Toho letošního 17. listopadu toho bylo na pana knížete z Orlíku, opravdu až, až moc. Praha v ten sváteční den událostmi přímo vřela. Media do kotle přikládala každým dnem. Ulicemi Prahy toho svátečního dne kráčely řady odhodlaných a nesmiřitelných. Při pietním aktu na Albertově, nad hlavami demonstrantů zavlála barva rudá a volání „demisi, demisi, demisi……“ ! Vzduchem vedle hesel, také létala vajíčka i rajčata. Pozvaní hosté, tedy ti nejvyšší ze sousedních států, se nestačili divit, jak se slaví v Česku „Den svobody a demokracie“.
Bylo to tam, jak na té pověstné štvanici. Český prezident Miloš Zeman, zvolený občany ve svobodných volbách, se stal terčem zákeřných útoků. Stál na Albertově, jako na středověkém pranýři, musel zde čelit útokům těch zbabělých, v davu schovaných. Ostatně, jako již několikrát ve svém životě. Také německý prezident dostal přímý zásah vajíčkem, poznal tedy co je „česká demokracie“. Pieta za popravené studenty z roku 1939, nikoho z těch odhodlaných a nesmiřitelných, nezajímala. Mnozí z nich o studentských obětech v listopadu 1939, ani nevěděli. Přišli se spíše pobavit, zaházet si, přišli na výzvu, jejich cílem se stal prezident České republiky. Představitel našeho státu. Tedy těmi co se s jeho porážkou nikdy nesmířili. Jejich vendeta dostala ten sváteční den zelenou. Důvody se vždy najdou. Stačí, aby prezident si dovolil říci svůj názor, …třeba na jednu medii hýčkanou dívčí „hudební skupinu“.
Proto se panu knížeti mohlo stát, že na Národní třídě před medii to trochu popletl a z „Vítězného“ 17. listopadu 1989, udělal málem Vítězný 25. únor 1948. Omluvou je mu jen to, že i tehdy v únoru 1948, nad davy odhodlaných a nesmiřitelných vládla rudá barva. Také tam znělo stejné volání : „demisi, demisi, demisi… !“ I tehdy to byl prezident Československa Dr. Edvard Beneš, který musel čelit politickým i mediálním útokům. Také tehdy, před 66lety, do vnitropolitického vývoje zasahovali zahraniční diplomaté. I tehdy zfanatizované davy lidí se vydaly na cestu manipulace. Následně o jejich dalším životě rozhodovali jiní. Zvolený parlament byl později „rozehnán“. A prezident Dr. Edvard Beneš, který v květnu 1945 se triumfálně vrátil do vlasti, zůstal bez podpory politiků i veřejnosti a po třech letech byl donucen k abdikaci. Československo se vzdalo své suverenity. Neposlouchejme kavárny, poslouchejme sami sebe. Nezapomínejme, cesta do pekla je často dlážděna dobrými úmysly.
Přemysl Votava.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz