K 28. říjnu
Letošní 28. říjen byl v mnohém inspirující a důvodem k zamyšlení. A to zejména i díky TV polednímu přenosu z historické budovy Národního musea. Projevy politiků, zejména Anděly Dvořákové, Pavla Béma a Jana Zahradila byly kritické k současnému vztahu medií a části politické reprezentace k významu a odkazu tohoto významného státního svátku. Jejich vystoupení byla také kritická k záměrnému zkreslování dějin českého státu. Ale i k potlačování významu politických osobností, které stály u zrodu našeho novodobého státu.
Zejména mladší generace ztrácí vztah k českým dějinám. Vlastenectví je pojímáno v mediích jako staromilství, či vyhrocený nacionalismus. Svoji negativní úlohu zde hrají media. Jako příklad poslouží předání vysokých státních vyznamenání prezidentem ČR. Vedle válečných veteránů, hrdinů z druhé světové války, ocenění převzali i další významné osobnosti našeho státu. Mediální výstup z tohoto večera se však nesl ve znamení hokejisty Jaromíra Jágra, rozporuplného umělce Milana Knižáka, případně herečky Hany Maciuchové. Jejich fotografie a oslavné články zcela zastínily ty skutečné hrdiny, kteří vedle svých válečných zásluh osvobození naší vlasti, mnohdy zakusily poválečnou komunistickou persekuci. Příkladem mohou být deníky z následujícího dne. Například Právo má na první straně fotografii Jágra, přebírajícího státní vyznamenání z rukou prezidenta. Nelze se tedy divit středoškolákovi, že 28. říjen vidí pohledem úspěšného hokejisty, případně herce či jiné mediálně známé osobnosti. Ti se stávají vzorem, i jejich styl života. Boj o svobodu milované vlasti , či práce světově uznávaného vědce, je v pozadí zájmu medií, tedy i převážné části veřejnosti. Zejména té mladší je servírován "hrdina". Snad nejen pro mne jsou hrdinové zejména ti, kteří zcela nezištně hájili naší svobodu. Šli cestou, která nepřinášela miliony, spíše žaláře, zranění či dokonce smrt. Připomínám některá jména, která ten večer zazněla: plk. Emil Boček, plk. Marie Lastovecká, plk. Jan Plovajko. Tak to byl můj pohled na 28. říjen 2010.
Přemysl
Votava
Cui bono – komu to vynese
Takové množství nafty, co vyteče do mexického zálivu, a zelení na celém světě ztratili řeč , ale i jiné podobné aktivity jsou podezřele zticha. Kdopak jim asi zavřel zobáky? A bezpochyby jde o jednu z největších ekologických katastrof v dějinách lidstva. Ba i novináři, mnohdy s rozsáhlými připomínkami k zanedbatelné nebo dokonce neexistující příčině, jsou podezřele krotcí. Při tom stačí pohled na družicové snímky a obrovské skvrny nafty, aby si člověk uvědomil, že se jedná o celosvětový problém a nikoliv o lehce přehlédnutelnou srandu. A že škody jsou v mnohém směru nenapravitelné, není pochyb.
Ani „statečný Obama“ se v poslední době k
této katastrofě nevyjadřuje. Co by asi reprezentant prvního státu
na světě tak rozumného mohl vyhlásit? Desetitisíce rybářů
krachují po celém pobřeží a jak to dnes vypadá, odnese to i
Kuba, proto najednou ta snaha po jednání s Kubou, tak dlouho
opomíjené. Být kanadským důchodcem a mít nějakou realitu na
Floridě, tak bych se jí koukal honem zbavit. Až olej zaplaví
pláže, tak to bude neprodejné. Přijde sedm morových ran, ne však
na Egypt, ale na USA. Již je vidím, jak budou vyvolení mávat
vlaječkami a vykřikovat: „milujem Ameriku“, zatím co jejich
Titanic bude nezvratně klesat ke dnu.
Šílená
Hitlerova myšlenka o novém pořádku na světě se začíná
realizovat. Lidstvo bude vytříděno na nadlidi a ty ostatní,
respektive na kusy chovné a jateční, těchto bude ovšem většina.
My, staříci a stařenky, půjdeme rovnou do kafilerie. Udělají
z nás nejspíš mýdlo či umělá hnojiva. Tenhle svět už
nemůže nikdy být takový jako býval, a proto bude možná
rozumnější jej opustit dobrovolně, než se trápit nad blížícími
se, téměř neřešitelnými problémy. Stejně nic nezachráníme.
Vzpomínat na naše parlamentní volby, skončené před nedávnem, by bylo vskutku zbytečné. Jsme pod vládou temných sil, kdy naši politici jsou jen ubohé loutky, více či poněkud méně ohebné. Nyní by měly církve hledat ďábla či Antikrista, ale žádní faráři tak nečiní a nikdy nečinili, nesou proto i oni odpovědnost za současný stav lidské společnosti.
To by bylo pro dnes vše, slunko se vesměs skrývá za mraky, takže opět bude pršet. Krom toho prý píšu své poznámky „rozvlekle“ , tak se s vámi loučím a přeji vám pevné nervy do dalších dní.
František Kříž
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz