Tereza Spencerová
A mezi dalšími pozoruhodnostmi je tu vzájemný boj syrských ozbrojených frakcí o zbraně a parlamentní volby v Sýrii, saúdský král říká médiím, ať „drží hubu“, zatčení lídra opozice v Bahrajnu, myšlenky tuniského prezidenta-disidenta a izraelské ultraortodoxní strany, které se začaly zcela vážně modlit, aby po volbách nespadly do opozice… Jo a Beastie Boys! VIDEO
„Zvláště nás zajímá, jak se z původně roztříštěných skupin ve finále utvořila Kosovská osvobozenecká armáda,“ prohlásil před pár dny syrský „bojovník za lidská práva“, který pro agenturu AP mluvil o dohodě o výcviku syrských rebelů v Kosovu, kde byl za tímto účelem znovu otevřen někdejší americký výcvikový tábor pro UCK u hranic s Albánií. „Nějak se jim podařilo, aby to fungovalo, což nám dává naději, že rovněž překonáme rozpory a proměníme přechod k demokracii (sic!) v Sýrii v cosi životaschopného.“
Roztříštěnost ozbrojených syrských frakcí potvrdila i agentura Reuter´s, která cituje dva bojovníky snažící se v Turecku sehnat zbraně. „Když přijde na zbraně, každá skupina jedná sama za sebe. Je to boj o zdroje,“ řekl jeden z vousáčů, který vysvětlil i to, že když má jedna skupina pocit, že parta z vedlejšího města má zbraní neférově moc, prostě ji napadnou a zbraně jí seberou. Islámské hnutí, Muslimskými bratry počínaje a radikálními saláfisty konče, financuje své vlastní ozbrojené brigády, jejíchž členové s nimi sdílejí náboženské názory, jejich vliv ale chtějí vyvažovat levicoví a jiní oponenti režimu, a tak si ve výsledku „každá skupina utváří svou vlastní milici. Jen to rozděluje lidi. Nepřemýšlejí o vojenské strategii, přemýšlejí o politice,“ konstatuje rebel.
Nicméně, zprávou o výcviku syrských rebelů, mezi nimiž převládají džihádisté, přibývá další kus obrazu celkové situace v Sýrii. Kosovská UCK byla dlouhé roky – samozřejmě mimo mediální mainstream, ale to na faktu nic neubírá – spojována s Al Kajdou a například studie americké vojenské akademie West Point v roce 2007 zase konstatovala, že jednou z globálních bašt náboru nových bojovníků Al Kajdy pro konflikty po celém Blízkém východě je libyjské Benghází. Z tamních džihádistů se ale už o pár let později zničehonic stali „bojovníci za svobodu“, ve „jménu demokracie“ svrhli Kaddáfího režim a nyní se o totéž osobně pokoušejí v Sýrii.
Před týdnem jsem se zmínila o lodi zadržené v libanonských vodách, která vezla zbraně z Libye do Sýrie. Podle serveru Counterpunch, shrnuji, byla kontejnerová loď Luftallah II naložena v Benghází, v jehož přístavu a okolí mají Saúdská Arábie a Katar pět velkých skladišť. Zbraně, které byly na loď naloženy, pocházejí jak z vyrabovaných skladů ještě Kaddáfího armády, tak i z přebytků zbraní, které byly dodány ze Saúdské Arábie a Kataru během šesti měsíců před zahájením útoku NATO na Libyi. Jakmile pak aliance loni posledního října oficiálně vyhlásila konec bombardování, začal sběr zbraní i jejich nákup, to vše financováno Katarem. Libyjští i zahraniční přístavní dělníci pak vypověděli, že sledovali, jak jsou na palubu Luftallah II., plovoucí pod vlajkou Sierry Leone, nakládány tři kontejnery, celkem se 150 tunami zbraní, i když podle plánu mělo být kontejnerů nejméně patnáct. Náklad na Luftallah II. platili dva syrští byznysmeni žijící v Saúdské Arábii, kteří se hlásí k opozici a usilují o svržení Asadova režimu. Ve chvíli, kdy byla loď zadržena, v dokladech uváděla náklad šrotu. Namísto původního cíle v severolibanonském Tripolisu byla odtažena do Bejrútu a na palubě bylo ve skutečnosti zabaveno 136 tun zbraní.
Jinými slovy, kruh bojovníků „za demokracii“ v Sýrii se tak nějak uzavírá -- Al Kajda, kosovská UCK, libyjští džihádisté, Saúdská Arábie, Katar… a nad tím vším samozřejmě USA, bez nichž by nic z toho nebylo možné. Už do toho chybí jen nějaký povolný "nezávislý" intoš, co by promluvil o humanitárním bombardování… „Muslimské bratrstvo monopolizovalo úplně všechno – peníze, zbraně, Syrskou národní radu (SNC),“ říká přitom disident Kamál Labuání, který byl z vězení po téměř deseti letech propuštěn loni v listopadu a ze SNC vystoupil, protože je to jen trojský kůň islamistického panování. „SNC má liberální slupku, která zakrývá totalitní, nedemokratické jádro.“
Zní to všechno konspiračně? Ani ne.
V každodenní realitě mezitím v důsledku mezinárodních sankcí i pokračujícího konfliktu prudce klesá výkon syrské ekonomiky a podle nejnovější zprávy odborů naopak prudce roste chudoba – podíl chudých dosáhl 41 procent z 23 milionů obyvatel. Za této situace dnes mají v Sýrii konat poněkud pochybné parlamentní volby – přes sedm tisíc kandidátů z 12 politických stran včetně té doposud monopolně vládnoucí, Baas, se bude ucházet o 250 křesel v parlamentu, přičemž volební právo má asi 14 milionů Syřanů. Volby se konají na základě nové ústavy, která v únoru vzešla z referenda a dosud platný systém jediné vládnoucí strany nahradila systémem pluralitním. Není jasné, co si od voleb slibovat, nicméně už samotné jejich pořádání může být krokem ven z bludného konfliktu, byť exilová opozice zvaná Syrská národní rada (SNC) o níž si ani Západ nemyslí nic dobrého, vyzvala Syřany, aby hlasování bojkotovali. Nebudu daleko od reality, když dodám, že výzvy k bojkotu jsou pro jistotu podepřeny pumovými útoky – při tom zatím posledním zahynulo v Aleppu pět lidí.
Což mi maně připomíná argument, který jsem často slýchala v Káhiře: Kolik sebevražedných útočníků bylo v Bagdádu před americkou invazí? Žádný! A pro Sýrii nyní platí totéž, zatím ovšem bez invaze.
Egypt. Když jsem se včera zmínila o „delegaci Egypťanů“ v čele s šéfem parlamentu, takto Muslimským bratrem, v Rijádu, brala jsem to spíš jako kuriozitku, nicméně v Káhiře ta cesta vyvolává obří vášně. Webem létají fotky, na nichž delegace pokorně sedí vedle saúdského krále a za nimi je jen saúdská vlajka, všichni citují patolízalského imáma z „veřejnoprávní“ mešity Al Azhar, podle něhož bylo odvolání saúdského velvyslance z Káhiry stejné, jako kdyby z „těla Egypta byla odseknuta ruka“ a všichni se zdají být vzteky bez sebe, že se členové delegace omlouvají králi i za grafiti na zdi saúdské ambasády…
Král jim na to odpověděl, že zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi bylo „bolestivé“ pro každého čestného občana Saúdské Arábie i Egypta, nařídil opětovné otevření ambasády i konzulátů a nakonec vyzval saúdská a egyptská média, aby o celé kauze „už psaly jen dobře, nebo aby zavřely hubu.“ To je fakt bizár. Přivítání „delegace“ zpátky v Káhiře bude asi opravdu bouřlivé.
A do toho nejvyšší saúdský klerik konstatoval, že nepokoje na Blízkém východě jsou důsledkem „hříchu“. …
Literární noviny, 7.5.2012
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz