Křesťanství v podání pana kardinála

Slyšeli jsme toho hodně v průběhu volební kampaně, ale to, co si dovolila katolická církev prostřednictvím kardinála Duky, přesáhlo všechny meze. Zdá se, že hlavním posláním této církve jsou restituce, nejlépe s celou katedrálou sv. Víta a s hradním komplexem co nejširším. Nepamatuji si, že by pan kardinál v poslední době mluvil o sociální doktríně, že by se vyslovoval ve prospěch chudých. Nebo dokonce káral TOP 09 a ODS za asociální politiku.

Skutečností však je, že pan kardinál, stejně tak jak dříve kardinál Vlk, nevěnuje pozornost ani českému národnímu zájmu. Již po několik let jsou do církevních funkcí ustavováni i „sudetští“ Němci. Tato praxe začala někdy v 80. letech 20. století a pokračuje dodnes. Když slyšíme hlasy některých představitelů katolických řádů, kteří se ostře vyslovují již i proti „zdržování“ restitucí, jasně slyšíme, že jsou cizinci, především Němci. Nejznámějším případem je však bleskový kariérní postup patera Antona Otteho. Pokud se podíváte do Wikipedie, pak se můžete dozvědět, že pan páter pochází z německé rodiny, která nebyla zařazena do odsunu. Smůla, jestliže jste před tím četl dílo Bořivoje Čelovského, kde se dočtete, že otec A. Otteho byl po válce zatčen a odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán. V době poválečné bylo čs. soudy odsouzeno k trestu smrti několik set Němců. Vždy šlo o zvlášť těžké zločiny proti českému národu a republice.

Nyní ke kariéře pan pátera. V r. 2001 se stal čestným kanovníkem Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Již v r. 2005 pak sídelním kanovníkem a děkanem. Konečně v r. 2011 byl zvolen proboštem.

Ještě jednu malou připomínku ke kanovnické kariéře p. Otřeno. Kanovníkem téže kapituly byl svého času i B. Stašek, předseda české zemské organizace ČSL, který patřil k velkým Čechům. U sv. Vavřinečka na Chodsku pronesl silně vlastenecké kázání. Bylo zřejmě jedním z dalších důvodů, proč byl pan kanovník zatčen gestapem hned v září 1939. Z koncentračního tábora se vrátil s podlomeným zdravím, ztratil dokonce i jedno oko. Přišel opět na Chodsko. Byla to již jeho labutí píseň. Brzy poté zemřel na následky věznění. Když se A. Otte stal kanovníkem, vyjádřil se, že nosí stejný kanovnický řetěz jako měl B. Stašek a tudíž došlo ke smíření s ním přes hrob. Úděsné!

Co A. Otteho k této duchovní kariéře předurčovalo? Víme, že student Otte po maturitě, když mu nebylo umožněno studovat v republice teologii, odešel do Německa a Rakouska, kde vystudoval. V Německu učil náboženství a působil jako vězeňský kaplan Bayreuthu a v Norimberku, a to až do r. 1998. To však současně i působil v Praze jako vedoucí kanceláře Ackermann-Gemeinde (A-G). Jde o českou odnož mnichovské A-G, která se jmenuje Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG). Vztah mnichovské i pražské A-G je stejný jako u matky a dcery. Konají vždy po několika letech společné sešlosti, jímž říkají říšská setkání. Jelikož mnichovská A-G je jednou ze základních složek sudetoněmeckého landsmanšaftu, pak není pochyb, že je tomu tak i se Sdružením A-G, v jehož čele stojí ing. J. Talíř, bývalý lidovecký ministr kultury. O jeho ministrování zlí jazykové tvrdili, že ministerstvo bylo jednou ze servisních organizací katolické církve.

Za pár let působení A-G v Praze se začali dít zázraky. Řada katolických kněží vstoupila do A-G. Jiní, kteří tak neučinili, velmi ochotně s ním spolupracují. SAG má kolem 400 členů. Kolik z nich jsou katolickými kněžími a preláty? Údaje jsem nikde nesehnal. Víme však o tom, že členem AG je i kardinál Duka, kardinál Vlk je čestným členem tohoto bohulibého spolku. V AG se nevedou jen teologické diskuse. Mluví se i o vyhnání „sudetských“ Němců a o vině dr. E. Beneše na tomto zločinu. Na obranu kardinála Duky je podle pravdy dodat, že se snažil svým bratřím, samozřejmě německým, vysvětlit, že za vyhnání není odpovědný dr. E. Beneš, jak se tito domnívali. A tak se nám pan kardinál smiřuje. V jeho rámci asi také požehnal panu Petru Bartonovi, „sudetoněmeckému velvyslanci“ v Praze a jeho asistence.

Myslím, že primát ve smiřování drží F. Radkovský, biskup plzeňský. Pokud si dobře pamatuji, byl po určitou dobu zpovědníkem Josefa Luxe po jeho zvolení předsedou Československé strany lidové. Již tehdy měl své „zásluhy“, které se však vymykají sledovanému tématu. Biskup Radkovský je tak aktivní, jednou v Německu, poté zas v Bavorsku a vše pak opakovaně, ale v jiném pořadí, že vzniká otázka, zda může vůbec vykonávat svůj biskupský úřad. Dostalo se mu i zvláštní cti. V srpnu r. 2009 se v Plzni konalo 31. celoříšské zasedání A-G. Bylo to první zasedání v České republice. Adolf Ulmann, předseda AG, mluvil o „návratu do země osídlovací generace“. Samozřejmě že jedním z řečníku byl i Bernd Posselt. V průběhu jednání, bylo přítomno asi 500 účastníků, vystoupil i Pavel Svoboda, místopředseda KDU-ČSL, a Jaromír Talíř. Nechyběl ani Karel Schwarzenbeg, který si údajně velmi notoval s mluvčím sudetoněmeckého landsmanšaftu. Česko-německé sbratřování nebralo konce. Pokračovalo i na srazu AG v Budyšíně a probíhá dodnes.

Velmi mě udivuje, že Čech z AG se vine k Němci a je neustále připraven se smiřovat. A nejen to, jako by náhodou přejímá i sudetoněmeckou terminologii, včetně antikomunismu, a zdá se, že tedy sudetoněmecký bližní je mu bližší, než nějaký Čech. Pokud Čech je komunistou, tak hrůza. Komunisté jsou přeci ti, kteří nás chtějí připravit o svobodu a demokracii. Ti musí i v tomto životě být na ošklivci. Žádné bratříčkování s nimi nepřichází v úvahu. Komunista není ani pro preláty bližním. A tak katolická církev ostrým antikomunismem pomáhá udržovat rozdělení národa a tím národ oslabovat. Bližním každého křesťana, jak jsem přesvědčen, je jakýkoliv člověk. Nelze někoho jen z politických důvodů předem z tohoto společenství vylučovat. Nemůže to dokonce ani pan kardinál.

Antikomunismem jako zbraní mává i P. Bělobrádek, předseda KDU-ČSL. S komunisty, nikdy! Se sudety naopak kdykoliv. To krédo kádeuákům příliš neprospívá. Jsou na hraně volitelnosti. Slušela by jim proto více skromnost a pokora, nikoliv velkohubost a servilita.

Pokud antikomunismus tak silně modifikuje křesťanské principy, musím se ptát, co je toho důvodem. Tvrzení, že pan kardinál zřejmě měl vidění a slyšení, v kterém mu ten Nejvyšší nařizoval rozšířit Desatero přikázání o antikomunismus, je ze světa bájí a pohádek. Pan kardinál také ví, že z vlastního rozhodnutí nemůže předřadit antikomunismus křesťanským principům. Již dva tisíce let platí přikázání: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. A na tomto principu ani pan kardinál, ani pan předseda „křesťanské“ strany nemohou nic změnit. Pokud jejich praxe je v rozporu s uvedeným přikázáním, pak je nekřesťanská a musíme ji odsoudit.

Dr. O. Tuleškov