VI.
Prof. PhDr. Jan Rataj, CSc.
Ve snaze urychlit vlastní povstalecké vystoupení Ingr 23. srpna zamítl Golianovu žádost, aby čs. vláda působila na dočasný útlum činnosti partyzánů, neboť jejím následkem mohlo být obsazení Slovenska německou armádou.82)
Také E. Beneš očekával povstalecké vystoupení v nejbližších dnech. 3. srpna vydal dekret o dočasné správě na osvobozeném území ČSR. Instituce vládního delegáta, jenž měl přebírat od Rudé armády pravomoci nad osvobozeným územím, "aby se před celým světem ukázalo, že území náleží ČSR",83) vstoupila do života. Již 12. června byla zřízena funkce velitele osvobozeného území, jímž byl jmenován přednosta vojenské kanceláře prezidenta gen. A. Hasal. Velitel osvobozeného území byl nejenom vojenským poradcem vládního delegáta, ale do jeho kompetence přináležela též obnova čs. armády.
Dne 20. srpna sovětská vojska zvítězila na rumunské frontě, čímž se usnadni! jejich postup do Maďarska. V obavě, že brzy dojde k pádu fašistického režimu v Maďarsku, nikoliv však na Slovensku, naléhal 21. srpna prezident na J. Goliana, aby bylo na Slovensku urychleno jakékoliv povstalecké vystoupení. 28. srpna S. Ingr znovu v depeši Golianovi zdůraznil, že bojové vystoupení je bezpodmínečně nutné. Slovenské vojenské ústředí musí samo zvolit variantu povstaleckého plánu, tj. probojovat se k Rudé armádě, či provést obranu na místě s těžištěm na středním Slovensku. Ingr preferoval jako aktivnější a působivější variantu první. K lngrově depeši byl připojen prezidentův alarmující dovětek: "Nenechte se za žádnou cenu obsadit bez boje!"84)
* * *
Za stávajícího rozložení vojenských sil na Slovensku nemělo povstání slovenské armády naději na úspěch bez pomoci zvenčí. Zásadní význam pro pomoc povstání na Slovensku, připravovanému čs. vládou, měl postoj Sovětského svazu. Důležitá byla i pomoc ostatních Spojenců. 8. března došlo k nečekané změně britského zamítavého postoje. Britský vyslance Nichols nabídl materiální a leteckou pomoc. 15. března proběhlo jednání na Štábu pro vybudování čs. branné moci v Londýně. Ukázalo se, že britští činitelé měli spíše na mysli podporu povstání v českých zemích. Gen. B. Miroslav-Neumann orientoval britskou iniciativu na Slovensko. Podle jeho názorů povstání na Slovensku vypukne v případě obsazení Slovenska německou armádou nebo maďarského vpádu, nebo tehdy, až se východní fronta přiblíží tak, že by povstání mohlo přispět k dalšímu sovětskému postupu. 85) Britská iniciativa vycházela zřejmě I tehdejších představ o brzkém a úspěšném otevření druhé fronty i z možného útoku z jihu přes Balkán. Nedlouho předtím britský vyslanec vyjádřil H. Ripkovi znepokojení, že čs. MNO odesílá množství čs. důstojníků na frontu do SSSR. Podle Nicholsových představ "Němci mají větší strach z Rusů než z Britoameričanů, proto budou držet východní frontu, aby se Rusové nedostali do Německa, a to může umožnit Britům a Američanům, aby zasadili rozhodující ránu Německu".86) Na základě požadavků SVÚ o zbrojní dodávky se MNO obrátilo s žádostí o pomoc na Brity. Britský velvyslanec A. J. Kerr požádal v červenci sovětské úřady o povolení dodávek pro slovenské povstalecké vojsko. Rovněž Z. Fierlinger byl čs. ministerstvem zahraničních věcí vyzván, aby v této záležitosti intervenoval na lidovém komisariátu zahraničních věcí. Čs. vyslanec však v telegramu V. A. Zorinovi napsal, že žádost čs. vlády vládě britské u něho samotného vyvolává rozpaky. "... je to stejně neobvyklé, jako kdyby se de Gaulle obrátil k Sovětskému svazu se žádostí, aby shodil zbraně na pomoc francouzským partyzánům."87) Z. Fierlinger oznámil do Londýna, že britský požadavek vyvolal u Sovětů "překvapení".88) 10. srpna mohl čs. ministr národní obrany na Slovensko již jenom sdělit, že britský velvyslanec v Moskvě zakázal dodávat na Slovensko materiál, pokud v této záležitosti nedojde k čs.-sovětské dohodě. Gen. H. Píka se několikrát obrátil na sovětský štáb se žádostmi a náměty o podporu povstání armády na Slovensku a ke koordinaci povstalecké akce se sovětskými vojenskými plány. 10. července čs. vláda zaslala sovětským vojenským a vládním místům informaci o přípravě povstání slovenské armády, jež bude prohlášena za součást čs. branné moci.89) 20. července požádala sovětského spojence o sdělení časového údaje, kdy by bylo účelné povstání zahájit "z hlediska operací na východní frontě, do které připadne Slovensko". K tomu Z. Fierlinger v rozhovoru s V. A. Zorinem přidal svůj neloajální komentář o svých pochybnostech o skutečných záměrech slovenských povstaleckých důstojníků, o tom, že v armádě "zatím nevidí aktivní činy, které by mohly být reálnou pomocí Rudé armádě". Pozornost sovětských míst naproti tomu směroval na "potěšitelný vzmach" partyzánského hnutí na Podkarpatské Rusi.90) 24. července H. Píka mohl již jenom informovat S. Ingra, že sovětský generální štáb "nemá možnost stanovit termín povstaleckého vystoupení".
Zásoby zbraní na Slovensku pro povstání nebyly dostačující. Chyběly ze jména zbraně těžké. Jednání se SSSR o vyzbrojení povstalců vyústila do slepé uličky, neboť sovětské orgány požadovaly detailní údaje o příjemcích zbrojního materiálu apod. Gen. H. Píka 10. srpna předložil sovětskému velení další plán bojového vystoupení na Slovensku. Vypracoval jej na podkladě informací npor. Jána Koreckého, vyslaného do Moskvy SVÚ.91) Čs. armáda na Slovensku by zahájila povstalecký boj a současně by otevřela hranice v Karpatech pro Rudou armádu. Během jedné noci by společně s ní obsadila celé území Slovenska. Bleskové přenesení fronty na západní Slovensko umožňovalo i rychlé osvobození českých zemí. Pod dojmem zpráv ze Slovenska o očekávané německé okupaci země se H. Píka 27. srpna znovu obrátil na hlavní velení sovětské armády s prosbou o koordinaci akcí povstalců s operacemi Rudé armády.92)
Návrhy československých představitelů byly sovětskou stranou analyzovány, ale dohody o společném postupu sovětských vojsk a slovenských jednotek v Karpatech dosaženo nebylo. Přesná sovětská stanoviska k plánům na povstání nejsou dodnes známa. Z politických důvodů byla sovětská strana krajně zdrženlivá k podpoře povstaleckých formací, které by podporovaly čs. vládu a částečně komplikovaly vojenské zajištění sovětského mocenského vlivu v čs. prostoru. Působily zřejmě i reminiscence na probíhající varšavské povstání.
Zdá se také, že sovětské velení nedůvěřovalo povstání regulérní nepřátelské slovenské armády. Rovněž z vojensko-technického hlediska, jak uvádí gen. Štemenko, byl projekt povstání pro sovětský generální štáb stále neperspektivní93) (silná německá obrana, nespolehlivost konspirace, horský terén). Slovensko leželo mimo hlavní směry úderů postupujících sovětských armád. Pro SSSR bylo z vojenského hlediska zajímavější nedobývat Karpaty frontálním útokem, ale obklíčit nepřítele na Slovensku operacemi směřujícími do Polska a Maďarska. V srpnu 1944 si Sověti povstání na Slovensku nepřáli. Vleklá jednání čs. oficiálních míst se sovětskými představiteli uvázla v předvečer povstání na mrtvém bodě.
Činnost čs. komunistické emigrace v Moskvě se vymykala snaze čs. vlády o zabezpečení jednotného vojenského a politického vedení čs. povstalecké akce na Slovensku. V budově ÚV VKS(b) v mezinárodním oddělení, které vedl J. Dimitrov, pracovali čs. komunisté v čele s K. Gottwaldem. Ve spojení s Ukrajinským partyzánským štábem v Kyjevě podporovali sovětskou koncepci partyzánské války v ČSR. V. Kopecký vzpomíná, že úsilí čs. vlády o povstalecké vystoupení armády na Slovensku chápali on i jeho druzi jako "zachraňování území Slovenska pro kapitalismus" a snahu znemožnit Rudé armádě úlohu jediné osvoboditelky.94) Jan Masaryk iniciování čs. partyzánského hnutí čs. komunisty z Moskvy i sovětskou podporu, které se jim dostávalo, diplomaticky uvítal, avšak striktně na sovětské straně požadoval, aby řízení akcí partyzánů, pokud působí na čs. území, bylo soustředěno u čs. vojenské mise v SSSR. Partyzánské oddíly v připravovaném povstání měly být podle těchto představ podřízeny čs. MN0.95)
Z. Fierlinger oponoval propozicím svého ministra agitační rétorikou, podle níž sovětská aktivita v zázemí nepřítele neznamená žádné vměšování SSSR do čs. vnitřních záležitostí, neboť Sovětskému svazu jde čistě o přátelství s čs. lidem. Činnost Gottwaldovy skupiny v sovětském partyzánském štábu prý nemá politický charakter.96) Současně nahlásil snahu čs. vlády o kontrolu nad partyzánskými skupinami v ČSR V. A. Zorinovi jako obavy "části čs. reakčních činitelů", že se "československý lid chopí zbraní a sám začne vyhánět Němce ze své země".97) 14. srpna navštívili K. Gottwald a J. Šverma H. Píku, aby jej ujistili svou dobrou vůlí spolupracovat při připravované akci na Slovensku. Píka naléhavě žádal K. Gottwalda, aby dal pokyn R. Slánskému do Kyjeva, aby se partyzáni podrobili SVÚ na Slovensku.98) Tato snaha se před povstáním, ani v jeho průběhu nesetkala s úspěchem.
H. Píka měl o zákulisí politiky moskevského vedení KSČ dlouhodobý a poměrně přesný přehled. Spolu s velitelem I. čs. armádního sboru v SSSR gen. J. Kratochvílem navázal styk s kyjevským partyzánským štábem. V červnu 1944 zaslal upozornění na MNO, že čs. komunisté vysílají ve spolupráci s NKVD, utajeně před čs. orgány, parašutisty na čs. území.99) Před předpokládaným počátkem osvobozování čs. státu zpracoval 25. srpna pro prezidenta E. Beneše důvěrnou zprávu o taktice SSSR a čs. komunistů v Moskvě ve vztahu k čs. vládě. Podle Píky sovětská státní politika nebude skutečně přímo zasahovat do čs. vnitřních záležitostí. Tuto Úlohu za ni bude plnit komunistické hnutí řízené z Moskvy. Kominterna byla rozpuštěna formálně, de facto žije intenzivně dále. Aktuální nebezpečí při osvobozování státu spatřuje H. Píka ve směrnicích "Kl", podle nichž ihned po ukončení frontových operací má být na vyčištěném území zahájena agitace pro komunistickou stranu. V připravované kampani mají mít aktivní účast čs. komunističtí politici ze SSSR. Jejím maximálním cílem je, aby čs. lid dobrovolně vstoupil do svazku sovětských republik. V provázanosti zájmů Sovětského svazu a komunistického hnutí, ve skutečnosti, že vlastenečtí demokraté jsou při nesouhlasu s komunistickou ideologií a politikou označováni automaticky za nepřátele SSSR, viděl H. Píka nebezpečnou totalitarizující tendenci v budoucím čs. vývoji. Z těchto důvodů v předvečer obnovy čs. státnosti upozornil E. Beneše na "nutnost zabezpečení plné svobody rozhodování a výchovy demokratickým složkám čs. národa". 100)
Konec první části
Poznámky
81) Z. Fierlinger MZV Londýn 10.8.1944. AMZV, fond LA depeše došlé č. 1632.
82) S. Ingr J. Golianovi 23.8. 1944. in: SNPD, c. d., s. 308.
83) E. Beneš SNR 5. 11. 1944, in: SNPD, c. d., s. 807.
84) S. lngr 1. Golianovi 28.8.1944, in: SNPD, c. d., s. 340.
85) Jednání ŠVBM o vojenské pomoci s Brity, 15. 3. 1944. in: SNPD. c. d., s. 174-175.
86) Deníkové záznamy 23. 2. 1944. SÚA Praha, fond H. Ripka.
87) Záznam rozhovoru V. A. Zorina se Z. Fierlingerem 7.8. 1944. in: DM. c. d.. s. 117.
88) Z. Fierlínger J. Masarykovi 9. 8. 1944, AMZV, fond LA depeše došlé č. 1623.
81) S. Ingr H. Píkovi 10.7.1944, in: SNPD, c. d., s. 227.
90) Záznam rozhovoru V. A. Zorina se Z. Fierlingerem 20. 7. 1944, in: DM, c. d.. s. 109.
91) H. Píka S. Ingrovi 11. 8. 1944, in: DM, c. d., s. 121.
92) H. Píka Davydovovi 27.8. 1944. in: SNPD, c. d., s. 334.
93) S. M. Štemenko, c. d., s. 283.
94) V. Kopecký, ČSR a KSČ, Praha 1960. s. 345-348.
95) 1. Masaryk Z. Fierlingerovi 3. 8. 1'144. in: SNPO, c. d.. s. 286-287.
96) Z. Fierlinger J. Masarykovi 9. 8. 1944. AMZV. fond LA, depeše došlé, Č. 1623. 97) Záznam rozhovoru V. A. Zorina se Z. Fierlingerem 7.8. 1944, in: DM, c. d., s. 117. (18) H. Píka S. Ingrovi 14. 8. 1944, in: DM, c. d., s. 121.
99) H. Píka S. Ingrovi 26. 6. 1944, 14.7. 1944, in: SNPD, c. d., s. 220,235.
100) H. Pika S. Ingrovi pro E. Beneše 24.8.1944, in SNPD, c.d., s.320-321
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz