Koncepce prezidenta E. Beneše na obnovu československé suverenity
a československo-sovětský konflikt roku 1944
VII.
Prof. PhDr. Jan Rataj, CSc.
II. část
V létě 1944 na Slovensku nebývale pokročil rozklad luďáckého režimu. Neznamenalo to ovšem samozřejmě posílení autority čs. vlády v Londýně. Ve varu politických zájmů a ambicí se čs. vládě nepodařilo zajistit jednotu povstání pod svým velením, i když SVÚ nadále podléhalo čs. MNO. Tři dny před vypuknutím povstání charakterizoval situaci Jan Masaryk výrokem: "... dnes je už na Slovensku takový chaos, že je tam všechno možné". 101) Situační zprávy, které přicházely čs. vládě před povstáním, uváděly, že důstojníci armády Slovenské republiky jsou spíše nakloněni slovenskému ministru národní obrany gen. F. Čatlošovi než čs. státní ideji. 102) Ministr Ingr si stěžoval na malou vůli k boji i u SVÚ.103) K upřesnění plánu povstání stále chybělo Slovenskému vojenskému ústředí jasné sovětské stanovisko. Vážným oponentem prezidentových představo jednotném řízení povstalecké akce na Slovensku čs. vládou se stala Slovenská národní rada. 104) SNR byla rozhodnuta dojednat společný postup se sovětskou armádou sama. Někteří protagonisté slovenského státu vy tvářeli alibistické konstrukce, pro které chtěli získat sovětskou vládu a armádu a zachránit se před odplatou čs. státu. Memorandum gen. F. Čatloše předávalo Slovensko do rukou Sovětského svazu, včetně vnitřní politiky. Nabízelo bojovou součinnost proti Maďarsku i německým jednotkám. Naproti tomu očekávalo od SSSR záštitu slovenské separátní státnosti a slovenské branné moci před československým státem.105) S Čatlošovým plánem sympatizovali někteří protičeskoslovensky zaměření činitelé KSS (G. Husák, K. Šmidke). Připravované povstání na Slovensku chtěli infiltrovat svou ideou současného a rovnocenného boje "proti Hitlerovi, Tisovi i Benešovi“106) a připojit Slovensko k SSSR. Bojové vystoupení na Slovensku měla podle slovenských komunistických představ vést Slovenská vojenská rada, podřízená sovětskému vojenskému velení.
Všechny tyto síly chtěly samy navázat kontakt se Sověty. Počátkem srpna 1944 vyslaly do Moskvy své parlamentáře. 107) Ti měli získat sovětské činitele pro odlišné koncepce povstání či vojenské součinnosti. Mimoto od 25. srpna jednala v Moskvě i delegace čs. vlády, vedená vládním delegátem ministrem F. Němcem a zastoupená dále gen. K. Viestem, gen. A. Hasalem a politickou reprezentací Státní rady. A tak těsně před povstaleckým vystoupením na Slovensku byly sovětské orgány konfrontovány s řadou rozporuplných stanovisek ke slovenské otázce. Tato situace nesvědčila o pevném postavení čs. vlády na Slovensku. Již 4. srpna obdržela čs. vláda ze Slovenska informaci o odletu K. Šmidkeho a M. Ferjenčíka s Čatlošovým memorandem do Moskvy. 108) Sovětské velení však pobyt těchto emisarů v Moskvě před zástupci čs. vlády tajilo. O Čatlošově a Husákově nabídce navíc čs. úřady neuvědomilo. Sovětský postup, podle prezidentova tajemníka E. Táborského, poprvé citelně nahlodal přesvědčení E. Beneše o dobré vůli Kremlu vůči čs. vládě. Vždyť právě jméno F. Čatloš padalo v rozhovoru čs. prezidenta v Moskvě s V. M. Molotovem o potrestání slovenských válečných zločinců v prosinci 1943 nejčastěji. ///Sovětský zákulisní zájem o akci na Slovensku, za níž by nestála čs. vláda, korespondoval se sovětským laxním přístupem k čs. povstaleckým přípravám na Slovensku. E. Beneš jej osobně pociťoval jako nevděk za svá vstřícná prohlášení v západních demokraciích, jimiž se snažil odstranit bariéry vůči SSSR. Sovětský postup byl pro čs. prezidenta "prokazatelnou známkou neloajality a nekorektnosti". 109) Prezident Beneš zaslal čs. vyslanci v Moskvě instrukce, odmítající jakékoliv jednání s představiteli vlády tzv. slovenského státu i s komunistickými emisary, kteří nezaručují "naprosté a bezpodmínečné zařazení politické a vojenské do akce zahraniční vlády a armády". Jan Masaryk vyzval Z. Fierlingera, aby "taktně a opatrně" varoval sovětskou vládu, že jednání o Slovensku za zády čs. vlády může nejen způsobit závažné komplikace v odbojovém hnutí, ale je též v rozporu s čs.-sovětskými spojeneckými dohodami. Může též ve svých důsledcích zpochybnit čs. koncepci, založenou na důvěře k SSSR, v západních diplomatických kruzích, což by si Sovětský svaz jistě nepřál.110) Po rozhovoru s A. J. Vyšinským 26. srpna Z. Fierlinger obavy prezidenta Beneše plně nerozptýlil. Hlásil, že sovětská vláda nebude slovenské zrádce chránit, ale "nanejvýš připouští, že mohou býti quislinkové na okamžik k určitým cílům využiti". Příznačně zavádějící byla Fierlingerova informace o K. Šmidkem jako o osobnosti "k prezidentovi a ČSR loajální".111) Až 5. září, když slovenské povstání probíhalo, sovětský vyslanec u čs. vlády v Londýně V. Z. Lebeděv informoval E. Beneše, že jednání s F. Čatlošem bylo zastaveno. "Trochu se červenaje" vzpomíná E. Táborský, "omlouval sovětské opomenutí obeznámit E. Beneše s vysvětlením, že jednání byla řízena komunistickou stranou. Sovětská vláda s nimi neměla nic společného." 112)
* * *
Povstání na Slovensku vypuklo bez přímého rozkazu z domácího či zahraničního ústředí 29. srpna 1944. V noci 30. srpna, po obdržení zpráv o ozbrojeném vystoupení povstalců na Slovensku, se sešla čs. vláda v Londýně na mimořádném zasedání. Postavila se proklamativně do čela povstání. Prohlásila veškeré vojenské, parašutistické a partyzánské jednotky za součást čs. armády, a tím i za člena spojeneckých armád. Téhož dne v 7.45 se ministr S. lngr poprvé v britském rozhlase obrátil s pozdravem k povstalcům. Zdůraznil, že SNP navazuje na legionářskou tradici, ze současnosti pak na boje čs. letců a zahraničních armád. Zvláštní akcent kladl na bezpodmínečnou poslušnost vojenskému velení v Londýně.113) Prohlášení čs. vlády přednesl v 8.45 v britském rozhlase ministr J. Slávik. Vláda vyzvala Čechy, Slováky a Rusíny, aby podle svých možností podpořili povstání.114) 8. září ke slovenským povstalcům promluvil rádiem prezident E. Beneš.115) Později, z moskevského vysílače promluvil za čs. vládu gen. R. Viest. Obrátil se na váhající slovenské vojáky a důstojníky, aby přestali podporovat Tisův režim. Čs. vojenský plán na bezodkladnou obnovu čs. branné moci na Slovensku tlumočil z Moskevského rozhlasu obyvatelům Slovenska i gen. A. Hasal.116)
Zpráva o zahájení povstání na Slovensku byla mezi čs. emigrací v Londýně přijata optimisticky. Již samotný fakt existence povstání na Slovensku za obnovu čs. státnosti byl značným mezinárodně politickým úspěchem čs. vlády. Převládal názor, že do německé kapitulace se slovenští povstalci za podpory spojenců udrží. 117) Také zpráva F. Němce z Moskvy, podle níž se A. J. Višinskij vyslovil o brzké době osvobození Československa, byla velmi příznivá.118) Vláda dokonce zahájila přípravu svého přesunu na osvobozené územÍ. Prezident E. Beneš byl rozhodnut, že při prvních náznacích stabilizace osvobozeného území přesídlí na Slovensko jako vrchní velitel armády. Ve své osobní účasti v bojových operacích za osvobození Moravy a Čech ze Slovenska spatřoval "nejsprávnější zakončení celého našeho boje za hranicemi".119) Optimismus československé vládní a státní reprezentace v Londýně posilovaly i mylné informace MNO o vojenské situaci. Podle nich např. dvě elitní východoslovenské divize držely karpatské přechody a útočily vstříc Rudé armádě. 120)
Na schůzi Státní rady 30. srpna vyhlásil H. Ripka slovenské povstání za výsledek dlouhodobé přípravy čs. vlády. Znovu opakoval vládní plán na osvobození Československa: "Nastává nyní pro Československo chvíle, kdy stejně tak jako nedávno Francie, vlastním bojem svého lidu, samozřejmě za nezbytné pomoci spojenců, si dobude opět své svobody, aby si lid mohl takto na základě vlastního boje sám vybudovat svou budoucí republiku..."121) V Ripkově interpretaci povstání na Slovensku posílí v odboji politickou autoritu čs. vlády, neboť pouze ona je s to mu zajistit rychlou a efektivní spojeneckou vojenskou pomoc.
Čs. vláda si uvědomovala, že bez spojenecké pomoci nemohou povstalci německým jednotkám vzdorovat. Panovala však pevná jistota, že spojenci pomoc poskytnou. Ještě v noci 30. srpna pověřila vláda ministry zahraničních věcí a národní obrany, aby zahájili v tomto smyslu konkrétní rozhovory. Představy čs. politických a vojenských činitelů o konkrétních formách pomoci precizoval na zasedání vlády 30. srpna S. Ingr.122) Čs. žádosti byly zaměřeny na získání dodávek vojenského materiálu ze SSSR, Velké Británie a USA, k podpoře povstalců bombardovacími letouny všech tří spojenců. Sovětský svaz byl požádán o uvolnění 2. čs. paradesantní brigády, popř. o pomoc sovětských výsadkářů. Připouštěla se i možnost přímé čs.-sovětské vojenské součinnosti se dvěma východoslovenskými divizemi. Podrobnější instrukce J. Masaryka čs. vyslanectví v Moskvě ještě žádala sovětského spojence o mnohostrannou propagační podporu povstání na Slovensku.123)
Poznámky
101) J. Masaryk Z. Fierlingerovi 26. 8. 1944, AMZV, fond LA. depeše odeslané, č. 1998.
102) Z. Vališ, c. d. - příloha záznam plk. K. Mareše-Tomana 30.8. 1944, s. 153; Zpráva poslance F. Uhlíře o cestě čs. vládní delegace do SSSR a na Slovensko, Státní rada 14. a 20. 12. 1944, s. 46. SÚA Praha, PMR-L.
103) S. Ingr H. Píkovi 25. 8. 1944. in: Z. Vališ, c. d.- přílohy. s. 146.
104) O roztříštěnosti a problémech čs. odboje na Slovensku v SNP viz blíže V. Žikeš, Slovenské povstání bez mýtů a legend. Praha 1990.
105) „Čatlošovo memorandum", červenec 1944, c. d., s. 262.
106) Zpráva G. Husáka o SNP pro moskevské vedení KSČ, 5. 2. 1945. in: SNPD. c. d., s. 967. 976; srv. též dopis G. Husáka ze 7. 7. 1944 o státoprávním začlenění Slovenska do SSSR - V. Prečan, Svědectví, 1979, č. 58, s. 362.
107) 2. srpna 1944 odletěla do Moskvy delegace v čele s ndp. J. Koreckým za SVÚ. 4. srpna ji následovala delegace SNR, zastoupené pplk. J. Ferjenčíkcm a K. Šmidkem. K. Šmidke zastupoval rovněž zájmy KSS. Jeho prostřednictvím předložil Sovětům své memorandum gen. F. Čatloš.
108) Jablonický J., Povstanie bez legend. Bratislava 1990. s. 53.
109) E. Táborský, c. d., s. 177.
110) J. Masaryk Z. Fierlingerovi 26. 8. 1944. AMZV, fond LA. depeše odeslané, č. 1998.
111) Z. Fierlinger MZV Londýn 28. 8. 1944, AMZV, fond LA, depeše došlé, č. 1818.
112) E. Táborský, c. d., s. 178.
113) S. Ingr v britském rozhlase 30. 8. 1944. in: SNPD, c. d., s. 359-360.
114) Vyhlášení čs. vlády 10. X. 1944, SNPD. c. d., s. 160-361.
115) E. Beneš, Šest let exilu, c. d., s. 235.
116) Projevy gen. A. Hasala a gen. R. Viesta, Československé listy 15.9. 1944.
117) S. Ingr H. Píkovi pro velitele I. čs. armády 8. 9. 1944, in: SNPD, c. d., s. 467; J. Masaryk ve Státní radě 30. 8. 1944: .,.. .duch na Slovensku je skvělý... možno konstatovat úplný německý debakl .. .Můžeme být spokojeni, že naše situace je jasná a dobrá:“ - Zápis schůze Státní rady 30.8.1944, AMZV, fond LAd 210.
118) F. Němec E. Benešovi, J. Masarykovi, J. Šrámkovi 29. 8. 1944, AMZV, LA. depeše došlé, č. 1822.
119) E. Beneš (čs. emigraci do Moskvy) 25. 9. 1944 prostřednictvím H. Píky, in: SNPD, c. d., s. 581-583.
120) Čs. MNO bylo informováno o skutečné situaci na Slovensku až 1. září.
121) H. Ripka, Zápis schůze Státní rady 30.8.1944, AMZV. fond LAd 210.
122) Zpráva S. Ingra o pomoci SNP pro schůzi vlády 30. 8. 1944, in: SNPD. c. d., s. 362.
123) J. Masaryk Z. Fierlingerovi 30.8.1944, AMZV, fond LA, depeše odeslané č. 2037
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz