„Jméno Alexandra Dubčeka je navždy spojeno se dvěma historickými událostmi nejnovějších dějin Československa:
- s reformním hnutím Pražského jara v letech 1968-1969, kdy stál v čele tohoto hnutí jako první tajemník ÚV KSČ,
- se sametovou revolucí v letech 1989 -1992, kdy byl předsedou Federálního shromáždění. Po těžké havárii 1. září 1992 zemřel 7. listopadu 1992 na následky vážného zranění. 27. listopadu 2001 by se dožil 80 let.
Jak už to tak u velkých osobností bývá - v Čechách obzvláště - zatímco Pražskému jaru a osobnosti Alexandra Dubčeka se na Západě dostává ocenění nejvyššího, na domácí půdě se na jejich adresu ozývají - zvláště z řad mladé, resp. nové polistopadové nastupující generace politiků - hlasy kritické, znevažující a odsuzující. Jsou často plodem úsilí přehlušit výčitky svědomí za svou nedávnou minulost, nebo bohorovného přesvědčení, že dějiny Československa se začínají psát teprve jejich vstupem do politiky. Jim také adresoval svou výtku Adam Michnik, nejznámější polský disident, v odpovědi na anketu časopisu Listy v roce 1993:
"Alexander Dubček, vůdce československých komunistů a symbol Pražského jara, zosobňoval naděje na demokratický vývoj, na reálný pluralismus, na pokojnou cestu k právnímu státu a občanským svobodám.“
Je třeba se zeptat, zda "čistota" (těch kritiků - BA) nespočívala náhodou v oportunismu, ve zbabělém vyhýbání se konfliktním situacím. Zda právě oni, tito "neušpinění opatrníci" byli v letech komunistické diktatury předměty nejzuřivějších útoků a represálií.
Jiná skupina kritiků, znevažujících význam Pražského jara i osobnost Alexandra Dubčeka, vychází z pravidla ze zjednodušeného pohledu na minulost z pozice vulgárního antikomunismu, antisocialismu a prokazuje hrubou aroganci či neznalost základních faktů a dokumentů té doby.
Dejme proto slovo ještě jedné, tentokrát československé osobnosti a pamětníkovi těchto událostí. Jiří Pelikán, v roce 1968 ředitel Československé televize a poté v emigraci v Římě zakladatel časopisu Listy (1971) a jeho šéfredaktor, v anketě ke 30. výročí Pražského jara (1998) mimo jiné řekl:
"Náš rok 1968 a jeho první část nazývanou Pražským jarem nevnímáme jako náhlou změnu po zvolení Alexandra Dubčeka do čela KSČ, ale jako výsledek dlouhodobého procesu. Měl kořeny v šedesátých letech a projevil se mnohovrstevným pohybem v řadě oblastí: v literatuře, filmu, divadle, historii, sociologii, ekonomii... ".
Po listopadu 1989 se o reformním úsilí roku 1968 začalo s oblibou mluvit jako o marném, ba škodlivém pokusu "reformovat nereformovatelné". Ale tehdejší pokus byl reálný, v roce 1968 nebyla možná jiná cesta z totalitního režimu než cesta reforem stávajícího režimu. Podstatné je, že nešlo o nějaké kosmetické úpravy či "frakční mocenské boje", ale o reformy, které směřovaly - byť nevykrystalizované a podmíněné naší geopolitickou situací - k pluralitní demokracii a smíšené tržní ekonomice.
Hlavní postavou tohoto ojedinělého pokusu byl - ať se to komu líbí či nelíbí - Alexander Dubček. Dokazují to mimo jiné i všechny tehdejší průzkumy veřejného mínění, podle nichž byl stálicí na žebříčku popularity. On byl však také vůdcem reformního hnutí, a proto i také hromosvodem odrážejícím blesky kritiky kremelských odpůrců reformního hnutí i jejich satelitů, ale také odpor i tlak domácích konzervativců zleva, netrpělivých radikálů i ojedinělých antisocialistů zprava.
Výňatek z knihy
Autorem knihy je PhDr. Antonín Benčík, CSc., narozen 18. 1. 1926 v Bratislavě. Bývalý vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze (1958- -1970). V letech 1971-1989 vykonával z politických důvodů různá dělnická povolání. V období 1990-1992 byl členem Komise vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967-1970. Je členem českého Klubu autorů literatury faktu a Obce spisovatelské. Z jeho děl připomeňme: 21. srpen 1968 (s J. Domařským, 1990), Osm měsíců Pražského jara: 21. srpen 1968 (spoluautor, 1990), Zpravodajové generála Piky a ti druzi (s V. Kuralem, 1991), Operace Dunaj (1994), Vojáci a Pražské jaro 1968 (1994), Kdo byl generál Pika (s K. Richterem, 1997), Rekviem za Pražské jaro (1998), V chapadlech
kremelské chobotnice (2007) a další... Neméně rozsáhlá je i jeho publicistická a dokumentární činnost. Za své práce z oblasti literatury faktu, obdržel řadu literárních cen. V období kdy nesměl publikovat, se věnoval řezbářství. Za dvacet roků tak vzniklo přibližně tři sta jedinečných obrazů.
Knihu můžete najít na adrese www.ceskenarodnilisty.cz, v rubrice E-knihy, a to ve všech dnes standardních formách pro e-knihy, pdf, epub, mobi.
Zatímco na Slovensku tato kniha vyšla v tištěné podobě již před několika lety, její vydání v České republice bylo nakladatelstvím již několikrát odloženo. Z tohoto důvodu se chápeme iniciativy my z Křesťanskosociálního hnutí a Českých národních listů. Vzhledem k mimořádně společensky významnému obsahu díla máme v úmyslu vydat knihu „Alexander Dubček“, jejímž autorem je A. Benčík, dřívější blízký spolupracovník A. Dubčeka, i v tištěné podobě. Problémem ke knižnímu vydání tohoto díla jsou finanční prostředky. Proto se obracíme na Vás, vážení čtenáři, s prosbou o finanční podporu, jíž použijeme výhradně jen k vydání uvedené knihy. Pokud se rozhodnete náš nakladatelský počin podpořit, zašlete svůj příspěvek na číslo účtu: 1958863319/0800. Vřele Vám děkujeme i za sebemenší příspěvek. Pokud se nám podaří získat alespoň část potřebného obnosu, knihu Alexander Dubček vydáme nejpozději v průběhu září 2012.
Předpokládáme, že alespoň někteří z vás budou s námi spolupracovat při distribuci tohoto díla. Společně budeme úspěšní.
Z pověření: Ing. Jiří Krutina, mobil: 777 788 077, e-mail: jiri.krutina@reengine.cz, vydavatel@seznam.cz
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz