Kolik zemře v Ukrajině lidí

při tzv. protiteroristické akci banderovské kyjevské moci?

Oficiální ukrajinské zdroje oznámily, že cílem ruských diverzantů je zabít 100 až 200 lidí ve východní a jihovýchodní Ukrajině, aby byla vytvořena záminka pro útok ruské armády na Ukrajinu.

Časově se toto oznámení téměř překrývalo se sdělením, že v separatistických částech Ukrajiny bylo zahájeno protiteroristické tažení. Nejde jen tak o ledajakou akci. Dnes víme, že se jí zúčastňují nejen bezpečnostní oddíly Ukrajiny, dosud věrné kyjevským pučistům, ale také vojenské jednotky s transportéry a tanky. Nad územím rodícího se ozbrojeného konfliktu přelétávají ukrajinské vojenské helikoptéry a letadla. První výstřely již padly. Jsou mrtví a ranění, převážně na straně civilního obyvatelstva a domobrany. Když postupem dojde k větším střetům, dej Bože, aby tomu tak nebylo, budou možná stovky takových dalších. Pokud ztráty na civilním obyvatelstvu budou přespříliš vysoké a nebude je možné utajit, pak se dá vše svést na ruské diverzanty. S touto možností se asi také počítá. Jednoduše, vše špatné, co dědici banderovců udělají, hodí na Rusko.

Ovšem státní moc Ukrajiny, zrozená pučem, střelbou do lidí a stovkami mrtvých a raněných, navazující na fašizující ideály banderismu a šovinismu, nemá, a ani nemůže mít, u soudných lidí a demokratických režimů takovou důvěru, aby její tvrzení bylo považováno za pravdivé. Nadto jakákoliv státní moc, která vyvolá válku se svým vlastním obyvatelstvem, přestává být legální. Občané, když marně před tím volali po jednání, po federalizaci Ukrajiny, v níž by nebylo místo pro neonacismus, šovinismus, antisemitismus a rusofobii, mají právo na odpor proti takovéto vládě, což také činí.

S podivem jsem četl prohlášení jednoho z představitelů OSN, že ruskojazyčné obyvatelstvo nemá na Ukrajině důvody k obavám. Ptám se proto, zda vyhrožování etnickým Rusům, že proti nim budou použity atomové bomby, jak se vyjádřila paní J. Tymošenková, zda zapalování a zavírání sekretariátů některých politických stran, zabíjení a tvrdé napadaní jejich funkcionářů a členů, zapalování domů politiků, kteří se odmítají podřídit pučistické moci, pronásledování jejich rodin, fyzické napadání kandidátů na prezidenta, zákaz činnosti některých stran, je snad projevem demokratičnosti současného kyjevského režimu, nebo zda jde o projevy hrubého násilí politického a fyzického, zaměřeného téměř výlučně proti ruskojazyčnému obyvatelstvu a Židům, které jsou neslučitelné s demokratickým politickým systémem.

Ač Západu jsou uvedené skutečnosti známé, zrovna tak i ministerstvu zahraničních věcí ČR, vedenému jedním z nejhorších ministrů, které jsme kdy měli, tváří se, jako když se nic neděje. Zvorálek, pardon, Zaorálek, ani nevyslyšel prosbu našich krajanů na Volyňsku o pomoc, což je více než skandální. Pomáhat jim je naší samozřejmou povinností, a to prvořadou. . Raději však použil peníze na pomoc raněným z majdanského puče. Tvrzení, že nebyli vybíráni podle nějakého předem stanoveného klíče, neobstojí, když v tom měl ruce „Člověk v tísni“. USA v současnosti dokonce chválí kyjevské mocipány za zdrženlivost v protiteroristických akcích.

Přestaňme si už konečně lhát! Říkejme si pravdu! Nazývejme věci pravým jménem! Kyjevská moc posílá vojáky, tanky a letadla proti svým občanům, aniž by se před tím snažila s nimi vážně jednat o jejich požadavcích. Její vidění Ukrajiny jako unitárního státu s banderovským, protižidovským a protiruským charakterem, ukrajinizujícím vše od jazyka až po všechno obyvatelstvo, včetně menšin, je v hrubém rozporu s představami u budoucnosti Ukrajiny milionů, možná i desítky milionů, občanů. Takový fašizující režim nemůže Česká republika podporovat. ČR by neměla též mlčet k vyvolávání občanské války na Ukrajině kyjevskou mocí. Kde jsou ty neustálé řeči o lidských právech, kterými se stále ohání topisté a kádeuáci, když k jejich hrubému a již dlouhodobému porušování na Ukrajině mlčí? Ano, tito pánové mají i na lidská práva dvojí metr. A v této hrůzné ukrajinské atmosféře se mají konat svobodné volby? Co na to lidskoprávníci? Zase budou jen mlčet a v tom horším případě ukazovat jen a jen na Rusy? K smích i k pláči zároveň.

J. Skalský