Nikoliv úděl, ale poselství
Křesťanství, které by chtělo konzervovat, přestává být křesťanstvím. Ježíš přece přišel a vystoupil jasně s tím, že je třeba současnou situaci radikálně změnit, jak u jednotlivců, tak i u celé společnosti. Nemáme tedy jako křesťané úděl něco konzervovat, ale poslání všechno změnit k lepšímu. Všechno – nikoli jen způsob ekonomiky. ..
Křesťanství není a nikdy nemůže být „pravicové“, ale vždy v centru života a dění. Ježíš stál vždy na straně (tedy: stranil, byl stranický, chceme-li) chudých, odstavených, zklamaných podvody těch, kteří mají moc…
Ježíš byl tedy ve své době náboženským, sociálním i politickým disidentem. To znamená: nebyl proti světské moci, ale proti jejímu zneužívání, moc je k tomu, aby sloužila a jen službou všem lze vládnout. Pokud to vladaři neumějí, musí odejít!
Je to pochopitelně těžké, mnozí řeknou nemožné. Vždyť se to ani Kristu nepodařilo a křesťanství se rovněž nedaří. Ano, s lidským sobectvím, se vždy jen prohrává, ale v Božím poslání služby se nakonec vyhraje!
Společně s Ježíšem chceme být v centru života s pohledem doleva, jako On: Blahoslavení chudí! A naopak: Spíše projde velbloud uchem jehly, než bohatý člověk do Božího království…Víme, že jedno jho je passé, ale druhé (těžší?) nám padlo na krk…Takže: pasivní „úděl“ odmítáme a poslání přijímáme.
Prof. ThDr. Vladimír Benda
Naší předchůdci k nám promlouvají
Láska k vlastnímu národu, snaha po jeho zrovnoprávnění a touha po sociální spravedlnosti pronikly v druhé polovině 19. století hluboko do povědomí obyčejného českého člověka. Úsilí po naplnění těchto ideálů tvoří základní složku našich novodobých dějin.
Vzhledem k tomu, že i dnes po více než 100 letech zápas o zreálnění uvedených myšlenek v naší společnosti dále probíhá, sestupme k pramenům a osvěžme svou mysl ideály i horoucím citem zakladatelské generace Křesťanskosociální strany, která i s ostatními byla „ve středu dění s pohledem nalevo“, jak potvrzuje též protokol Litomyšlského sjezdu z r. 1894.
Delegát Skalla zdůraznil: „ Stanovisko naše národní jest tak jasné a my jsme je již tolikrát osvědčili, že netřeba mi říci mnoho slov. Tj. známo, že dobří křesťané byli vždy dobrými vlastenci a proto i my, jakožto dělníci křesťanští hlásíme se věrně k svému národu, z něhož jsme vyšli.
I dnes národ náš na nás nejvíce spoléhá a proto my, dělníci a řemeslníci a s námi spojení rolníci, nikdy náš národ nezklameme, nýbrž i v největších nebezpečenstvích věrně při něm budeme státi, vždycky jsouce hotovi práv svého národa, své vlasti i svého jazyka hájiti.
Delegát dr. Horský uvedl: Takovéto odnárodňující snahy nesouhlasí se ctí českoslovanského dělnictva, nesouhlasí s jeho vlasteneckou minulostí… Starší z nás si to dobře pamatují, jak se hrálo o bytí a nebytí našeho národa a jak národ náš vydán byl od dob josejinských germanizaci na pospas. Já sám ještě jako dítě jsem děsné účinky germanizace ve školách zakoušel i mohu tedy z vlastní zkušenosti vypravovati, jak se nám rvala česká řeč z našich úst a láska k vlasti z našich srdcí…. Přátelé, i dnes se opět hraje a bytí či nebytí našeho národa, jenže ta hra je tajnější, za to ale tím nebezpečnější. Vlny germanizační jako děsný příval bijí do naší národnosti…
Chceme reformu. Jednu operaci však chceme provést a ta musí být provedena, chceme totiž, aby bez milosrdenství vyříznut byl z těla společnosti lidské liberalistický kapitalismus …, který stravuje výnos práce většinou sám, takže na pracující třídy jen menší část zbývá.
Pro úplnost je třeba dodat, že ThDr. Rudolf Horský, přes své hluboké jazykové a sociologické znalosti, byl dlouho jen kaplanem. Souhrou náhod se nakonec stal farářem u sv. Matěje v Praze – Dejvicích. Jeho hrob, který se nachází na hřbitově u kostela sv. Matěje, je i v současnosti navštěvován.
Srovnáme-li tyto a další původní křesťanskosociální ideály, které plně vyznával a v praxi se snažil uskutečňovat během celého svého života, i zakladatel Československé strany lidové, dr. Jan Šrámek, s dnešní politikou KDU-ČSL, pak musíme konstatovat, jejich hlubokou rozpornost. Křesťanští demokraté jsou, především svými skutky, málo sociální, demokratičtí a vlastenečtí. Domníváme se, že z těchto i dalších důvodů jsou v současnosti nevolitelní. Pokud by se přesto dostali do parlamentu, pak by vystupovali jako obvykle. Byli by posilou pravice a zvláště pak germanofilních sil. Připomeňme si ještě další skutečnosti. Bývalý přední politik KDU-ČSL, který zastával i funkci ministra, ing. J. Talíř, je předsedou Sdružení Ackermann-Gemeinde, jež je dceřinou společností mnichovské Ackermann-Gemeinde. Tato A-G je složkou sudetoněmeckého landsmanšaftu. To, že Cyril Svoboda je často návštěvou na „sudetoněmeckém velvyslanectví v Praze“ je již také známé. O Petru. Pithartovi a jeho proněmeckých aktivitách se kriticky mluví již delší dobu. Dílo „Podiven“, jehož je spoluautorem, je, jak jsme přesvědčeni, pokusem o hrubé a odsouzeníhodné falšování našich dějin. S B. Posseltem, i s dalšími tzv. sudetoněmeckými politiky, jednala již celá řada „křesťanských demokratů“. Připravil dr. O. Tuleškov
Třísku v oku bližního vidí velmi jasně, břevno ve svých očích nikoliv
Ing. Jiří Krutina
Přesně těmito slovy nás Ježíš vede k pokoře, práci na vlastním charakteru a současně i ke smíru s těmi, co nám způsobily bezpráví a příkoří nebo bolest. Než hledat jenom chyby a zlo na druhých, snažme se jej hledat prvně u nás samých, naše vlastní chyby, prohřešky, nedostatky. K tomu nás vybízí zakladatel křesťanství, které je tím skutečným kulturně – náboženským sjednocujícím prvkem národů v Evropě, tedy i Čechů a Němců. Proč se podle tohoto nabádání Ježíše neřídíme? Nepromlouval k nám? Již se nehlásíme k duchovnímu učiteli, na jehož odkazu je postavená evropská civilizace? Nebo si jen vybíráme to, co se nám hodí k prosazování svých zlých cílů, které přímo odporují křesťanské lásky k bližním?
V dnešní sudetoněmecké propagandě v německých a rakouských médiích lze vypozorovat jeden nepřehlédnutelný jev. Asymetrickým způsobem se propagují ojedinělé případy „nespravedlností“ z poválečného období, kdy například někteří Židé německé národnosti byli po návratu s koncentračního tábora nakonec odsunuti společně s ostatními Němci, nebo když němečtí antifašisté a demokraté byly po válce v individuálních případech vystavení nepochopení ze strany občanů Československa a také odsunuti. To vše je jen snaha o odvrácení pozornosti od vlastních zločinů válečných let, tedy odvrácení od „vlastních břemen ve vlastních očích“. Byť je nutné opakovat, že Němci, kteří prokázali své demokratické antifašistické smýšlení měli možnost zůstat, a nebo byly odsunuti za velmi zvýhodněných podmínek, tedy nedocházelo k žádnému plošnému vyhánění nebo nespravedlnostem řízeným státem. O tom všem existují jasná, historicky nezpochybnitelná fakta.
Tyto ojedinělé případy osobních lidských tragédií, které samozřejmě nikdo nepovažuje za správné, však nemohou být zneužíváni a generalizovány s cílem ukazovat spravedlivý a vítěznými mocnostmi doslova nařízený odsun Němců z východní Evropy jako následky porážky agresorů 2. světové války za „nespravedlivé vyhnání“, nebo dokonce za genocidu, jak neustále hlásají organizace usilující o zvrácení výsledků druhé světové války a znovunabytí jim zabavených majetků a území v důsledku dekretů prezidenta republiky, Beneše. Tyto ojedinělé případy je nutno chápat jako důsledek německé okupace a zvěrstev, kterých jsme byly svědky ze strany Němců na našem území, zejména ke konci války, kdy přes naše území procházeli tzv. transporty smrti z evakuovaných vyhlazovacích táborů smrti v Polsku, nebo kdy docházelo k masakrům na civilním obyvatelstvu Němci ještě během květnového povstání na samém konci války.
Ano, osud a situace německých antifašistů nebyla jistě jednoduchá, ale za jejich obtížnou situaci nemohli Češi, nebo stát Československo, jak se snaží sudetoněmci neustále mediálně propagovat. Za obtížný a mnohdy nakonec tragický osud těchto německých Židů a antifašistů mohli sami jejich znacizovaní krajané, právě sudetoněmci!
Tak již přestaňte zneužívat tragické osudy těchto nemnohých Československých občanů německé národnosti a podívejte se konečně do svých řad. Co to je za národ, který dokonce zabíjí své vlastní lidi jenom proto, že nesouhlasili s nacismem, Hitlerem, nebo dokonce proti němu vystupovali?
Je stále nepřevratitelnou pravdou a skutečností, že většina sudetských Němců byla radikálně znacizovaná a podílela se na vraždění svých vlastních lidí demokraticky smýšlejících a hlásících se k Československu. Během protektorátu pak sudetští Němci nacházeli své uplatnění zejména v úřadovnách gestapa díky své znalosti češtiny a českého prostředí a podíleli se tak na mučení a vraždění našich lidí.
Proč se dosud nikde neuvedlo, kolik německých antifašistů povraždili jejich krajané – sudetští Němci a kolik jich nechali umučit v koncentračních táborech? Proč zástupci krajanských sdružení u nás nestaví pomníky a muzea a výstavy těmto německým antifašistům a demokratům, kterým připravili společně s českými oběťmi takový tragický osud? Jednoduše proto, že by je samé usvědčili ze svých nekalých cílů.
Stále se prosudetoněmecká propaganda snaží poukazovat a zveličovat naše nedostatky – naší „třísku“ v oku, ale proč? Proto, aby schovali své „břevno“ a doslova pěkně silný „trám“ ve svých stále ještě znacizovaných očích. Před tím nás důrazně varoval sám mistr Ježíš. To je uplatňování německo – českého usmiřování, ke kterému nás navíc nabádá mistr Ježíš, zakladatel společné duchovní a náboženské tradice obou národů?
Sudetští Němci často využívají katolickou rétoriku o „lásce k bližním“, „právo na spravedlnost“, ale to vše je jen falešná morálka, falešné křesťanství. To pravé křesťanství nám jasně říká: „Nejprve odstraňte břemeno ve svých očích, než budete poukazovat na třísky v očích jiných.“ Neschovávejte se za falešnou spravedlnost za „nespravedlivé vyhnání“, ale uplatňujte nejprve na sobě samých křesťanské ideály, ke kterým se často tak okázale hlásíte. Jen tak lze dosáhnout očištění, odpuštění a usmíření. Nebo používáte katolickou zástěrku jenom pro prosazování svých cílů stejně jako v minulosti?
Schůzka aktivistů s generálním sekretářem ČBK
Organizátoři demonstrace proti politickému působení kardinála Duky se sešli v pondělí 19. března 2012 v Praze v prostorách České biskupské konference s generálním sekretářem ČBK. Přijali pozvání Mons. Tomáše Holuba, který tak reagoval na nabídku schůzky demonstrantů s nejvyšším představitelem české katolické církve.
Hodinové setkání otevřel monsignor Holub konstatováním, že názory kardinála Duky jsou pravicové, na čemž se s hosty shodl. Uvedl také, že kardinálu Dukovi je vlastní úcta ke státním institucím, a to prý bez ohledu na politickou příslušnost představitelů těchto institucí. Shoda křesťanských aktivistů a generálního sekretáře panovala rovněž v názoru, že se česká církev málo zabývá sociální problematikou v době, kdy přibývá nezaviněně nezaměstnaných, finančně podhodnocených zaměstnanců a dalších skupin obyvatelstva, kteří jsou kvůli věku, zdravotním komplikacím, národnosti a dalším znevýhodňujícím skutečnostem odmítáni případnými zaměstnavateli. Představitelé církve by měli usilovat o řešení příčin, nikoli jen mírnit důsledky chudoby, uvedli aktivisté…
Výtku aktivistů, že Dominik Duka publikuje na webových stránkách krajní pravice (Český portál, web strany Národní sjednocení), zodpověděl generální sekretář ČBK tak, že internetové stránky euportal.parlamentnilisty.cz zveřejnily Dukův starší článek, a to nejspíš bez autorova vědomí. Dále se spojením kardinála Duky s exponenty krajní pravice nezabýval. Křesťanští aktivisté připomněli, že pro širokou veřejnost je kardinál Duka představitelem všech věřících katolíků, tedy nejen pravicově smýšlejících křesťanů nebo ke křesťanství se hlásících osobností jako jsou Václav Klaus, Petr Nečas, Roman Joch, Miroslav Kalousek, Ladislav Bátora, Michal Semín a další. Mezi věřícími je široké spektrum názorů, mnoha lidem pravicový až krajně pravicový režim ničí život, přinejmenším však možnost přiměřeně pracovat a vést důstojný život.
Obě strany se dohodly, že se nebudou věnovat tématu církevních restitucí. Přesto se nepodařilo tématice úplně vyhnout. Organizátoři demonstrace poukázali na negativní vymezení arcibiskupa Duky vůči protestům lékařů a učitelů, který jejich požadavky zpochybnil a označil jako nátlakové. Aktivisté připomněli, že vzhledem ke státu jsou církevní restituce záležitostí zájmu jedné skupiny, podobně jako zájmovou skupinu představují odboráři nebo zmínění lékaři a učitelé. Vysokoškolští studenti a pedagogové nedávným Týdnem neklidu také dali veřejně najevo své zájmy, a církev je v celku společnosti podobně jako oni jedním z mnoha zájmových subjektů. Rovněž byla připomenuta slova papeže Benedikta XVI. pronesená při návštěvě České republiky, že v situaci hospodářské krize je vhodné uvažovat o odložení církevních restitucí.
Ze strany aktivistů v církvi vzešel návrh, aby všechna důležitá témata byla předkládána veřejné diskuzi, aby se křesťané mohli k tématům vyjadřovat. K takové diskuzi se jako jedno z vhodných médií jeví Katolický týdeník, který dosud na žádosti zveřejnění sociálně kritických názorů nereagoval. Mons. Holub naopak vyjádřil přesvědčení, že veškerá diskuze k politickým tématům by měla být vedena interně.
Setkání přineslo některé konkrétní závěry. Z návrhů aktivistů byl vstřícně přijat námět na vypracování nového, aktuálního a komplexního dokumentu k sociální situaci (12 let po vydání dokumentu Pokoj a dobro), nebo podnět, že do prosebné modlitby církve by měly být zařazeny přímluva za řešení sociálních problémů a za nevyhrocování politických rozporů v rámci církve. Tato témata, spolu s dalšími, mohou být předmětem avizované příští schůzky.
V Praze a Brně, 28. března 2012, Pavel Čižinský, Jitka Hrušková, Filip Outrata, Iniciativa Za církev sociálnější, Umlaufoviny
Spravedlnost v ekonomice a mír
Pracovní komise Pax Christi s názvem "Hospodařit spravedlivě" vydala v roce 2011 důležitý dokument Spravedlnost v ekonomice a mír, kterým reaguje na aktuální problémy současného světa. Mírové hnutí Pax Christi se zabývá otázkami týkajícími se spravedlnosti v hospodářském systému a vzniklo jako reakce na hrůzy II. světové války…
Z textu dokumentu stojí za zmínku zejména následující témata.
A/ Porozumění a hlavní směry naší angažovanosti
Nespravedlnost v ekonomice byla ve všech historických dobách hlavní příčinou a doprovodným jevem všech válečných konfliktů. Vykořisťování je dnes - z globálního pohledu - nebezpečím pro mír, jemuž padají za oběť dennodenně miliony lidí. Nemělo by se přitom zapomínat na to, že globální ekonomická nerovnováha je udržována po celém světě pomocí válečné mašinérie. Zbrojní průmysl polyká cenné zdroje a tím zabíjí i sám o sobě bez otevřeného válčení…
Spravedlnost a mír
Ekonomie je nám představována doposud jako neutrální věda, která není odpovědná za spravedlnost. Z biblického pohledu je však spravedlnost centrální hodnotou, podle které máme poměřovat naše jednání. Láska k Bohu a láska k bližnímu. Vizí a plodem této spravedlnosti má být pokoj, hebrejsky shalom, který znamená, aby se dařilo dobře všem lidem a celému stvoření. Jsme si vědomi, že usilování o stále hlubší porozumění této biblické vize bylo v křesťanské tradici doprovázeno, a stále ještě je, silnými konflikty. V posledních sto letech probíhaly ideologické a teologické boje týkající se etického hodnocení kapitalismu mezi příznivci a odpůrci kapitalismu, a to se odrazilo i v celé historii katolického sociálního učení. Nakonec se prosadil vůči kapitalismu smířlivý postoj, který věří v možnost jeho transformace. Sociální a ekologická znamení doby podle našeho názoru ukazují, že je potřeba vzít vážně analýzy a návrhy zásadních kritiků dnešního kapitalismu, aby se tak zvýšila šance na nalezení nových, kreativních řešení.
B/ Problémové oblasti, kterým věnujeme obzvláštní pozornost
Ekonomický rozvoj a ideologie růstu
Tyto pojmy dnes v kapitalistických průmyslových zemích dominují. Měřítkem pro úspěšný hospodářský rozvoj je podle tohoto chápání růst výkonu ekonomiky státu měřený ukazatelem hrubého domácího produktu (HDP). To je čistě monetární veličina, která neříká nic o skutečné kvalitě života lidí, kterých se ekonomika týká. Hovoří pouze o množství vyrobeného zboží a realizovaných služeb. Nejvyšším cílem této současné hospodářské politiky ve smyslu kapitalistické ideologie je trvalý, téměř nekonečný hospodářský růst. V důsledku ekologických problémů se sice ujal pojem "kvalitativní růst", který by znamenal hospodářský růst bez zvyšující se spotřeby zdrojů, základní orientace na nekonečný HDP růst zůstává ale stejně nedotčena.
Stavíme se proti tomuto modelu, za kterým stojí nucené naprogramování hospodářství na stále "stále víc a víc..". Ať už jsou to výrobky materiální povahy, nebo služby. Tento způsob mechanického růstu nepřináší prokazatelně prospěch všem lidem, nýbrž vede ke stále zvětšující se propasti mezi chudými a bohatými. Stoupá nadále, a to přes všechna ujišťování a i navzdory technologickému pokroku, spotřeba surovin a zdrojů v celkových objemech.
Prvním cílem hospodářské politiky musí být tedy organizace takové ekonomiky, ve které bude možné uspokojit oprávněné požadavky všech lidí a bude zacházeno obezřetně i s celým Stvořením. Podle výchozí situace se může sice využít více nebo méně i požadavek na hospodářský růst. Jsme si vědomi, že této ideální představě stojí v cestě některé systémové překážky a tlaky, jednou z nejdůležitějších je konstrukce dnešních peněz.
Peněžní a finanční systém
Současný finanční systém vytváří tlak na neomezený hospodářský růst. Je to dáno jeho pravidly hry: vytvářením peněz z dluhu spojeným se složeným úrokem. Ten způsobuje neustálé přerozdělování finančního majetku ve prospěch majetných a funguje jako pyramidová hra při stálém narůstání zadlužení na jedné straně a nároků na straně druhé. Pro lukrativní investice stále rostoucího, obrovského finančního majetku jsou vhodné přirozeně zejména obrovské průmyslové nebo obdobné projekty, jako megapřehrady, velké plantáže zaměřené na plodiny na export, zatímco sociální a ekologické, trvale udržitelné projekty trpí často problémem, jak získat prostředky k jejich financování.
K tomu všemu se ještě řadí problémy podle zadání neoliberální ideologie neregulovaných finančních trhů, které produkují jednu hospodářskou a finanční krizi za druhou.
V krátkodobém až střednědobém horizontu by se získalo podle našeho názoru již mnoho tím, kdyby byly finanční trhy lépe regulovány a kdyby se podařilo utlumit prostřednictvím daně z finančních transakcí spekulace. Současně by se muselo naléhavě začít s přípravou prací na novém uspořádání peněžního a finančního systému, a to od regionální až po globální úroveň.
Rozdělování a daňová spravedlnost
Jan XXIII. v roce 1961 zmínil ve své encyklice "Mater et magistra" větu "širší rozptýlení vlastnictví je dnes příkazem víc než kdy jindy". Přes veškeré výzvy se prohloubily disproporce v procesu rozdělování a zvětšily se propastně rozdíly v majetku a příjmech jak na národní, tak globální úrovni. To vše díky vývoji, který byl mohutně urychlen vítězným tažením neoliberalismu. Zatímco se menšina zdráhá podřídit své nepřiměřené nároky ve prospěch obecného dobra, je pošlapáváno právo miliard lidí na život, vlastnictví a solidaritu.
V tzv. sociálních státech, jako je Rakousko, se pokouší politika prostřednictvím daní, sociálních výdajů a veřejných služeb vyrovnávat příliš velké sociální rozdíly a usilovat o zajištění sociálního smíru. Ale i zde poklesly v posledních desetiletích v důsledku globální soutěže významně daně z kapitálových příjmů a ze zisků. Stát kryje příjmy státního rozpočtu stále více z daní uvalených na mzdy a spotřebu, pouze 1% daní činí daně majetkové. Tento trend je nejen v rozporu s finanční vědou uznávaným principem "individuální výkonnosti", nýbrž s etickým principem sociální odpovědnosti kapitálu. Požadujeme tedy přiměřený přínos velmi majetných k překonání hospodářských krizových situací a ke společnému dobru.
Životní styl
Síla a vliv systému na život lidí však nesmí být podceňována. Na jedné straně jsou možnosti volby pro mnohé, zejména chudší občany, často silně omezeny. Na druhé straně podkopává současný nastavený model neustálého hospodářského růstu všechny snahy, které usilují o jednoduchý, sociální a ekologicky přijatelný životní styl širokých vrstev obyvatelstva. Snížení výrobních kapacit v důsledku poklesu spotřebitelské poptávky v současném ekonomickém systému s sebou přináší zákonitě krizi podnikové sféry, vyšší nezaměstnanost a tím stále rychleji narůstající horu státních dluhů. Ve světle naší víry vidíme, že se při této spirále směrem dolů jedná jednoznačně o strukturu nespravedlnosti. Doufáme, že díky tvořivosti, odvaze a vytrvalosti mnoha lidí, stejně jako nasazení vědeckého potenciálu, bude možné nalézt to, co je údajně nemožné: cestu k ekonomice, která umožní zachování míru.
Květa Lauterbachová, 10.4.2012, Umlaufoviny
Politika v teologickém kontextu. Křesťansko-sociální platforma ČSSD
(Výňatky z článku)
V krizi institucí
Spor o „aktivismus“ na půdě křesťansko-sociální platformy zapadá do širšího kontextu politického a společenského vývoje v České republice, který je opět jen odrazem pohybu v mnoha částech světa. V posledních letech jsme svědky sílící krize důvěry v politiku a politiky. Zasahuje více či méně všechny úrovně, od zavedených parlamentních stran přes jednotlivé ústavní instituce až po politiku jako stav… Na mnoha místech občané objevují, že spíše než spoléhat na místní volené zastupitele přináší užitek zakládat občanská sdružení a osvojovat si efektivní nátlakové prostředky lobistických skupin.
Křesťané mají v této situaci hledání cest z krize demokracie jako systému co nabídnout. Disponují totiž vlastní velice cennou zkušeností – prožívají specifickou formu konfliktu mezi institucí a charismatem ve svých církvích a náboženských společnostech. Církve u nás, jak přesvědčivě doložily výsledky loňského sčítání lidu, jsou přitom s politickými institucemi v jedné nikoli zanedbatelné skutečnosti na jedné lodi. Zní to paradoxně, ale jak naše „velké“ strany (s jistou výjimkou komunistické), tak „velké“ tradiční církve (s výjimkou římskokatolické, byť i ona k tomu poměrně rychle spěje) jsou vlastně v porovnání s celkem populace stejně malé. Je pochopitelné, že v takovýchto malých rybníčcích, nedostatečně doplňovaných přítoky a okysličovaných, se dobře daří milovníkům bahnitých vod. Prorocký, charismatický rozměr – je ho stejně třeba v politice jako v teologii a praxi církví – naopak příliš neprosperuje.
Politická teologie pro dnešek?
Politická teologie je ze samé své podstaty teologií kontextuální. Jako příklad stačí vzít zřejmě nejznámější realizaci politické teologie v moderní éře, teologii osvobození v jejích dnes již velmi početných variantách. Tam, kde se teologická reflexe propojuje se sociálním a společenským kontextem – úsilím o změnu a nápravu stávající situace, může vzniknout životaschopná forma teologie osvobození. Máme všechny důvody předpokládat, že zostřující se sociální rozpory dnešního globalizovaného světa budou poskytovat vhodný kontext pro nové formy sociálně angažované teologie. Ta se utváří a bude utvářet v řadě různých platforem – od odborně teologických přes základní církevní obce po občanské iniciativy či skupiny mezináboženského dialogu.
Pro křesťana, který není odborným teologem, je přitom „politickou teologií“ rozhodování, zda podpoří tu či onu zcela konkrétní aktivitu, vysloví nesouhlas s tím či oním společenským zlem, postaví se celou svou křesťanskou existencí za něco, co nemusí mít nutně explicitní křesťanskou podobu. Jakým způsobem uvede v soulad svou víru a porozumění křesťanské tradici se stále novými výzvami a otázkami konkrétní reality života. Každá politická teologie je ze své podstaty praktická, potvrzuje se a zároveň buduje „ v terénu“.
Specifickým přínosem skupin jako je křesťansko-sociální platforma České strany sociálnědemokratické může být důsledně dialogický princip fungování, v otevřené, byť mnohdy komplikované výměně názorů. Tento dialog je v první řadě veden se světem „reálné politiky“. Politická strana je ze samé své podstaty institucí vystavenou více než jiné pokušením spojeným s mechanismy získávání a udržování moci a vlivu. Poznat tyto mechanismy, porozumět jim, je důležité pro samu možnost věrohodného svědectví křesťanů v dnešní společnosti. Ve hře je duchovní integrita společnosti, ohrožené individualismem a „skupinovým individualismem“, partikulárními zájmy, které neberou v potaz dobro celku. Pokus o křesťanskou existenci „ve světě, ale nikoli ze světa“ musí vzít „svět“ a jeho struktury vážně, s respektem k jejich vnitřním zákonitostem, a současně s jasnou hodnotovou orientací, která z těch, kdo se snaží ji zastávat, činí do jisté míry cizince ve vlastním domě, přijímané vždy s jistou mírou nedůvěry.
Filip Outrata (přetištěno z Křesťanské revue, LXXIV/1, 2012)
Pozn. red.: Prof. ThDr. Vladimír Benda, jehož slova o údělu a poslání přinášíme na první stránce, byl pozván na bohumínský sjezd ČSSD, kam odjel s vřelým doporučením Křesťanskosociálního hnutí. Zde promluvil o významu vytvoření křesťanské platformy v rámci této strany. Později se nám podařilo přidat do názvu i slovo sociální. Tak vznikla Křesťansko-sociální platforma ČSSD. V důsledku celé řady tehdejších skutečností však nedokázala se důrazněji prosazovat. Lze se domnívat, že existovalo silný „mocenský zájem“, jehož těžiště leželo mimo rámec ČSSD, aby Křesťansko-sociální platforma spíše spala jako Šípková Růženka, než byla aktivní.
Východní Německo - nejateističtější země světa. Česko již není na špici světového ateismu
Rostislav Matulík
Tradičně a poněkud mechanicky se pořád dokola opakuje, že Česko patří k nejnenáboženstějším zemím světa. „Pokud však existuje sekulární severní pól planety, pak leží v bývalé Německé demokratické republice,“ píše magazín Spiegel s odvoláním na americký sociologický průzkum.
„I v těchto bezbožných spolkových zemích však víra roste mezi staršími generacemi,“ poznamenává týdeník. Podle Spiegelu je na území komunistické NDR i dvacet let po pádu berlínské zdi zřetelně cítit, že protináboženská propaganda východoněmeckého režimu byla mimořádně úspěšná. K víře v Boha se tam přihlásilo v nejnovějším průzkumu pouhých 13 procent obyvatel.
To je nejméně z 30 sledovaných zemí, které zkoumali američtí odborníci. Jejich zpráva s názvem Víra v Boha napříč zeměmi a časem byla zveřejněna tuto středu. Vypracovalo ji Národní středisko pro výzkum veřejného mínění z Chicagské univerzity. Šest spolkových zemí, které tvoří bývalou NDR, mají také zdaleka nejvyšší procento deklarovaných ateistů – dvaapadesát procent. Na opačném pólu se nacházejí Filipíny, nejnáboženštější ze zkoumaných zemí, kde je necelé jedno procento ateistů. V bývalém Západním Německu se k ateismu přihlásilo 10,3 procenta respondentů, což je ostrý kontrast s východem sjednoceného Německa. Ve Spojených státech, které mají mezi nejrozvinutějšími zeměmi planety nejvíce věřících, se k ateismu přihlásily jen tři procenta lidí.
„Nejvíce ateistů jsme registrovali v bývalých socialistických a severozápadních zemích Evropy,“ napsal autor studie Tom Smith. „Naopak minimum ateistů a vysoké procento věřících mají katolické země, zejména v rozvojovém světě. K nim je třeba připočíst Spojené státy, Izrael a pravoslavnou část Kypru,“ dodal statistik. Velké rozdíly panují také mezi bývalými sovětskými satelity – zatímco bývalé Východní Německo je na špici ateismu, v Polsku dokázala katolická církev nápor sekularizace výrazně omezit. Studie rovněž zjistila, že religiozitu společnosti může posilovat soupeření různých náboženství či dlouhodobý konflikt. Platí to pro Izrael, kde existuje značné napětí mezi judaismem a islámem, a také pro Kypr, který je etnicky rozdělen mezi pravoslavné Řeky a muslimské Turky. Co se Spojených států týče, tam sice obdobný konflikt chybí, ale k vysokému počtu věřících přispívá silná náboženská konkurence nejrůznějších skupin, upozorňují badatelé. Nynější dokument zapracoval také data z průzkumů, provedených v 30 zemích v letech 1991,1998 a 2008. Respondenti dostali otázku, jak moc věří v Boha, jak se jejich víra měnila v průběhu času a zda věří v osobní božskou bytost. Z poslední otázky vyplynulo, že v bývalém Východním Německu věří v Boha, „který se stará o každého člověka na světě“, pouhých osm procent lidí, zatímco na Filipínách je o tom přesvědčeno 92 procent obyvatel.
Průzkum dále zjistil, že celosvětově víra mezi lety 1991 a 2008 poklesla, ovšem s několika výjimkami. Náboženství je zřetelně na vzestupu v Rusku, Slovinsku a Izraeli. V devětadvaceti ze třiceti zemí také šetření ukázalo, že s přibývajícími lety se lidé více obracejí k Bohu. Platí to i pro bývalou NDR, i když tam nejde o nijak dramatický růst. V průměru se však religiozita zvedla u respondentů mezi sedmadvacátým a osmašedesátým rokem života o dvacet procent. „Nepochybně to souvisí se závěrečnou fází života,“ konstatuje zpráva. Experti dále konstatují, že náboženskost se v různých zemích zásadně odlišuje a nelze předpokládat, že by v dohledné době došlo k sjednocení trendů, ať už růstu či poklesu víry, konstatuje Spiegel. Pravděpodobně jediným státem, který se ústavně definoval jako ateistický, byla komunistická Albánie. Podobná situace panuje i v Severní Koreji, o tamních poměrech však nemáme dostatek informací.
Ateismus je v Česku v porovnání s ostatními zeměmi Evropy velmi vysoce zastoupen. Příčiny současného stavu jsou mnohé, ať již je to dědictví z časů komunistického režimu, tak odpor ke katolické církvi po vzniku první republiky, za které byla církev do jisté míry považována za symbol starého mocnářství. Podle sčítání lidu v roce 2011 se v Česku 34,2 procent obyvatel k žádné víře nehlásí, což je podle odborníků překvapivý trend. Na 13,9 procent obyvatel se hlásí k nějaké konkrétní církvi, 6,7 procent se hlásí k víře bez konkrétní církve, jedna setina procenta se výslovně hlásí k ateismu, ale plných 45,2 procent lidí údaj vůbec nevyplnilo, což zásadně snižuje význam šetření.
Rostislav Matulík je spolupracovníkem Českého rozhlasu 6 (www.rozhlas.cz/cro6), 2.5.2012
Čeští evangelíci jsou znepokojeni současnou situací. Prohlášení Synodní rady Českobratrské církve evangelické k aktuální společenské situaci
Synodní rada Českobratrské církve evangelické (SR ČCE) považuje za nutné vyjádřit se k některým problémům, které aktuálně zachvacují Českou republiku, kazí atmosféru ve společnosti a postupně stravují její obyvatele. Upozorňováním na některé negativní jevy nechceme v žádném případě zneužívat možnost oslovit své členy i širší okruh spoluobčanů. Autoři tohoto prohlášení proto dlouho zvažovali, zda je vůbec vydat. Nicméně vzhledem k faktu, že SR ČCE je atmosférou ve společnosti zneklidněna již delší dobu a že některé trendy dokonce považuje za alarmující, je potřebné analyzovat tento stav a upozornit na jeho příčiny i následky. Děláme to proto, aby bylo možné do budoucna se těchto jevů vyvarovat a pokud možno je eliminovat. V první řadě však považujeme za nutné promluvit proto, že vnímáme, jak současnými způsoby řešení krize je zasažen jednotlivec, který se tak stává bezbranným a jeho bezmoc jej vhání do náruče dalšího zneužití a zla. Nemůžeme k tomu mlčet, brání nám v tom naše poznání řádů Božího stvoření a jeho uchování.
Je několik skutečností, které nás nejvíce znepokojují
Víme, že západní společnost, i Česko, žila dlouhá léta na dluh. Víme, že je potřeba šetřit a žít zodpovědně vůči dalším generacím. Nicméně nás trápí, že oběťmi současných reforem a úsporných opatření jsou především lidé z nejchudších společenských vrstev, lidé staří a v neposlední řadě také neziskové organizace, které se těmto lidem snaží pomoci. Reformy by měly být sociálně citlivé tak, aby neuváděly ty nejpotřebnější do ještě větší bídy a navzdory současné ekonomické krizi i oni mohli žít v podmínkách, sice skromných, leč důstojných. Žádná vyspělá demokracie si nesmí dovolit házet tyto lidi přes palubu. Kromě špatné vizitky to vypovídá i o jejích trendech do budoucna, které mohou ohrozit každého z nás.
O to víc jsme nespokojeni zjištěním, že spousta finančních prostředků se ztrácí na účtech anonymních společností, které vlastní podivní lidé napojení na současnou zvolenou politickou reprezentaci. Ať už se jedná o tunelování veřejných zakázek či privatizaci státních podniků, toto „plýtvání“ prostředky, které by bezesporu jinde mohly pomoci, je velmi nezodpovědné. Navíc za velmi nebezpečný trend považujeme zákulisní vliv na politická rozhodnutí těmito lidmi, kteří se žádné politické volbě ani veřejné kontrole nepodrobili. Vidíme, že se tak řízení českého státu postupně přesouvá od demokraticky zvolených politiků k lidem s podivnou minulostí, kteří se z principu nemusí zodpovídat nikomu.
S tím bohužel dle našeho názoru úzce souvisí i aktuální stav politické kultury. Očekáváme, že by měla vykazovat po již více než dvacetileté demokratické zkušenosti, i díky generační obměně politických reprezentantů, vyšší kvalitu než v porevolučních dobách devadesátých let. Musíme nicméně konstatovat, že politické elity, které mají formovat společnost a jít příkladem, vykazují právě nyní velmi neuspokojivé morální kvality, stejně jako jimi používané praktiky. Fakt, kdy se standardním nástrojem politického boje stalo např. šmírování, nesvědčí nikomu. Chápeme, že politickým stranám jde o moc a o to, aby prosazovaly politické programy. Často ale pochybujeme, zda jim jde ještě o politické ideje, zda není v ohnisku jejich zájmů spíše moc, peníze a jejich vlastní osobní prospěch.
Nechceme nikoho a priori odsuzovat. Sami cítíme vinu, že jsme svým mlčením lecčemus nedobrému dali příležitost vzniknout. Nabízíme ruku ke spolupráci těm, kteří to s touto společností myslí dobře. Našim zájmem je společnost, ve které žijí lidé rádi, nemusí se za ni stydět, a která bude dobrým prostorem pro život i budoucím generacím.
Převzato z webu Českobratrské církve evangelické (www.e-cirkev.cz), 12. dubna 2012
Španělsko před krachem
Vývoj ve Španělsku už je mimo kontrolu. Ve čtvrté největší ekonomice eurozóny je téměř každý čtvrtý člověk bez práce. Nezaměstnanost mladých lidí vzbuzuje oprávněný strach. Ačkoliv se země díky škrtům a úsporám prohospodařila až do recese, finanční trhy to neocenily. Jenom díky masivní pomoci Evropské centrální banky se podařilo ještě prodat dlužní úpisy státu – i když za podstatně vyšší úrokové sazby. Vlády, centrální banky, Evropská komise a mainstreamová média problém tlumí. Chtějí zabránit tomu, aby musela ještě před ukončením francouzských prezidentských voleb další země eurozóny pod záchranný deštník. V zákulisí se už ale pracuje na dalším neuvěřitelném finančním triku.
Michael Brückner je německý novinář specializující se na problematiku finančních trhů. Uvedl nedávno rozhovor se zkušeným, 77letým finančním analytikem a správcem majetku, který si nepřál uvést své jméno. Normálně prý nedává žádné rozhovory, ale to co se děje, ho již nenechává chladným: „Akciový Dax index stoupá, což nechápu. Moji mladší kolegové jásají, když se podaří, aby nějaký stát, který je na dně, udělal ještě další dluhy. To je už groteska“. Skutečně: v tentýž den se napumpovalo do Španělska 3,18 mld Euro. Burzy reagovaly euforicky a uzavřely své obchody plusem. Úroky přitom už jsou zase vyšší než minulý měsíc. Nikdo nechce přiznat, že se evropská dluhová krize zase přiostřuje. Alespoň před ukončením francouzských prezidentských voleb, se o ní nemluví. Jaké bude probuzení po 6. květnu 2012? Jenom do tohoto data se budou snažit euro-zachránci podniknout všechno, aby zabránili eskalaci problému. Hlavní roli v této tragikomedii hraje Evropská centrální banka (ECB). Španělská vláda se díky pomoci ECB zadlužila natolik, že úroková sazba z dluhopisů těsně pod sedm procent znamená prakticky bankrot, madridská burza padá a je na tom ještě hůře než burzy na Kypru, Slovensku a insolvencí ohroženém Portugalsku.
Španělské banky si jenom v březnu musely vzít úvěry od ECB ve výši 316 mld. Euro, což je dvakrát víc než v únoru. To udržuje bublinu na trhu nemovitostí, která ještě nepraskla. A pochopitelně vytváří ráj pro spekulanty. Raketově narostly ceny derivátů CDS ( Credit default swap), což je sázka na to, zda země svoji finanční situaci ustojí. Kdo by tedy chtěl uzavřít pojistku na španělské dlužní úpisy v hodnotě 10 miliónů euro, musí zaplatit prémii 500 tis. euro. Tímto způsobem se rozmnožují ony virtuální peníze. Aby se však daly vyplatit tomu, kdo v sázce vyhraje, k tomu je potřeba zinkasovat daňové poplatníky. A tak pořád dokolečka.
Španělsko ničí v současné době recese. Pro rok 2012 počítá vláda propad hospodářství o dalších 1,7% minimálně. A to udělala všechna opatření přesně podle přání MMF a finančních trhů. Čili postupovala stejně, jako u nás jedná páně Kalousek. Navíc je ve Španělsku víc jak 50% nezaměstnanost mladých a narůstající celková nezaměstnanost je tikající bombou. A to úřadující premiér Mariano Rajoy prosadil před velikonocemi škrty ve státním rozpočtu ve výši 27 miliard Euro. Další úsporný balík ve výši 10 mld. bude následovat.
Finančním trhům je to ale úplně jedno a stále zvyšují Španělsku úrokové sazby. Úsporná opatření ve stylu české abecedy Kalouska a Nečase zásadně nefungují. Představa politiků řešit domácí či evropskou dluhovou krizi touto cestou, je velmi naivní. Po Řecku, kde koncem loňském roku zbankrotovalo 60 000 firem a ztratilo práci 240 000 lidí, bude následovat Španělsko. V Itálii pořádají finanční úřady pod taktovkou ministerského předsedy – bývalého vysokého manažera banky Goldman-Sachs doslova hony na čarodějnice, aby se sehnaly peníze do rozkradené státní kasy. I v Itálii již proběhla vlna sebevražd. Italové tomu říkají „sociální masakr“. Slávou ověnčený šéf Fiatu Sergio Marchionne kritizuje „nesnesitelnou sociální a hospodářskou situaci“ ve své zemi. Manažeři bank usazení ve vládních postech ničí vlastní země, je aby nemuseli sáhnout na ty zdroje, které opravdu mají: daně bohatým, kontrola nadnárodních společností, a hlavně zkrocení bank.
Zpět ale ke Španělsku: Bude potřebovat v nejbližší době záchranný deštník. Jean Claude Juncker tvrdí sice, že nikoliv, ale v zákulisí se už vyjednává na plné obrátky. Připravuje se jednoduchý trik. Podle něho by pod záchranný deštník nešel španělský stát, ale přímo banky. Záchranný fond EFSF by převedl peníze přímo bankám. Geniální řešení – stát by se už dál nemusel zadlužovat a bankéři dostanou zadarmo Ježíška ještě před Vánocemi. Uvidíme, jak to dopadne. Prozatím se na zadní staví údajně německá vláda. Otázkou je, na jak dlouho.
Květa Lauterbachová, 23.04.2012, Umlaufoviny
Země, kde se vláda bojí svého národa
Vladimír Nesterov
Nedávno výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Cristina Lagarde v rozhovoru pro noviny „Le Monde“ řekla, že Evropa se zatím nedostala z finanční krize, bez ohledu na slušné množství přijatých protikrizových opatření. Šéfka MMF vyzvala vůdce zemí EU pokračovat v konsolidaci, která je, podle jejího názoru, nutnou podmínkou uzdravení ekonomiky tohoto regionu.
O tom, jak se „konsolidace“ projevuje na sociální náladě obyvatel zemí Evropské unie přední finančníci a politici raději nemluví. Ale i bez toho je jasné, že snížení výdajů vede ke snížení kupní síly obyvatel, což prohlubuje krizi, a tím také vytváří další miliony nezaměstnaných.
Ale svádí se krize jen na rozpočtové problémy?
George Soros například pohlíží na krizi v Evropě jinak. Podle jeho názoru se evropští politici mylně domnívají, že buď bude krize euro, nebo rozpočtová krize. Vždyť ta přeci začala krachem bankovního systému USA a byla prohloubena nestejnoměrnou konkurenceschopností evropských zemí. Tvůrci euro, tvrdí Soros, nepochopili, že nerovnováha může být vyvolána nejen státním sektorem, ale samotným trhem. Tento miliardář je přesvědčen, že „euro podkopává politickou celistvost EU, a pokud to bude pokračovat, může EU dokonce zničit…
A proto je uzavření fiskálního paktu 25 zeměmi Evropské unie krok nesprávným směrem, protože vlády zavazuje vyrovnat rozpočty a snížit zadlužení v době, kdy je poptávka nedostatečně vysoká. Mezitím, tvrdí George Soros, poštvává neschopnost eliminovat krizi občany proti EU, zostřuje vnitřní spory v zemích EU a mezi těmito zeměmi.
Důvod nečinnosti evropského vedení se nachází v Německu, kde veřejnost důvěřuje Bundesbank, „dominantní síle v evropské politice, ale realizující strategii výhodnou pro Německo, a ne pro Evropu“, upozorňuje tento finančník. „Německo je vzkvétající země, využívá krize euro, nízký kurs eura ve vztahu k jeho silné ekonomice a velmi nízké úrokové sazby u financování svého dluhu,“ řekl Soros. V reakci na to šéf Evropské komise, ve svém vystoupení na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku 18. dubna, řekl, že „silná ekonomika nebude bez silného eura“. Je nutné euro upevnit a nelze se divit, že odpůrci unie (rozuměj: Soros a za ním stojící americké finanční kruhy) se pokoušejí společnou měnu podrýt. „Trvám také na významu investic,“ řekl José Manuel Barroso. Podle jeho názoru jsou „klíčem k ekonomickému růstu“. Ale kde vzít na investice na pozadí všeobecných výzev ke „konsolidaci“?!
V podmínkách nejistoty ohledně nových protikrizových opatření pozastavila ECB aukce s levnými úvěry. Zatím pod záminkou, že prý nejsou nezbytné, protože tuto možnost již využili „všichni, kdo chtěli“.
Skutečně, v prosinci 2011 a v únoru 2012 poskytla ECB bankám zemí EU 3leté úvěry v celkové výši přesahující 1 bilion euro. Nicméně nikomu se lépe vést nezačalo, o čemž vypovídá minimálně fakt, že ECB již nehodlá kupovat dluhopisy Itálie a Španělska. Posledně uvedené zemi se vede obzvláště zle.
Španělsko po Řecku?
O tom, že se řecký scénář krachu může zopakovat ve Španělsku, mluvili ekonomičtí analytici po vyjádření ministra hospodářství Španělska z 11. dubna, který nevyloučil, že bude Španělsko brzy potřebovat finanční pomoc. Připojil se k němu také předseda španělské centrální banky Miguel Angel Fernandez Ardonez, který řekl, že úvěrové instituce země potřebují dodatečný kapitál. Dokonce potvrdil, že země vstoupila do krize. Jak ve 4. čtvrtletí 2011, tak v 1. čtvrtletí 2012 GDP poklesl. GDP klesající minimálně dvě čtvrtletí po sobě se považuje za krizi.
O zhoršení situace ve Španělsku vypovídá i nárůst výnosů jeho dluhopisů. 17. dubna dosáhl výnos 10letých dluhopisů 5,94% -- což je spolehlivou známkou toho, že trh považuje investice do španělských finančních aktiv za maximálně riskantní. To mimochodem znamená návrat k loňským maximům.
Takže obsluha státního dluhu stojí nyní Španělsko de facto 6% p.a.
Profesor univerzity Pennsylvánie Jesus Fernandez-Villaverde novinám „El Mundo“ 16. dubna řekl, že pro nedůvěru investorů existují všechny důvody. Zaprvé je to žalostný stav španělské ekonomiky, její nekonkurenceschopnost, pokračující pokles výroby a nejvyšší nezaměstnanost v EU – 23,6% práceschopného obyvatelstva. Obrázek doplňuje krizový stav bankového sektoru, který prakticky zastavil financování reálného sektoru.
Mimo to, pokračuje profesor, investoři vědí, že španělská vláda není schopná kontrolovat dodržování rozpočtové disciplíny v autonomních oblastech. Například činitelé levicových opozičních stran – socialisté a komunisté, kteří vládnou v Andalusii na jihu země -- tvrdí, že nehodlají dodržovat finanční požadavky ústřední vlády. Proto slib snížit rozpočtový schodek připadá mnohým analytikům nesplnitelný.
No a pro nás je nejvyšší čas připomenout, že když výnos řeckých státních dluhopisů dosáhl 7%, Brusel, i když po dlouhých průtazích ze strany Berlína, rozhodl o poskytnutí pomoci. Cena této pomoci je známá: po všech komplikacích bylo utraceno, podle slov José Manuela Barroso, 380 mld euro, či 3% GDP celé EU v r. 2011; a jak se říká, jsme tam, kde jsme byli. Státní dluh Řecka, kterého není schopno obsluhovat samostatně, převyšuje 350 miliard euro. Za těchto podmínek Evropská komise a MMF nevymyslely nic lepšího, než požadovat po Aténách nové snížení platů ve státním sektoru.
Pokud relativně malé Řecko nadělalo tolik rozruchu, tak mnohem větší ekonomika Španělska bude mít v případě zopakování řeckého scénáře na světové finanční trhy a na situaci v Evropské unii silně negativní dopad.
Je nad čím přemýšlet. Neboť státní dluh Španělska vzroste letos na 78% GDP, jak řekl počátkem dubna ministr hospodářství Luis de Gindoza. To je o 10% více oproti předešlému údaji, tedy 735 miliardám euro a 17letému maximu. Za důvod zvýšení je uváděna neschopnost zajistit růst ekonomiky v podmínkách snižování rozpočtových výdajů. To je názorná cena za „konsolidaci“!
V důsledku toho americká agentura Egan-Jones Ratings Company snížila rating Španělska o jeden stupeň, na BBB. Podle verze této vlivné organizace jsou španělské státní dluhopisy nyní jen o jeden stupeň výše, než smradlavé dluhopisy, které nemají investiční stupeň. Jako hlavní důvody pro snížení ratingu specialisté agentury uvedli „vysoký státní dluh Španělska a velký problém rostoucí nezaměstnanosti“.
A nezaměstnanost v zemi skutečně řádí. Její výše, 23,6% (kolem 5 milionů lidí) je sama o sobě impozantní – téměř každý čtvrtý práceschopný Španěl je bez práce. Připomenu, že nezaměstnanost v celé EU dosáhla 10,8%, což je také rekord. Ale 23,6% ve Španělsku – to je jen celkové číslo. Mnohem horší je situace mezi mladými. Nezaměstnanost mladých do 25 let dosáhla ve Španělsku 50%. V důsledku toho mnozí mladí, stejně jako v Itálii, nemohou založit rodinu, roste zločinnost a narkomanie.
Poptávka po drogách vedla místy k podivuhodným receptům boje s krizí. „V podmínkách ekonomické krize se musí místní samosprávy uchylovat k „krkolomným saltům“, aby naplnili rozpočet. V malé zemědělské komunitě na severovýchodě Španělska našli kreativní řešení financování. Místní radní Razcuera v Katalánsku, po uspořádání zvláštního referenda, akceptovali neobvyklý návrh pěstovat marihuanu pro osobní použití, napsaly „Corriere della Sera“.
Nová španělská vláda, v čele s Mariano Rajoy přislíbila učinit z boje proti nezaměstnanosti svoji hlavní prioritu. Ale víc slíbit v podmínkách proslulé „konsolidace“ nešlo. Situace nezaměstnanosti se bude ve Španělsku zhoršovat nadále, v souvislosti se silným snížením státních výdajů. Vláda 30. března sdělila, že rozpočtové výdaje na rok 2012 budou sníženy o 27 miliard euro. Rezortní rozpočty budou sníženy téměř o 17%.
Španělská vice-premiérka Soraya Sáenz de Santamaria říká, že stát se nachází v mimořádné situaci: „Tato situaci si vyžaduje velkého úsilí u snižování výdajů, ale jsou také třeba strukturální reformy, které by přispěly k růstu ekonomiky a vytváření pracovních míst.“ Ale zatím reformy trhu práce prováděné Rajoyou nepředpokládají nárůst pracovních míst, ale v první řadě poskytují velmi volnou ruku zaměstnavatelům. Má dojít ke zjednodušení procedur najímání a propouštění, ke snížení výše peněz na odchodnou, umožní se zaměstnavatelům měnit platy a plán práce v případě tzv. „výrobní nutnosti“ bez souhlasu odborů. Jinými slovy, kapitál získá právo jednat svévolně.
Od paktu Moncloa k nové diktatuře?
Vzhledem k bojovnosti španělských odborů uvažovala vláda o přitvrzení zákonů ohledně práva zaměstnanců na stávku a protest. Například španělský ministr vnitra Jorge Diaz nedávno ohromil šokujícím výrokem. Navrhl zpřísnit tresty pro organizátory pouličních protestů, „vážně narušujících obecný pořádek“. Šéf ministerstva vnitra je přesvědčen, že sazba odnětí svobody za tento zločin by měla činit minimálně 2 roky. Diaz rovněž trvá na tom, že „pokusy organizovat demonstrace spojené s násilím, včetně přes sociální sítě“, musí být trestány jako trestný čin.
Jinými slovy, přemísťování „bleskových davů“ a dokonce i samotná účast na jejich hodnocení na internetu si, podle slov ministra, zaslouží kriminál. A pokud to vedlo k pouličním nepokojům, pak je to zločin proti státu.
Poznamenejme, že toto vše se děje v zemi, která kdysi dala světu celkem dobrý příklad u politického kompromisu. Mám na mysli pakt Moncloa, kdy v r. 1977 při přechodu od frankismu k demokracii byly na základě iniciativy premiéra Adolfo Suareze v jeho rezidenci podepsány dohody mezi různými politickými silami Španělska o spolupráci na dosažení celonárodních cílů a zřeknutí se msty.
Zdá se, že po skončení diktatury bylo Španělsko schopné dialogu, ale nyní, když je v Evropské unii, si náhle vzpomnělo na tvrdou kontrolu, hraničící s diktaturou.
Vláda a moc ve Španělsku se skutečně bojí svého národa. Poslední generální stávka proti novým pracovním zákonům se v Madridu a v hlavním městě autonomní oblasti Katalánsko zvrhla v masové nepokoje a skončila střetem s policí. Zhruba 800,000 Španělů po celé zemi protestovalo proti zjednodušení propouštění.
V Madridu, podle odhadů policie, vyšlo do ulic asi 80.000 lidí. V Barceloně přešli demonstranti od provolávání hesel k činům a začali zasypávat auta strážců pořádku kameny a láhvemi. Policie byla nucena použít k rozehnání slzný plyn.
Předtím, 11. března, proběhly četné demonstrace, jejichž organizátory byli odborové organizace, v 60 španělských městech. Odbory podpořily také levicové opoziční strany – Španělská socialistická strana práce a „Svaz levých“.
Podle názoru předsedy Generálního svazu pracujících Candido Mendeze je reforma pracovního trhu v zájmu pouze podnikatelů a řeší všechny problémy na úkor chudých vrstev obyvatelstva. „Je to útok na životní úroveň Španělů,“ ubezpečil C. Mendez.
„Zahnívání špiček“ je tu
Dlouhé roky byl za morální autoritu národa považován král Juan Carlos. Právě on, bez ohledu na dekorativní charakter monarchie, rozhodoval složité situace ve společnosti a ekonomice. Eurokomunista Santiago Carrillo jednou v záchvatu emocí před televizními kamerami pronesl: „Bože, ochraňuj krále!“. Autoritě Juana Carlose neuškodila ani okolnost, že v r. 2005 podepsal zákon legalizující sňatky stejného pohlaví (v katolické zemi!).
Nicméně vše jednou skončí. Nevyhnulo se to ani králi. Bouři nevole ve Španělsku vyvolala zpráva o cestě krále Juana Carlose do africké Republiky Botswana, kde král lovil slony. Nejde přitom ani tak o slony, kterých je nyní v Jižní Africe 300.000. Nevoli Španělů vyvolal fakt, že svůj výlet, jehož přibližná cena byla 40.000 euro, si král udělal na pozadí nejtěžší ekonomické krize v historii Španělska a nejvyšší míry nezaměstnanosti v Evropské unii.
V takových případech se mluví o „zahnívání špiček“. A to je další argument ve prospěch toho, že změny v zemi jsou nevyhnutelné.
Страна, где власть боится своего народа vyšel 23. dubna na Fondsk.ru. překlad Zvědavec, 28.4.2012
Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D.
Eurozóna, problémy, řešení
Jak vznikl dluh
Eurozóna byla zformována asymetricky, čímž bylo založeno na nyní vyhřezlé problémy. Na jedné straně silné Německo, na druhé slabší Řecko, Portugalsko, Španělsko, k tomu odmítnutí fiskálních redistribucí. Německo za přebytky svého exportu kupovalo dluhopisy ostatních zemí eurozóny, mj. i Řecka, a tím problém znásobilo. »A teď se to vrací jako bumerang,« uvedla. Hlavními věřiteli Řecka jsou právě německé, a také francouzské banky.
Dosavadní »řešení«, po kterém sahají vlády evropských zemí, tj. drastické škrty, nic neřeší, naopak »destruují ekonomiku i společnost a ekonomika se dostává do smrtící spirály,« vysvětlila dále. Ostatně, i na internet uniklý dokument tzv. Trojky (MMF, Evropská komise a Evropská centrální banka) dokládá, že škrty řecké zadlužení ještě zvyšují!
Skutečným systémovým řešením může být buď rozpad eurozóny, tedy návrat jižního křídla k národním měnám, nutností se pak jeví odepsání dluhů a převzetí bank státem. Nebo vznik skutečné hospodářské a měnové unie s jednotnou daňovou a mzdovou politikou, ale i jednotnými sociálními standardy, míní ekonomka. »Společná měna si vyžaduje federalizaci Evropy postavené na solidárních základech,« dodává.
(Výňatky z úvodního slova doc. Švihlíkové na prvním semináři Spojenectví Práce a Solidarity)
Z prohlášení Fóra několika občanských iniciativ o restitucích
Režisér Václav Dvořák popsal, jak Česká televize odmítla jeho návrh na pořad na toto téma, kde chtěl nadnést myšlenku o tunelu do státního majetku. Vláda dle něho cíleně útočí na restituční hranici, »církevní restituce« označil za smysl vzniku a existence TOP 09. Otázal se, proč mají dostat náhrady i církve vzniklé po r. 1989.
V ČR stejné jako na Slovensku
M. Tkáč, předseda Matice slovenské, v televizní stanici Patriot, 8.3.2012: „Naše svetom ovládané médiá rozdeľujú Slovákov na dve skupiny. Jedni sú tí zaostalí, sociálne a národne orientovaní, ktorí sa opierajú o také barličky ako je svätý Cyril a Metod, o vlastenectvo, a tí druhí sú moderní, európsku, ktorí nepotrebujú také barličky ako je Cyril a Metod a vlastenectvo.“
Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.
JEŠTĚ O VOLBÁCH 6. KVĚTNA V SRBSKU – NÁZOR Z ČESKA
V polovině dubna 2012 bylo v českých Parlamentních Listech uveřejněno zajímavé prohlášení českého senátora Tomáše Jirsy, z pravicové strany ODS, která tč. vládne spolu s pravicovou stranou TOP 09, „PROČ NEPODPOŘÍM VSTUP CHORVATSKA DO UNIE“.
-„Nemám nic proti Chorvatsku…Pouze mi nepřipadá spravedlivé preferovat při vstupu do EU jednoho z účastníků bosenského konfliktu pouze proto, že se mu podařilo dotáhnout etnické čištění do úspěšného konce. Chorvati za války v bývalé Jugoslávii vraždili, znásilňovali a vypalovali domy spoluobčanů jiných národností stejně jako ostatní účastníci konfliktu. Byli však důslednější…Díky tomu vytvořilo Chorvatsko národnostně kompaktní, a tím vnitřně stabilní stát….Naopak ostatní účastníci bosenské války z ní tak úspěšně nevyšli: v Srbsku zůstali kosovští Albánci. Ti si před několika lety odtrhli Kosovo a Srbsko, chce-li stoupit do EU, musí splnit ponižující podmínku a Kosovo uznat jako samostatný stát. Něco jako useknutí levé ruky pravačkou v přímém přenosu a za potlesku mezinárodní (a bohužel i české) diplomacie…“ (uveřejněno s povolením pana J.Holoubka, ředitele časopisu).
Špinavou roli české diplomacie odehrál, proti vůli VELIKÉ VĚTŠINY Čechů, kteří pokládají Srby za bratrský národ, český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg 21. května 2008 uznáním pseudostátu Kosova za samostatný, i proti vůli prezidenta České republiky Václava Klause. Schwarzenberg pochází ze staré, bohaté katolické šlechtické rodiny, prorakouské, a pochopitelně proti Srbům.
Copak se nynější vláda Srbska nemohla s větší energií, alespoň slovně, postavit proti podvodům a lžím oficiálního Západu v souvislosti s událostmi v Bosně a Hercegovině, na Kosovu a Metohiji, místo stále většího podlézání a „celování lemu roucha“, aby se slitoval a alespoň ho přijal za kandidáta vstupu do EU. Takové vládě a jejím slouhům by se už nemělo dovolit rozhodovat o osudu svého národa.
V tragických událostech v bývalé Jugoslávii na konec nikdo nebyl bez okrvavených rukou, ale nynější vláda mnoha svými trapnými postupy působila, jako by skoro veškerá vina byla na straně srbského lidu. Proč do bezvědomí neopakovala, že srbský lid nechtěl rozbít Jugoslávii, že nezačal s hrůzami občansko-etnicko-náboženské války, o čemž existuje mnoho nezvratných důkazů. Ta vláda se vůbec nepokusila seriózně obžalovat ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) za zcela jasnou genocidu spáchanou nad více sty tisíci povražděných Srbů, Romů a Židů během druhé světové války (1941-45). Vůbec nevyužila slova generála P. Morillona, velitele UNPROFORu, během soudu s prezidentem Miloševićem v Haagu, když generál prohlásil (k veliké nevoli muslimské vlády v Sarajevu), že Srebrenica byla pomstou Srbů za masakry, které prováděli Muslimové proti srbským vesnicím v okolí.
Copak nebylo v zahraničí dost bohatých Srbů, kteří by mohli zaplatit PR agenturám, jak to udělali Chorvati, Slovinci, Albánci a část Muslimů, kterým se podařilo očernit Srby, protože úspěšně použili Goebbelsovu, bohužel pravdivou větu, že „tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou“. Stačilo pouze citovat slova šéfa PR agentúry Ruder&Finn Global Public Affairs pana J.Harffa, když vysvětloval poctivému francouzskému novináři J. Merlinoovi (1993), jak za peníze „zpracoval“ mocné americké židovské lobby, takže na konec udělalo rovnítko mezi Srby a nacisty.
Teď se nicméně dobře zachovala srbská diaspora ve Švédsku, když drzý moderátor Gert Filking z rozhlasu Stockholm 1 řekl, že jsou Srbové svině, psychopati a Breivicové a byl pro srbské tvrdé protesty suspendován z redakce. Konečně i srbské velvyslanectví dobře zareagovalo. „Je něco shnilého s protisrbskými vztahy v království Švédském“ – tady se ukázalo, jak se má zareagovat, aby nedošlo k takovým protisrbských lžím, urážkám, nadávkám.
Nynější vláda Srbska nevyužila ke kritizování obrovské rozdíly mezi rozsudky nad srbskými důstojníky Tribunálem v Haagu, podle jejich počtu a podle počtu let ve vězení, porovnají-li se s muslimskými a chorvatskými důstojníky, nemluvě už vůbec o neodsouzených albánských kriminálnících z UÇK v Kosovu a Metohiji, jako např. Ramuš Haradinaj, přítel Američanů a vysokého představitele OSN Jessena-Petersena, generál Agim Çeku, Hashim Thaci, kosovský premiér a obchodník s lidskými orgány, Fatmir Limaj, člena parlamentu Kosova, který nemohl být odsouzen, protože svědkové kolem jeho zločinů buď zmizeli, nebo byli nějak postiženi – a nakonec Fatmira 2.května 2012 zprostili obžaloby z válečných zločinů (!)….Nikdo oficiálně nevznesl otázky kolem velmi problematického korunního svědka Tribunálu v Haagu Dražena Erdemoviće…Nutno zde připomenout směšně krátký DVOULETÝ trest pro velitele Srebrenici brigádního generála Nasira Oriće (o jeho ukrutnostech psali i západní novináři). Pak pouhé TŘI roky pro generála Rasima Deliće, velitele vojska bosenských Muslimů, pod jehož velením byli i „Svatí Válečníci“ (mudžaheddinové), kteří uťali hlavy nemalému počtu srbských zajatců (a v určité době i zajatým Chorvatům, pokud mezi sebou Muslimové a Chorvati válčili). Chorvatský generál Tihomir Blaškić, obžalovaný za masakr 100 muslimských civilů ve vesnici Ahmići, byl předčasně propuštěn domů, protože se objevily „nové skutečnosti“. Zatím co srbský univerzitní profesor V. Šešelj, který se sám hlásil v Haagu, je už DESÁTÝ rok ve vězení, bez dostatečného zdravotního zajištění, BEZ ODSOUZENÍ, protože nebyly u něho shledány žádné válečné zločiny. Asi ho chtějí zlikvidovat, jak se to stalo Miloševićovi. Nutno si vzpomenout i na informace z Wikileaksu, podle kterých pro západní srbská vláda žádala Američany, aby krajně populárního vůdce opozice Šešelje před volbami nepouštěli domů (píše o tom ve své knize i Carla del Ponte, 2008). Jak se jen trapně nynější vláda chovala ke generálovi Mladićovi a jeho rodině !
Copak srbská vláda nemohla ukázat víc hrdosti, když jako běsnící FURIE přicházeli do Bělehradu, plni drzé nadutosti, se stále většími požadavky na srbských státnících, Javier Solana, Carla del Ponte (zdalipak, jako znamení pokání, ohromila svět svým prohlášením o vraždách zajatých Srbů, Romů, prosrbských Albánců, aby byly prodány jejich orgány ?), Serge Brammertz, Hillary Clinton, už abychom nepřipomínali po zlu známou Madeleine Albrightovou a řadu dalších z USA, NATO a Evropské unie. Nepamatuji si, že by srbská vláda oficiálně obžalovala agresory NATO, EU, USA kvůli velmi zvětšenému výskytu maligních onemocnění ve spojitosti s použitím ochuzeného uranu (udává se 30 000 projektilů) během zločineckého bombardování (78 dnů a nocí), bez schválení Radou bezpečnosti, SRJ, tj. Svazové republiky Jugoslávie, hlavně Srbska a jeho provincie Kosovo a Metohije (1999). Údaje srbských odborníků-lékařů to potvrzují (např.prof.V.Otašević, patolog, univerzita v Niši). Jedná se rozsahem postižení a záměrným použitím ochuzeného uranu o větší tragedii než byl Černobyl. Zdalipak se dnešní vláda vůbec pokusila a řekla těm pánům, že by měli zaplatit 40 až 50 miliard US dolarů za ničení během agrese proti SRJ, nehledě na více než 3 000 mrtvých a tisíce zmrzačených..
Kdo by si z dnešních vládců mohl dovolit otevřít otázku neuvěřitelné loupeže státního majetku během různých privatizací (viz naše devadesátá léta) a otázku snížení životního standardu obyvatel Srbska? Kdo vysvětlí žalostný stav chlouby Srbska, jeho armády?
Dívám se na události v Srbsku z České republiky, občas o tom i něco napíšu (těch 50% mé pravoslavné, srbské krve) a cítím, že své hlasy by lidé neměli dát těm, kteří Srbsko zahanbili a oslabili, ať už je to kdokoli. Evropská unie sama pokazila své renomé u Srbů svými protisrbskými postoji. Srbsko prokázalo, ospravedlnilo své evropské místo staletí trvajícími boji za osvobození od Turků, obranou jihovýchodní Evropy, svými kulturními a dějinnými výdobytky. Ale Evropa, dnes jako EU, se nesmí stát zlou macechou pro Srbsko. A nesmí se zapomenout, že Rusko bylo vždy více méně spojencem, ochráncem Srbska.
Komu teď věřit z politiků, že bude nejlépe obhajovat zájmy Srbska, země i lidu. Nežiji v Srbsku, dostávám informace z různých stran. Kdybych se já mohl účastnit těchto krajně důležitých volbách, volil bych pravděpodobně lidi kolem Vojislava Koštunici, kolem Šešeljových radikálů, kolem hnutí Srpske Dveri. To znamená lidi, kteří nehledě na všechny překážky budou pokračovat (doufám !) se srbskými svobodomyslnými tradicemi, s poctivostí a sociálním soucitem, pro které bude i nadále platit to, snad dnes trochu staromódní, že je nezbytné zachovat si svou tvář, svůj štít čistý, jakož i to nejdůležitější: udělat zase ze Srbska prospívající a šťastnou zem.
Albánští teroristé připravují partyzánskou válku
Jeden z bývalých velitelů tzv. Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) Xhezair Shaqiri známý jako Hoxha ( čti: Džezair Šaćiri – Hodža) oznámil, že se bude reaktivovat ilegální formace UÇK, protože její členové mají zkušenosti z bojů na Kosovu a v Makedonii a na jihu Srbska a jsou schopni se postavit srbské a makedonské tajné službě.
„Nedávno jsem měl schůzku s bývalými veliteli UÇK a na tomto setkání jsme diskutovali o možnosti obnovení své činnosti s cílem zahájení partyzánské války a ochrany albánského obyvatelstva v Makedonii a v Preševském údolí v Srbsku a dalších oblastí, kde jsou Albánci ohroženi a hrozí jim etnické čistky“, řekl Hoxha pro portál „Tribuna“. Dále uvedl, že neví, kde a kdy se sejdou členové UÇK. [Albánští teroristé se opět formují v Makedonii.]
„Kde se budeme shromažďovat v tuto chvíli nevím, ale pracujeme na tom“, řekl Shaqiri a tím potvrdil informace, že se albánští extremisté shromažďují v oblasti Tetova (Makedonie) a podél administrativní hranice mezi Kosovem a centrálním Srbskem v oblasti Preševského údolí. Zdroj: http://www.vesti-online.com/ 5. května 2012 - SRNA překlad FP, převzato z Kosovoonline
Ilirida čili dohoda o sjednocení „všech albánských území“
[Velká Albánie podle představ Prizrenské ligy]
Radikální političtí představitelé Albánců z Makedonie a Albánie podepsali v Tiraně dohodu o podpoře iniciativy pro sjednocení „všech albánských území“. Společný stát by se měl jmenovat Ilirida a jeho součástí by byly i geografické oblasti FYROM (BJRM - Bývalá jugoslávská republika Makedonie), které by následně měly být připojeny k Albánii.
Dle uvedených informací zmíněnou dohodu v Tiraně podepsali členové vedení takzvané republiky Ilirida z Makedonie a albánského Sněmu občanských patriotů - svévolně vyhlášený prezident Nevzate Halili a premiér Salman Baki, dále Taulant Venka Capa.
Dokument z Tirany obsahuje čtyři body, kterými se upřesňují podmínky a způsob zřízení nového albánského státu na Balkáně.
Nové oživování iniciativy o vytvoření republiky Ilirida koresponduje se stále hlasitějším vyjadřováním idejí o úmyslu sjednocení Albánců ze všech „etnických území“, která byly slyšet v uplynulých dnech v prohlášeních politických představitelů albánských stran ve vládě i v opozici, a stejně tak i v Prištině (Kosovo), Skoplji a Tetovu (Makedonie).
Jednostranně zorganizované referendum albánského obyvatelstva ohledně otázky vytvoření Iliridy v Makedonii bylo uskutečněno 11. a 12. ledna 1992, kdy bylo téměř jednohlasně rozhodnuto o teritoriální a politické autonomii Albánců v této zemi. Formalizování tohoto rozhodnutí bylo zveřejněno již dva týdny před uskutečněním referenda 27. prosince 1991.
Souhlas s „novou albánskou autonomií Ilirida“, vyjádřilo v referendu 99 procent Albánců v Makedonii. Tím byla projevena podpora k vymezení „albánských etnických území“ a vytvoření jejich etnicky čistého státu – Iliridy. Jak tehdy vysvětlovali ve vedení separatistických politických struktur, které vedl právě Nevzat Halili, tento „celonárodní postoj Albánců“ představoval jistý pandán referenda o nezávislosti Republiky Makedonie a vystoupení z federální Jugoslávie. Referendum o makedonské nezávislosti tehdy Albánci bojkotovali s tvrzením, že nová ústava Makedonie je pro Albánce diskriminující.
Klíčový promotér projektu Ilirida, Halili tehdy navrhoval, aby nejdříve byla zformována autonomní oblast Albánců v Makedonii, a potom byl vytvořen nový albánský stát Ilirida. Před dvěma lety se prohlásil za prezidenta „republiky Ilirida“ a vysvětlil, že jde o druhou etapu splnění vůle Albánců.
Idea o vytvoření společného albánského státu vznikla s Prizrenskou ligou (1878) a z albánských center byla podněcována již v dobách SFRJ, zejména v období jejího rozpadu. Kosovoonline, 27. března 2012
Pátá kolona nanovo
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Nehledáme-li souvislosti „náhodných dění“, může nám podstatný běh historie a tahů protagonistů – s poučením k dnešku – uniknout.
V knize „History of the World“ (Historie světa) anglického renomovaného historika W.N.WEECHe (1) je na straně 934-935 věnována pozornost Hitlerovu postupu proti demokracii. Autor si všímá fašistických tahů proti Tunisu, Korsice a formování pátých kolon po celé Evropě. Ty korumpovaly a snažily se rozštěpit demokratické síly všude. Na příklad na rozložené Francii Hitler otevřeně žádal, aby pomohla oklestit demokratické Československo. Jako součást Hitlerových tahů německé menšiny v Čechách a na Moravě vystoupily v roli páté kolony proti demokratickému Československu. Weech uvádí jak Hitlerova pátá kolona vedená Konradem Henleinem vybičovala zlovolnou hysterii proti našemu státu. Jeho lživé tažení pak bylo „dokladem“ o ubližování Němcům na našem území, ač nikde na světě žádné národnostní menšiny neměly taková práva a blahobyt jako Němci u nás.
Na neštěstí to byla Masarykova velkorysost a benevolence a československá bezbřehá demokracie, která umožnila v První republice činnost rozkladné menšinové Henleinově sudetoněmecké straně, která pak vrazila nůž do zad našemu státu. To byla skutečná pátá kolona, žádný výmysl. Při tom a na důsledky zahynulo více jak čtvrt milionu našich občanů.
Benešova důvěra a spoléhání na britské přátelství a francouzskou smlouvu bohužel nezabránilo Mnichovské konferenci (29.-30. září 1938). Tam anglický premiér Chamberlain, francouzský Daladier, Hitler a Mussolini odzvonili konec Československému státu a v podstatě svobodě Evropy, na dlouhých a bolestných šest let druhé světové války. Potud W.N.WEECH.
Skutečnost triumfálního návratu Chamberlaina z Mnichova a jeho mávání dopisem – který „zachránil mír“ – je dodnes pro Brity bolavá.
To je zkráceně něco o tom, co jsme všichni jako Čechoslováci prožili a jak jsme na naši shovívavost a zakořeněnou hlubokou demokratičnost i vůči cizozemcům v našem státě doplatili.
V třetím exilu (1948-88) někdy v sedmdesátých létech se do exilové agendy vloudila tzv.“sudetoněmecká otázka“. Začali ji prostrkávat Němci, pomocí některých emigrantů, jako byl šachových velmistr Luděk Pachmann, pan Brzobohatý-Berton a paradoxně i bývalý generál Prchala.
Tehdy jsem zvážil v rozsáhlejší eseji ambice odsunutých Němců, kteří si přes tragické historické zkušenosti a svou vinu na nich, stále říkají sudetští a českému pohraničí přezdívají „Sudety“.
Esej pak byla publikována ve většině exilových novin.
Porovnal jsem bývalé německé občany Československa se situací Britů, kteří kolonizovali prakticky půl světa po tři století. Když ztratili své impérium, mnozí Britové – i ti co byli v britských koloniích narozeni a rodiny tam po dlouhá léta byly usazeny – museli zvážit svoji další existenci jako dobyvatelů a bílých pánů. Vývoj a cestu k sebeurčení národů nemohli zastavit. Mnozí se odstěhovali zpět do Britanie a vzdali se i svých rodinných statků bez náhrady. To bylo zejména v Africe a zemích jako byla Rhodesie. Mnozí, kteří se nechtěli podrobit změnám a vzdát se své bělošské nadvlády, ztratili všechno a často i život. Angličané nakonec stáhli své vlajky „Union Jack“ a nikdo z Afričanů nezaplakal.
To, co Angličané pochopili a přijali, jistě nesnadno ale rozumně, včetně ztráty všech svých dřívějších privilegií, nemohou jaksi stále pochopit od nás odsunutí Němci a potomci Henleinových „ordnerů“. Naopak vyhledávají cesty, aby na Čechoslováky svalili všechna možná i nemožná „strašlivá“ provinění, ač by se měli za své excesy jako Hitlerova pátá kolona i jako soukmenovci Třetí říše kát. Naopak hledají a chtějí u nás vyvolat pocit viny za své odsunutí. Dokonce „odřeniny“, které při každém stěhování vznikají, chtějí srovnávat s nacistickým „působením“! To je zatraceně nerovná rovnice a velmi podivná decimálka. Takové německé váhy nelze v žádném případě přijmout. Ideologickou pátou kolonu v podobě činnosti dnešních „sudetoněmeckých landsmanšaftů“ nelze trpět. Páté kolony Hitlera stály celou Evropu desítky milionů mrtvých. Páté kolony plánované „čtvrté říše“ trvají i dnes. Mění se jen forma působení „übermenschů“, podstata agresivní domýšlivosti zůstává.
Zápas o naše národní dobré a s tím dobré pro každého Čecha v jeho vlastní zemi pokračuje. Žádná země Sudety nikdy neexistovala a existovat nebude. To co si nalajnoval pan Hitler padlo a je pasé.
Na adresu těch co si říkají Sudeten-Deutsche, připomeňme, že tzv. říšskoněmečtí Němci neměli pro ně nikdy žádné zvláštní lichotky. Podobně jako anglický název „expats“ pro Brity žijící mimo Británii nezní dvakrát lichotivě.
Činnost „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ a chování jednotlivců soustavně sledují a nasvěcují tiskoviny a internet křesťanských socíálů a České národní listy (www.ceskenarodnilisty.cz). Nemusím se tedy o tom, co nás detailně doma všechny tíží, rozšiřovat.
Je tristní, že někteří čeští politici a proněmečtí „aktivisté“, kteří nemají zřejmě paměť natož vědomosti a nechtějí ani pravdu znát a vědět, pochopitelně programově „zapomněli“ na to co německá pátá kolona na Hitlerovy rozkazy u nás vykonala. Připadají mi jako ti „taky Češi“, kteří po záboru naší země po 15. březnu 1939 šli stát frontu k německým polním kuchyním na jejich „eintopf“. Ani nechtěli vidět, že němečtí okupantští vojáci sami u nás nakupovali a domů do Říše posílali jídlo a dokonce dorty(!), poněvadž dobrý pan Hitler hlásal „ne máslo ale kanóny“!!!
.
Ovšem musíme, aniž bychom si sypali popel na hlavu, zvážit také svoji vlastní nedůslednost. Pamatujeme naše národní odhodlání „ani píď!“ v roce 1938 a vyznání v sokolských písních ?
„… a kdo se odrodí, čepelem v tu zrádnou hruď !“
Nezapomínejme! To platí pro dnešek i budoucnost.
Pozor: v pozadí všech akcí proti nám je skutečnost, že my Češi překážíme německé expanzi, jak územní tak ekonomické! Bylo tak v dějinách vždy a je i dnes. Učme se ze zkušeností.
Londýn, 23.4. 2012.
1.W.N.,Weech, W.N.,: History of the World; Odhams Press Limited, London,1961.
Přepisování českých dějin na pokračování
František Truxa
Pro občany ironicky znějícího Česka je přichystaná informace "objevného" pohledu na naší historii v pojetí historika Kosatíka a režiséra Sedláčka. "Mnichov je představen neideologickým pohledem jako souboj srdcaře E. Moravce a hráče E. Beneše".
Takže pod záštitou české televize (a tedy z peněz nás všech) vzniká "Projekt české století“, kde se povine v sedmi dílech zjednodušené vidění dobra a zla, kdy se díváme zpět do historie pohledem, kdy oběťmi jsme my všichni".
Jako prostý občan ČR a televizní koncesionář vyjádřím svůj názor. Srovnávat zločince E.Moravce s prezidentem Osvoboditelem je drzá provokace. Je otázka jak bude vypodobněn život "srdcaře" E. Moravce, který vystřídal 3 ženy a zplodil více dětí, z nichž jeden syn sloužil v řadách SS, bojoval na východní frontě. Po útěku ze zajateckého tábora pracoval v Československu na venkově. Při zatýkání, poté když se přišlo na jeho skutečnou totožnost, zastřelilI policistu a dalšího zranil. Toho Moravce, který v době lidické tragedie vybízel národ k rychlému odhalení "zločinců", kteří vztáhli ruku na zastupujícího říšského protektora. Je předpoklad, že ve filmu bude vidět i odsouzení a poprava jeho syna esesmana. Sám Moravec spáchal sebevraždu ze strachu za zločiny, které dlouhodobě ve službách Němců páchal na českém národu.
Prezident Beneš se "neuhrál k smrti", ale zemřel s podlomeným zdravím po celoživotní náročné práci pro svůj národ.
Ale spíše si myslím, že Sedláček a Kosatík hrají v protinárodní sudeťácké režii.
A je třeba ještě připomenout, že ČT si udělala nesmazatelnou ostudu provokativním uvedením pořadu "Zabíjení po česku“ k 65. výročí osvobození Československa, kde je náš národ, který ztratil během války 360 tisíc těch nejlepších občanů zběsilou nacistickou persekucí, "naší" televizí trestuhodně zostouzen. Je na novém generálním řediteli ČT panu Dvořákovi, aby tuto nepředstavitelnou a hrůznou ostudu napravil. A ČT také uváděla pořady, které by uctily i památku obětí nacismu, pochodů smrti koncem války. Vzpomene si ČT na 5000 obětí Květnového povstání českého lidu, na tisíce postřílených vězňů Němci v r.1945, např. na 179 zavražděných vězňů nacisty v Chostníkovém Hradišti?
Sadističtí Češi vraždili Němce, vysílá podvratná ČT. Vojenský historik: Platí to Němci
Radim Panenka
V případu nalezení hromadného hrobu asi 15 lidí u Dobronína na Jihlavsku, kdy mnohá média zvedla vlnu hysterie, že sadističtí Češi divoce po válce vraždili Němce, se nedávno objevily nové důkazy, které tvrdí opak. O nich se ovšem už příliš nepíše. ParlamentníListy.cz oslovily s žádostí o rozhovor historika Eduarda Stehlíka. Ten masově vyvolávanou hysterii razantně odmítá.
Když byly před více než rokem na základě tvrzení německé spisovatelky Kennelové objeveny kosterní pozůstatky v hromadném hrobě na louce Budínka u Dobronína, vzedmula se velká lavina rozhořčených reakcí z řad novinářů, některých politiků a dalších veřejných osobností s tím, že Češi evidentně hromadně a extrémně drasticky vraždili po skončení války německé obyvatelstvo a je tedy třeba se Němcům omlouvat a napravovat staré křivdy.
Dějiny nezačínají 9. května 1945
Postupně se ale zjišťuje, že pachatelem nebyli Češi, ale nejspíš naopak samotní Němci, kteří si vyřizovali osobní účty. Historik z Vojenského historického ústavu podplukovník Eduard Stehlík, odborník na problematiku druhé světové války i následujících událostí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz detailně rozkrývá souvislosti celé kauzy.
Stehlík nijak nepopírá, že se u nás po skončení války děly mnohdy strašné věci, ale není možné na to dnes nahlížet tak, že dějiny začínají 9. května 1945. „Tady se dlouhých šest let něco dělo, šlo skutečně o bytí nebo nebytí českého národa a druhá věc, pochopitelně situace po takové záležitosti jako byla druhá světová válka, může dát určitou moc lidem, které bych označil za patologickou spodinu. Objeví se osoby, které zneužijí situace k tomu, aby si vyřizovaly účty nebo se pomstily za konkrétní příkoří z minulých let," uvádí pro ParlamentníListy.cz Eduard Stehlík.
Sudetští Němci tvořili polovinu personálu Gestapa
Nyní se navíc zjistilo, že mělo tehdy jít o vyřizování účtů mezi politickými vězni německé národnosti vůči pronacistickým Němcům, kteří své levicově smýšlející spoluobčany udali a ti se právě na základě jejich udání dostali na koncentračního táboru, což podle Stehlíka samozřejmě nikoho neopravňuje k tomu, aby vraždil, nicméně to ukazuje, že je potřeba se tím začít zabývat velmi pečlivě.
„Nejen v roce 1938, kdy republiku pomáhali rozbít, ale i za války, kdy polovinu personálu úřadoven Gestapa na území Protektorátu tvořili právě sudetští Němci, se celá řada z nich opravdu podílela na největších zvěrstvech, jako třeba povraždění lidických dětí. Hlavní personou, která to měla na starosti, byl sudetský Němec, drogista ze Šumperka," vysvětluje historik.
Havlova omluva byla naivní
„Určitá msta tu po válce byla, třeba málokdo si dnes dovede představit, že byla přijata změna českého pravopisu, kdy se slovo Němec začalo psát s malým písmenem," sděluje vojenský historik a dále doplňuje, že „tu byla obrovská zkušenost z těžkého období Protektorátu, kdy běželo o holou existenci našeho národa. Ty jednotlivé násilné excesy jednotlivců nechci rozhodně nijak bagatelizovat, je ale potřeba to všechno vnímat v souvislostech co se tehdy odehrávalo, jaké byly nálady v obyvatelstvu a po čem to přišlo. Jednoduše řečeno, my jsme si nezačali."
Dnes se toho pochopitelně velmi rádi chytají potomci sudetských Němců, kde se ovšem podle Stehlíka není čemu divit. „Bohužel se k nim ale přidává mnoho českých novinářů a to systematicky od roku 1990. Nebo třeba omluva Václava Havla. Můžete to vnímat i jako nadčasové gesto, ale jestliže on očekával, že potom se nám někdo omluví za okupaci a za to vraždění, tak žádná omluva nepřišla, to bylo naivní," je přesvědčen podplukovník.
Česká televize lže a účelově manipuluje s fakty
Spousta médií podle něho kolem případu rozvíjí až šílenou hysterii ve prospěch Německa a sudetských Němců. „Jsem naprosto konsternován činností České televize. Považuji za naprosto neskutečnou věc odvysílat dokument Zabíjení po česku, ve kterém jsou účelově sestříhány záběry, kde je popraveno několik lidí německé národnosti v civilním oblečení příslušníky Rudé armády v reakci na zákeřné zavraždění sovětských vojáků německým sniperem po uzavření příměří. A v tomto dokumentu je jasně podsouváno, že to spáchali Češi!" líčí naštvaně historik.
„Když jsme se proti tomuhle z Vojenského historického ústavu ohradili a předložili konkrétní důkazy, že to tak nebylo, tak reakce ČT byla taková, že vytvořila druhou účelově sestříhanou reportáž, kde nechají jakéhosi pamětníka hovořit k úplně jiné události, ale sestříhají to tak, že to vypadá jako k tomu původnímu případu, to jsou naprosto šílené věci, které nemají nic společného se seriózní žurnalistkou ani dokumentaristikou," vysvětluje dále.
Režisér od Němců inkasoval 10 tisíc eur
„To je pouze účelová manipulace s fakty a můžu se ptát, jestli to ten Vondráček (autor reportáže ČT - pozn. red.) dělal jenom z blbosti nebo jestli čekal, že za to od Němců těch deset tisíc eur dostane. Které nakonec dostal...," sděluje ParlamentnímListům.cz šokovaný Stehlík.
Podle něho je naprosto neuvěřitelné, že veřejnoprávní televize jako jediný příspěvek k šedesátému pátému výročí osvobození odvysílá Zabíjení po česku. Stehlík je přesvědčen, že je to takový skandál, jaký by v jiném státě stál hlavu celé vedení daného média.
Na tohle téma, jak Stehlík vysvětluje, je potřeba se dívat velice pečlivě, ale je rozhodně nesmysl sypat si popel na hlavu za zločiny, které spáchala velmi úzká skupina lidí.
Prezident Klaus vyjádřil mínění většiny Čechů
„Skutečně mě velmi potěšila reakce pana prezidenta, která byla naprosto dokonalá, a když se podíváte na internetové diskuse bezprostředně po tomto jeho vyjádření (Projev prezidenta republiky v Terezíně 15.5.2011 - pozn. red.), tak řada lidí, kteří s prezidentem nesouhlasí, tak i tady řekli, že jim mluví z duše. Z toho je vidět, že lidé to v naprosté většině jako problém chápou. Řadu let poté jsme vsunování do role viníků, jako bychom snad mohli za rozpoutání války nebo vraždy milionů lidí, to je neskutečné," řekl redakci historik Stehlík.
Zajímavé podle něho je, že poté, co Vojenský historický ústav vystoupil v reakci na reportáže v ČT, tak proti ústavu zaútočilo několik historiků a když si potom o těch lidech Stehlík hledal informace, zjistil, že jeden dělal doktorát v Hamburku, druhý v Berlíně a další v Göttinghenu.
„Dostali tam nějaké granty a podle toho se chovají. Jak se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Měl jsem z toho zvláštní pocity, neslyšeli na žádné argumenty a bez znalosti faktů se hned pouštěli do polemik. Přitom fakta celého tohoto případu jsou naprosto jednoznačná, existují k tomu veškeré potřebné záznamy a důkazy. Veřejnost je manipulována, že Češi tam vraždili Němce a přitom to není vůbec žádná pravda," doplňuje historik.
Česká televize za dokumentem stojí a byl prý profesionální
Stehlík zmínil také závěry antropologických zkoumání nalezených tělesných pozůstatků, na nichž vědci nenašli jak žádné stopy po průstřelech, tak ale ni po nějakém násilném ubití. „Pro novináře to už ale není vůbec tolik zajímavé, jako když psali, že Češi nevinné Němce utloukli lopatami a sekyrami. Ač tedy vědecké zkoumání dokládá opak, nikoho to už nezajímá," uzavřel pro naši redakci Stehlík.
ParlamentníListy.cz se obrátily na mluvčího České televize, aby výše vyjmenované skutečnosti s veřejnoprávním médiem související okomentoval a zdůvodnil postup jejich reportérů.
„Česká televize i pan režisér Vondráček jsou jednoznačně přesvědčeni, že reportáže byly v naprostém pořádku a zcela profesionálně zpracovány. O stížnostech v tuto chvíli nemám žádné informace," reagoval stručně mluvčí ČT Ladislav Šticha.
www.parlamentnilisty.cz , převzato z Euportal, cz, 9. března 2012
Poznámka redakce ČNL: ČT chodí jistě tisíce nejrůznějších stížností, zejména na její útoky proti českému národu a sudetoněmecké vidění některých skutečností z česko-německých vztahů. Vše je bezvýsledné. ČT má v názvu česká, ale některé její programy mají protičeskou povahu. Chtějme skutečně Českou televizi!
A k té Budínce. Tam bylo zabito skutečně několik Němců. Podle našich údajů byli členy NSDAP, SS a SA, tedy zločineckých organizací.
"Beneš jako Rakušan ?" Ne ! Ale Gruša jako Moravec !
Funerální zdravice
(Veršovaná odpověď brněnskému Magistrátu na udělení funerální ceny města Brna za rok 2011 exdiplomatu Jiřímu Grušovi)
Ten náš milý magistrát,
ten má Grušu velmi rád.
Byl to člověk zasloužilý.
Šiky Němců kabát šily.
Od německých, od pánů
dostal spoustu metálů.
Beneše on zatratil.
Sudet cenu zaplatil.
Prý má velké zásluhy.
My říkáme posluhy.
Nepřátelům republiky
dělal pěkné cukrbliky.
Jenom pro náš magistrát
on je skvělý, ať má řád !
Byl onť velký diplomat.
Sudeťákům v oko pad.
Ať odpočívá s metálem.
Ani po něm nevzdechnem.
Beneše maj Češi !
Grušu jenom běsi.
V dokonalé úctě ČSBS Boskovice
Nechcem nic mít s Grušou více !
Pozn. red.: Podle našich informací pro udělení ceny města Brna hlasovali zastupitelé KUD.ČSL, Zelení a TOP 09.
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
ODKAZ LUDVÍKA SVOBODY SVÍTÍ NEČASEM
Pietní akt u hrobu L.Svobody - Kroměříž nezklamal
4.května 2012 po polednách si sluníčko nad hanáckými Aténami zahrálo šálivou hru, schovalo se za mraky, které se přivalily nad Kroměříž, jakoby symbolizovaly nejen počasí,ale celý ten společenský nečas nad republikou. Návštěvníky pietního aktu u hrobu prezidenta generála Ludvíka Svobody však neodradil ani májový déšť. Stalo se již tradici, že do Kroměříže k rovu našeho prezidenta Zachranitele se nesjíždějí obyčejní politikové, nýbrž legionáři, vojáci, odbojáři, a ty celebrity našeho života,které jsou skutečnými vlastenci. Dále se trvalým faktem těchto pietních aktů stala skutečnost, že se jich zúčastňují zástupci naší slovanské bratrské země osvoboditelů - Ruské federace. Těch osvoboditelů, kteří "osvobodili pouhých 95 procent našeho území" (!). Letos to byli jeho Excelence generální konsul pan Andrej J. Šaraškin a další zástupci Ruské federace z Prahy. Jeho Excelence pan konsul prostými nehledanými slovy osvítil historickou pravdu o úloze Ludvíka Svobody v dějinách osvobození a připomněl opět, jak se dnes jisté kruhy pokoušejí přepsat pravdu a lhát o osvobození od fašismu.
Za východní vojáky vystoupil brigádní generál br. Alexandr Beer. Zdůraznil, že Ludvík Svoboda vždy plnil svou úlohu legionáře I.války a potom zahraničního vojáka II.války - dvakrát na území našich slovanských bratří. Nikdy nezradil ani jako voják, ani jako prezident. Za západní letce ocenil velitele Ludvíka Svobodu plukovník Emil Boček, nositel Řádu Bílého lva, hrdina bitvy o Británii. Připomněl,že Ludvík Svoboda svými kvalitami byl vzorem pro všechny vojáky, na všech frontách války bez rozdílu. Při jeho projevu jsem maně vzpomenul té dnešní plejády různých společenských trubadůrů a šašků, kteří se neúspěšně pokoušeli očernit našeho prezidenta Svobodu na veřejnosti, než zase zapadli do politických smetišť. To jsem však hovořil o mužích, vzpomínajících Ludvíka Svobodu. Musím promluvit o ženách. Na počátku i na konci pietního aktu v Kroměříži stály dvě ženy. První paní starostka města symbolizovala slovanskou krásu a pohostinnost města, když vítala účastníka a vzpomněla na závazek města uctít odkaz našeho prezidenta generála. Ta druhá ukončila pietní akt jako žena nejpovolanější - dcera Ludvíka Svobody paní prof.Ing. Zoe Klusáková-Svobodová. Zdůraznila ve svém projevu,že její otec nebojoval jen za osvobození od fašismu, ale i za to, co dnešek pošlapal - za sociální spravedlnost republiky. Nesmírně podnětná a aktuální slova.
Město Kroměříž ovšem každoročně nevzpomíná jen svobodovce a ruské osvoboditele - vzdává čest i Rumunům, padlým v boji o Moravu a město. Nebylo jich málo - těch Rumunů, kteří se zvedli z germánské poroby a přidali se na stranu Slovanů v boji proti fašismu. A je nutno hovořit i o třetí významné ženě na aktu - o plukovnici Maje Dočkalové, žijící legendě brněnského a celostátního odboje proti fašismu, předsedkyni brněnské odbočky Společnosti Ludvíka Svobody. Právě ona se stala společenským majákem života Společnosti a soustřeďuje kolem sebe frekventanty Univerzity obrany, nové nástupce naši armády. Ostatně armáda v Kroměříži nezklamala nikdy - včetně vojenské kapely z Olomouce, která důstojně doprovodila celý akt. Na aktu promluvila řada dalších osobnosti včetně emeritního starosty Podivína br. plk.Němečka, který osobně znal generála Svobodu již za osvobození, a br.dr. Příkazského z Brna, jenž osvětlil své setkání s Ludvíkem Svobodou jako mladý absolvent akademie v Brně. Pietní akt v Kroměříži přesáhl zdaleka komorní hranice a nabyl onoho významu, jaký mu dodává každoroční přítomnost zástupců Ruské federace. Na rozdíl od vládních a mediálních představitelů, pro něž již léta Kroměříž Ludvíka Svobody jaksi vypadla ze zorného pole jejich ustaraných kamarilních zájmů... Tím více je třeba ocenit účast senátorů Parlamentu, kteří se pravidelně účastní tohoto aktu, který se nestal jen obvyklou pietou, nýbrž odkazem Ludvíka Svobody se stal svátkem Slovanů, vlasti a věrnosti. A tak přes všechen krátce trvající nečas v Kroměříži se setkání u rovu rodiny Svobodovy opět zapsalo do dějin naší země zářivým paprskem. ČSBS Boskovice
Fintování
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Kdo nehrával čutanou na některém z vršovických plácků, neví možná, o co jde. Tedy fintování (dle Vršovic) je, když někdo předstírá něco (akci) a chce (dělá) něco zcela jiného. Klukovské neknižní sloveso má původ v podstatném jméně finta, zaznamenaném dokonce v Trávníčkově Slovníku spisovného jazyka českého. Slovo je převzaté z němčiny a znamená lest, úskok, přetvářku. Slovník potvrzuje, že jde (ve sportu) o klamný pohyb nebo klamavou akci.
Politici jsou zdatní sportovci v přemetech i v klamání tělem, a tak dnes už ani nezarazí, že je všude plno česky řečeno švindlů (opět z němčiny).
Pamatujeme nedávnou fintu, totiž "slavný" Irácký svazek (Iraq dossier), který byl zpracován anglickou výzvědnou službou MI6 (Millitary Inteligence 6) z přátelsky poskytnutých informací od kolegů z USA. CIA měli to podstatné údajně od skvělé špionážní agentury Izraele Mossadu. Izraelské speciální jednotky Gako UNIT 262) totiž už v roce 2002 byly údajně nasazeny, aby našly Saddamovy rakety a jeho atomovou pumu (viz např.The Sunday Times z 27.10.2002). Všechno to bylo mocně prezentováno v tisku i na TV, včetně fotografií objektů. Na základě Iráckého svazku, který nás ohromil údaji, jako že Saddam má nukleární zbraně a může zasáhnout Velkou Britanii během 45 minut(!), Království plně podpořilo USA v invazi na Irák, v sebeobraně. Pak se ale ukázalo, že vše byl podvrh. Šlo o válečnou lest či fintu, která připravila o život kolem čtvrt milionu lidí.
Když začala situace a vlastní mrtví jít na nervy britské veřejnosti, bylo zde před dvěma léty otevřeno "Veřejné šetření'. To zahrnulo i prohlášení Hanse Blixe, šéfa inspektora OSN, že Irák žádné atomové zbraně neměl. Šetření bylo uzavřeno loňského roku na jaře s tím, že výsledky budou prezentovány na podzim 2011. Výsledky na podzim prezentovány nebyly s tím, že budou veřejnosti předloženy až na jaře 2012. Těšíme se! Skromně soudím, že zveřejněny ani nemohou být, poněvadž by podlomily výsledky velmi podobných "odhalení" tajnými službami Izraele o Iránu, a to by zřejmě nebylo taktické ani vhodné. Proč? Mluvím totiž o dávné touze Izraele bombardovat Irán a jeho laboratoře a vývojová střediska atomové energie. Už v The Sunday Times 18.7.2004 byly prezentovány zprávy a dokonce mapky, jak izraelská komanda a letadla F-151 zničí iránské instalace nukleárního výzkumu. Už tehdy (r.2004!) izraelský premiér Ariel Sharon prohlásil: "Izrael nedovolí aby Irán byl vyzbrojen nukleární zbraní".
Současná psychologická válka proti iránskému obyvatelstvu a úsilí o přízeň západních duší pro podporu útoku na Irán kulminuje. 25. března 2012 světový The Sunday Times na straně 27 přinesl zaručenou zprávu plus náčrtky o tom, jak izraelské výsadky v převlečení za iránské vojáky, pronikly vrtulníky(!) a na 4x4 do území Iránu z iráckého Kurdistanu, kde údajně mají permanentní základny! Tak Izraelci odhalili "skutečnosti" o iránském nukleárním zbrojení.
Dokumenty o tom předal izraelský premiér Netanyahu prezidentu Baracku Obamovi. Proč ty instalace rovnou nevyhodili do povětří, neřekli. O.K. koukej!
V každé "hře" je obtížné hrát s hráči s falešnými kartami. V politice to už stálo a může stát znovu statisíce životů. Zpropadené je, že zde nejde vůbec o strach z nukleární zbraně, ale o iránskou naftu (stejně jako o tu iráckou) k zajištění postupných cílů pro světovládu Bankéřů světa. Londýn, 9.4.2012
Německo: Zelení požadují zrušení trestnosti incestu
Mládežnická organizace strany Zelených požaduje legalizaci sexuálních vztahů v rámci rodiny, například sex mezi rodiči a jejich dětmi. Zákaz incestu představuje údajně překonané morální představy. Je to podle Zelených hrubý státní zásah do privátní oblasti a do sebeurčujícího utváření lidského života. Při možných závažných poškozeních dětí vzešlých z incestního vztahu se nemá stát starat o čistotu zděděných disposic obyvatelstva a má povolit všechna "láskyplná partnerství".
Jedná se o reakci vedení Mládeže Zelených na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který shledal jako nezávadné německé zákonodárství, jež zakazuje sexuální vztahy mezi příbuznými prvního stupně . Soud si podle Mládeže zřejmě cení staromódních morálních představ více než základních práv na svobodné sebeurčení. Podporu mládeži Zelených vyjádřil poslanec Zelených Hans-Christian Ströbele, který prohlásil, že "dva dospělí lidé mají mít možnost se sami rozhodnout, zda chtějí mít spolu sexuální styk". Rovněž Jerzy Montag, mluvčí parlamentní frakce Zelených, zdůraznil, že "trestní stíhání za soulož mezi příbuznými a sourozenci je anachronismus" a že morální tabu nemají být prosazována trestním právem. Nejedná se o první takové stanovisko Zelených v této věci.
Naproti tomu politici CDU a CSU chválili rozsudek Evropského soudu. Místopředseda jejich parlamentní frakce Günter Krings řekl, že "trestnost incestního jednání je základní součástí německé právní kultury a incest je naprosto tabu".
26.4.2012, jungefreiheit.de
OSN propaguje sexuální práva nezletilých dětí
Komise OSN pro populaci a rozvoj zvažuje "právo na sexuální a reprodukční zdraví" desetiletých dětí. I generální tajemník Ban Ki-Moon souhlasí. V nedávno vydaném prohlášení řekl: "Mladí lidé, stejně jako všichni ostatní lidé, sdílejí lidské právo na zdraví včetně sexuálního a reprodukčního zdraví."
Mezinárodní právo v současnosti nezná "právo" na sexuální a reprodukční zdraví a zcela jistě neuznává toto právo v případě dětí. Ale v loňském roce zvláštní zpravodaj OSN pro zdravotnictví Anand Grover vyvolal polemiku, když prohlásil, že "právo" na sexuální a reprodukční zdraví existuje, a poté dokonce tvrdil, že toto právo zahrnuje přístup k potratům, antikoncepci a sexuální výchově.
To, že generální tajemník a Komise pro populaci a rozvoj spojují toto právo s mládeží a dokonce s dětmi, je velmi kontroverzní, neboť toto právo může být vykládáno tak, že umožní přístup k potratům a antikoncepci. Mezinárodní organizace jako Planned Parenthood (IPPF) a IPAS, neochvějní obhájci sexuálních a reprodukčních práv nezletilých na mezinárodní úrovni a na půdě Organizace spojených národů, již zaslaly oficiální vyjádření výboru připravujícímu konferenci o těchto otázkách. Tyto organizace podporují tato práva včetně antikoncepce a potratů. Používají tuto konferenci jako příležitost k útoku proti účasti rodičů v oblasti sexuálního zdraví svých dětí.
Pro organizace, jako je IPPF, jsou rodiče největší překážkou v tom, aby nezletilí získali přístup ke službám, jako jsou potraty a antikoncepce. Doufají, že na konferenci vytvoří takové klima, že role rodičů bude odsunuta na okraj. IPPF ve svém oficiálním prohlášení tvrdí, že "zákony, které omezují přístup mladých lidí k sexuální a reprodukční zdravotní péči, včetně vyžadovaného souhlasu rodičů nebo partnera", musí být buď odstraněny, nebo by se od jejich provádění mělo upustit. IPAS jde ještě dál a tvrdí, že nezletilí by měli být považováni za nezávislé činitele a neměly by se jim klást žádné překážky, které ignorují jejich "schopnost činit informovaná rozhodnutí".
Jejich hlavním cílem na této konferenci bude omezit účast rodičů a vyzvat jednotlivé státy, aby podporovaly jejich pozici a taková vyjádření, jaké již navrhl generální tajemník. Zdá se, že již ve svém úsilí mají náskok, vzhledem k tomu, že dokument, který bude na konferenci projednáván, vyzývá "vlády ... aby věnovaly plnou pozornost uspokojování potřeb mladých lidí ohledně reprodukčního zdraví, služeb a vzdělávání a plně respektovaly jejich soukromí a diskrétnost". Členové Komise začali dokument projednávat a konečné zasedání se bude konat v dubnu. Je jisté, že bude patřit mezi ty nejkontroverznější, jaké se v uplynulých letech konaly.
19.4.2012, claritatis.cz
Makedonie: Měl jsem zabít policisty a ne děti
Jeden ze zatčených při akci makedonské policie „Monstrum“, řekl při výslechu u vyšetřujícího soudce, že u Železarských jezer měli střílet na policisty nebo muže v uniformách. Uvedla to makedonská tisková agentura „Makfax“. Vyšetřovaný muž je podezřelý z účasti na vraždě čtyř mladíků a jednoho rybáře v blízkosti Skoplje, která se odehrála minulý měsíc.
Výslech všech podezřelých byl proveden pod velkým policejním zabezpečením.
Makedonská media uvedla, že vyšetřující soudce má problém najít právníky pro podezřelé, protože nikdo z nich nemá zájem hájit podezřelé z pětinásobné vraždy.
„Makfax“ neoficiálně uvádí, že zadržení u vyšetřujícího soudce říkají, že jsou součástí skupiny, která prováděla „ilegální činnost“ za peníze. Zdůvodnili to svojí chudobou. Zbraně ukrývali ve svých domovech za úplatu.
Při policejním zásahu „Monstrum“ bylo zatčeno 20 osob. Pět z nich je obviněno z pětinásobné vraždy a terorizmu, dva z nich jsou na útěku a byl na ně vydán zatykač prostřednictvím Interpolu.
Makedonské noviny „Utrinski vesnik“ píší, že radikální islamisté plánovali provést další útok ve Skoplji, ale nikdo z úředních míst tuto zprávu nechtěl komentovat.
Zdroj: http://www.vesti-online.com/ 5. května 2012 RTS Překlad FP
Schwarzenberg
Schwarzenberg je Böhme.
Není žádný Čech.
V parlamentu dříme.
Nemá žádný spěch.
Orlík, taky Čimelice,
to je moje panství !
Pro pět ran tu do čepice !
Pro Čechy mám manství.
Já tu pán a Čech kmán.
Tak se mi to líbí.
Feudálem jsem tu dán.
Ať mi šos políbí ! PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
České národní listy na facebooku
Ing. Jiří Krutina
V současné době komunikačních technologií jsou populární tzv. sociální sítě na internetu. Jednou z nejrozšířenějších je facebook. Dnešní mladá generace tato média již opovažuje za přirozenou součást svého denního života. V současné době je internet a internetová komunikace preferovaným médiem mladých lidí a to již od velmi mladého věku. Kdo dnes chce oslovit mladou generaci, tak jednou z možností je dnes internet a jeho sociální sítě. Současná oficiální tištěná média u nás jsou převážně v rukou zahraničního, potažmo německého kapitálu. O objektivitě těchto médií si neděláme vůbec žádné iluze, navíc mládí lidé dnes preferují digitální média. Proto stejně jako během národního obrození, kdy byly založeny Národní listy, jsme založili České národní listy na internetu. Zde však máme možnost publikovat pouze statické články, bez možnosti například diskuze, nebo vyjádření a ohodnocení čtenář.
Proto jsme založili „facebookovou“ verzi našich stránek. Přesná adresa je: http://www.facebook.com/CeskeNarodniListy. Zde jednak kopírujeme 1:1 obsah našich statických stránek www.ceskenarodnilisty.cz , jednak nám toto médium umožňuje se pravidelně vracet ke starším již vydaným článkům, které jinak na statických stránkách zůstávají pro běžného čtenáře internetu hůře dohledatelné. Dokonce každý čtenář se může vyjádřit k článku, napsat svůj názor a můžeme sledovat diskuze čtenářů nad články. Mimo jiné vzniká přirozeně komunita uživatelů sociální sítě, která dále šíří odkaz na tyto stránky a pomáhají tak zviditelnit naší činnost. Sekundárně lze tak očekávat i větší návštěvnost našich stávajících webových stránek. Každý nový uživatel má možnost dále své přátele informovat a tak pomáhat šířit obsah Českých národních listů na tomto dynamickém moderním médiu.
Výhodou jsou nulové náklady, šíření informací moderním pružným médiem, oslovení mladší generace a lepší využití našich už datem starších článků, byť stále aktuálních. Můžeme je tak čtenářům připomínat. Vždy když uveřejníme nový článek, tak se komunita přihlášená k odebírání novinek ze stránek Českých národních listů o tom hned dozví.
Stručně řečeno, dnes existujeme standardně i na facebooku a tak propagujeme obsah Českých národních listů. Přivítáme všechny, kteří se chtějí pravidelně dozvídat o tom, o čem oficiální média mlčí, a touto moderní formou pomohou tak tyto důležité informace, přispívající k obrodě našeho národa i státnosti, dále šířit.
Vážení bratři a sestry, snažme se křesťanství chápat jako poslání. Pokud přijmeme tuto zásadu pro svou činnost, pak vidíme kolem sebe celou dlouhou řadu věcí a fenoménů, které je nutné každodenní trpělivou a usilovnou prací měnit a změnit.
Nemůžeme přehlížet, že chudoba, nezaměstnanost, bezdomovectví rostou. Mnozí lidé nemají na zaplacení ani těch nejnutnějších životních nákladů. Nemůžeme mlčet k úpadku naší demokracie. Nemůžeme přihlížet, jak naše národní a státní zájmy jsou pošlapávány. Hrubé výpady proti našemu zákonodárství, proti největším českým politikům, proti historické pravdě s cílem přepsat naše dějiny jsou obvyklým jevem v tzv. sudetoněmeckém tisku. Stačí si přečíst občas Sudetenpost nebo Sudetendeutsche Zeitung a budeme jejich obsahem zděšeni. Čtěte, přátelé, proto i Listy.
Celá řada našich médií, např. novin a časopisů v německých rukou, i ČT se nám snaží vnutit „sudetoněmecké vidění“ našich dějin. Nejde jen o minulost, ale současně i o přítomnost a budoucnost. Buďme vlastenečtí, sociální a demokratičtí jako Jan Šrámek, zakladatel moravsko-slezské křesťanskosociální strany, na jejímž základě po první světové válce, za pomoci svých věrných spolupracovníků, vybudoval silnou Československou stranu lidovou, čerpající z křesťanskosociálních tradic. Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz