leden - únor 2014
Některé výzvy nynějšího světa
52. Lidstvo nyní prožívá historický obrat, jenž lze spatřovat ve vývoji, který nastává v mnoha oblastech. Je třeba chválit úspěchy, které přispívají k růstu blahobytu lidí např. v oblasti zdravotnictví, školství a komunikací.
Nicméně nesmíme zapomínat, že větší část mužů a žen naší doby žije v každodenním nedostatku s neblahými důsledky. Narůstají některé patologie. Bázeň a beznaděj se zmocňují srdcí mnoha lidí dokonce i v takzvaných bohatých zemích. Radost ze života často hasne, sílí nedostatek respektu a násilí, nerovnost je stále zřetelnější. Je třeba bojovat o přežití a často se přežívá s malou důstojností…
Ne ekonomii vyřazování
53. Tak jako přikázání „nezabiješ“ klade jasné meze, aby zajistilo hodnotu lidského života, musíme dnes říci „ne ekonomii vyřazování a nerovnosti“. Tato ekonomie zabíjí. Není možné, aby nevzbuzoval zájem fakt, že stařec nucený žít na ulici zemřel podchlazením, zatímco pokles kurzu na burze ano. Toto je vyřazování. Už nelze tolerovat fakt, že se vyhazuje jídlo, když existují lidé, kteří hladovějí. To je nerovnost. Dnes je všechno vydáno napospas konkurenci a zákonu silnějšího, kde mocný pohlcuje slabšího. V důsledku této situace jsou obrovské masy populace vyřazovány a marginalizovány: jsou bez práce, bez perspektiv, bez východisek. Sama lidská bytost je považována za konzumní zboží, které lze použít a potom zahodit. Zavedli jsme „skartační“ kulturu, která je dokonce prosazována. Nejde už jenom o fenomén vykořisťování a útlaku, ale o něco nového. Vyřazováním je zasažena příslušnost ke společnosti, ve které se žije, u samotného kořene, poněvadž spodina, periferie či bezmocnost není v ní, ale mimo ni. Vyřazovaní nepředstavují „vykořisťované“, nýbrž odpadky, „zbytky“.
54. V tomto kontextu někteří dosud hájí teorii „trickledown“ předpokládající, že každý ekonomický růst favorizovaný volným trhem dokáže sám o sobě vyprodukovat ve světě větší rovnost a sociální inkluzi. Toto mínění, které nikdy nebylo potvrzeno fakty, vyjadřuje naivní a neotesanou důvěru v dobrotu těch, kteří mají ekonomickou moc, a v sakralizované mechanismy panujícího ekonomického systému. Vyřazení mezitím stále čekají. Kvůli udržení životního stylu, který druhé vyřazuje, anebo kvůli nadšení pro tento egoistický ideál, rozvinula se globalizace lhostejnosti. Téměř bez povšimnutí ztrácíme schopnost zakoušet soucit tváří v tvář výkřikům bolesti druhých, již nepláčeme nad dramaty druhých, ani nás nezajímá péče o ně, jako by to všechno byla odpovědnost, která je nám cizí a netýká se nás. Kultura blahobytu nás uspává, ale znepokojuje nás, když se na trhu objeví něco, co jsme si dosud nekoupili, zatímco všechny životy ničené nedostatkem možností pokládáme za pouhou podívanou, která nás nikterak nezneklidňuje.
Ne nové idolatrii peněz
55. Jedna z příčin této situace spočívá ve vztahu k penězům, který jsme zavedli, protože pokojně přijímáme jejich nadvládu nad sebou a našimi společnostmi. Finanční krize, kterou procházíme, nám umožňuje zapomínat, že u jejího původu je hluboká antropologická krize: negace primátu lidské bytosti! Stvořili jsme nové idoly. Adorace starozákonního zlatého telete (srov. Ex 32,1-35) našla novou a nelítostnou verzi ve fetišismu peněz a v diktatuře ekonomie, která nemá tvář ani opravdový lidský účel. Světová krize, která zasahuje finančnictví i ekonomii, vyjevuje nerovnosti a především vážný nedostatek antropologického směrování, které redukuje lidskou bytost na jedinou z jejích potřeb: na konzum.
56. Zatímco výdělky málokterých exponenciálně rostou, výdělky většiny se stále více vzdalují od blahobytu této šťastné menšiny. Tato nerovnováha plyne z ideologií, které obhajují absolutní autonomii trhů a finančních spekulací. Proto upírají právo na kontrolu státům, které jsou pověřeny tím, aby chránily obecné blaho. Nastoluje se nová, neviditelná, někdy virtuální tyranie, která jednostranně a neúprosně diktuje svoje zákony a svoje pravidla. Kromě toho dluh a jeho úroky vzdalují státy od jejich uskutečnitelných hospodářských možností a občany od jejich reálné kupní síly. K tomu všemu přibývá rozvětvená korupce a egoistické daňové úniky, které nabyly globálních dimenzí. Touha po moci a majetku nezná mezí. V tomto systému, který pohlcuje všechno za účelem navýšení zisků, se cokoli křehkého jako např. životní prostředí stává bezbranné proti zájmům zbožštěného trhu transformovaného na absolutní pravidlo.
Ne penězům, které vládnou, místo toho, aby sloužily
57. Za tímto postojem se skrývá odmítnutí etiky a odmítnutí Boha. Na etiku se obvykle hledí s posměšným pohrdáním. Je považována za kontraproduktivní, příliš lidskou, protože relativizuje peníze a moc. Je vnímána jako hrozba, poněvadž odsuzuje manipulaci a degradaci člověka. Etika v posledku odkazuje k Bohu, který očekává závaznou odpověď překračující tržní kategorie. Pro tyto kategorie, jsou-li absolutizovány, je Bůh nekontrolovatelný, není manipulovatelný, ba dokonce je nebezpečný, neboť volá lidskou bytost k její plné realizaci a nezávislosti na jakémkoli typu otroctví. Etika – neideologizovaná etika – umožňuje vytvářet rovnováhu a lidštější sociální řád. V tomto smyslu vybízím finanční odborníky a vlády různých zemí, aby vzali do úvahy slova starověkého mudrce: „Nedělit se s chudými o vlastní majetek, to je okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme, není náš, patří jim.“[55]
58. Reforma finančnictví neopomíjející etiku by vyžadovala ráznou změnu postoje politických představitelů, které povzbuzuji k tomu, aby se s touto výzvou vyrovnali rázně a prozíravě, a samozřejmě bez ignorování specifičnosti každého kontextu. Peníze mají sloužit a nikoli vládnout! Papež má rád všechny, bohaté i chudé, ale má povinnost Kristovým jménem připomínat, že bohatí mají pomáhat chudým, respektovat je a podporovat je. Vybízím vás k nezištné solidaritě a k tomu, aby se ekonomie a finančnictví navrátily k etice upřednostňující člověka.
Ne nespravedlnosti rodící násilí
59. Dnes je z mnoha stran vyžadována větší bezpečnost. Pokud se však neodstraní vyřazování a nerovnost ve společnosti a mezi různými národy, nebude možné vykořenit násilí. Chudí lidé a chudší národy jsou obviňováni z násilí, ale bez rovnosti příležitostí budou různé formy agrese a válek nacházet úrodný terén a dříve či později vybuchnou. Když společnost – místní, národní či světová – odsune jednu svoji část na periferii, nenajdou se žádné politické programy, ani pořádkové síly či intelligence, které by mohly zajistit neomezený klid. Neděje se tak pouze proto, že nerovnost vyvolává násilnou reakci těch, kdo jsou vyřazeni ze systému, nýbrž proto, že sociální a ekonomický systém je nespravedlivý u kořene. Jako se dobro chce sdílet, tak také zlo, kterému se povolí, tedy nespravedlnost, tíhne k šíření své škodlivé síly a tichému rozkladu základů jakéhokoli politického a sociálního systému, jakkoli se může zdát pevným. Každý čin má následky, a zlo zahnízděné ve strukturách společnosti má vždy potenciál rozkladu a smrti. Zlo vykrystalizovalo v nespravedlivé sociální struktury a nelze od něho očekávat lepší budoucnost. Jsme daleko od takzvaného „konce dějin“, poněvadž podmínky udržitelného a mírumilovného rozvoje se dosud adekvátně neujaly a nerealizovaly.
60. Mechanismy aktuální ekonomie prosazují vyhrocování konzumu, ale ukazuje se, že bezuzdný konzumismus spojený s nerovností dvojnásobně poškozuje sociální pletivo. Sociální disparita dříve či později plodí násilí, které užití zbraní neřeší a nikdy nevyřeší. Slouží pouze snaze oklamat ty, kteří požadují větší bezpečnost, jako bychom dnes nevěděli, že zbraně a násilné represe namísto řešení vytvářejí nové a horší konflikty. Někteří si jednoduše libují v tom, že obviňují chudé lidi a chudé země ze svých vlastních špatností nepatřičnými generalizacemi, a domáhají se řešení v podobě „vzdělávání“, jež je má uklidnit a proměnit na ochočené a neškodné bytosti. Provokuje to ještě více, když oni vyřazení vidí, jak se rozrůstá sociální rakovina, kterou je v mnoha zemích hluboce zakořeněná korupce u vlád, podnikatelů a institucí nezávisle na politické ideologii.
Jorge Bergoglio: "Někteří říkají, že jsem komunista a revolucionář. Ať si přečtou církevní otce"
Jorge Bergoglio čelí podobné kritice… apeluje coby kardinál Buenos Aires na nutnost preferenční volby pro chudé. Obsah projevu rozhodně stojí za pozornost.
Jorge Mario Bergoglio: Preferenční volba pro chudé
Promluva Jorge Bergoglia na shromáždění argentinské Charity v roce 2009
Někteří říkají: To je komunista! To je revolucionář! Ať si přečtou církevní otce, svatého Jeronýma a otce druhého, třetího, čtvrtého, pátého století. V této věci jsou velmi tvrdí: volba pro chudé.
Důstojnost vyplývá z práce. Práce je pro člověka, pro všechny lidi. Křesťanská úzkost pro ty, kdo nemohou dosáhnout této důstojnosti, nemohou žít. Byli důstojnosti zbaveni kvůli idolům moci, bohatství, prchavého štěstí, které lze potkat v národních a mezinárodních supermarketech konzumu.
Jaké je to barbarství, všechna ta chudoba, co existuje...
Jak toto barbarství vchází do tvého života? Jak ti mění život? Jak provokuje tvůj život? Jak se dotýká tvého srdce? Vede tě k pláči, vede tě ke změně životního stylu.
Pokud tu není preferenční volba pro chudé, není zde autentické úsilí o povznesení a osvobození.
Církev žádá konkrétní činy, musíš se vyhnout paternalismu a stát se druhem na cestě našich nejchudších bratří, sdílet s nimi svůj čas, být jejich druhem na cestě.
Žádá se po tobě blízkost a solidarita, blízkost k chudým. Dotkli jste se těla chudého? Přijímáte ho? Chudí mají být přijímáni, zahrnuti, solidarita se musí projevit viditelnými rozhodnutími a činy.
V 36 restauracích, které jsou v Porto Madero v Buenos Aires, stojí dobrá večeře 150 pesos na osobu. Je to asi 1 km od trpícího města chatrčí. Pokud byste solidárně vstoupili do služby lásky, váš životní styl se změní a nemůžete si už dovolit určitý luxus, který jste si mohli dovolit předtím, než jste se obrátili k charitativní službě církve.
Zdá se vám, že jsem komunista? Je to možné, ale já věřím, že ne. Stačí se stát přítelem chudých, aby se váš vlastní životní styl stal prostším, aby se váš životní styl stal střídmým. Církev byla povolána, aby byla obhájkyní spravedlnosti a ochránkyní chudých proti tolika nesnesitelným sociálním a ekonomickým nerovnostem, které křičí k nebi.
Pokud tu není naděje pro chudé, nebude pro nikoho. Pokud nejste schopni vzbudit naději chudých, tak ji nebude mít ani vy. A žije se ze dne na den, bez cíle.
Preferenční opce pro chudé po nás požaduje, abychom zaměřili zvláštní pozornost na ty, kdo jsou zodpovědni za změnu struktur.
Služba lásky má stejnou hodnotu jako hlásání Božího slova a slavení svátostí a je neopominutelným vyjádřením podstaty církve. Nemyslete si, že jste katolíci a katoličky, protože chodíte v neděli na mši, občas se vyzpovídáte…žádá se po nás, abychom se vzdali veškeré světskosti. A kdo nemohl přijmout Ježíše, nenáviděl Ježíše a nenávidí ho, nemůže přijmout nás. (překlad do italštiny Giovanni Ladiana SJ a Maite Montanari, z italštiny překlad vlastní)
Zkostnatění
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Trvá-Ii jakákoliv etapa našeho společenského vývoje příliš dlouho, přešlapuje-li na jednom místě, ustrne a padá. Jako historické období může překlenout staletí. Záleží na tom, čeho se týká. Jde-Ii o moderní společenská uspořádání, časové trvání existence je jistě kratší než u formací náboženských, které dějinně lze považovat za nejdůležitější součást řízení běhů lidské společnosti. Ale i tam dochází dle poznatků a potřeb k nutným změnám. Markantní případy můžeme pozorovat v končinách našemu kulturnímu vývoji blízkých, a časově nejbližší je jistě starodávný Egypt. Navrší-Ii se poznatky, božstva přestávají vyhovovat. Náboženství zkostnatí. Nároky kněží na podílu o moc (ve všech směrech) se množí až nakonec jsou neúnosné. Pak přicházívají nutní reformátoři s jejich činy. Tak se stalo v třináctém století před Kristem v polytheistickém náboženství, které se svými nesmiřitelnými strážci vládlo nad Nilskou říší. Farao Achnaton (Ikhanaton, Akhenaton jinak Amenhotep IV.) se rozhodl nepohodlné množství bohů a bůžků (a jistě ještě nepohodlnější počet kněží a chrámového personálu s jejich nároky) nahradit jednobožstvím, totiž bohem Ra. Ten pro obecnou potřebu a komunikaci byl symbolizován sluncem.
Židovský Jahve v jednobožské podobě se objevil na scéně až o tisíc let později. Síla a tlak náboženských předáků a dřívějších kněží starých "osvědčených" bohů vládnoucích z Karnaku, Luxoru a dále v povodí Nilu byl ale nezlomitelný. Proto se pokrokový Ikhanaton rozhodl vybudovat nové město, Amarnu, kam se s oddanými kněžími, novým kultem a celým dvorem přestěhoval. Sláva netrvala ale dlouho. Hned po jeho smrti byl celý nový kult rozmetán spolu s městem Amarnou, po kterém zůstaly jen stopy základů.
Podobný, leč úspěšnější příklad máme v římském císaři Konstantinovi. Vítěz nad vládnoucím Maxentiem, geniální stratég i politik Konstantin nemohl ale porazit to, čemu bychom dnes řekli "staré struktury" římské, včetně bohů. Proto se s celou slávou odstěhoval a přebudoval od Říma vzdálené město Byzantium na své sídelní město - Konstantinopol. Potřeboval ale stále oproti starým bohům nový ideologický nástroj své imperiální moci. Jednobožství už dávno bylo ve vzduchu (Ikhanaton a Židé). Rodící se křesťanství se tedy nesmírně hodilo Konstantinovi. Musel ho ovšem oprostit od rozporů, které uvnitř vládly. Proto svolal do města Nicei první jeho koncil roku 325 AD (nyní Nicea 1.). Zde byly prakticky položeny základy světovládného náboženství tak, jak ho dnes známe.
Dnes tedy jsme od tohoto data nastolení oficiálního křesťanství a jeho institucí vzdáleni šestnáct století. Za tu dobu se nahromadilo množství lidských poznatků a věd. Samotná přikázání Ježíšova (na příklad chudoby a skromnosti) byla pozapomenuta. Katolictví, které samo neslo a chce nést pochodeň víry, došlo svými předáky k poznání, že reformy jsou nutné. Takové dílo vyžaduje ovšem ramena titána. Proto se stařec Benedikt XVI. vzdal papežského trůnu, aby uvolnil místo novému jiskrnému papeži Francisovi. 26.listopadu 2013 jsme se na Ceefaxu dozvěděli, že papež Francis chystá radikální změny a žádá od věřících, aby "měli sílu opustit Vatikán"! Je to jen obrazně řečeno? Týká se to Vatikánu II? Jsme svědci změn souměřitelných s tím co uvedl lkhanaton? Londýn, 29.11.2013
Papež František byl nucen v rozhovoru pro italský deník La Stampa obhajovat své názory na současný svět poté, co ho přední americký neokonzervativec Rush Limbaugh obvinil z marxismu
Nový papež vzbudil pozornost koncem listopadu, kdy v apoštolské exhortaci označil nespoutaný kapitalismus za „novou tyranii“. „Stejně jako přikázání „nezabiješ“ stanovuje meze k uchování hodnoty lidského života, dnes musíme podobné přikázání vznést vůči ekonomice vyloučení a nerovnosti. Taková ekonomika zabíjí,“ napsal tehdy papež František. „Jak to, že se do médií nedostane zpráva, že na ulici zemřel starý člověk bez domova, zatímco žhavou zprávou je, že akciový trh ztratil dva body?“
Minulý týden hlava katolické církve v projevu u příležitosti římskokatolického Světového dne míru zase zdůraznila, že aktuální zkorumpovaný ekonomický systém produkuje hlubokou nerovnost, odsoudil chamtivost a touhu po majetku, které ničí naději na mír, sociální stabilitu a udržitelné životní prostředí. Poukázal na „hluboké finanční a sociální krize současnosti“, které „nutí člověka hledat uspokojení, štěstí a bezpečí ve spotřebě a příjmech, které jdou za rámec principů zdravé ekonomiky“. Podle papeže systém „přemrštěné nerovnosti v příjmech“, korupce Wall Streetu a hluboké ekonomické nesrovnalosti vedou ke světu, v němž se prohlubují „rozdíly mezi těmi, kdo mají více, a těmi, kdo se musejí spokojit s drobky“. „Nové ideologie, charakterizované přebujelým individualismem, egocentrismem a materialistickým konsumerismem, oslabují sociální vazby, posilují mentalitu, v níž opouštíme ty nejslabší a ty, které považujeme za ´neužitečné´,“ napsal papež. „Tímto způsobem se lidská koexistence stále více mění v pouhé do ut des, což je jak pragmatické, tak sobecké.“ Tato mentalita chamtivosti vede ke zvýšenému počtu válek, obchodu s lidmi, ničivým migračním politikám i ničení přírody. „Myslím na devastaci přírodních zdrojů a pokračující znečišťování, na tragédii vykořisťování pracujících,“ napsal papež. „Myslím také na zakázané převody peněz a finanční spekulace, které se často ukazují být nepřátelskými a škodlivými pro celé ekonomické a sociální systémy a vystavují miliony mužů a žen chudobě.“
Rush Limbaugh ve svém televizním pořadu papežovy názory rozhodně odmítl s tím, že „zacházejí mimo rámec katolicismu“ a jsou „čistě politické“. Prohlásil, že části dokumentu jsou „čistý marxismus, který vychází z papežových úst“, přičemž dodal, že to jistě musel za papeže psát někdo jiný.
František nyní pro La Stampa konstatoval, že „marxistická ideologie je špatná, ale v životě jsem poznal mnoho marxistů, kteří byli dobrými lidmi, a tak mě to neuráží.“ V reakci na kritiky svých projevů pak konstatoval, že nemluví jako „technik, ale s ohledem na sociální doktrínu římskokatolické církve, což není totéž, jako být marxistou.“ Ve svých projevech prý chce jen nabídnout „letmý pohled na to, co se dnes děje“ ve světě.
Duka neposlouchá svého šéfa, aneb “Nebe a Duka”
Ing. Jiří Krutina
Je zajímavé pozorovat zcela zásadní rozpor mezi rétorikou současného papeže Františka, hlavy římskokatolické církve, a jejího představitele u nás, jeho podřízeného, kardinála, primase českého, Duky. Současný papež František se tvrdě opřel do současné praxe nespoutaného bezohledného kapitalismu. Viz článek v britském liberálním deníku Guardina, zde:
http://www.theguardian.com/world/2013/nov/26/pope-francis-capitalism-tyranny
Papež ve svém posledním textu, který vydal jako hlava římskokatolické církve a jenž má představovat jeho oficiální platformu, mimo jiné označil současný nespoutaný kapitalismus za novou tyranii a vyzval světové vůdce k boji proti chudobě a rostoucím nerovnostem mezi lidmi. Zcela otevřeně kritizuje globální ekonomický systém jako modlářství k penězům. Vybízí světové politiky k zajištění důstojné práce, vzdělání a lékařskou péči všem bez výjimky. Dokonce vybízí bohaté, aby se o své bohatství podělili s ostatními. Ekonomické vykořisťování přirovnává ke stejnému přečinu jako zabití. Také jasně sdělil, že problém je nutné řešit radikálně, že nelze spoléhat na neomezenou autonomii trhu a finanční spekulace.
Ve svém dokumentu Radost evangelia přímo kritizuje církev, volá po církvi, že by měla být raději „potlučená, zraněná a celá od špíny protože je přímo v ulicích, než zchromlá lpěním na vlastním bezpečím.“ Politiky vybízí k tomu, aby opustili „primitivní mentalitu blahobytu“ s tím, aby se více skutečně zajímali stavem společnosti.
Současný papež František se snaží i ukazovat, že co hlásá, uplatňuje ve svém vlastním případě. Nebydlí prý v honosném Apoštolském paláci, žije na koleji s řadovými kleriky. Cestuje obyčejným Fordem Focus a nedávno sesadil biskupa, který za svou rezidenci utratil dva milióny euro.
Ve svém textu se zabývá i ekumenismem a otevřeně přiznává možnost poučení i od pravoslavné církve a vybízí ke spolupráci se židy a muslimy.
V mnohém nám nová prohlášení papeže Františka nemohou nepřipomenout českého reformátora Mistra Jana Husa a jeho následovníky. Například jeden z pražských artikulů – bodů husitského učení bylo zbavení statků a světského panování církve s požadavkem k návratu k původnímu smyslu apoštolské církve a životu podle Ježíšova učení. Rozdílem je skutečnost, že to dnes hlásá hlava církve, s níž se dostal pro své názory na církev Mistr Jan právě do sporu a byl za to upálen.
Český občan, katolík i nekatolík si zcela bez předpojatosti, nemůže nevšimnout zcela diametrálního rozdílu mezi tím, co ve svém oficiálním prohlášení zastává a hlásá hlava církve – současný papež, a co dělá jeho „zaměstnanec“ a její nejvyšší představitel u nás, kardinál Duka. U nás nám pan kardinál ukazuje zcela jinou tváří církve. Ta je naopak lačná po mamonu. Podvodným zákulisním jednáním s vyloučením veřejnosti a referenda s předchozí protinárodně zaměřenou vládou v čele s katolíky Nečasem a Schwarzenbergem domluvili tzv. „restituce“, mimo jiné dodejme již druhé v pořadí! První proběhlo v roce 1992 a tehdy představitelé církve prohlásili, že tím je vyrovnání státu s církví dokonáno. Odkud a od koho vzešli nové „restituční“ požadavky se u nás již nikdo neptá. Veřejnost zřejmě zapomněla, že už jedny restituce byli a že byli ukončené. Ve skutečnosti nešlo o „restituce“ – to již dnes víme všichni. Nešlo o navrácení něčeho, co bylo ukradeno, jak nám hlásala protinárodně zaměřená minulá vláda. Šlo prostě o dar státu církvi, žádné odškodnění, žádná náprava křivdě, prostě dárek státu církvím za záda všech občanů.
Navíc co se týká finanční náhrady, je minimálně velmi podivné, když se zamyslíme nad srovnáním vyrovnáním státu s církvemi jinde. V Maďarsku bylo vyplaceno církvi zhruba 1000,- korun na hlavu; v katolickém státě Polsku bylo vyplaceno asi 1500,- korun na hlavu a v tak tradičně laické zemi jako Česká republika se počítá s náhradou v přepočtu 10 500,- korun na hlavu! Nelze nevidět, že zde prostě od začátku je něco prohnilého, co neodpovídá stavu věcí. Jde prostě o krádež a tunel a protinárodní tah části římskokatolické církve ve spojení se svou pátou kolonou u nás proti celému národu, tak jako mnohokráte v naší historii.
V dnešní době jsme svědky snahy o zvrácení či snížení narychlo domluveného „daru“ státu církvi. Jak reaguje kardinál Duka, vidíme z jeho mediálních projevů. Starší návratem pod rudé prapory, vykřikuje o nespravedlnosti, atd., atd.
Kardinál Duka, jako podřízený svého šéfa nerespektuje nastolený diskurz římskokatolické církve a místo toho se snaží na českém národě co nejvíce přiživit a získat do vlastnictví statky, které církvi nikdy nepatřili, a nebo ji byli oprávněně odebrány za protinárodní kolaboraci s nacisty na základě dekretů prezidenta republiky. Finanční náhrada pak velmi převyšuje obvyklé postupy v jiných státech, jak bylo výše ukázáno.
Paradoxně jsem tak svědky situace, kdy je to naopak papež, který je podoben ve své rétorice našemu Mistru Janu Husovi apelující na prvotní chudobu církve a návrat k původnímu účelu, tedy apoštolské činnosti a dnes jsou to naopak čeští preláti včele s kardinálem Dukou, kteří jsou podobni oné nenasytné nevěstce babylonské, jak naši předkové, věrní Čechové, viděli římskokatolickou církev.
Skoro bychom mohli změnit české pořekadlo pro dva rozdílné postoje, že to, co hlásá papež František – hlava církve a český kardinál Duka je jako „Nebe a Duka.“
Nová rekatolizace za dveřmi?
V úterý se sejde skupina expertů ze dvou stran chystané vládní koalice pod vedením senátorky Gajdůškové, kterou pasovali do role nejvyšší expertky, se zástupci církevních kruhů. Není jasné, proč na jednání budou chybět experti od lidovců. Možná chtějí ukázat, že jako tichá agentura domácí římsko-katolické církve nepotřebují v tomto jednání vystupovat jako protipartner svých patronů. Z toho mála informací o tom, kdo vedle Gajdošíkové bude u tohoto jednání a s jakými očekáváními je jednání ze strany ČSSD spojeno, se nedá bez věštecké koule nic zjistit. Vše je tedy jakoby otevřeno a dá se údajně čekat cokoliv. O samotné Gajdůškové a její kompetenci k takovému jednání lze mít důvodné pochybnosti, stejně jako o Zaorálkovi, kterého sice bylo dost slyšet jako odpůrce restitucí, ale jehož punc odborníka na danou věc je daleko slabší než jeho pověst ambiciózního a všehoschopného politika. Ostatně ani jméno někdejšího velvyslance u Svatého stolce není zárukou, že se vyzná, a už vůbec ne, že je nestranný. Jsou to vesměs lidé, u nichž nehledejme nezávislost a ještě méně obyčejný patriotismus, tím méně pak to, že by nikdy nevyměnili zájmy české společnosti za osobní zájmy v podobě upevnění svých pozic ve své straně i v budoucí vládě. Ten, kdo to vše ze zákulisí bude řídit, bude ovšem uvědomělý katolík Svoboda, jehož křestní jméno „Bohuslav“ může ale nemusí vypovídat něco o jeho někdejším naprogramování. Po zkušenosti s předchozí Nečasovou vládou a předchozím parlamentem bych uvítal více informací o tom, kdo z nich je jak nábožensky aktivní. Aspoň na úrovni znalostí, které dnes po volbách již máme o agenturní minulosti a členství v KSČ u Andreje Babiše, stejně jako u některých dalších koaličních politiků.
O názorech církví, zvláště pak té, která je na věci nejvíce zainteresovaná, je ovšem jasno. Údajně se s ní má jednat hlavně o inflační doložce, o restitučních nárocích kolem částí Pražského hradu a také o redukci příspěvků státu na platy duchovních. Tedy o margináliích, nikoliv o tom, zda restituce zrušit. Vyplývá z toho i poznatek, že o tom nejhlavnějším se jednat nebude – tedy o oprávněnosti jejich majetkových nároků. Zaštítěni zákonem č. 428/2012 Sb. a následnou, údajně nezrušitelnou (?) smlouvou kolem restituční dohody mezi tehdejším premiérem a církvemi. Odhaduji proto, že brzy po zahájení jednání senátorka Gajdůšková vystoupí před kamerami a vítězoslavně oznámí, že ona a její „tým“ dosáhli bezvýznamného zmírnění toho kterého ze zmíněných bodů jednání. Prostě se nám budou smát do obličeje.
Pozdě a hluboce lituji, že jsem se na poslední chvíli rozhodl dát ČSSD svůj hlas ve volbách. Neuvědomil jsem si, o jakou zájmovou skupinu se v jejích případě jedná. Uvěřil jsem, že sliby sociálních demokratů týkající se nápravy největší loupeže v dějinách ČR v podobě restitucí něčeho, co v pojosefinské době římsko-katolické církvi už nepatřilo (těm ostatním církvím pak už vůbec ne) jedním hlasem kriminálníka povolaného narychlo do poslaneckých řad a pak stejně rychle převedeného znovu do stavu vězňů, budou dodrženy. Prostě jsem naletěl, a nemusím tedy čekat, až mi to bývalá učitelka výtvarné výchovy Gajdůšková sdělí.
Obchod s vírou byl a bude v Čechách nejvýnosnějším byznysem. Nepřichází proto v úvahu, aby bývalý premiér a jeho společníci včetně ministra financí byli předvoláni k výslechům o tom, co bylo v pozadí rozhodnutí o tzv. oprávněných restitucích-krádežích. Nečas bude možná v budoucnu souzen za zneužívání vojenské rozvědky ke svým osobním cílům, ale za obrovskou loupež v podobě dvanácticiferné částky nebude postižen ani pokáráním. Přitom finanční suma darovaná katolické Církvi ve výroční den Bílé hory znamená, že na každého klerika připadne zhruba stomilionový kapitál. To není málo, i když část z této sumy bude určitě darována tam, kde „chytré“ mozky tento způsob obohacení vymyslely. Papež si tak bude moci vylepšit bilanci svého vatikánského státu o slušnou částku zcela v duchu toho, jak jezuité vždy jednali. Tedy v duchu úsloví “Účel světí prostředky“.
O tom, že je to krádež posvěcená většinou s předstihem vybraných „nezávislých a věřících“ soudců Ústavního soudu, o tom nepochybuje nikdo, kdo trochu zná pobělohorskou minulost. I tehdy se jednalo předvídavě, resp. důležité věci se včas naplánovaly a připravily. Argumentaci těch čtyř soudců, kteří vznesli námitky proti rozhodnutí ÚS z 29. 5. 2013, zná jen málokdo. Už tehdy, když byly zveřejněny, propadly do zapomnění. Co na tom, že když v bělohorské šarvátce pod vedením fanatických mnichů a za účasti jezuitských rádců ve štábu císařsko-ligistických vojsk katolické vojsko slavně zvítězilo, byla církev chudá jako myš? Že vše, co měla před husitskými válkami, a bylo toho požehnaně, jim zabavili nikoliv husité, ale Zikmund, když potřeboval z něčeho zaplatit křižáky, snažící se zabránit odtržení Čech od Říma. A že to ostatní, co zbylo, si pak vzali samotní Habsburci? Zatímco jejich bohatí příbuzní v Nizozemí a ve Španělsku se topili v majetcích uloupených v Americe, ti vídeňští byli chudí. Když se z jihu začali k Hofburgu přibližovat Turci, zastavovali z majetků církve vše, co se dalo, aby mohli na svoji obranu najmout žoldnéře.Když se direktoři v Čechách po defenestraci pokusili konfiskovat katolické církvi nějaký majetek jako trest za napáchané škody, zbýval už jen osobní majetek prelátů, včetně nábytku pražského arcibiskupa. Církev proto nikdy po Bílé hoře nevznesla na český stát nárok na restituce. Neměla na to podle tehdejšího práva nárok. Když se však Josef II. rozhodl z důvodu prázdné státní pokladny sáhnout na jejich obrovské majetky nekryté žádným nabývacím právem, stálo to za to. Za 150 let od Bílé hory získala církve úctyhodné bohatství, které ukradla. Šlo z významné části o majetek konfiskovaný protestantům zčásti fyzicky zlikvidovaných, zčásti vyhnaných ze země. O to více ovšem na něm lpěla. Část jejího tehdejší bohatství pomohla Habsburkům odvrátit hrozbu bankrotu. Největší byl majetek jezuitů, kteří byli jako řád v roce 1773 z důvodů, na kterých se shodly vlády Francie, Španělska, Portugalska s tehdejším papežem, zakázáni na více než 40 let, byť se hlásili - podobně jako dnešní František - k chudobě. Těch vln vyvlastňování církve Habsburky bylo více, stejně jako hrozeb státních bankrotů. Navázalo na ně po roce 1918 vyvlastňování iniciované zakladateli ČSR v čele s TGM stimulované požadavkem nápravy pobělohorských křivd.
To, co po válce dělal v rámci dekretů Beneš a po něm komunističtí předáci, nepatřilo sice vždy k sofistikovaným způsobům vyvlastňování církve, ale bylo to rovněž provedeno v duchu masarykovského hesla „Pryč od Říma“. Tedy postupná a oprávněná snaha napravit zločiny církve na české společnosti. Pokud bychom měli vyúčtovat někdy církvi vše, co zde naloupila a spotřebovala v podobě zisků z užívání nakradených majetků, byl by to – podobně jako v případě vetřelecké pobělohorské šlechty - mnohonásobek toho, co si teď nárokuje. Jinými slovy: kdyby se použilo heslo „Vraťte nakradené!“, církev by se nedoplatila!
Až si sociální demokraté sednou za jeden stůl s experty z ANO a se zástupci církví a náboženských sdružení, kteří nárokují své údajné (ani právně, ani morálně však nedoložené) majetky, které neměly ve vlastnictví už za Rakouska, zcela určitě nebudou hájit zájmy státu, ale stejně jako církve jen ty své osobní a úzce skupinové. Místo toho by měla být pověřena policie, aby vyšetřila okolnosti, za nichž byl zákon o restitucích připravován a schvalován. Kdo zná okolnosti, jak církev postupovala při konfiskacích a jiných krádežích po Bílé hoře, těžko bude pochybovat, že by se její mentalita a sklon k mamonářství změnily. Policie by také měla zjistit, jak si něco takového, co se stalo vloni v listopadu, mohli dnes - již většinou bývalí - politici z minulé vlády dovolit, resp. kdo za tím byl. Nejspíše to ale bude úkol až pro jednu z příštích vlád. Doufám, že se toho dožiji.
Ani arcibiskupové pobělohorského období jako byli Lohelius, Harrach, Sobek či jiní, nepočítali nikdy s tím, že jejich krádeže jednou budou vnímány jako krádeže. V tom je podstata toho, čemu se říká historická spravedlnost. Pokud by to ale tak nebylo, pak lze očekávat, že tak za 5 nebo za 10 let se objeví u českých soudů zástupci KSČM a předloží tomuto státu účet za majetky zabavené jejich předchůdkyni KSČ, včetně zbraní, které vlastnily LM, budov někdejších sekretariátů a jiných majetků. Proč by ne, vždyť církev také své majetky nakradla jako oni. Proč by oni nemohli také požadovat, aby majetky poctivě nakradené byly vráceny těm, kteří je ukradli. Z příspěvků svých členů dokázali tak stěží vyplatit pracovníky aparátu na všech těch OV, KV či ÚV.
Tento scénář ovšem není zdaleka nejhorší. Před námi je nejspíše trochu jiný scénář: nová rekatolizace. Možná nebude tak bezohledná a tvrdá, jako byla ta z 20. let 17. století. Spíše půjde o tzv. plíživou rekatolizaci. Prvním symptomem této hrozby je informace o chystaném zákazu potratů (viz www. prvnizpravy.cz) ukrytá v návrhu již podepsané koaliční smlouvy. Pak nejspíše přijde zákaz antikoncepce, povinná náboženská výchova ve školách všech stupňů včetně vysokoškolského, zřízení večerních universit římsko-katolicismu, převedení veškeré sociální péče včetně domovů důchodců pod charitativní organizace (s příslušným nárůstem odkazů majetku pro tyto organizace), zavedení desátků, povinných zpovědí a povinné účasti na náboženských poutích atd. Že to tak nemůže být? Přečtěte si tedy něco o tom, co potkalo Vaše předky před necelými čtyřmi stoletími! Pak Vám možná dojde, co se chystá.
Vladimír Čermák
Poznámka redakce: Paní Gajdůšková nás po prvém jednání už překvapila výrokem, že se může také stát, že její slavnou komisi přesvědčí zástupci církví, že restituce jsou v pořádku. A když si ještě uvědomíme, že B. Sobotka věnoval KDU-ČSL nejen zemědělství, ale i kulturu, tak si začínáme uvědomovat, jak to vedení sociální demokracie asi vlastně myslí s nápravou restitucí.
Národ promluvil o tom, jak si váží církví
Jsou církve užitečné instituce? Respondentů se ptal nejnovější průzkum agentury STEM. Pouze dvě pětiny lidí odpověděly ano, necelá třetina dotázaných pak uvedla, že vrácení majetku církvím je spravedlivé.
Církve považuje za užitečné instituce celkem 39 procent lidí, naopak 61 procent je za užitečné nepovažuje. Názor se oproti dřívějším dobám lehce mění, například před deseti lety považovala církve za užitečné polovina dotázaných.
Průzkum se také ptal na navrácení majetku církvím, zde se názor také mění. Nyní s návratem souhlasí 30 procent lidí. „Do roku 2007 s návratem majetku církvím souhlasily zhruba dvě pětiny občanů. V následujících letech však míra souhlasu klesla pod jednu třetinu,“ dodává STEM.
Protože již probíhají restituce, původní otázka byla lehce změněna. „Pokud položíme přímou otázku na platný zákon o církevních restitucích, zjišťujeme, že souhlas s ním vyslovuje necelá čtvrtina občanů. Většina veřejnosti s ním tedy nesouhlasí, téměř polovina dotázaných dokonce vyslovila kategorický nesouhlas,“ pokračuje agentura.
Církve považují za užitečné instituce hlavně lidé věřící v Boha. Ti také spíše souhlasí s církevními restitucemi, je mezi nimi ale také necelá polovina věřících, kteří nesouhlasí s platným zákonem. Parlamentní listy
Katolický bysnysplán
Diecéze vypracovaly byznysplány a taky vznikla nezávislá analytická skupina, která bude byznysplány vyhodnocovat. Divím se, proč se moje církev proměňuje ve firmu s byznyspány a byznysplány? Jako aktivní občance mi vrtá hlavou, kdo jsou ti lidé z diecézí, kteří "vypracovali plány". Kdo je jmenoval? Prošli veřejným konkurzem?
Lačný má sen: zdá se mu, že jí, a když procitne, má prázdnou duši. (Izajáš 29,8)
Na mých oblíbených webech běží zajímavé diskuze. Eva Hájková v Deníku Referendum se ptá, mají-li ateisté nějakou víru? Na Outsiderech je téma spojené s vírou rozebíráno pod článkem Mně ten druh hospicu, pane Kalousku, lhostejný nebude. Oba weby se otázkami víry zabývají často, i když víra není nosným tématem článků. Outsider Media mají volný vstup do diskuze, a tak obraz křesťanů (někdy jen katolíků) dotvářejí i anonymní diskutéři.
Katolíci jsou často prezentovaní jako "hloupé ovce" bez vlastního názoru, přežvykující a bekající slova svých hierarchů. Český katolík je český občan, a ten také není žádný hrdina. Čtyřiadvacet let nechá nad sebou vládnout všelijaké lumpy, zloděje, lháře a podvodníky všeho druhu, nechá se posmívat (si nadávat) do socek, nechá se odírat, okrádat, ožebračovat, vyhazovat z práce i z domova - a znovu ty kořistníky volí do čela státu. Narozdíl od katolíka nějakou možnost volby má. Kdyby... byli občané stateční a sebevědomí, rekrutovali by se z nich sebevědomí a stateční věřící (a jistě i opačně). Dávno by takoví věřící prohlásili tak, jako v Rakousku nebo Německu: církev jsme my.
Obraz katolíků doplňuje pohled z vnitřku církve, kde nezanedbatelná část věřících úpí nad zlým, závistivým a nepřejícím světem, a prožívá sebemrskačské uspokojení z "pronásledování". Výhrady světa k postoji církve vůči majetku, ale i k jiným tématům odrážejí tito věrní slovy "ale pan biskup říkal" a dávají tak za pravdu světu, který se pošklebuje ovcím bez vlastního rozumu.
Jiné pojetí obrazu katolíka vzniká díky práci českých biskupů na navracení majetku. Současná církev je primárně vnímána jako žadatelka o majetek, nikoli jako zvěstovatelka evangelia. Vždyť z oficiálního církevního média, kterým je Tiskové středisko České biskupské konference, se můžeme dozvědět, že katolíci rozjedou investiční fondy, jednají už se třemi bankami, kromě investičního fondu je zamýšlen i fond rezervní a solidární. Diecéze vypracovaly byznysplány a taky vznikla nezávislá analytická skupina, která bude byznysplány vyhodnocovat. Divím se, proč se moje církev proměňuje ve firmu s byznyspány a byznysplány? Jako aktivní občance mi vrtá hlavou, kdo jsou ti lidé z diecézí, kteří "vypracovali plány". Kdo je jmenoval? Prošli veřejným konkurzem? Jaká byla kritéria pro jejich ustavení do funkcí? Je tu "nezávislá analytická skupina" - na kom tedy závisí, čili kdo ji platí? Jací lidé ji tvoří? Jaká je zodpovědnost těchto analytiků, jakou mají pravomoc vůči diecézím?
Na webu ihned.cz (5.12. 2013) odpovídal online na dotazy čtenářů Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference. Ačkoli se článek nad rozhovorem se čtenáři týkal církevních restitucí, tazatelé kladli dotazy od možnosti "nechat se odekřtít" až po možnosti využití získaného majetku. T. Holub uvažuje i do budoucna: "Abychom v této době (pozn. aut.: v horizontu 40 - 50 let) byli schopni pomáhat, a měli z čeho, je zcela nezbytné pomoc neprojíst či nedarovat dnes," atd. Neprojíst, neprojíst, ... ano, tato slova užíval už náš "nejlepší" ministr financí M. Kalousek...Během dvouapůlhodinového online rozhovoru odpověděl T. Holub 19 dotazujícím, použil při tom 18x slovo "služba" nebo "sloužit", 4x slovo pomoc (pomáhat).
Většinová společnost a velká část věřících, jak už přiznal i kardinál Dominik Duka, nesouhlasí s restitucemi v této podobě. Majorita je přesvědčena, že sloužit by měl stát, zatímco generální sekretář ČBK prohlašuje, že tento úkol patří církvi. Biskupové se zaštiťují charitou, ale lidé se monopolu na sociální pomoc obávají, jak vyplývá ze zmíněné diskuze na OM v úvodu článku. Ostatně církevní charita, církevní školství a církevní zdravotnictví jsou církví dotovány jen částečně. Dotazu, zda by církve měli financovat sami věřící, se T. Holub vyhnul. To je otázka, o které se v české církvi vůbec nediskutuje. A proč se nediskutuje? Vlastně naši hierarchové s laiky nediskutují vůbec. Přitom u sousedů je tenhle model daňových asignací dávno zavedený.
Není divu, že kardinála Duku už ze všech těch jednání kolem majetku bolí hlava. Stěžuje si, že je více politikem než biskupem. Restituce musí obhajovat i před katolíky. Ve svém výčtu nesouhlasících věřících zapomněl jmenovat ty, kteří říkali - vzdejte se majetku. Duka se cítí kontaktem s politiky ochuzen o duchovní a běžný lidský život. Já jako věřící se zase cítím ochuzena o duchovní rozměr našich duchovních představitelů a díky majetkovým tahanicím o kredit katolické církve. To se mě hluboce dotýká a nevýslovně to bolí. Je smutné, že z nejvyšších pater katolické církve se v této době mnoho duchovního nehlásá. Ale je povzbudivé, že víra je hledaná a nalézaná v tak profánně působících médiích, jako je Deník Referendum nebo Outsider Media. Převzato z Umlaufovin
Otevřený dopis věřících biskupům České biskupské konference
Zveřejňujeme otevřený dopis skupiny věřících biskupům ČBK. "Co se změnilo v české církvi? Proč místo autentického života z víry a v duchu evangelia předkládá dnes katolická církev v naší zemi zcela jiný příklad pro většinovou společnost?"
Vážení otcové biskupové,
obracíme se na vás krátce po 24. výročí listopadových událostí, které v roce 1989 znamenaly pro naši společnost návrat do svobodných a demokratických poměrů, ve kterých i katolická církev může plnit své poslání v duchu Kristova evangelia v širokém spektru svých aktivit, na kterých se podílejí jak osoby svěcené, tak i laici.
Dnes, po 24 letech, nám opět leží na srdci osud církve v naší zemi.
Mnozí z nás jsou lidé, kteří v době totality trpěli pro své náboženské přesvědčení. Jiní jsou mladšího věku, kteří tuto dobu pamatují jako děti, které trpěly pronásledováním svých rodičů. Jiní jsou lidmi, kteří se k víře obrátili třeba až v době svobodné. Ale my všichni pamatujeme dobu po roce 1989 jako dobu, kdy se katolická církev v naší zemi těšila mimořádné a nebývalé mravní síle a autoritě a která tak skutečně mohla naplňovat evangelní výzvu „být solí země a světlem světa“.
My všichni se dnes ptáme: Co se změnilo? Co se změnilo v české církvi? Proč místo autentického života z víry a v duchu evangelia předkládá dnes katolická církev v naší zemi zcela jiný příklad pro většinovou společnost? Tento příklad je postaven nikoli na evangeliu, ale na snaze o hmotné zabezpečení, o získání majetku, o získání finančních náhrad. To jsou hodnoty patřící do jiné kategorie. Papež František ji označuje slovy „mondanita a avidita“, světskost a chtivost, a pokládá je za pokušení, které církev ohrožuje a kterému nesmí podlehnout.
Náš otevřený dopis je velkou prosbou, která směřuje k vám, kteří máte v rukou osud církve v naší zemi a můžete ji buď zbavit, nebo naopak zatížit břemenem, mlýnským kamenem hmotných věcí, starostí a konfliktů, které stahují ke dnu, odvádějí od „pokladů v nebi“, na další desetiletí a pro další generace. V právě vydané knize svých homilií z kaple Domu sv. Marty papež František hovoří:
Pokud světský duch ovládá církev, je to církev slabá, církev, která je poražena a neschopná předávat evangelium, poselství Kříže, pohoršení kříže... Nemůže to předávat, pokud je světská. (CTV, Octava dies, numero 742, edizione 16. novembre 2013)
Vážení otcové biskupové. Obracíme se na vás s prosbou, abyste v nadcházejících jednání s nově vznikající vládní koalicí udělali vstřícný krok, velkorysé gesto, jehož přesnou podobu jistě sami tušíte. Je to v zájmu záchrany mravní síly a autority katolické církve v naší zemi, která nesmí být ovládána světským duchem a starostí o hmotné zabezpečení.
Neodvažujeme si vám citovat všechny evangelní pasáže, které hovoří o tom, že bohatý jen těžko vejde do nebeského království a že Kristovi učedníci si nemají dělat starost o to, co budou jíst a pít, a nemají si brát s sebou na cestu mnoho věcí. Dovolíme si ale připomenout slova papeže Františka z počátku jeho pontifikátu: „Jak bych si přál chudou církev a pro chudé.“ (Setkání s novináři, 16. března 2013). A také slova z jeho poslední knihy homilií:
Jsou rovněž salónní křesťané, není-liž pravda? Jsou vzdělaní, všechno krásné, ale nejsou schopni být dětmi církve, které hlásají evangelium a mají apoštolskou horlivost. Dnes můžeme žádat Ducha Svatého, aby nám všem dal tuto apoštolskou horlivost, aby nám dal milost poukazovat na věci, které se v církvi nedbá, milost vyjít na existenční periferie. (CTV, Octava dies, numero 742, edizione 16. novembre 2013)
V duchu papežovy výzvy přicházíme s tímto otevřeným dopisem, abyste nedopustili takový obraz církve, který nyní začíná převládat ve sdělovacích prostředcích: Církve, která pouze prahne po majetku, řeholních komunit, o kterých nevíme nic jiného, než to, že si nárokují vrácení hradů a zámků, farností a organizací, které se topí ve vnitřních konfliktech, protože mnoho osob podléhá a prahne po moci, penězích a majetku na úkor potřebných. Obraz duchovních, kteří se proměňují v podnikatele, a podnikatelů pochybné pověsti, kteří se stávají „poradci a přáteli“ duchovních. To vše je velkým nebezpečím, které postihuje i jiné církve, např. pravoslavnou.
Otcové biskupové, přijměte naši výzvu k životu ve skromnosti, pokoře a podávání svědectví o tom, že církev není světskou organizací, která si „shromažďuje poklady na zemi“. Přijměte naši výzvu k autentické pastýřské službě mezi těmi, kteří to zvláště potřebují. Vzpomeňte si na dobu, kdy skuteční a autentičtí duchovní pastýři z řad kněží nebyli ti, kdo požívali výsad na farách či ve funkcích, ale bez státního souhlasu pracovali v továrnách či úřadech, a přesto byli skutečnými mravními a duchovními autoritami. Vzpomeňte na ty, kdo pro víru trpěli v žalářích, ne proto, aby jednou církev vyměnila svou svobodu a mravní velikost za bohatství a otroctví mocným oligarchiím, neboť v takovém obraze by spatřovali pouze jinou podobu totality.
Prosíme vás, přijměte naši výzvu a ponechte státu hmotné statky i finanční náhrady, v duchu solidarity s těmi, kdo nemají často ani minimální mzdu, kdo žijí ze dne na den a neví, kde budou večer spát, kdo nemohou najít uplatnění ve svých profesích, a přesto pomáhají druhým i ze svého nedostatku.
Věřte, že ani bez restitučních náhrad nebude naše církev vystavena takové nouzi, v jaké žije dnes mnoho jednotlivců i rodin, a přesto si jich téměř nikdo nevšímá.
Přestože jsou mezi námi ti, kterým neodpovídáte na jejich prosby, odnímáte jim mikrofony, a které dokonce nespravedlivě posuzujete či je propouštíte ze zaměstnání v církvi, necítíme hořkost, ale modlíme se za vás. Věříme, že tuto naši výzvu přijmete, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, který je vítězem nad hříchem a smrtí a který žije a kraluje na věky věků.
Ve Zlíně 20. listopadu 2013
Podepsáni:
Petr Cekota, bývalý redaktor Vatikánského rozhlasu, nyní překladatel pro TV Noe a dobrovolník v sociálních službách, Vratislav Ryšavý, historik umění a historik, Jitka Hrušková, Petr Žaloudek, Marek Janás, jezuitský bratr
To jim přece zase nemůže projít
Josef Klíma, novinář
Restituce majetku církví ? Nikoli ... je to megatunel! Když jsem 10.1.2012 psal článek na téma darování majetku církvím ani jsem netušil, jak velikou budu mít pravdu se svou lehce konspirační teorií o tom, u koho nakonec skončí majetek, který hodlá Kalousek, Schwarzenberg a spol. církvím darovat.
.......a pojďme si říci, co se nového "profláklo". Máme zde věc, o které se vůbec nemluví, jako by se nikdy nestala .....evidentně si stávající vedení církví velmi přeje, aby se tu skutečnost veřejnost nikdy nedověděla, a aby se na ní zapomnělo:
Federální shromáždění ČSFR 1. srpna 1991 schválilo "výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností." Jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Františka Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Nejen on, ale i další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku.
Kardinál Tomášek upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty, jak tvrdí ti, kteří se těší na příspěvky do stranických kasiček a konta jedinců...,,!!! Úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví tedy proběhlo 1.8.1991 !!!
Právník a vedoucí katedry práva Bankovního institutu Aleš Rozehnal vypracoval analýzu, ze které vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo právem vlastnickým, i když se vlastnickému právu podobalo. Oproti vlastnickému právu totiž podléhalo řadě omezení. Naopak majetek, který má být podle předkládaného návrhu církvím vydán, na rozdíl od minulosti žádným omezením podléhat nebude, a subjekt ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn.
O majetek v případě katolické církve přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka.
Prohlašované restituce jsou tedy pouze zavádějícím názvem pro naprosto nové uspořádání majetku a jeho systémové zařazení ....politicky nekorektně řečeno jde o darování majetku soukromým subjektům, který mu v roce 1948 rozhodně nepatřil, protože tento soukromý subjekt prostě neexistoval... jinak řečeno, jde o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého subjektu !
Další právní rozbor od profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka,odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety říká: "Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter."
Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl! A ještě je tu jedna důležitá otázka: Je všeobecně známo, že třeba v případě katolické církve podléhá veškerý její majetek přímo správě Vatikánu. Je součástí majetku Vatikánu – ergo darované nemovitosti a pozemky se stanou majetkem cizí mocnosti..... a ejhle čin, který naruší územní celistvost České republiky ve prospěch cizí mocnosti....a to je přeci vlastizrada! Osobně bych byl klidně pro to, co navrhoval kolega Vereš .....každý poslanec a senátor, který bude hlasovat pro zákon v navrhované době, byl okamžitě obviněn z trest. činu vlastizrady a pochybení při správě veřejného majetku.
Ale teď k nejdůležitější části, která se týká mé malé "konspiračky" v předchozím článku ....provalilo se totiž to, že velké developerské firmy česky řečeno "překupníci s pozemky“ už teď vyjednávají s církvemi o výměnách a odkupu lukrativních pozemků, které mají církve dostat. Takovou výměnu musí schválit Pozemkový fond a světe div se ....O potvrzení směny žádaly stát také dvě pražské firmy Duplicatus a Real 24, v nichž působí ekonom pražské arcidiecéze a zároveň vedoucí správy majetku na Arcibiskupství pražském Karel Štícha jako předseda dozorčí rady. Duplicatus si vyjednal směnu pozemků s římskokatolickou farností v pražských Stodůlkách a Real 24 se dohodl s farností v Uhříněvsi.
Jak vidíte ... samotní církevní funkcionáři a lidé napojení na církev se velmi angažují v tom, jak na předpokládaném darování majetku církvím pořádně vydělat. Jde o miliardy, za něž lze developerským společnostem lukrativní pozemky rozprodat.Vzhledem k tomu, jaké čachry se dějí neustále s územními plány v Praze a dalších městech v ČR, jde spíše o desítky miliard. A jsem si jistý, že politici jako Kalousek, "kníže Schvarzenberg" a další velmi angažovaní v přípravě tohoto megatunelu, to vše velmi dobře vědí a hodlají si taky pořádně "zasosat" ze státního majetku ve svůj prospěch.
Braňme se, občané !!!
Zabraňme darování majetku a stovek miliard církvím!
Zabraňme největšímu tunelu od dob velké privatizace!!
Zabraňme darovaní nemovitostí a pozemků, které jsou zatím ještě majetkem našeho státu, cizí mocnosti – Vatikánu!
Nenechme „vlastizradu“ našich státníků a politiků, prezidenta Klause nevyjímaje, nepotrestanou!
Tato ohavná zrada, i s úmyslem promyšleného jejich sebe obohacení, jim nesmí projít!!! Přišlo e-mailem
Zrada voličů sociální demokracie v církevních restitucích
Dnes jsme svědky zrady sociální demokracie v otázce, která byla jednou z klíčových pro voliče nejen sociální demokracie,ale i celé levice. Církevních restitucí - řečeno "politicky nekorektně", ale správně - církevního lupu na české národě. Nebo "politicky korektně" řečeno jazykem dnešního idiotismu - "církevních restaurací pobělohorského typu".
Slogan "co bylo ukradeno,musí být navráceno" se dávno ukázal jako prázdná lež. Všechny historické příklady z dějin naší země dokládají opak.
Od Josefa II., přes Masarykův stát s jeho pozemkovou reformou až k Benešovým reformám, se naplňoval pouze odkaz Washingtonské deklarace - zakládací listiny státu, jež praví - velkostatky budou rozděleny pro domácí kolonizaci a půda bude navrácena lidu ! Církev bude odloučena od státu. Jak to vypadá dnes ! Tzv.zákon o církevních restitucích nás vrátil do doby pobělohorských konfiskacích. Místo restitucí nastal veledar obrovského majetku církvím, z nichž některé ani před rokem 48, který má být bájnou hranicí restituce,ani neexistovaly... Církve nikdy nepředložily ani přesný seznam nárokovaných majetků, ani přesné právní doklady opravňující tyto nároky. A dnes ? Sám nejostudnější institut na české půdě - řád domu P.Marie neboli bývalý řád německých rytířů,nárokuje obří majetky na severní Moravě a ve Slezsku ! Tento řád ovšem naprosto nevyhovuje svým charakterem platné pařížské reparační dohodě. Je to řád veskrze německý, úřední jednací řečí je němčina a sídlo je v Rakousku,zemi německé kultury,tradic a jazyka.
Jestliže náš stát vydá tomuto německému řádu majetek - roztrhá mezinárodní Pařížskou reparační dohodu, jíž je signatářem. Dohoda jednoznačně nařizuje - žádný ležící německý majetek zabavený státy po r.1945 reichu, se nesmí vrátit do německých rukou. A ruce tohoto řádu nejsou německé ??? Tedy, nejde tu jen o Benešovy dekrety !
Toto jsou jen příklady konkrétních dopadů domlouvání sociální demokracie s lidovci a dalšími "politickými restituenty" za zády vlastních voličů,kteří právem od sociální demokracie očekávali rovnou páteř a neústupnost v otázce církevního lupu tzv.restitucí. Dnes sociální demokracie například ústy své představitelky paní dr.Gajdůškové prohlašuje - je třeba se "domluvit s církvemi,jsme právní stát, restituce schváleny Ústavním soudem, nelze nic dělat,musíme jednat" atd. Tato veřejná hanba sociální demokracie je umocněna totutéž činovnicí, jež praví,že neústupný boj komunistů proti restitucím je jen "populismus" !
Samozřejmě pravdou je opak. Hanbou je postoj sociální demokracie. Boj komunistů,kteří správně praví, že vydávání majetku právnímu subjektu mezinárodní a mimostátní podstaty - církev největší je spravována a řízena státem Vatikán,není-liž pravda ?? - je oprávněný morálně i faktograficky.
Vydávání drtivé většiny majetku církvi spravovaným a řízeným Vatikánem je vydáváním majetku de facto právnímu subjektu cizího státu, je to instalace "státu ve státě" a stává se, takto vzato, de facto vlastizradou a velezradou. Tak to vidí některé organizace odbojářů a i někteří právníci...Nejde o žádný populismus ani o komunistické štváčství, jak řvou pánové Hermannové a další v médiích.
Leč zpět k sociální demokracii. Po tzv. schůzkovém puči Sociální demokracie dospěla na rozcestí a bude muset přiznat barvu voličům. Měla jít cestou vyhlášení referenda o církevních restitucích. Řešení nemůže totiž být ani byrokratické, ani soudní. Řešení restitucí může být jen a jen politické. Jen takové řešení, které potvrdí skutečný zájem tohoto národa. Bratři Poláci si také nepustili k tělu nějaké řády německých rytířů - a jací to jsou katolíci ! Jestliže bylo prosazeno řešení mocensko byrokratické proti vůli 80ti procent národa, pak bylo na místě referendum. Nestalo se.
Sociální demokracie se vydává - nebo již vydala - cestou zrady svých voličů, cestou dohody s přáteli církevního velelupu. Marně nadává pan kardinál Duka v rozhlase a televizi - národ v drtivé většině smýšlí jinak, nechce dávat "farářům Peklům" (obraz z Vávrovy husitské trilogie,tak vnitřně pravdivý,a proto tak nenáviděný a pomlouvaný!).
Čeho se za toto může sociální demokracie dočkat ? Upadnutí do politické bažiny, z níž se tak snadno nevyhrabe. Elektorát jejich voličů se může smrsknout na hrozivé minimum. Jak tu někteří říkají - "nebude ji volit ani kámen !" A tento trest - pokud voliči takto potrestají ČSSD za zradu v církevních restitucích - bude zcela oprávněný. Jiří Jaroš Nickelli, předseda OV ČSBS Boskovice
Čím je Sudetoněmecké krajanské sdružení
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku?
Když se řekne „sudetoněmecké krajanské sdružení“, každý víme své. Zpravidla se však u nás užívá termín sudetoněmecký landsmanšaft, který jednak působí v Německu, centrálu má v Mnichově, jednak v Rakousku. Nic nového pro většinu z nás. Obě složky jsou organizačně, programově i personálně silně vnitřně propojeny, takže se zpravidla mluví o sudetoněmeckém landsmanšaftu bez dalšího rozlišování.
V roce 2009 se však na naší republikové scéně objevilo nové občanské sdružení pod staronovým názvem – Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dále jen sdružení). Přípravný výbor ve složení Wolfgang Habermann, Tomáš Pecina, Jan Šinágl vypracoval stanovy a obrátil se na Ministerstvo vnitra České republiky s žádostí o registraci nově vznikajícího sdružení. A tím začíná letitý koloběh, v němž jde o registraci sdružení. Ještě dnes, pokud víme, sdružení nebylo registrováno.
Tato skutečnost, jestliže nejsme informováni, se nám může zdát nepochopitelná. Podívejme se však nejdříve na stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Nemíníme je komentoval. Uvedeme z nich několik odstavců z jednoho článku, a to i s gramatickými chybami, v plném znění:
„Článek 3
(3) Sdružení odmítá násilí a vystupuje proti jakékoli formě diskriminace na základě ethnického původu nebo jazyka, zejména odsuzuje vyhnání, genocidium a ethnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy.
(4) Sdružení pokládá osoby, jež se v předchozím odstavci popsaného jednání dopustily, jakkoli se na něm podílely nebo k němu daly podnět, za válečné zločince, kteří měli být postaveni před soud. Sdružení proto odmítá a odsuzuje zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků a pokládá ho za legalisaci zjevného bezpráví.
(5) Stejně tak sdružení považuje za projev bezpráví ty z dekretů presidenta republiky, jež se staly právním základem pro zločiny popsané v odstavci 3 shora, zejména dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret presidenta republiky č. 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, dekret presidenta republiky č. 71/1945 Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství, a dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
(6) Sdružení je přesvědčeno, že shora uvedené dekrety presidenta republiky, stejně jako některé další právní předpisy, by měly být zrušeny, tak aby aspoň pro futuro přestaly tvořit součást právního řádu České republiky, neboť se neslučují s těmi principy, k nimž se Česká republika přihlásila ratifikací mezinárodních úmluv o lidských právech, a jsou v naprostém rozporu se zásadami respektovanými Evropskou unií, k níž Česká republika přistoupila, stejně jako s jejím vlastním ústavním řádem.
(7) Sdružení uznává právo osob, jež se staly obětí zločinů popsaných v odstavci 3 shora, na náhradu škody a na satisfakci za nemajetkovou újmu, kterou utrpěly, na to, aby bylo jim nebo jejich dědicům obnoveno vlastnické právo k neprávem konfiskovanému majetku a aby jim, budou-li mít o to zájem, bylo uděleno státní občanství České republiky. Rovněž by mělo být umožněno získat české občanství potomkům a životním partnerům takto postižených osob.
(8) Jakkoli si sdružení uvědomuje, že úplná náprava historických křivd je z principu nemožná, zároveň je přesvědčeno, že tak jako německý národ učinil vše, co bylo v jeho silách, aby se vyrovnal s dědictvím nacismu, aby následky jeho zločinů zmírnil nebo tam, kde to bylo možné, napravil, a aby zabránil jejich opakování, musí se i český národ vyrovnat s dědictvím zločinu vyhnání sudetských Němců. Bude to ku prospěchu obou národů a napomůže to zařazení České republiky mezi evropské země, které respektují ty civilisační a kulturní hodnoty a ctí ty zásady, jež tvoří základ tisícileté západní civilisace.
(9) Sdružení se hlásí k cílům prosazovaným občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.“, založeným podle práva Spolkové republiky Německo, se sídlem na adrese Hochstraße 8, D-81669 München, Německo, občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft in Österreich (SLÖ)“, založeným podle práva Rakouské republiky, se sídlem na adrese Steingasse 25, A-1030 Wien, Rakousko, „Sdružením Ackermann-Gemeinde“, se sídlem na adrese Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2, IČ: 69058211, společností „SKS – Informační středisko Praha s. r. o.“, se sídlem na adrese Tomášská 21/14, 110 00 Praha 1, IČ: 26741725, a dalšími českými i zahraničními právnickými osobami založenými k prosazování a podpoře obdobných cílů, jaké sleduje sdružení…“.Pokud jsme si text několika odstavců prostudovali, pochopíme, proč sdružení, přes velké úsilí přípravného výboru, nebylo MV ČR registrováno. Udiveni bychom byli, pokud by k registraci došlo.
Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je, jak jsme přesvědčeni, jen hlásnou troubou mnichovského sudetoněmeckého landsmanšaftu. Hlásí se k jeho programovým cílům. O jaké jde? Především o právo na vlast, právo na odškodnění a na práva související s proklamovaným principem, že sudetoněmecká národnostní skupina je druhým národem České republiky, jež je rovnoprávný s národem českým. Tyto požadavky jsou, kromě dalšího, v hrubém rozporu s Ústavou ČR, jejím právním řádem, Postupimskou dohodou i Pařížskou reparační dohodou. Ti, kdo se hlásí k revizionistům a revanšistům, nemají mezi námi místo. Ministerstvo vnitra by mělo prošetřit, zda jednání pánů z přípravného výboru nenaplňuje znaky trestného činu nebo jiného protiprávního jednání.
Dr. O. Tuleškov
Štvanice na prezidenta má obdobu snad jen ve II. republice
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Hrr na prezidenta Zemana! Odstoupit, omluvit se, vysvětlovat atd.atd. - do nekonečna...Myslícího občana republiky, jenž má v hlavě srovnání s érami velikánů republiky - TGM, Edvarda Beneše, Ludvíka Svobody, jímá úděs a hnus. Zběsilost masových médií. pouliční vystupování různých údernických demonstrantů, žvanění různých tzv. politologů (nikdy jsem tuto nauku nepovažoval za skutečnou vědu...), srovnatelnou s politruky starého režimu, ( a ti někdy bývali lépe, někdy hůře školeni...). Zeman se stal protikladným symbolem dvou táborů - domácích , i dokonce zahraničních. Jedni v něm spatřují symbol "nového pochodujícího zla, výlupek neobolševismu, spojenectví se záhadným nevyzpytatelným a nepřátelským Východem, od kterého nás ochraňuj svatá církev římská a bajonet NATO" ! Naopak druzí v něm vidí zachránce suverenity republiky, ochránce dolních desíti milionů občanů proti horním desetitisícům legitimních lupičů, tunelářů, korupčníků, politických mafiánů, spojenců sudetů a restitucí, obhájců německých rytířů a celebrátorů esesáckých obřadů v zahraničí, řiťolezců landsmanschaftů a vyyznavačů bavorské české nové identity.
Odpůrci prezidenta zapomněli na jednu dějinnou maličkost - je to první prezident v dějinách této republiky zvolený přímou volbou s mandátem,j enž převyšuje všechny dosavadní mandáty toho druhu. Jediní dva prezidenti, kteří si vydobyli vrcholnou autoritu národa, byli zakladatel republiky, osvoboditel od habsburské poroby, TGM, na jedné straně, a budovatel republiky a osvoboditel republiky od nacistů, E.Beneš ! Prezident Zeman si tuto autoritu vydobyl přímou volbou většiny knížemánií nezblblého národa. Knížemanové však neustávají ve svém nekonečném špinění pana prezidenta a používají k tomu účelu i poslední atrakce - jakéhosi šaškodramatu, jak jsem to již nazval dříve - schůzky několika sociáldemokratů s panem prezidentem.
Občan volič by se naivně domníval, že je svatým právem prezidenta suverénního státu, pozvat si na schůzku kohokoliv, koho uzná za hodna takového setkání. Toto však, jak se zdá, neplatí v posametovém Česku. Zde, když propadl roštem dějin kandidát všech sudetomilů, restituentů a feudalistů, je třeba nasadit všechny mravné i nemravné páky, abychom svého prezidenta zostudili, poplivali, karikovali,a vyzývali k demisi ! To má obdobu snad jen v hanobení Edvarda Beneše za II. republiky, za této okleštěné karikatury bývalé I. ČSR. Také tam vylezli z kanálů všechny možné kreatury a pustily se do prezidenta Beneše způsoby, které neměly daleko do moresů středověkých inkvizitorů.
Totéž činí dnešní Moravcové, Krychtálkové a Lažanští. V protektorátu se alespoň Lažanskému vlastenečtí Češi správně pomstili, když tomuto vlastizrádci naservírovali smrtící dryák na hostině protektorátních krys.
Neznám zemi, kde by se jisté kruhy, masová media a televize takto chovaly ke svému zvolenému prezidentu. Něco jiného je konstruktivní kritika - a něco jiného cílené, záměrně, zlovolné pomluvy prezidenta, a jeho rodiny, jejichž účelem je jediné - jeho zničení. Myslící občané republiky - braňte svého zvoleného prezidenta. Proti zastáncům knížat. Proti zastáncům církevního lupu. Proti sudetomilům. Proti obhájcům protektorátu, háchovcům všeho druhu.Proti zrádcům národa Proti všem.
Autor je předseda ČSBS Boskovic
Otevřený dopis kardinálu Dominiku Dukovi
Vážený pane kardinále,
jsou to dva týdny, co jste byl přerušen ve své promluvě v ČRo. Jak jste se cítil? Za dva dny jste „vypnul“ svého spolubratra ve víře Vy. Bylo to na konci bohoslužby v Brně na Petrově, při setkání biskupů Slovenska a Česka, ale ve věci velmi naléhavé. Ve věci, na kterou se ptáme už víc jak rok. A nikdo neodpovídá. Ano, jsme ignorováni.
Vy sám necháváte při/po bohoslužbě promlouvat politiky jejich politické projevy, aniž je chceme slyšet. My jsme se jen chtěli zeptat biskupů na záležitost, která se stala vředem slovenské a už i české církve.
Obviňoval jste nás, že rozbíjíme samotné katolictví, ale není to spíš nečinnost biskupů, která církev rozkládá? Pane kardinále, neprosazujeme žádné změny ve věcech teologie, či církve, nechápeme, jak naše snaha může rozdělovat. Jenom se ptáme na pravdu o arcibiskupovi Róbertovi Bezákovi /ARB/. Jak jinak Vám máme sdělit, že se stalo něco nejen pro věřící pochybného, když nereagujete? Když jste ani nepřijal skupinu věřících na Vašem biskupství? (V Čechách nepřijala věřící 2 biskupství, na Slovensku 2 ) To už je na samé hraně kanonického práva /Kán.212/. Snažili jsme se kontaktovat i ostatní biskupy. Sice delegaci přijali, ale bez výsledku, který by dával jasné, srozumitelné vysvětlení. Jednání bylo slušné, ale přístup spíš předkoncilní. Jsme vašimi bratry, ale děláte z nás ty, kteří musí poslouchat bez vysvětlení a pochopení.
K mikrofonu a k několika větám jsme se dostali na samém závěru bohoslužby, v čase, který se používá pro „děkování“. Nejen poděkování může být od srdce, ale i vystoupení, jaké bylo v Brně. Pravda bývá někdy nepříjemná. Ani nás nešetří. Není však důležitější si věci vyříkat? Jak to máme jinak udělat? Zneužíváte své moci k umlčení pro vás nepříjemných dotazů. Tím se stavíte do světla ještě větších pochybností a nevěrohodnosti.
Píši jménem desítky tisíc věřících, kteří jsou přehlíženi. Nejčastější odpověď je o poslušnosti a jednotě, pokud někdo odpoví. Kolik uhýbání v těch slovech je slyšet! Výmluvou na „tajemství“ a ukazováním na „ty nahoře“, se své odpovědnosti před Pánem nezbavíte. Kde je jednota s ARB, na kterou se tak odvoláváte?
Jen chceme vědět, proč neměl ARB spravedlivé slyšení. Doposud mu nikdo nesdělil důvod odvolání /ty „oficiální“ pomluvy nemohou být důvod/. Jak to bylo s financováním v Trnavě za arcibiskupa Jána Sokola? Není příčina odvolání tam? Pane kardinále, mohl jste vysvětlit věřícím, co jste pro svého spolubratra udělal a jak budete pokračovat a dostalo by se Vám poděkování. Že nemůžete podkopávat slovenskou církev? Ale přeci církev není jen hierarchie. A už se začíná rozkládat! Je vidět ovoce. Jsou lidi, kteří po kauze Bezák přestali chodit do kostela, či přechází jinam. Ne z nedostatku víry, ale pro nevěrohodnost některých biskupů! Shromáždění můžete vzít jako šanci k novému dialogu. Vždyť papež František je k němu nakloněn: „Ve farnostech to má vřít!“ Konečně se něco děje!
Vím, že jste měl snahu pro ARB něco dělat, i ho 2x umístit, ale od kardinála se čeká víc, protože víc dostal. Statečnost může být někdy víc, než poslušnost! Proč byl na Vás činěn nátlak, aby ARB šel jinam? Proč jste tomu nátlaku vyhověl?
Slovensko samotné se nedostane z této krize. Kolik tamních biskupů se na odvolání podílelo? Kolik jich mlčelo k nepravosti? Napadlo Vás někdy, že úloha biskupa Baxanta při vizitaci je přinejmenším podivná? Taky mlčí a nekomunikuje. Je normální jet na vizitaci s hotovým výsledkem? Proto vás vyzýváme, začněte již otevřeně konat, ať dopady nejsou tak obrovské. Kdo o věci přemýšlí, ví, že jde o problém, kdy se nejde vymlouvat na jednotu. A že „svatý otec to ví“. Co ví? Ví toho stejně jako papež Benedikt XVI, když odvolával? Všechno provádíte skrytě a tak nikdo neví, proti čemu se má ARB hájit. Dělá se z něj vyvrhel společnosti. („Církev se tím očistila.“) Kdo a jak informoval papeže Benedikta XVI.? Kdo a jak informuje papeže Františka? Biskup Baxant? Arcibiskup Zvolenský? Kurie? Čím dřív promluvíte, tím menší bude ostuda a škoda, ať se nepodobáte těm předlistopadovým funkcionářům.
Pane kardinále, ti lidé, co byli v Brně a mnoho dalších bude za Vámi stát a můžete se o ně opřít, pokud budete jednat. Jsou to lidé poctiví a odvážní, věrní Kristu. Přemýšlíte, jak by jednali apoštolové? Nezastáváte se příliš jednoho z vás, který prováděl pochybnou vizitaci? K případu existují svědectví, která potvrzují řadu pochybení.
Velkým problémem odvolání je i jeho pozadí s arcibiskupem Jánem Sokolem. Obáváme se, že celá kauza ARB, když se o ní bude mlčet, jen tak neutichne. A nečinností budou jen problémy přibývat. Proč 50 let po II.VK nemůžeme žít v církvi průhledné a srozumitelné? Vidíte ty kontrasty Sokol a Bezák? „Řešení“ Orosh? Napadlo vás, že zdroj problémů nejsou věřící, co se ptají, ale mlčení hierarchie? Kdo jiný se musí vydat za papežem Františkem než vy?
Naši církev nerozdělují naše dotazy a shromáždění, ale vaše mlčení. Bez obrácení v „kauze Bezák“ nebude církev věrohodná. Počet katolíků bude nadále prudce klesat.
Co může být větším příkladem, než změna smýšlení?
Proto Vás vyzývám, zasaďte se o setkání arcibiskupa Róberta Bezáka se svatým Otcem!
V Novém Městě nad Metují,, dne 4.11.2013 Jan Molnár
České a polské obtíže s Františkovou reformou
Je stále víc vidět, že papeže Františka si nelze osvojit ani upravit k obrazu svému. Je možno ale poněkud ředit a vytěsňovat. Je to vidět konkrétně na (ne)"přijetí" dotazníku o rodině, který vyjadřuje Františkovu touhu po dialogu s místními církvemi a také na tom, jak bude reflektováno jeho programové poselství Evangelii gaudium uveřejněné 26.listopadu.
Je stále víc vidět, že papeže Františka si nelze osvojit ani upravit k obrazu svému. Je možno ale poněkud ředit a vytěsňovat. Je to vidět konkrétně na (ne)"přijetí" dotazníku o rodině, který vyjadřuje Františkovu touhu po dialogu s místními církvemi a také na tom, jak bude reflektováno jeho programové poselství Evangelii gaudium uveřejněné 26.listopadu.
Jana Pavla II. si šlo nějak lépe osvojit. Možná jsme na to měli hodně času a také nám byl nějak blíž svým slovanským původem a solidaritou v dobách útlaku. Nerad bych se dopustil zjednodušení, ale znám případy, kdy je možné se k němu často a statečně hlásit a přitom zůstat sám sebou se vším všudy v dobách útlaku i v dobách svobody. Bylo možné opakovat např. výzvy Jana Pavla II. k mládeži a přitom díky resistenci pěstované během těžkých let našich dějin zůstávat ve svých zděděných postojích. Proti vnějšímu nepříteli se tato odolnost nepodléhat vnějším impulsům osvědčila, v době svobody s tím těžko vystačit. Je to jako s partyzány, kteří byli zvyklí na destrukci a po válce se měli učit budovat nové věci.
Tyto souvislosti jsem si nějak víc uvědomil díky slovům jednoho moudrého kněze o kněžské formaci. Dosti realisticky řekl, že seminaristé jsou natolik zásadně ovlivněni faráři, které potkali, že intelektuální a duchovní formace na tom příliš nezmění. Kdo měl faráře milujícího lidovou zbožnost a soukromá zjevení, bude je pravděpodobně také brát hodně vážně. Kdo měl faráře žijícího pokoncilovou reformou, bude mít blízko k pokoncilové reformě církve. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Mě také hodně ovlivnili kněží, které jsem potkal před seminářem a zároveň mohu děkovat za jejich odvahu stále poznávat nové a nezůstat zapouzdřený ve svých schématech. Navíc dnešní doba překotných změn vede rovněž k jakési vnitřní resistenci. Lidově se též říkávalo, že starého psa novým kouskům nenaučíš.
Tradičním příkladem úprav reformního Františkova poselství je selektivnost zpráv české sekce vatikánského rozhlasu. Ve srovnání s našimi sousedy z Polska nebo Slovenska je vidět, že velmi konzervativně laděný šéfredaktor Milan Glaser "třídí" zprávy a "zaobluje" novoty z Vatikánu. Nyní mu papež František nabízí svojí programovou exhortací možnost přijmout celistvě jeho poselství. Nechtěl bych ubližovat panu šéfredaktorovi, ale věřím, že si to promedituje při překladu a předávání na webové stránky české sekce Rádia Vatikán. A věřím, že se bude snažit, protože už ví, že má pozorné a kritické čtenáře také na Umlaufovinách, kteří už dříve upozorňovali na některé "chybné akcenty" překladu. (např. zde a zde) Teď už to nepůjde ani zkrátit ani uhladit překladem. Nejde už "jen" o kázání, ale o dokument oficiální.
Velmi drsný příklad poupravení Františkova poselství Gaudium Evangelii přináší polský týdeník Tygodnik Powszechny . Papež v podstatě říká, že Boží lid může být někdy moudřejší než biskup viz český překlad: čl. 31.:
"Proto je (biskup) někdy vpředu, aby ukazoval cestu a podporoval naději lidu, jindy je svojí jednoduchou a milosrdnou blízkostí prostě uprostřed všech a v určitých okolnostech bude muset jít za lidem, aby pomohl těm, kteří zůstali vzadu, a také proto, že stádce má svůj čich pro rozpoznání nových cest." (zdroj)
Polští překladatelé s tím nesouhlasili a překladem tento postoj zcela zamlčeli. Zvýrazněnou část totiž přeložili: "(...)ponieważ jest pasterzem swojej owczarni, jego węch pozwala mu rozpoznać nowe drogi" tedy: "je pastýřem svého stáda a jeho dech mu dovoluje rozeznat nové cesty". Ten, kdo v polském překladu rozeznává nové cesty, je výhradně biskup. V originále je jím také stádce.
Další výmluvnou ukázkou je úprava Františkových slov ohledně toho, že církev může rozlišováním dojít k závěru, že některé zvyky nemusí vycházet z evangelia a je možno je odložit (český překlad: čl 43. Církev ve svém neustálém rozlišování může také rozeznat, že její vlastní zvyklosti, které nesouvisejí přímo s jádrem evangelia, ale jsou velmi zakořeněny v dějinách, dnes už nejsou interpretovány stejně a jejich poselství zpravidla není vnímáno odpovídajícím způsobem. Mohou být krásné, ale při předávání evangelia neposkytují nyní stejnou službu. Nemějme strach je zrevidovat).
Na reakce v českém prostředí je asi ještě příliš brzy a na komentáře představitelů církve si tak musíme počkat. Zatím se lze radovat z dostupných reakcí novinářů, kteří se dlouhodobě věnují zprávám z Vatikánu na stránkách Umlaufovin a Christnetu a nabízejí tak uvedení do tohoto poselství. Může se stát skvělou četbou na adventní dobu a také výzvou ke zpytování svědomí každého z nás. Dost nám o nás samých prozradí to, co nás zaujme a také to, co třeba tak trochu přeskočíme.
Josef Hurt, přišlo mailem
Křesťanská misijní společnost
Poznámka: Uvedený text jsme již dostali před delší dobou, nevíme proto, zda adresa a spojení na „Křesťanskou misijní společnost“ jsou aktuální.
Primátorská 41, 18000 Praha 8, tel.: 284 841 922, Fax: 284 841 923
web: .cz, e-mail: info@kmspraha.cz
Bankverbindung: ČSOB Praha 1, Kto-Nr. 576955803/0300 IČO : 539147, DIČ : CZ 00539147
Sudetským Němcům
Naši milí krajané,
tíží nás minulost českého národa a české země, která byla ještě před šedesáti lety také zemí Vaší nebo zemí Vašich rodičů či prarodičů.
Přestože jsme se o tom neučili ve škole, pronikla k nám děsivá pravda o kruté poválečné pomstě na německém obyvatelstvu Čech, Moravy a Slezska, prováděné většinou bez ohledu na to, zda a jak se kdo provinil. Víme o ponižování, lynčích, upalování, popravách bez soudů, znásilňování i o strašlivých pochodech smrti. Náš národ pro Vás tehdy na základě principu kolektivní viny, přichystal koncentrační tábory, srovnatelné s těmi nacistickými, tábory, kde docházelo k mučení a kde mnozí, zvláště nemluvňata a staří lidé, zemřeli v důsledku podvýživy a na nakažlivé nemoci.
Připojujeme se k několika podobně zaměřeným iniciativám minulých let usilujícím o vzájemné smíření. Vás, kteří jste přežili, i Vás, jejichž rodiče nebo příbuzní Vám o těchto hrůzách vyprávěli, jako Češi prosíme za odpuštění. Odpusťte nám, prosím,
- fyzické utrpení, kterým jste museli projít;
- hluboká duševní traumata, která mnozí z vás prožili a která někteří prožívají dodnes;
- ztrátu svých blízkých (Čechy tehdy zavraždění sudetští Němci se počítají na desitky tisic);
- ztrátu domova;
- ztrátu majetku.
To vše se dálo ve znepokojivé jednotě českého národa, kde se Vás, Němců, zastávali jen jednotlivci.
Také nás bolí dnešní chladný, často i nepřátelský postoj větší části českého národa k Vám a neochota našich politiků k dialogu s Vaší politickou reprezentací.
Činy našich dědů a otců nelze ničím ospravedlnit. Přijímáme svou spravedlivou odplatu: zdevastovanou krajinu Sudet, 40 let komunistické totality a i po jejím pádu pokračující morální úpadek české společnosti. Víme, že to, co se stalo, se také nedá nijak napravit. Hrůzné činy českého národa dodnes volají k nebi. Chceme Vám vyjádřit svou hlubokou lítost nad hrůzami, které jste museli prožít. Nechceme se jen omlouvat, prosíme Vás o odpuštění. Po Vašem odpuštění i po smíření s Vámi toužíme!
Účastníci Konference smíření Čechů a sudetských Němců, 15. dubna 2005 v Praze, Přišlo e-mailem
Ministrem kultury ochránce odsunutých Němců?
Ing. Jiří Krutina
To, že ve volbách se strany marketingovým způsobem snaží nalákat voliče je zřejmé. Podobně tomu bylo i během těchto voleb. „Levicová“ strana ČSSD šla do voleb s tím, že když vyhraje, bude usilovat o zvrácení lži - restitucí. Nyní během „vyjednávání“ a politickém kupčení s „pátou kolonou“ římskokatolické církve u nás nabídla posty ministra zemědělství a kultury právě této „páté koloně“ katolické církve. To, že ministerstvo zemědělství má hodně co do činění s předávání polností, lesů církvi v rámci této uzákoněné krádeže, je evidentní.
Na místo ministra kultury byl nominován Daniel Herman. Vedl Ústav pro studium totalitních režimů. Tato instituce pod jeho vedením zanedbávala období nacistické německé okupace let 1939 – 1945, kterému se měla v popisu práce systematicky věnovat. Právě kvůli tomu odešel s vedení tohoto ústavu. O to zajímavější jsou názory katolíka Hermana na odsun sudetských Němců, který je v rozporu s historickými fakty a naopak doslova ladí se současnou politickou rétorikou profesionálních ukřičených „vyhnanců“ ze sudetoněmeckých krajanských sdružení, jehož byl i Herman sám členem – je dokonce členem předsednictva Sdružení Ackermann-Gemeinde, které je složkou sudetskoněmeckého landsmanšaftu. Dokonce napadá naše předky a špiní český národ jako takový, že byl údajně během odsunu válečných zločinců a kolaborantu s cizí mocností včetně jejich rodin (sudetských Němců) u nás uplatněn „etnický princip“ a nikoliv jenom postihování zločinů nacistů. To je teze jako přes kopírák právě mluvčích SDL v Německu i Rakousku. Mimo jiné to prohlásil na 70. výročí mnichovské konference, která byla mimo jiné také důsledkem rozvratné činnosti právě sudetských Němců proti československému státu. Je doslova alarmující, že toto říká právě člověk, který stál v čele „vědeckého“ – spíše politického ústavu pro vyšetřování zločinů totalitních režimů. A je zrovna nasnadě, proč zanedbával období nacistické okupace. V její světle by totiž musel vidět historické události 2. světové války včetně poválečného uspořádání Evropy v jiném a střízlivém světle. O historické pravdě se zde nebudu zmiňovat, čtenář vše nalezne v odborných článcích nejen na ČNL, ale i jinde. Jenom běžně myslící člověk pochopí, že nemohl být uplatněn princip etnický, když nebyli zdaleka všichni občané německé národnosti z tehdejšího CŠR odsunuti, nebylo odsunuto takřka 10% obyvatel německé národnosti, což odpovídá zhruba těm 10%, kteří v roce 1939 nevstoupili do Henleinovi SdP a nepřihlásili se k nacistické Hitlerově politice s cílem mimo jiné zcela zlikvidovat český národ. Pan Herman se snaží z Čechu – našich předků dělat stejné nacionalisty, jako byli tehdy Němci. To je přesně v souladu s agendou sudetoněmeckého landsmanšaftu a jejich souputníků u nás: vše relativizovat stylem „oni dělali to samé“.
Co je ještě zajímavé na katolíku Hermanovi? V letech 1995-96 studoval obor práce s veřejností (public relation) v Německu a USA. Za těmito školeními a stážemi v zahraničí, zejména v USA a Německu se mnohdy skrývá zcela něco jiného – alespoň trochu myslící čtenář si to dovede představit. Dále je D. Herman členem Rady Česko-německého diskusního fóra, člen správní rady Středoevropské akademie se sídlem v německém Bad Kissingenu. Mimo jiné je „pravou rukou“ kardinála Duky a tvrdým zastáncem církevních restitucí.
Opravdu je tento člověk vhodným kandidátem na tento ministerský post?
Kardinál Fr. Tomášek v listopadu 1989: „Církev stojí na straně národa“
Nedlouho poté byly katolická církvi navráceny určité nemovitosti. S těmito restitucemi, a to i s jejich rozsahem, projevil kardinál Tomášek souhlas. Nadto prohlásil, že církev vůči státu už nemá další nároky. Zdálo se, že vztah katolické církve ke státu i českému národu se stabilizoval a může být v budoucnosti plodný.
Kostely v tu dobu byly na mnoha místech plné. Chodil jsem ke sv. Matěji, kde v tu dobu můj mladší syn již několik let ministroval. Pater Machač pokřtil i mého vnuka, tehdy trvale žijícího se svou rodinou v Hamburku.
Kdo to byl P. Machač?
V době, kdy jsem byl jako politický vězeň na Jáchymovsku, na táboře Mariánská, byl tam i on. Záhy kolem sebe soustředil řadu mladých i starších katolíků, kteří i ve tvrdých podmínkách táborového života dokázali jako křesťané žít. I já jsem poznal jejich dobrodiní. Když jsem dlouhodobě pobýval v rámci Mariánské, která byla tehdy považována za trestní tábor, ještě na tzv. trestním baráku, zastával jsem totiž stanovisko, že jsem sice byl odsouzen k pěti rokům odnětí svobody, nikoliv však k nuceným pracím, a tím jsem se také řídil, i když zdaleka nikoliv důsledně, hladověl jsem. Shodou okolností jsem měl postel vedle jednoho vrstevníka, jenž zpočátku občas, a pak i častěji, mi nabízel jídlo, počínaje chlebem. Se srdečným poděkováním jsme vše bral a hned snědl. Pak následovaly další kontakty. Časem jsem se dozvěděl, že je jezuitou, který, jak jsem pochopil byl v nějaké moravské katolické skupině, jež převáděla pronásledované lidi v republice přes rakouské hranice. Postupem doby jsem poznal i další jeho kamarády, veselé a upřímné chlapce. To jsem již nejen dostával časté „přilepšení“ k jídlu, dokonce „náhodně“ i od civilních zaměstnanců v dole. A pak přišly knihy. Šlo nejen o náboženskou literaturu, ale i o některá klasická díla, dokonce i učebnice jazyků. Vše fungovalo jako na drátku. Když jsem knihu přečetl, dostal jsem jinou. V případě, že hrozil táborový „filcunk“, byli jsme včas varováni, knihy jsme odevzdali. Jakmile bylo po všem, filcunk se zpravidla konal, vrátili nám vypůjčené knihy. Toník, tak se onen jezuita jmenoval, mě po čase přivedl do fungujícího společenství, které umožňovalo i oboustranné necenzurované kontakty s domovem. Ve skupině byl ještě jeden velmi zajímavý muž, profesor Lang, také jezuita. Často jsme spolu diskutovali. Byl to on, kdo mě upozornil, že mám určité schopnosti, které bych mohl rozvinout studiem práv. V té době se o mých studiích ještě nedalo ani mluvit. Po letech, když Pražské jaro začalo již pučet, jsem skutečně, po zrušení dřívějšího rozhodnutí o mém vyloučení ze studia na všech výběrových školách v republice, začal studovat na Právnické fakultě UK. S profesorem Langem jsem se však již nikdy nesetkal. Údajně při první možnosti republiku opustil…
Ale co bylo zvlášť udivující, že v jednom táborovém baráku sloužil P. Machač i mše. Vše bylo řádně zabezpečené. Uvnitř baráku byli stráže, venku chlapci hráli na kytary a zpívali, i ty jejich moravské písně. Bylo to hezké posezení a sloužilo především jako zvuková kulisa.. Pater Machač byl, jak jsem přesvědčen, ústřední postavou celé táborové katolické organizace. Její členové prokazovali mnohá dobrodiní ostatním, kteří vůbec nevěděli, kdo jim vlastně pomáhá. Jinak to tehdy ani nešlo.
Samozřejmě, že na táborovém velitelství bylo oddělení, které mělo na starost tzv. vnitřní bezpečnost. Za celou dlouhou dobu se pánům bezpečákům, ani za pomocí „bonzáků“, nepodařilo odhalit katolickou organizaci. Bylo to velké štěstí zvláště pro P. Machače, ale případně i jiné. Alternativou bylo nejméně Káčko, kde se mlela uranová ruda a radioaktivní prach zamořoval v táboře vše, i plíce muklů zde pracujících, nebo soud a další trest.
Ještě v r. 1968 měl P. Machač na starosti personální záležitosti duchovenstva. Žil v arcibiskupském paláci. Jednou jsme tam s Toníkem za ním byli. Po vstupu vojsk se situace i v katolické církvi začala měnit. P. Machač odešel na faru u sv. Matěje. Jistě za připomenutí stojí, že zde dlouholetým farářem byl i ThDr. Rudolf Horský, jeden ze zakladatelů Křesťanskosociální strany v r. 1894, který je i na tamním hřbitově pochován. Občas za ním zajdu, abych si s ním popovídal.
Na návštěvy kostela u sv. Matěje si dobře pamatuji. Kostel byl zpravidla plný, ministrantů celý houf. Když jsme přišel pozdě na mši, při loučení mi před ostatními bez servítků říkával: „ Zase jsi přišel s křížkem po funuse.“ P. Machač i zde byl ústřední postavou dění celé farnosti. Jen kolik Matějíčků pokřtil. I jeden můj vnuk se jmenuje Matěj. Kolik chlapců získal pro studium na semináři. Kolika trpícím lidem pomohl. Myslím si, že i v těchto normalizačních dobách sklízel P. Machač úspěchy. Občas farníci organizovali brigády. Pracovali jsme i v kostele nebo jeho okolí. Tehdy pan farář chodil s lahví moravské slivovice a umdlené osvěžoval stopkou alkoholu i dobrým slovem.
Listopadové události v r. 1989 otevřeně přivítal. Pokud vím, nikdy však nepatřil k těm, kteří usilovali o obnovení výsadního postavení církve ve společnosti a hromadění majetku. Nikdy jsem u něj nezaznamenal nějaké germanofilní sklony. Byl dobrým Čechem. I v těchto směrech měl smysl pro úměrnost a české národní zájmy.
Na sklonku 90. let. letech se již netěšil dobrému zdraví. Věřící se často v době jeho nemoci modlili v kostele za uzdravení svého faráře. Jeho jméno zaslouženě ozdobil titul monsignor. Stal se i čestným občanem Prahy 6. Když zemřel, byl i opravdově oplakáván. Já na něj, jako řada dalších, s vděčností vzpomínám.
Příchodem M. Vlka do čela katolické církve, se vztahy ke společnosti i státu začaly měnit k horšímu. Situace se nezlepšila ani příchodem Dominika Duky, ba naopak. Církevní restituce se dostaly mezi hlavní témata diskuse katolické hierarchie s občany republiky a státem.
Faráři typu P. Machače se časem vytratili. Nový kardinál Tomášek nepřišel. Vztah věřících k církvi se uvolňoval, řady katolíků začaly tát jako sníh na jaře. Mnohé kostely nebyly již ani poloplné. Požadavky hierarchie však přesto rostly. Když do čela státu se dostala nečasovsko-schwarzenbergsko-kalouskovská vláda, po čase byla ruka v rukávě. Podvodným způsobem vládnoucí koalice, ač již mlela z posledního, přijala nemravný zákon o církevních restitucích. Oltář a stávající státní moc se spojily k ohavném dílu. Nyní nejde již jen o restituce, ale i nové postavení zvláště katolické církve u nás. Pan kardinál mluví téměř do všeho. Média mu dávají prostor, včetně televize. Z druhé strany církev vší svou mocí podporuje klerikalizující společenské síly. Takto se „obnovila“ i neskromná, arogantní a moci chtivá KDU-ČSL.
Na konta církví v době hospodářské krize, v době kdy miliony lidí u nás trpí větším či menším nedostatkem, kdy postavení tělesně postižených, důchodců, neúplných rodin a rodin s více dětmi se zhoršuje, kdy mnozí lidé již nemají ani na zaplacení nájmů a poplatků spojených s užíváním bytu, kdy máme asi 30.000 bezdomovců, možná již statisíce sociálně slabých bydlí v tzv. ubytovnách a jen krůček je dělí od bezdomovectví, přišly již první dvě miliardy korun.
Nejhorší na tom pro křesťanství je, že nejohavnějších asociálností, jak jsem přesvědčen, se vědomě dopouštěli politici, kteří se vydávali a stále vydávají za křesťany. Kdo mezi ně patří? Samozřejmě pan P. Nečas, Karel Schwarzenbeg, Miroslav Kalousek, Jaromír Drábek, Leoš Hegr a mnozí jiní. Když si vzpomenu, že tito pánové např. ušetřili na dávkách pro postižené asi půl miliardy korun a teprve v této době dochází k přešetření dřívějších zavrženíhodných rozhodnutí, pak mě jímá hrůza. Kolik postižení lidé a jejich rodiny bezesných nocí a hrůzy museli prožít?
A čím se v době takovéhoto „šetření“ např. pan P. Nečas, takékřesťan, zabýval. Dlouhodobě podváděl svou rodinu, manželku, děti. Ve lži se s manželkou rozešel, tvrdil, že za tím není nikdo třetí, ač byla za tím paní J. Nagyová. Pro ní byly statisíce i miliony, možná, že již tehdy byly určeny i pro společnou domácnost. Byly to i ty pověstné groše ukradené od úst sirotků a vdovám. Pan Nečas podváděl i svou stranu, ODS, a přispěl k jejímu zničení.
Pan Karel Schwarzenberg je předsedou TOP09, strany, která ty největší asociální zvěrstva, jak se domnívám, především rukama svých ministrů páchala. Dodnes nic z učiněného ani nepolitovala, ale jen prohlašuje, že ví, kam jde. O Drábkovi kolují celé legendy. Patří k těm nejznámějším, nejtvrdším a nejzavilejším asociálům.
Nyní na křesťana roku svým jednáním aspiruje pan Bělobrádek a jeho někteří spolubratří.
Samé jen negativní vzory pro křesťany. Navozují, že křesťanství a asociálnost jedno jsou. Nedivme se tedy tomu, když pan Duka pouští do světa, že se obává lůzovlady.
Jak je možné, že na jedné straně papež František sociální otázky tak akcentuje, a na druhé straně kardinál Duka je dnes již téměř profesionální restituent, jemuž snad ani nevadí těžká životní situace, někdy až téměř bezvýchodná, jeho oveček? V sociálnosti je Praha od Říma vzdálená na stovky světelných roků. Jak je to možné? Kdy i u nás bude křesťanství spojováno se sociální spravedlností, s péčí především o chudé? Čím později u nás k tomu dojde, tím hůře pro křesťanství, pro obyčejné lidi.
Církev katolická, její představitelé, a politické strany „křesťanského“ rázu, např. TOP09, KDU-ČSL se však nadto našemu národu vzdalují i jinak. Především je jím vlastní bojovný antikomunismus, kterým přispívají k rozdělení našeho národa. Na druhé straně se však smiřují se sudety, jejich vidění dějin i současnosti téměř přejímají. Vždyť i pan kardinál Duka je členem Sdružení Ackermann-Gemeinde, tedy složky sudetoněmeckého landsmanšaftu. Kardinál Vlk je jen jejich čestným členem. KDU-ČSL nominovaný ministr kultury, Daniel Herman je dokonce členem grémia Sdružení Ackermann-Gemeinde.
Katolická církev i politické strany jí blízké k nám se vším všudy vtahují sudetismus, který je programově protičeský. Stačí číst Sudetendeutsche Zeintung, Sudetenpost a někdy i Landes Zeitung. Jsou plné lží o minulosti, o republice, našich politicích. Obsahují i nenávistné protičeské útoky, které zpochybňují i samu existenci našeho státu, jeho hranic.
Když si uvědomíme, že to bylo Německo, které se mocně zasloužilo o zničení Jugoslávie, o deptání Srbska, o rozbíjení jeho územní celistvosti, o bídu Bulharska, snad i o vážné potíže Slovinska, v současnosti podněcuje ukrajinskou opozici div ne k převzetí moci a A. Merkelová nadto údajně dává vědět, že vhodným prezidentským kandidátem by byl V. Kličko, pak s jistou pravděpodobností může tvrdit, že opět jde o starý Drang nach Osten realizovaný novými prostředky. V našem případe se křesťanství stává opět rouškou germanizace. Cílem je nejprve podřazení naší republiky sílící německé dominanci a později germanizace Čechů i jejich sídelního území. Někteří Němci svůj dlouholetý sen o střední Evropě, tvořící jádro jejich budoucí světové moci, hodlají naplnit. V ekonomické oblasti je německá dominance pro nás zdrcující. Jejich politický vliv se stává téměř určující, a proto pro nás i zničující.
Katolická církev nyní nestojí na straně českého národa, ale, jak mnozí z nás se domnívají, slouží novodobé germanizaci, a to ruku v ruce s tzv. křesťanskými stranami, zejména s TOP09 a KDU-ČSL.
Křesťanství se nám z uvedených důvodů jeví jako asociální a jako protičeské. Zápas o charakter naší státnosti probíhá.
A právě v této reálné situaci je naší povinností stát na křesťanskosociálních principech, které jsou téměř shodné s tím, co hlásá papež František, hájit původní šrámkovské demokratické, národní a vlastenecké tradice, a zasazovat se o plné národní smíření, o slovanskou vzájemnost, o mír. To je historickou úlohou nás, křesťanských sociálů! Každý z nás k jejímu naplnění může přispět, nejen slovy, ale především činy.To je náš program nejen na rok 2014.
Snažme se věřit i v to, že s českým národem, jako v době obrození, kdy se formoval, půjdou opět ruku v ruce mnozí nejen katoličtí duchovní. Dr.O. Tuleškov
Rusové nám již splatili dluh, kdy tak učiní Němci?
Dnes jsme se dozvěděli, že dluh ve výši asi 72 miliard korun, který pocházel ještě ze sovětské éry, Rusové splatili na základě čs.-ruské mezivládní dohody uzavřené v r. 1994.
Ano, bylo povinností Ruské federace, která je nástupnickým státem Sovětského svazu, dluh uhradit. Rusové sovětské sluhy splácejí a splatili ještě dalším státům. Takže to haněné Rusko, jež údajně nedodržuje mezinárodní právní normy, dostálo své povinnosti.
Naproti tomu Němci, kteří nám téměř po 70 letech po válce dosud nezaplatili reparační povinnosti ve výši asi 360 miliard předválečných korun, se k tomu stále nemají. Je to velmi zvláštní. Vztahy česko-německé jsou údajně tak dobré, jako nikdy před tím nebyly. Naši pěvci mnichovští hlásají do světa, že Německo je soused jejich snů, zkrátka k pohledání. Nadto Německo, jak nám tvrdí, je státem vzorové demokracie a dodržování mezinárodního práva. Takže kde je ten zakopaný pes, který Němcům brání ve splácení dluhů? Proč tedy neplatí?
Vždyť Spolková republika Německo je nástupnickým státem hitlerovské třetí říše, takže by měla platit za škody, které ve světě agresivní válkou, barbarsky vedenou, Němci způsobili. Nadto Pařížská reparační smlouva nám podíl na německých reparací zajistila. Není tedy pochyb, že Němci jsou povinni plnit své reparační povinnosti. Jejich demokratická reprezentace je o této povinnosti, která se vztahuje i na další státy, jež byly obětí nacistické agrese, dobře informovaná. Jen se jí nechce platit. Němci jsou přeborníci neplacení reparací. Vyzuli se z nich i po první světové válce.
To je jeden důvod. Druhý spočívá na naší, české straně. Naše příslušné ústavní orgány, jak se domnívám, nejsou dostatečně statečné, aby třeba opakovaně Němce vyzývaly k plnění reparačních povinností. Podle vyjádření prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., Němci jsou povinni nám reparace zaplatit.
V civilizovaném světě dlužníci, státy státům, plní své finanční povinnosti. To je jeden ze základů fungování světové společenství, jeho ekonomiky i mezinárodního práva.
Takže ti zlí Rusové své finanční závazky plní. Ti hodní Němci, nejlepší sousedé, které jsme kdy měli, o tom nechtějí ani slyšet. To je pravda, která nutí k zamyšlené. Tož, zamysleme se. J. Kovář
Vytváření veřejného mínění
Kdo stojí za protičeskými útoky v zahraničí?
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Prostřednictvím Miroslava Dolejšího jsem se kdysi seznámil s bývalým ředitelem Statistického úřadu První republiky Dr. Feifrem. Při našich pozdějších debatách mi Dr. Feifer jednou řekl, že statistikou lze dokázat všechno. Jistě, nesprávným sběrem informací počínaje až stanovením pořadí důležitosti a další manipulací čísly možno dojít k závěrům, které nemusí vůbec odpovídat pravdě. Při sběru informací pro Průzkum veřejného mínění stačí záměrně zvolit nereprezentativní místo, zdroj odkud informace vezmeme/dostaneme a výsledek bude pokaždé jiný. Chceme-Ii úmyslně zavádět veřejnost, může se to dít právě tímto a nejrůznějším dalším způsobem. Záměrně špatně či demagogicky postavené otázky jistě zkreslují skutečnost. Výsledky pak, co slouží politikovi, zájmové skupině či obchodu, nemusí být pro dobro prostých lidí. Někdy ani výsledek "profesionálního mínění" není směrodatný pro přesvědčení občana samotného.
V měsíčníku jisté vážené britské instituce byla nedávno uvedena anketa profesionálů na ekonomickou situaci. Na otázku: Myslíte, že už mohou být vidět "zelené výhonky" ekonomického oživení? 60% dotazovaných odpovědělo kladně. Ano. O několik dotazů dále zněla otázka redakce: Jste spokojen s vládou jak řídí ekonomii země? Odpověď prakticky v rozporu s odpovědí předchozí ze 48% zněla: Ne! Je to jen humorné?
Jsou ovšem také jiné, daleko závažnější případy zavádění společnosti, jako je pomlouvání či rovnou napadání občanů, osočování národů či ostouzení států, a to tiskem či jinými masovými medii. Jak víme ze současnosti, dědici Hitlerova způsobu manipulování evropského mínění proti Čechům a Čechoslovákům vedou soustavné tažení. Češi oproti tomu od nejstarších dějin byli nabádání být spravedliví a pravdu každému přáti (Hus). Někdy tedy ani neregistrujeme, že za rafinovanými pololžemi či 100% výmysly a falzifikacemi skutečností není hledání pravdy, ale jsou cíle nás okrást a zničit. Připravit nás o svobodu a naší otčinu dát do područí nepřátel.
Že se za této situace chopí i ti, kteří se jinak hojí na tom, co jim nikdy nepatřilo, je samozřejmé. Proč by si nebrali, když občané, rodilí Češi, bezbranně přihlíží. Někdy faktů neznalí cizinci píší celé statě a knihy o pomyslných ublíženích a nutné nápravě na úkor Čechů. Připravuji si cíleně světové veřejné mínění ke svým gólům. To se děje permanentně. Manipulace, manipulace a manipulace.
Ze svých zásahů vůči zneužívání dokonce světového tisku proti nám Čechoslovákům uvedu markantní příklady.
30. listopadu 1997 otiskl The Sunday Times článek: '" Vina, která se stydí mluvit o hanbě". Byla to obžaloba, že my Češi jsme se obohacovali na židovském utrpení za II. světové války. Paradoxně byla uvedena německá jména. a jména Němců z našeho pohraničí, atd.
Napsal jsem odezvu/obhajobu Čechů a uvedl jak jsme za nejtěžších podmínek zachraňovali židy a dokonce rituální/votivní stříbro z pražských synagog, takže po válce mohlo být synagogám navráceno. Dnes se návštěvníci Prahy obdivují s úctou těmto památkám. Kdo dá kredit Čechům?!
Editor Timesů otiskl esenci mé obhajoby 7.prosince 1997.
Z podobných příkladů vidíme, že nepřátelství proti nám v současné době je na Západě dokonce vítáno. Je tendence vytvářet absurdní veřejné mínění, že za druhou světovou válku mohou Čechoslováci. Slušní Angličané totiž stále cítí svoji vinu za zradu vůči nám a našemu Československu v Mnichově 1938. Někteří se ale chtějí nějak historicky ospravedlnit a dát za pravdu Hitlerově ochraně německé menšiny z našeho pohraničí
To je živeno v rámci "evropské spolupráce" (z cizího krev neteče) těmi, kteří už zapomněli na důsledky politiky "usmiřování" britského ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina s Hitlerem.
Nejnovější tažení jistých kruhů Západu proti nám je pochopitelné, poněvadž nechtějí nechat padnout své "koně", do kterých tolik investovali, a ti jim po posledních prezidentských volbách v České republice, ztrácí půdu pod nohama. Kolik těch jejich "koní" za dvacet let naší národní postkomunistické benevolence/tolerance oni vypěstovali, vidíme denně. Jak jsem už řekl, .k "domácímu" tažení proti nám samotným musí být přitakáno zahraničím, aby to platilo. Na to přece stále ještě dáme, ač bychom už dávno měli západní růžové brýle mámeni zatratit a být realističtí.
Ve světovém nedělníku The Sunday Times z 6.10.2013 u článku "Ženy z domácnosti ochotné i zabít pro Hítlera" - a zcela bez jakékoliv návaznosti na něj, byla zveřejněna fotografie Hitlera ve vlajkoslávě hakenkrajců, kterou aranžuje jakási žena v německém dirndlu s popisem: "Češka se připravuje přivítat Hitlera".
Poněvadž šlo o vyloženou desinformaci, napsal jsem protest panu editorovi. Po více jak týdnu mi volali z redakce Timesů, aby se mi omluvili. Žádal jsem ale opravu v tisku. To skutečně 20.10.2013 uvedli, a že nejde o Češku.
Jenomže napsali: The woman was in fact from Sudetenland a German-speaking region of Czechoslovakia. (Žena byla ve skutečnosti ze Sudetska německy mluvícího kraje/oblasti Československa).
Tedy jistě k potěše "soustavně ubližovaných Němců" redakce Timesů použila terminologii,' kterou razil pan Hitler, když přesvědčoval lorda Chamberlaina k tomu, aby nás jemu a Německu předhodil jako oběť evropskému míru. Ten mír, jak jsme zažili, se obrátil v hroby milionů.
Na můj další dopis z 21.10.2013 k této "omluvě" se Timesy už neozvaly.
Tak se vvtváří/dělá světové veřejné povědomí, a nakonec mínění, které v důsledcích může vést či často vede ke katastrofám.
Nejhorší na příkladu je, že jsem nikde ani v krajanském tisku neviděl zmínku, že by se k záležitosti vyjádřilo a nás se zastalo České velvyslanectví.
Je to pozůstatek ministrování pana Schwarzenberga? Londýn, 25.11.2013
Poznámka redakce: Autor ke svému textu přiložil i fotografie z uvedených anglických novin. Domníváme se, že někteří naši diplomaté ne zcela dostatečně obhajují české zájmy. Jsme přesvědčeni, že i jejich „schwarzenbergský“ výběr vedl k takovémuto selhání.
PPNW: Už jen omezená jaderná válka nastolí otázku přežití dvou miliard lidí
Organizace Fyzici proti jaderné válce (IPPNW) zveřejnila odhad očekávaných následků omezené jaderné války (například mezi Indií a Pákistánem) a upozornila, že přijde mohutná ztráta úrody na celé planetě. "Jaderný hlad" ohrozí přežití nejméně dvou miliard lidí.
Detailně:
1. Úroda kukuřice v USA se sníží o 10 % po dobu deseti let, s maximem snížení 20 % pátým rokem po události.
2. Úroda rýže a kukuřice v Číně klesne po dobu čtyř let o 20 % a v dalších šesti letech o 10 %.
3. V Číně se také sníží úroda ozimé pšenice v prvním roce o 50 %, v dalších deseti letech o 30 %.
4. Vedle čistě fyzikálních objektivních důsledků zachvátí svět panika, která zničí trh s potravinami, což následky výrazně zhorší. Převzato z Politikus.ru
Vážení přátelé,
je před námi další rok společné práce. Máme na co navazovat. Naše elektronická média, web i Facebook, jsou úspěšná. Průměrná jejich měsíční návštěvnost se pohybuje kolem 22.000 hostí. V době voleb dosahovala i přes 31.000. Sledovalo nás denně až přes 1000 čtenářů.
Nyní jde o to, abychom se pokusili sledovanost našich médií dále zvýšit. To je možné především tím, že budeme usilovat o to, abychom mohli čtenářům nadále nabízet skutečně kvalitní texty a co možná nejvíce původních. To se nám může podařit jen s vaší pomocí.
O tu vás proto velmi naléhavě prosíme. Pakliže se nám jí dostane, pak průměrná návštěvnost nad 30.000 měsíčně může být reálnou.
Uvědoměme si, že budoucnost patři nikoliv roztříštěnosti národních, sociálních snah, představovaných jednotlivci nebo malými skupinkami, ale pouze volnému koordinovanému uskupení všech národních, sociálních sil, bez ohledu na to, zda patří k levici, středu či vlastenecké pravici, zda jsou ateisticky nebo křesťansky orientované. V tomto směru nabízíme spolupráci. Budeme rádi přebírat texty uvedených skupin a samozřejmě můžeme jim, podle jejich přání, zasílat naše články i jinak vycházet vstříc. Důrazně říkáme, že jsme pro národní usmíření bez jakýchkoliv dalších podmínek.
České národní listy i Křesťanskosociální hnutí jsou součástí Vlasteneckého fóra (VF), které představuje poměrně silný vlastenecko-sociálně orientovaný celek. VF nově vytvořilo komisi, která se bude scházet každý měsíc, aby reagovala na podněty nejen z politické oblasti ale také sama formulovala návrhy, jež bude předkládat jak našim ústavním orgánům, tak dalším příslušným místům. Ústřední úlohu ve VF hraje Český svaz bojovníků za svobodu. My jsme zastoupeni jak v plénu VF, tak i v uvedené komisi. Budeme se nažit, aby náš podíl na této činnosti byl znatelný.
I nastávající rok samozřejmě budeme vydávat brožurky. Předpokládáme, že vydáme asi 50 titulů v celkovém nákladu kolem 8.000 výtisků. Rádi přivítáme další čtenáře. Prosíme, nabízejte naše texty svým známým, získávejte je pro odběr. Za jakých podmínek?
Jedna naše průměrná brožurky má tři listy, tj. 12 stránek. Její doporučená hodnota je 5 Kč, bez jakékoliv práce, bez poštovného, obálky. Tak jsme došli k celkovému dobrovolnému příspěvku 350 Kč na rok, z něhož poštovné a obálka činí přes 110 Kč.
Děkujeme vám za zaslané finanční příspěvky. Pokud někdo budete moci ještě nějakou částkou přispět, velmi to uvítáme. Byli bychom rádi, kdybychom z vašich darů mohli uhradit předpokládané náklady roku 2014. Těšíme se na spolupráci. Dr. O. Tuleškov
Vydává ÚV KSH. Uzávěrka tohoto čísla byla 26. prosince 2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz
E-mail: vydavatel@seznam.cz
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz