Mohli jsme se nedávno dozvědět, že Rusové vlastně můžou za vyvolání, jak první tak i druhé světové války. Je zbytečné se těmito účelovými protiruskými stanovisky zabývat. Jejich autoři jedou na vlně objednávky „doby“. Nyní se hojně platí rusofobie a zvláště pak rusohostilita. Asi stejně jako útoky na prezidenta M. Zemana. Finančně zainteresovaní „literáti, vědci, žurnalisté, redaktoři“ mají právě žně. Z protiruských a protiprezidentských ataků si udělali živnost. Ale všeho do času!
Jak to bylo s počátky německo-sovětské války? Útočné plány Hitlera proti Sovětskému svazu sahají již do dřívějších let, „Už ve svém vyznání Mein Kampf označil podmanění Ruska za "německé poslání". Krátce po převzetí moci v únoru 1933 oznámil před špičkami armády konečný cíl své politiky: dobytí Ruska a "bezohlednou germanizaci" východního prostoru. To byl - spolu s vyhubením židovstva - jeho hlavní životní cíl, jemuž podřídil všechno. Proto se ihned po skončení francouzského tažení kuly první konkrétní plány útoku na Rusko. "Závěr: během konfliktu musí být Rusko zlikvidováno," poznamenal si po rozhovoru s "vůdcem" do svého deníku 31. července 1940 náčelník generálního štábu Halder. "Začátek války: květen 1941. Pět měsíců. Cíl: zničení životní síly." 5. prosince předložil Halder spolu s vrchním velitelem pozemního vojska Waltherem von Brauchitschem návrh. Za dva týdny se tomuto útočnému plánu dostalo požehnání jako definitivnímu. V chronologií „vůdcových“ rozkazů je zaznamenán pod číslem 21 Text o 11 stránkách s nadpisem „Plán Barbarossa“…“ (Knapp Guido, Wehrmacht. Bilance, Mnichov 2007, Ikar, Praha, 2009, str. 89-90) Tolik prof. Knapp, významný německý historik.
A co o válce soudil Stalin. Věděl, že někdy k válce mezi Sovětským svazem a Německem dojde. Přezbrojoval sovětskou armádu a strašně si přál, aby válka nezačala dříve než v roce 1943. „Považoval za nepravděpodobné, že by se Hitler odvážil válčit na dvou frontách - dokud německá Říše bude mít v zádech Velkou Británii. Ale "vůdce" si počínal jako hazardér, kdežto Stalin jako obezřetný mocipán.“ (C.d., str.88)
5. května 1941 Stalin v proslovu k absolventům sovětské vojenské akademie - jen útržkovitě zachovaném - vůbec nepochyboval, že válka s Německem je nevyhnutelná a chtěl německému útoku předejít: "Musíme obranu chápat jako útok. Při obraně naší země jsme povinováni jednat ofenzivně." Ale nezmínil žádnou časovou perspektivu ani neoznámil konkrétní opatření proti útoku. V těchto dnech roku 1941 zůstalo u výzev k vojenské a morální přípravě na protiúder - a to po německém přepadení. (C.d., str. 88-89)
"Stalin si myslel, že útok přijde mnohem později. Ještě dvacet dnů před vypuknutím války prohlásil v kruhu svých poradců: , Soudě podle zpráv, válce se nevyhneme.' Ale počítal s ní až na jaře roku 1943." Diktátor jako Bůh vládnoucí zemi oznámil: "Teď žádná válka nebude," uvádí historik. (C.d., str.88)
Stalinovi přicházeli informace o chystaném německém útoku na SSSR z mnoha stran, především od sovětských zpravodajských agentur. Jeden z nevýznamnějších sovětských zpravodajců, dr. Richard Sorge, rezident sovětské služby v Japonsku, uvedl nejen datum napadení SSSR Německem, ale i údaje o vojenské síle, která vtrhne do Sovětského svazu. I naše zpravodajské orgány v londýnském exilu, které byly považovány za vynikající, informovaly prezidenta Beneše o chystaném útoku na Rusko. Je samozřejmé, že naše výzvědné poznatky šly i dále, např. k rukám Angličanů.
Když informace o připravovaném útoku přicházely do Moskvy z různých stran a Stalin byl v nečinnosti, chopili se iniciativy někteří sovětští generálové. „ V polovině května 1941 předložil náčelník generálního štábu Georgij Žukov a komisař obrany Semjon Timošenko plán, který vycházel z představy, že "v žádném případě nepřenecháme bojovou iniciativu německému vojenskému velení, budeme čelit nepřátelskému soustředění vojsk a zaútočíme na německou armádu, jakmile se začne rozvinovat." Vzhledem k rozsáhlým přesunům německých jednotek to byl krátkodobý plán, nicméně Stalin ho rozhořčeně odmítl. Dokonce oběma generálům pohrozil: "Jestli budete Němce na hranicích dráždit, jestli bez svolení začnete s přesuny vojska, pak budou padat hlavy!" Následovaly polovičaté rozkazy šéfa Kremlu: k západní hranici bylo dodatečně přesunuto několik divizí Rudé armády, ale rozhodné přípravy k obraně proti německému útoku se opomněly.“ (C.d., str. 88)
Tak píše o přípravách na druhou světovou válku v Německu a SSSR prof. Q. Knapp, bavorský historik. Bylo by dobré, kdyby naši „historici“, kteří podléhají módním protiruským náladám a píšou i na zakázku, aby si obsáhlé dílo prof. Knappa, čítající celou řadu titulů, pozorně přečetli. A poté snad dostanou i rozum.
Dr. O. Tuleškov
K přijímání uprchlíků v České republice
Hodně se mluví o tom, že do Evropy přichází hodně uprchlíků ze Sýrie a dalších islámských států. Je jich či bude tolik, že každé členské zemi EU bude stanoven počet běženců, jež bude muset přijmout.
Toto řešení je v hrubém rozporu s naší byť již jen zbytkovou suverenitou. Nesmíme se nechat dotlačit k tomu, aby nám někdo cizí určoval, kolik prchlíků za určité časové období máme přijmout. To je první zásada, jíž bychom se měli řídit.
Další princip je mnohem širší. Položme si otázku, odkud převážně jsou tito uprchlíci? Bez velkých potíží zjistíme, že pocházejí ze států, jimž NATO vnucovalo eropsko-atlantické hodnoty silou zbraní. Výsledkem je zpravidla více či méně rozvrácený stát, v němž se bojuje nebo silně bojovalo, a lidé, aby uchránili třeba jen holé životy, utíkají ze svých domovů.
Na rozvrácení Iráku, Afghánistánu, Libye i Sýrie se podílelo NATO jako celek nebo USA společně s Anglií a Francií. Jestliže jejich neúspěšné války dělají z lidí utečence, pak je jejich povinností, aby se jich ujaly a postaraly se o ně. To už ani nemluvíme o tom, že výše uvedené války nebyly žádnými misemi, ale útočnými válkami, rozpoutané bez souhlasu RB OSN. Čili je zde možnost, aby oběti agrese, žádaly o válečné náhrady, o reparace.
Není povinností ČR brát uprchlíky ze zemí, kteří byli ze svých domovů vypuzeni agresí. Povinnosti naší republiky je odsoudit napříště jakoukoliv agresi, nezúčastňovat se útočných válek, a pracovat společně s Radou bezpečnosti OSN na určení agresora.
Pokud jde o uprchlíky z Ukrajiny, pak je třeba říci otevřeně a pravdivě světu, kdo rozpoutal válku na jihovýchodě Ukrajiny, kdo má povinnost přijímat běžence. Rusko, ač jej nepovažujeme za stranu účastnící se občanské války, již přijalo více než půl milionů uprchlých z Ukrajiny. Nadto se snaží dodávkami potravin, léků a dalšího alespoň trochu ulehčit život obyvatel Novoruska. Vláda Ukrajiny, podporovaná EU i USA, vede válku proti svým vlastním občanům. Je v prvé řadě odpovědna za vše, co se na Donbasku a Luhansku děje. Fašisté z Pravého sektoru, banderovci, členové strany Svoboda a další se dokonce dopouštějí zločinů na obyvatelstvu v Novorusku, aniž by byli řádně trestáni.
Proto jsme přesvědčeni, že uprchlíky z Ukrajiny, zvláště poté, co jejich proud by zesílil, by mělo přijímat především Polsko, Německo, Francie a pobaltské státy, které pomáhaly současné ukrajinské vládě převzít násilně moc v únoru 2014. Je naprosto přirozené, že důsledky svých činů musí nést především tyto státy.
My bychom měli stát nad stranami ukrajinského konfliktu a snažit se o navázání seriózních jednání, která by vedla k nastolení míru a pořádku na Ukrajině.
J. Kovář
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz