Konečné řešení české otázky Němci, přesídlení německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska do Německa
Již v dřívějším článku jsme uvedli, jak Němci, včetně tak zvaných sudetských, chtěli řešit českou národnostní otázku. Připomeňme si v plné stručnosti několik skutečností. Způsoby likvidace a konečnou likvidací českého národa se zabývali i někteří páni v „Sudetoněmecké straně“ již v době předmnichovské. Nakonec bylo na samém počátku protektorátu schváleno řešení, jak český národ zničit. Část postřílet, další vyhnat a zbytek germanizovat. Česko-německý prostor osadit Němci. Kroky ke genocidě našeho národa činili Němci v době války. Jejich rukou bylo zavražděno na 360 tisíc našich lidí.
Tak si Němci, opakuji včetně těch sudetských, představovali konečné řešení české otázky.
A jak vítězné mocnosti a naše republika řešily otázku německých menšin v Evropě po skončení války? Vzhledem k tomu, že německé menšiny v řadě států se silně znacizovaly a postavily se i se zbraní v ruce proti svým většinovým spoluobčanům a podílely se na zničení a okupaci států, jejímiž občany Němci dříve byli, spojenci rozhodli o jejich přesídlení. Německé menšiny neměly dostat podruhé možnost rozkládat státy, v nichž žily a podílet se na jejich destabilizaci a ohrožení míru.
Všimněte si dobře! Ani po těch strašných masových zločinech, jichž se Němci na milionech lidí dopustili, nikdo ani neuvažoval o jejich vyvraždění. Genocida Němců, ani těch tzv. sudetských, se nekonala. Němci byli jen přesídleni. Dokonce i ti, kteří se dopustili zločinů proti našemu lidu, byli z vězení nebo vyšetřovací vazby propuštěni, pokud sazba za trestný čin, jehož se dopustili, nepřesahovala 10 let. Tak mohli s rodinou jít společně do odsunu. O tomto humánním činu našich orgánů se sudetům jaksi nechce ani mluvit. Nehodí se to do obrazu velkého ukrutenství, jichž jsme se na nebohých a samozřejmě zcela nevinných odsunovaných Němcích dopustili. Ano, došlo k excesům. Nelze se však ani divit. Vždyť jen v době od 1. do 9. května 1945 Němci stačili vyvraždit kolem 8 tisíc Čechů. Již v první dny po válce se naši lidé vraceli z německých koncentračních táborů, kde prožili peklo na zemi. Statisíce, možná, že miliony lidí, ztratily své blízké. V dějinách vždy příčinné vztahy působily. Zatímco sudeti ve svém programu mluví o 240.000 námi zavražděných Němců, Česko-německá komise historiků dospěla k číslům od 20 do 35 tisíc mrtvých, z nichž 5 tisíc bylo sebevrahů, většina z dalších zemřela na infekční nemoci. I na české straně však po válce umírali lidé v koncentračních táborech na různé infekce nebo jen o málo později na následky nelidského týrání, byly jich možná také tisíce.
Chmurná předpověď, která se týkala německých poválečných obětí, se naštěstí nenaplnila. W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).
Takže stručné shrnutí. Český národ Němci odsoudili ke zničení, likvidaci. Jen vítězství spojenců, na němž se zásadním způsobem podíleli i Sověti, zabránilo genocidě českého národa a umožnilo obnovit naší státnost.
Nejen v zájmu zachování míru byli Němci z Československa na základě rozhodnutí spojenců v Postupimi. přesídleni do Německa. Vlastí přesídlených Němců je Německo. Na tomto stavu není co měnit. Takovéto stanoviska zaujala i Rada svobodného Československa, představitelka našeho demokratického exilu, již v prvních letech 50. let minulého století. S přesídlenými jednal jen fašizující generál Lev Prchala, který s nimi uzavřel tzv, Wiesbadenskou úmluvu. Sympatie k odsunutým vyjádřil bohužel i Ferdinand Peroutka, který však mluvil jen za svou osobu.
Dr. O. Tuleškov