II.
DENNÍ STRAVA
Denní strava v táboře byla na úrovni životního minima. Byla podávána pouze v takovém rozsahu, aby vězeň mohl plnit svou pracovní povinnost v táboře. Většinou vězni dostávali ke snídani hořké kafe, k obědu polévku vařenou obvykle z koňských kostí, kedluben a řepy. Večeře pak sestávala znovu z kafe a denního přídělu chleba.
Občas jim byla dávána lžíce marmelády nebo tvarohu, případně i tenký kousek koňského salámu bez tuku nebo plátek margarinu. Převážná většina jídel jim byla podávána bez soli.
SS na stravě vězňů šetřili, jak jen mohli. Z denní normy 0,60 marky na vězně v roce 1944 byly všemi pobočkami koncentračního tábora Gross Rosen vykazovány pravidelné úspory.
PRACOVNÍ DOBA VĚZŇŮ
Vězni, kteří pracovali v táboře nebo táborové továrně, odcházeli na svá pracoviště v létě v pět hodin a v zimě v 6 hodin ráno. Polední přestávka byla od 12 do 12.30 hodin. Potom znova pracovali do pozdních večerních hodin. Vězni, kteří pracovalI mimo tábor, denně tvrdě dřeli 13 - 14 hodin.
TABOROVA OŠETŘOVNA
V důsledku nedostatečné hygieny, podvýživy a tělesné slabosti z nadměrné fyzické práce i celkového vyčerpání zemřelo v Rychnově velké množství vězňů.
Mezi vězni se šířila nejrůznější onemocnění střevního charakteru - průjmy, tyfus. Velmi častá byla flegmona (hnisavý zánět podkožní tkáně), řada vězňů trpěla trachomem (chronický zánět očních spojivek). Koncentračním táborem se šířil svrab, vředy a řada dalších onemocnění, která nebyla léčena.
Roli táborového lékaře plnil až do podzimu roku 1944 sám velitel tábora Braun, který byl vyučen truhlářem. Jeho "léčebné metody" si lze velmi snadno představit. Až do zmíněného období nebyla v táboře ani ošetřovna. Braun ji nepožadoval, neboť tvrdil: "V tomto táboře, kde lidé pracují, nemůže být nemocných. Nemocní budou odvezeni do Gross Rossenu a tam je již jistě vyléčí."
Přesto byla z důvodu vysoké úmrtnosti zřízena na sklonku roku 1944 v baráku č. 3 "ošetřovna". Byla to místnost o 14 m2, která nebyla vytápěna a kam bylo umístěno šest třípatrových pryčen většinou pro umírající vězně.
Braun, který většinou rozhodoval o osudu nemocných, nemilosrdně posílal vězně i s vysokými horečkami do práce, nemocné označoval za simulanty a zrádce.
Na ošetřovně byly prováděny "operace" vředů, kterých bylo v táboře u vězňů mnoho. Byly prováděny obyčejně nůžkami, které byly nahřáty nad !lihovým kahanem. Rána byla po ošetření obvazována papírovými obvazy.
Při "operaci" nesměl vězeň naříkat, neboť Braun, který byl obyčejně těmto zákrokům přítomen, pak přidával facky a kopance.
Základního zdravotnického materiálu bylo na "ošetřovně" poskrovnu. Naprosto chyběly i nejjednodušší léky.
TABOROVÉ TRESTY
Za nejrůznější "přestupky" proti táborovému řádu i tvrdé pracovní disciplíně byli lidé v koncentračním táboře Rychnov týráni a pronásledováni.
Vedle bití, v němž si zvláště liboval velitel tábora Braun, který rovněž na udání dozorců a udavačů zařazoval vězně do pracovních čet a trestních skupin, bylo vězňům omezováno jídlo (půsty), zakazováno jim bylo dopisování s rodinami, byli zařazováni do skupin, které byly posílány do jiných koncentračních táborů.
Braun spolu se svými zástupci a ostatními esesmany velmi často prováděli "kontroly" v barácích v noční době. Vězni byli probuzeni a byli kontrolováni, zda nespí v pracovním obleku nebo si neukrývají ve slamnících kousky chleba.
Vězni museli většinou nastoupit na Appelplatz ve spodním prádle a zde pod dozorem esesmanů prováděli "cvičení"' (běhali, prováděli tzv. žabáky, skákali apod.). S oblibou jim bylo přikazováno plížení po nástupišti bez ohledu na sníh, bláto nebo déšť.
Mezitím dozorci spolu s esesmany vyházeli ze slamníků slámu a po místnosti poházeli všechny deky.
Po "cvičení" byli vězni povinni provést do několika málo minut pořádek po celé světnici. Potom jim bylo zhasnuto světlo. Každý z vězňů se proto snažil co nejrychleji si nacpat svůj slamník a v mračnech prachu získat deku, kterou by se mohl přikrýt. Je nutno vzít na vědomí, že v jednotlivých barácích bylo umístěno nejméně kolem 120 lidí.
Esesákům při těchto "kontrolách" pomáhal tzv. starší tábora Stelmach a táborový písař Heicke.
Za špatně ustlané lože byl v Rychnově určen pro vězně obvyklý trest. Byl přinucen provádět po dlouhou dobu cvik k zemi-vztyk, poskakovat nebo pochodovat ve dřepu apod. Za opožděný nástup byl vězeň zaveden do sprch a tam pod proudící studenou vodou prováděl dlouhou dobu dřepy.
Jsou známy i případy, že vězeň byl pro výstrahu ostatním věšen za svázané ruce.
Nejtvrdší tresty pak měli vězni, kteří byli zařazeni do trestních čet.
BALÍČKY A DOPISY
Jednou za měsíc směl vězeň napsat dopis svým příbuzným nebo známým a rovněž jednou za měsíc od nich poštu přijmout. Veškerá korespondence, která z tábora nebo naopak do tábora byla posílána, byla kontrolována esesmany. Dopisy z tábora směly být posílány jedině na úředně schválených tiskopisech.
Dopisy vězňům byly kontrolovány v Gross Rosen a potom i v jeho rychnovské pobočce; zde nejčastěji samotným Braunem. Dopisy od rodin se zásadně nesměly uschovávat. Pokud tak vězeň učinil a dopis byl při kontrole zjištěn, musel ho vězeň okamžitě zničit. Zároveň to pro postiženého znamenalo tresty.
Koncern roku 1944, kdy se zásobovací situace velmi zhoršila, bylo dovoleno posílat vězňům balíčky do váhy 15 kg. Polovina váhy balíčku byla automaticky zabavována, prý na přilepšení ostatním vězňům. Je známo, že nejkvalitnější věci z balíčků vykrádali esesáci, kteří prováděli kontroly. Kontroly v Rychnově prováděl velmi často sám Braun za pomoci Stelmacha a Haickeho (tzv. starší tábora a táborový písař). Je samozřejmé, že vězňům zbylo pouze to, co výše jmenovaní sami neukradli. Přesto i tyto zbytky umožnily řadě vězňů přežít, podělit se s kamarády a oddálit smrt hladem.
VZNIK SKUPINY MEZINÁRODNÍ POMOCI
Tato skupina vznikla v táboře v prosinci roku 1944, kdy s jednou ze skupin, která do tábora přibyla, přišli i vězni z Varšavy a Osvětimi. Ti přinesli do tábora víru v porážku nacismu a přežití fašistického pekla. Skupina se zasloužila o sabotážní akce (nesprávné montování odporů; letování se špatnými spoji apod.). Prováděna byla rovněž propagandistická činnost mezi vězni. Dlouhodobě věznění si brali na starost nově příchozí vězně.
Vězni byly získány součástky, z nichž bylo sestrojeno jednoduché rádio, které bylo ukryto v pobočném skladu. Příležitostný poslech jednoho z vězňů (Polák Ratajczek) umožnil ostatním dozvědět se o tom, že krach nacistického Německa je neodvratný a blízký, což posilovalo jejich touhu překonat těžký táborový život a vrátit se domů.
VÁNOČNÍ SVÁTKY 1944
Rozvržením pracovní doby na tyto dny se zabývalo velitelství koncentračního tábora Gross Rossen a rozeslalo na filiální tábory příslušné oběžníky, v nichž nařizovalo, že na Štědrý den musejí vězni dopoledne pracovat, 25. prosince mělo být zcela volno, pokud si práce nevyžádá některé změny, a 26. prosince mělo být pracováno jako ve všední den. Vzhledem k tomu, že bylo nutno šetřit elektrickou energií a uhlím, bylo nakonec rozhodnuto nepracovat po oba dny; K rozkazu byl vydán dodatek, v němž se praví: "Ve volných chvílích a dnech se budou opakovat apely a vězni budou zaměstnáni při opravách oděvů."
Velitel tábora Braun odešel ke své rodině oslavit Štědrý den. Snad pod dojmem jeho nepřítomností, pokynu vedení Gross Rosen i situace na frontě poněkud v táboře povolila tvrdá disciplína. Hoffmann, Braunův zástupce, povolil v táboře konání vánočního programu. Vězeň Ratajczek propojil v tento den jednotlivé táborové baráky s táborovou kanceláří rozhlasem. Oficiální sváteční projev složil v německém jazyce H. Heicke, potom k vězňům promluvili zástupci jednotlivých vězněných národností. Oslavy probíhaly na jednotlivých blocích a až do 22. hodiny se táborem nesly písničky jednotlivých národů. Byl to večer, kdy se plně projevila solidarita vězňů. Nejaktivněji si při přípravě a průběhu oslav Štědrého dne 1944 v koncentračním táboře Rychnov počínali příslušníci skupiny mezinárodní pomoci.
ŮTĚKY Z RYCHNOVSKÉHO KONCENTRAČNIHO TÁBORA
Pokusů o útěk z rychnovského koncentračního tábora nebylo mnoho. Dva útěky zorganizovali sovětští vězni, ale ty se nezdařily. Zdařil se pouze útěk vězni Grabovskému, ale to bylo již v době, kdy došlo k evakuaci tábora v květnu 1945.
Sovětští vězni, kteří se o útěk pokusili, byli chyceni, zbiti a posláni do Gross Rosen. O jejich dalším osudu není nic známo. Útěk v modrošedé uniformě s brázdou vyholených vlasů uprostřed hlavy nebyl možný bez okamžité pomoci zvenku. Obyvatelstvo Rychnova, které bylo německé (za války zde žilo pouze 47 občanů české národnosti), bylo zpracováno göbelsovskou propagandou a ve vězních vidělo vrahy a nebezpečné lidi. Nacionalismus a šovinismus rychnovských Němců byl nesporně ovlivněn i tím, že v Rychnově na čas žili rodiče Konráda Henleina.
SLOŽENÍ VĚZŇŮ V TÁBOŘE
Vězni v rychnovském koncentráku byli oblečeni v šedomodrých koncentráčnických oblecích. Na blůze i na kalhotách měl vězeň našito své číslo, které mu bylo přiděleno již v Gross Rosen. Na blůze pak měl i trojúhelník z barevného plátna, který označoval, za jaký přestupek vězeň v táboře je.
Celkově 85 % vězňů v tomto táboře nosilo trojúhelník červený (političtí vězni), 10 % pak trojúhelníky zelené (kriminální živly).
Zbytek vězňů nosil trojúhelníky barvy černé (asociální živly), trojúhelníky barvy fialové [příslušníci náboženských sekt). Bylo zde i několik Židů se známou žlutou hvězdou. Jediný Hary Heicke, táborový písař, nosil trojúhelník růžový (sexuálně úchylný). Navíc měli vězni označení příslušnosti k určité národnosti počátečním písmenem (T-Češi, P-Poláci atd.).
VELENÍ KONCENTRAČNÍHO TÁBORA
Velitelem tábora byl Němec Ernest Braun, kterému v té době bylo mezi 36-40 roky. Byl vyučen truhlářem a měl hodnost hauptscharführera. V táboře byl i velitelem jednoho bloku. Jeho zástupci byli Hoffmann a Markendorf. Starším tábora byl Němec Egon Stelmach, vězněný pro kriminální přestupek. Byl znám svou hrubostí k ostatním. Táborovým písařem byl německý vězeň Hary Heicke, který si v táboře odpykával trest za sexuální přečiny. Kápo v táboře byl Němec Stockinger, vězněný jako asociální element, dále Polák Tadeusz Kepa, Alois Koňčak, který byl vězněn pro kriminální přestupky, a Polák německého původu J. Monka.
Jako blokoví v Rychnově byli E. Klossek ze Slezka, Němci Paul Beck a K. Klaysner, kteří byli vězněni pro kriminální činy. Ze složení těch, kdož byli pány nad životem a smrtí vězňů plyne, že život vězněných v táboře byl těžký.
Tábor hlídalo celkem 36 strážných, z nichž bylo 20 Němců, zbytek tvořili Poláci a také jeden Lotyš. Šilo vesměs o členy eses.
Ředitelem Getewentu byl v letech 1944-1945 A. Zenkler, který pocházel z Rychnova. Vedoucím inženýrem závodu pak ve stejné době člen NSDAP H. Carstens.
PÁLENÍ DOKUMENTŮ V ROCE 1945
Vězni se za pomoci rádia dozvěděli o Hitlerově smrti.. Skupinu mezinárodní pomoci však více zajímaly zprávy o pohybu fronty a postupné evakuaci koncentračních táborů.
Do koncentračního tábora bylo rovněž přivezeno několik aut dokumentů i z tábora Gross Rosen. Byly spáleny v kotelně závodu Getewent, stejně jako materiály místního tábora v pozdější době polským vězněm B. Stachurskim.
EVAKUACE TÁBORA A JEHO OSVOBOZENÍ V KVĚTNU 1945
Dne 3. nebo 4. května 1945 byl velitelem tábora Braunem vydán rozkaz k evakuaci tábora, ale na poslední chvíli byl odvolán. Následujícího dne po ranním nástupu odešlí znovu vězni do práce.
Zřejmě 7. května 1945, zde se údaje značně různí, byli vězni vzbuzeni v časných ranních hodinách. Bylo jim nařízeno vzít si deky, převzít chleba na cestu a opustit tábor. V táboře zůstala jen skupina nemocných, kteří se již nemohli pohybovat. Kolona vězňů prošla Kokonínem, kde byla zastavena skupinou vojsk pancéřových zbraní nacistické brigády. Po vzrušené debatě mezi vojáky a dozorci byla kolona vězňů obrácena zpět do Rychnova.
Pod Kokonínem se však vězni znovu setkali se skupinou nacistických vojáků, kteří na vězně namířili kulomety. Znovu dochází k jednání mezi dozorci a vojáky. Pak vojáci odjíždějí a internovaní směřují znovu do prostor tábora.
Ve zmatku se podařilo několika vězňům uprchnout.
V podvečer utíkají z tábora esesáci, cestu na Západ volí i velitel tábora Braun se svou rodinou, aby unikl spravedlivému trestu. Tábor v Rychnově je v té době hlídán již jen skupinou příslušníků wehrmachtu.
V průběhu noci z 8. na 9. května 1945 byl koncentrační tábor Rychnov jako poslední pobočka tábora Gross Rosen osvobozen českými odbojáři z nedalekého Frýdštejna.
Někteří vězni vstupují do řad odbojářů a spolu s nimi začínají organizovat nový život v osvobozeném Rychnově. Všem vězňům se dostalo zásluhou českých občanů řádné lékařské péče. Byla jim dána odpovídající strava a v poměrně krátké době jim byl umožněn návrat do vlastí.
Ještě v pět hodin ráno dne 9. května 1945 bylo v Rychnově slyšet dunění děl. Během dne táhly městem oddíly nacistických armád, jimž čeští odbojáři odebírali zbraně a střelivo.
10. května roku 1945 se stal dnem, kdy Rychnovem procházely oddíly Rudé armády. Koncem června 1945 přišel do Rychnova oddíl sovětských vojáků pod vedením podplukovníka Kalačanova. Sovětská vojenská posádka se stala pevnou oporou správní komisi, v jejímž čele stál s. J. Šikola, v její namáhavé práci při nastolování klidu a pořádku ve městě.
Koncentrační tábor v Rychnově je připomínkou zvěrstev fašismu i výzvou všem, aby se již nikde na zemi podobné události neopakovaly. (Pokračování)
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz