Andrej Ganža, Sergej Klimovskij
Za naprostého mlčení prošlo 15. září čtvrté výročí pádu banky Lehman Brothers, jímž začala světová finanční krize. Konec krize je v nedohlednu, pokud není až přímo na konci celoplanetárního vojenského konfliktu.
Veřejné mínění už krizi zcela přivyklo jakožto jevu nevyhnutelnému. Za její příčiny se považuje ledacos a s jediným opatřením: musí se šetřit a šetřit na všem. Vlády evropských zemí tvoří a schvalují v parlamentech plány takových hospodářských opatření, která vyvolávají negativní reakce spoluobčanů. Počátek podzimu byl v Evropě ve znamení nových opatření k omezování spotřeby, což vyvolalo nové protesty. Nejvýznamnější byla akce "Hnutí 15. května" s obsazením španělského parlamentu. Premiér Rajoy ji nazval "snahou o státní převrat".
Na madridském náměstí Neptuna se opakovala s malými odlišnostmi situace, která před rokem nastala na athénském náměstí Syntagma. Na příkladu obou zemí je zřetelný model postupného ukrajování suvernity evropským státům ve prospěch nadnárodních struktur ani ne tak EU, jako budoucí Evropské říše.
Hnutí španělských autonomií
Na jaře se v oknech domů v Barceloně objevovaly katalánské vlajky. Nyní je tam populární následující žert: "Ještě jeden balík opatření a Španělsko se roztrhá ve švech a přenechá splácení dluhu pouhým třem centrálním čtvrtím hlavního města."
Španělské autonomie mají jak bohatou politickou historii, tak rozvinuté místní samosprávy i vlastní politické strany s poměrnou nezávislostí. Na ně se zejména zaměřila vláda a na jejich místní rozpočty ustanovila nucenou správu.
Katalánská vláda dala jako odpověď ultimátum: za toto opatření buď daňová nezávislost nebo kredit 5 miliard eur z Madridu. Nezávislost Rajoy odmítl, ale slíbil vyčlenit kredit. Kataláský parlament se tím nespokojil a na 25. listopadu vyhlásila jeho vláda předčasné volby. Od června probíhaly akce s názvem "Pochod nezávislosti" s heslem "Katalánsko - nový stát Evropy". Ze 7,2 milionu Katalánců se jich účastnilo podle některých zdrojů 600 tisíc lidí a podle jiných až 2 miliony.
Barcelona neuznává svůj údajný dluh, který má vůči Španělsku a tvrdí, že mu postupuje 20 % HDP. Pokud by se Katalánsko osamostatnilo, patřilo by v Evropě mezi exportní státy. Podle průzkumů si asi 90 procent Katalánců přeje osamostatnění. Jejich názor je, že stát jim nijak nevrací to, co mu v daních dávají. Po osamostatnění by jim zůstalo o 3 % více prostředků a navíc by se snížila administrativa. Jestliže příznivci osamostatnění ve volbách zvítězí, bude následovat referendum a po něm jednání s Madridem, v němž bude rozhodčím Brusel.
Dalšími kandidáty samostatnosti jsou Galicie a Baskicko. Rajoyova vláda vytvořila stabilizační fond pomoci autonomiím s částkou 18 miliard eur, ale jen požadavky pěti autonomií jej už vyčerpaly. Je ještě 12 dalších regionů, včetně Rajoyova rodiště Galicie a věčně se bouřícího Baskicka.
Volby bez výběru
Rajoyova vláda stojí před volbou: buď svrchovanost nebo prakticky nepřetržité poskytování úvěrů získávaných z ECB.
Druhá varianta vyžaduje schválení politickým vedením EU. Užití sankcí proti dlužným zemím už vyvolalo masové protesty 30. září ve Francii a Belgii. Španělsku Brusel úvěry bez refinancování bankovního systému poskytne, ale výsledkem bude to samé co v Řecku - výprodej. Minimálně se bude jednat o ostrovy (Kanárské, Baleáry), neboť se předpokládá, že bez toho bude španělský dluh v roce 2013 přes 90 % HDP.
Nabírajíc úvěry v EU se Rajoyova vláda stává pouhým prostředníkem jejich přesměrování mezi autonomie. Potom se autonomní elity mohou ptát, je-li takový prostředník vůbec nutný.
Rajoy se tomu snaží předejít. Proto navrhl Evropské unii vydání společných eurobondů k volnému prodeji cenných papírů na světovém trhu. Brusel to nepodpořil. Vždyť Evropská říše nemá zájem na stabilitě národních států. Španělské ministerstvo financí tedy dalo do oběhu vlastní dluhopisy v hodnotě 186,1 miliardy eur se snahou vyměnit je za dolary, jüany, libry, ruble a další měnu. V roce 2013 hodlá Madrid vydat dluhopisy ještě za 200 miliard eur se splatností dva až tři roky. Pravděpodobnost jejich splácení je v podmínkách druhé etapy světové krize nulová.
Existuje několik variant vývoje španělských událostí:
Řecká varianta - výprodej ostrovů,
Argentinská varianta - odchod z eurozóny, vyhlášení krachu a přijetí vlastní měny,
Bruselská varianta - prodej španělských dluhů Evropské centrální bance.
Bruselská varianta je už vyzkoušená na Řecku, je nejzlověstnější, neboť znamená vzdát se svrchovanosti ve prospěch nadnárodních struktur EU.
Rafinovaně podněcovaná dluhová krize ve spojení s politikou Bruselu, jíž je regionalizace evropských států, se rychle mění na nástroj k rušení evropských národních států, státních svrchovaností a převážně státní formy organizace společnosti.
Převzato z Fondsk.ru, Outsider Media 16.10.2012
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz