VIII.
Prof. PhDr. Jan Rataj, CSc.
II. část
Čs. žádosti o pomoc SNP byly SSSR opakovaně předkládány, aniž přesahovaly rámec uvedených požadavků. 31. srpna H. Píka a Z. Fierlinger během přijetí u A. J. Vyšinského124) připojili poznámku o pomoci povstání na základě operativních možností Rudé armády podle dříve předloženého Píkova plánu. Čs. prezident a vláda si nepřáli sovětskou pomoc v podobě zvláštní velké operace, která by zastínila vlastní povstalecké vystoupení, a také o ni výslovně nežádali. Tato skutečnost je zřejmá i z prezidentova vzkazu moskevské emigraci z 2. září: "Je nám jasné, že Sovětská armáda nemůže měnit pro události na Slovensku svoje strategické plány. Také toho nežádáme."125)
Sovětská reakce na ozbrojené povstání na Slovensku byla nečekaně zdrženlivá a chladná. H. Píka a Z. Fierlinger byli přijati 31. srpna A. J. Vyšinským. Sovětský diplomat čs. výklad povstání a žádost o pomoc ponechal bez komentáře. Konstatoval, že záležitost bude posuzována sovětskou vládou. H. Píka si Vyšinského reakci vyložil v kladném významu. Požádal proto S. lngra, aby ujistil SVÚ, že se povstalcům dostane účinné sovětské pomoci.126) Souhlas se zbrojními dodávkami na Slovensko ze SSSR však nepřicházel. Z. Fierlinger již dokonce promýšlel, jak čelit antisovětským projevům, které vzniknou, až SSSR zbraně nedodá.127) Podle výpovědi člena čs. vládní delegace F. Uhlíře 128) si v této době sovětské orgány důkladně ověřovaly charakter povstání, tj. kdy vzniklo, kdy bylo Slovensko okupováno německými vojsky, kdy byla o povstání informována čs. vláda a jaký postoj k němu zaujala. Sovětskou rezervovanost se pokusil obměkčit H. Ripka. Ujišťoval 1. září V. Z. Lebeděva, že na Slovensku se Varšava v žádném případě opakovat nebude. Až v noci ze 4. na 5. září byla na Slovensko shozena první dodávka sovětského válečného materiálu. Další sovětská materiální pomoc na Slovensko byla malá a přicházela pomalu. Na každodenní urgence se H. Píkovi dostávalo stereotypní odpovědi, že čs. žádosti jsou analyzovány vrchním velitelstvím Rudé armády.129) Tvrzení G. Husáka, že čs. vláda brzdila jednání s vedením Rudé armády o vojenskou pomoc, neodpovídá skutečnosti. 130) Rovněž propagační sovětské podpory se čs. akci na Slovensku nedostalo. Oficiální sovětské sdělovací prostředky o bojích čs. povstalců na Slovensku mlčely. Zveřejněna byla pouze informace o okupaci Slovenska německou armádou.
V prvních dnech povstání byly čs. úřady stále pod vlivem představy o společné účasti tří spojenců na osvobozování čs. státu. Britská pomoc byla připravena na italských leteckých základnách. Britové však dodávky vázali, i po vzniku povstání, na sovětský souhlas. Sovětské zamítnutí argumentovalo složitostmi koordinace pomoci mezi spojenci. 131) H. Píka navrhl obejít sovětský bludný kruh a obrátit se přímo na Spojeneckou evropskou koordinační komisi v Londýně. 132) Zde však byl H. Ripka informován, že pro podobná rozhodnutí není komise kompetentní. Také další pokus čs. vlády zainteresovat britskou vládu, aby v otázce pomoci jednala přímo se SSSR, nebyl úspěšný. 133)
Absence nezbytné spojenecké pomoci vážně narušila plán čs. vlády na osvobozování státu. Schůze předsednictva ministerské rady 6. září se proto usnesla nedávat výzvy ani k přímé akci v českých zemích. Na" Slovensku mezi povstalci mezitím prudce poklesla autorita čs. vlády, neboť nemohla plnit své sliby spojenecké pomoci. výzvy prezidenta E. Beneše k plné jednotě s postupem čs. vlády na Slovensku a ke vzájemné loajalitě, adresované do Moskvy čs. vládní delegaci a vedení KSČ a na Slovensko V. Šrobárovi a SNR, zůstaly za těchto okolností bez praktického výsledku. 134 )
Vojenská angažovanost čs. MNO na Slovensku, vymykající se přímému sovětskému velení, zaostřila sovětský tlak na podřízení čs. vojenské politiky. Jak hlásil 2. září z Moskvy člen vládní delegace Msgre F. Hála E. Benešovi, panovala na sovětské straně v prvních dnech povstání "naprostá nedůvěra k vojenskému velení londýnskému". Zásadní odpor vzbuzovala snaha čs. MNO přesunout na povstalecké Slovensko I. čs. armádní sbor v SSSR a letecký pluk, dosud operačně přináležející pod sovětské velení, a podřídit je veliteli čs. armády na Slovensku. Čs. vojenští odborníci, převelovaní z Velké Británie do SSSR, byli posuzováni jako možní nositelé nežádoucích vlivů z čs. MNO. Lidovec F. Hála ve snaze předejít sovětskému drastickému zásahu a udržet v poválečné ČSR demokracii navrhoval prezidentovi již v této době rezignovat na osvobozeném území na budování na SSSR nezávislé čs. armády. Místo toho měl podle Hály akceptovat sovětské přání, aby se základem poválečné čs. armády stal rozšířený I. čs. armádní sbor v SSSR. Zprávu Hála doplnil návrhem na kádrové změny v nejvyšším velitelském sboru ČSA a doporučením, aby se kádrová politika čs. armády prováděla "v plné spolupráci a důvěře s vedením Rudé armády" .135)
Čs. komunisté v Moskvě podpořili sovětskou nespokojenost s čs. vojenskou politikou. Vycházeli ze stanoviska KSČ Budování armády na osvobozeném území, jež bylo přijato jako koncepce formovaná v protikladu k představám čs. vlády na počátku léta 1944.136) Komunista V. Kopecký v Československých listech napadl plán MNO na výstavbu čs. armády. Ve slovenském povstání vzniká podle pisatele nová éra čs. vojenství a nová čs. armáda z partyzánských družin, k nimž se přidávají vojenské části. Výjimečnou úlohu v tomto procesu bude mít I. čs. armádní sbor v SSSR. "Čs. důstojníci musí pochopit, že vybojování čs. svobody se děje od východu, ve spojitosti s vítěznou mocí a silou Sovětského svazu a že tím jest mnoho nezvratně určeno".137)
* * *
Na pozadí napjatých čs.-sovětských vojenských vztahů J. V. Stalin, politické byro VKS(b) a rada obrany 2.-3. září vydali politické rozhodnutí k provedení vojenské operace na pomoc povstání na Slovensku. Sovětský generální štáb změnil strategické záměry. Urychleně vypracoval rámcový plán operace, jejímž úkolem bylo frontálním útokem dobýt Karpaty a postupovat do nitra Slovenska.
Zdá se, že ke změně sovětského hodnocení povstání přispěly informace slovenského komunisty K. Šmidkeho o lidových revolučních silách v povstání. Ve věci povstání se počalo též angažovat původně rezervované Gottwaldovo moskevské vedení KSČ.138) K. Gottwald vypracoval situační zprávy pro VKS(b) a lidový komisariát zahraničních věcí, v nichž konstatoval, že povstání řídí komunisté, nikoli Beneš a armáda, že má charakter "mohutné ozbrojené lidové války". Vyhlášení slovenské armády čs. vládou za součást čs. branných sil označil za "předčasné a škodlivé z politického i vojenského hlediska".139) Je otázka, nakolik byly Gottwaldovy přípisy motivovány vlastní iniciativou čs. komunistů v Moskvě a jak dalece vycházely z pokynů mezinárodního oddělení VKS(b). K. Šmidke mj. v Moskvě tlumočil za KSS názor G. Husáka, že slovenské povstání by mělo být podřízeno sovětskému vojenskému velení. Některé údaje ale nasvědčují, že o sovětskou útočnou operaci požádal i čs. vyslanec Z. Fierlinger, a to bez vědomí čs. vlády. 140)
Nadnesené zprávy partyzánského štábu v Kyjevě o probíhajících partyzánských bojích na Slovensku přispěly rovněž k rozhodnutí o provedení operace.141) Útok sovětských vojsk byl zahájen, přestože sovětskému velení byla známa skutečnost, že dvě východoslovenské divize. které měly sovětským vojákům otevřít hranice v Karpatech, jsou Němci odzbrojeny. Sovětské velení zřejmě nepřikládalo vojenské součinnosti s nimi větší význam. Dávalo přednost akci vlastní, přičemž počítalo s podporou přijatelnějšího partyzánského předvoje. Maršál Koněv vyzval 7. září rádiem partyzánské oddíly na Slovensku, aby zaútočily na Dukelský průsmyk.
Sovětská vojenská operace na Dukle byla motivována snahou posílit prosovětský proud v povstání proti vojenské akci čs. vlády, a tak upevnit sovětský mocenský vliv na osvobozeném území. Tomuto předpokladu odpovídá i hodnocení slovenského povstání lidovým komisariátem zahraničních věcí ze dne 22. září jako vystoupení "slovenských partyzánů a slovenských vojáků a důstojníků, kteří se k nim připojili". 142) Proti této eliminaci Slovenského ústředí, a tím i čs. MNO z vedení povstání protestoval u sovětských orgánů za čs. vládu H. Ripka.143)
Rozhodnutí o provedení karpatsko-dukelské operace bylo pro čs. vládní činitele překvapující. F. Uhlíř ve zprávě o pobytu čs. vládní delegace ve SSSR a na Slovensku ve Státní radě uvedl: "Dokonce šla (sovětská pomoc) dále nežli jsme vůbec očekávali, takže nás velmi překvapilo, že vedle žádané pomoci provedla sovětská armáda sua sponte i pronikavé změny ve svém strategickém plánu". 144) Zpráva Hlavního velitelství čs. branné moci o průběhu vojenských událostí na Slovensku z 10. listopadu 1944 rovněž konstatuje, že o dukelskou operaci nebylo čs. stranou žádáno. Výslovně ji označuje za operaci sovětskou, na níž nemělo čs. vojenské velení žádný vliv, včetně Sověty nasazeného l. čs. armádního sboru.145) Výrokem "Pravý opak je pravda!" ministr zahraničí Jan Masaryk odmítl 13. října tvrzení Z. Fierlingera, že čs. vláda požádala SSSR o zvláštní operaci v Karpatech, a žádal vyšetření, kdo Sověty o operaci požádal. 146)
Poznámky
124) Zápis rozhovoru A. J. Vyšinského se Z. Fierlingerem a H. Píkou 31. 8. 1944, in: DM, c. d., s. 140; Z. Fierlinger, c. d., s. 340.
125) MNO H. Píkovi. Poselství E. Beneše moskevské emigraci 2. 9.1944, in: SNPD, c. d., s. 417. Obdobně H. Ripka Z. Fierlingerovi: „…nemůžeme žádat Sověty o změnu jejich strategických plánů", - 11. 9. 1944, AMZV, fond LA, depeše odeslané, č. 2217.
126) H. Píka S. lngrovi 31. 8.1944, in: SNPD, c. d., s. 375.
127) Z. Fíerlinger MZV Londýn. 2. 9.1944, AMZV, fond LA, depeše došlé, č. 1905.
128) Zpráva poslance F. Uhlíře o cestě čs. vládní delegace do SSSR a na Slovensko, Státní rada 14. a 20. 12. 1944, s. 11 SÚA, PMR I.
129) H. Píka S, Ingroví 9. 9. 1944. in: Z. Valíš. c. d. – příloha, s. 145.
130) G, Husák; Svedectvo o Slovenskom národnom povstání. in: A-Revue. 1969, č. 14-15, s. 6.
131) Z. Fierlinger MZV Londýn 5. 9. 1944, AMZV. fond LA. depeše došlé, č. 1935. 132) V. Fic, c. d., s. 292.
133) H. Ripka Z. Fierlingerovi 9. 9. 1944, AMZV, fond LA, depeše odeslané. č. 2214.
134) E. Beneš čs.moskevské emigraci 2. 9. 1944, in: SNPD, c. d., s. 416; tentýž V. Šrobárovi a SNR 6. 9. 1944. in: SNPD. c. d., s. 446; „Slovenský odboj nebyl veden nikdy jednotně a v povstání převzali úlohu řídící složky vojáci. Neudrželi ji však, a tak povstání opět umřelo na roztříštěnost. Na to, že KSS soustavně rozkládala jakoukoliv možnost univerzálního ústředního vedení, které by nebylo komunisty bezvýhradně ovládané a nesplňovalo jejich naději na dosažení úzce stranických politických cílů." V. Žikeš, c. d., s. 40.
135) F. Hála E. Benešovi 2. 9. 1944, in: SNPD, c. d., s. 400.
136) Srv. M. Moulis, Vojenská politika KSČ v období Velké vlastenecké války 1941-1945, Historie a vojenství 1971, č. 2-3, s. 251.
137) V. Kopecký, Z hrdinných bojů vyrůstá nová čs. armáda, Československé listy, 15. 9. 1944.
138) 2. srpna J. Šverma hodnotil velmi pesimisticky možnosti odboje na Slovensku - viz bliže J. Jablonický, c. d., s. 55; také V. Kopecký uvádí, že ještě ve chvíli vzniku povstání nebylo stanovisko čs. komunistů v Moskvě jednoznačné - V. Kopecký, ČSR a KSČ, Praha 1960, s. 348; Komunisté promluvili o povstání na Slovensku v čs. vysílání moskevského rozhlasu až týden po jeho zahájení. - Srv. Drtinův záznam Gottwaldova výkladu o postupu KSČ v počátcích povstání z 25. 11. 1944, in SNPD, c. d., s. 865.
139) K. Gottwald V. M. Molotovovi 2. 9. 1944, in: SNPD. c. d., s. 403; tentýž S. S. Lozovskému, b. d. asi po 31. 8. 1944, in: DM, c. d., s. 141-143.
140) Jde např. o pozdější vzpomínky L. Svobody aj.
141) Zpráva štábu partyzánského hnutí při Vojenské radě 1. ukrajinského frontu za měsíc srpen - J.Jablonický, Z ilegality do povstania. Bratislava 1969, s. 487.
142) A.J. Višinskij Z. Fierlingerovi 22. 9. 1944, in: DM. c. d., s. 200.
143) H. Ripka Z. Fierlingerovi 30. 9. 1944. in: SNPD. c. d., s. 563.
144) Viz pozn. 123, s. 17-18.
145) Zpráva Hlavního velitelství čs. branné moci o vojenských událostech na Slovensku od srpna do října 1944, in: SNPD, c. d., s 826.
146) J. Masaryk Z. Fierlengerovi 13.10.1944, in: DM, c.d., s. 238
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz