Konec českých hospod se blíží

 Kolem nás se mnohé mění. Již v za Rakouska-Uherska existovaly u nás byly trafiky. Běžné byly i v první republice. Ale devadesátá léta 20 století ve své velké většině nepřežily. Dnes už nám téměř nechybí. Zvykli jsme si na jiné „trafiky“. Ty sliboval a dokonce snad i rozdával „pan Čistý“. Dostali je údajně i někteří poslanci, kteří by jinak hlasovali proti zákonu o církevních restitucích. A tak došlo, k velkému jednání a k dohodě. Snad všichni byli spokojeni. Zákon prošel, církve, zvláště ta katolická, zářily, pan premiér prosadil svou a ani poslanci nebyli škodní. Snad právě naopak. Že se to kšeftování s mandáty nelíbilo obyčejnému lidu?  Nešť! I on si časem zvykne, že naše doba vytvořila trafiky zcela jiné a výnosnější. Ještě jsou kolem toho sice nějaké tahanice, ale nakonec ty trafiky, ty nebo ony, zbudou u nás ještě asi moc dlouho.

Nyní začíná jít o hospody. Ty byly svého času místem setkávání mnoha lidí. Vedly se v nich diskuse na „vysoké“ úrovni, někdy i jiné. Ale hlas lidu, který odtamtud šel, byl slyšen. Byl totiž někdy i silný. Panstvu se nelíbil. Co však mohli dělat?  Lidé se tam scházeli, mnozí hospodu měli jako druhý domov, a pivo se pilo a řeči se vedli, hezky po sousedsky, i když někdy padla nějaká ta facka nebo došlo i ke rvačce. Vše to k české hospodě patřilo. Že by si tam někdo nemohl zapálit cigaretu? To prostě nešlo. Kouření k hospodám  patřilo jako pivo a řeči, které  tam tekly.

Ale hospodám postupně podráželi nohy. Kdy došlo k tomu, že kupované pivo v krámu bylo lacinější než točené v hospodě?  Ceny rostly i v hospodách, ovšem trochu rychleji, než lidem přidávali do výplatních sáčků. Štamgastů ubývalo. A nyní se zakazuje úředně v hospodách i kouřit. Na hospody dolehlo již příliš mnoho rušivého. Živé rušné úly  čas tišil a vylidňoval. Jedno je jisté. Hospody kráčí pod moudrým vedením našich politiků k vlastnímu konci. EET  by ve většině mohly ještě přežít, kdyby nenásledovaly dříve i následně další rány.

Jakou naši politici mají starost o  zdraví návštěvníků hospod, to si ani nedovedeme představit. Nic jiného jim zřejmě neleží na srdci. Brali bychom to. Pokud stejnou péči o zdraví lidi by projevovali i jiných oblastech, především těch, za které odpovídá stát.  Jak by bylo krásné, kdyby se naši reformátoři zakousli do životního prostředí vůbec a na severní Moravě a v severních Čechách zvlášť. Kolik jen dětí trpí nejrůznějšími chorobami  ze znečištěného ovzduší. Ale to by asi stálo hodně peněz. Reformovat české hospody je lacinější, zvláště když za všechny důsledky zaplatí hostinští. Až to neutáhnou, budou muset hospody zavřít. A už nyní je zavírají. Konec hospod v Čechách se blíží. Malí živnostníci zapláčou nad výdělkem, ale ti větší si budou mazat kapsy, když konkurence ze strany menších hospod zmizí. A ostatně je to tak i v celé naší zářivé společnosti. Chudí chudnou, bohatí mají stále víc. Co by tomu všemu řekl hospodský Palivec?

K. Malý