolnictví a brutálního uzurpátorství lidí, podřízených hierarchické struktuře náboženských elit, jak je dostatečně zřejmé například z publikací amerického politologa Michaela Parentiho. Vypichování očí, usekávání končetin a jiné nelidské týrání bylo v Tibetu až do jeho osvobození Čínskou osvobozeneckou armádou na denním pořádku. Aniž bychom si Čínu jakkoli idealizovali, pro statisíce celoživotních tibetských nevolníků to osvobození opravdu bylo.

Francouzská cestovatelka Alexandra David Neel v knize Starý Tibet před novou Čínou napsala: „V Tibetu jsou všichni rolníci doživotními nevolníky a je nepravděpodobné mezi nimi najít někoho, komu se podařilo se z dluhů dostat.“ David MacDonald, který ve 20. letech 20. století pracoval jako obchodní zástupce Velké Británie v Tibetu, v knize Skutečný Tibet tibetskou mírumilovnost rovněž popsal velice barvitě: „Nejtěžším trestem v Tibetu je trest smrti. Odsouzeného zašijí do koženého vaku a hodí do řeky. Zpočátku takový vak plave na hladině, ale v průběhu pěti minut se začne potápět. Pokud člověk uvnitř neumře, hodí ho do řeky znova. Když umře, vyndají ho z vaku, mrtvolu rozsekají a naházejí do vody. Kromě trestu smrti však tu existuje i řada krutých trestů: lámání rukou i nohou, vypichování očí, lití horkého oleje nebo vroucí vody do očí, čímž otroka oslepí atd. Pokud to nevolník přežije, zůstane po zbytek života invalidou. Zločinci i podezřelí jsou drženi ve studených, temných a špinavých kobkách až do konce svých dní.“

Ne, Tibet v roce 1959 vůbec nebyl nebeskou Šangri-La, nýbrž krutou a zaostalou feudální teokracií v rukou hrstky „duchovních“, přičemž mnohá svědectví o jejich účasti na vynalézavém mučení a popravách lidí mají s buddhismem společného asi tolik jako Spojené státy s budováním demokracie a ochranou lidských práv ve světě. Celá země byla prostě řízena jen hrstkou bezuzdných lamů a majitelů pozemků, kteří si byli velmi dobře vědomi své beztrestnosti.

Ostatně posuďte sami… Vzápětí totiž přišel na řadu tibetský odboj financovaný CIA. Nejen dalajlama, ale i jeho bratr Thubtan Norbu byl v padesátých létech na výplatní pásce této špionážní agentury coby její agent. Úkol zněl vytvořit ozbrojený odpor proti ČLR. Kdepak buddhistická umírněnost a mírumilovnost! Na hranici s Nepálem operovala začátkem 60. let teroristická skupina Kuši Gangdruk, čítající na 2000 ozbrojenců vycvičených CIA v rámci operace ST CIRCUS. Přímo ve Spojených státech bylo vycvičeno 170 z nich.

Rozpočet CIA na operace v Tibetu čítal v roce 1964 více než 1,7 milionu dolarů. Samotný dalajlama, velký přítel bývalého českého prezidenta Václava Havla, dostával od CIA v letech 1950 až 1974, rok co rok, apanáž ve výši 180 000 dolarů.

Teroristické aktivity v Americe vycvičených buněk spočívaly v přepadávání čínských úřadů a vraždění etnických Han-Číňanů. Typický postup amerických válečných plánovačů, kteří takto vyrábějí teroristické skupiny po celém světě – pro dosažení vlastních cílů, ale za nasazení cizích životů. Ani dnes tomu není jinak. Málokdo si ještě dnes myslí, že Islámský stát nebyl vytvořen a nefunguje s podporou CIA, tak jako svého času al-Káida, jejíž vytvoření potvrdila jak současná prezidentská kandidátka Hillary Clintonová, tak i prezident Barack Obama.

Prezident Richard Nixon se nakonec v 1971 s Čínou dohodl a utlumil podporu tibetskému odboji. Mezitím ale zahynulo zcela zbytečně mnoho lidí. Dalajlama si ve své autobiografii Svoboda v Exilu posteskl, že CIA podporovala nezávislost Tibetu z vlastních pohnutek destabilizovat komunistické režimy ve světě, nikoliv ze zájmu o Tibet.

Pozůstatky programu propagandy CIA, vedeného pod kódovým jménem ST BAILEY, nicméně přetrvávají do dnes. Jedná se o přísně tajnou politickou akci proti Číně, ve které hraje separatistický boj Tibetu, soustředěný kolem osoby dalajlamy, stále ještě určitou roli. Protože appeasement Nixona je v současné době hospodářské světové války ten tam. Nyní posílá Pentagon námořnictvo do Jihočínského moře a vyvíjí na Čínu nepatřičný nátlak všemi prostředky, i přes své české agenty.

Euroatlantičtí exponenti v naší zemi, kteří umějí zručně pracovat s prostoduchými a politických reálií neznalými dobrovolníky z řad mladistvých romantiků a esoterických nadšenců, hodlají torpédovat úsilí naší země o navázání obchodních vztahů s ČLR podvratnými akcemi, zaměřenými na urážku státní návštěvy a diskreditaci naší zahraniční politiky, která aspoň v tomto ohledu dává konečně nějaký smysl. Proto lze všechny ty, kteří mávají tibetskými fanglemi, snadno označit za naivní nástroje propagandy nebo, v horším případě, rovnou vlastizrádce.

Nechají se opít Bursíkovým rohlíkem tak jako historkami o mírumilovnosti tibetského lamaismu a prodají při tom, v pravém slova smyslu, i vlastní babičku. Protože životní úroveň současných i budoucích generací naší země není přímo úměrná konformitě s bruselskými směrnicemi nebo zákulisními machinacemi české rezidentury CIA na Tržišti, zvané též americká ambasáda, ale schopnosti obstát coby svébytný a seriózní obchodní partner hospodářsky významných hráčů a suverénní činitel na mezinárodním politickém kolbišti. Zameťme si proto raději nejprve před vlastními vrátky…

Daniel Solis, www.danielsolis.cz