Zatímco nejen český tisk v německých rukou a dokonce ani Česká televize nás téměř neinformují o činnosti sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v České republice, jsou nuceni představitelé SL o svých „úspěších“ referovat svým napuzeným a nedočkavým soukmenovcům z tzv. čtvrtého bavorského kmene, tedy sudetům. Není divu, že o nich také píše na předních stránkách Sudetendeutsche Zeitung (SZ). Z kráceného a volného překladu článků SZ uvádíme:
Politika vyhnaných ve 21. století
V polovině srpna 2011 uspořádala Akademie střední Evropa seminář "Němci a Češi. Život a spolunažívání v politice, ekonomice a společnosti". Exkurze po Praze zorganizoval Peter Barton, vedoucí sudetoněmecké kanceláře. Většina z 30 účastníků semináře byli členové CSU z okresu Dolní Franky. Svitavský senátor Václav Koukal, vedoucí sekce KDU-ČSL, vítal Bartona a hosty v jednom sále Senátu. Skupinu ve středisku KDU-ČSL očekával předseda strany Pavel Bělobrádek s Janem Čízinským, vysvětlil jim spojitost jeho strany s CSU. Historické prostory hostům ukázal Rudolf Kubát. Terezie Radoměřská vysvětlila, jak se lidovci snaží o dobré sousedské vztahy s Německem. Pro Marka Ženíška z Plzně je Bavorsko sousedem číslo jedna. SZ, 2.9.2011, str.5
Bernd Posselt navštívil pražské sídlo lidovců, TOP 09
V pražském ústředí KDU-ČSL se sešel Bernd Posselt, doprovázen Petrem Bartoněm s prvním místopředsedou KDU-ČSL, Pavlem Svobodou. V sále frakce TOP 09 se B. Posselt, P. Bartoň, St. Mayer sešli s poslancem TOP 09 D. Kortem.
V sudetoněmecké kanceláři se sešel B. Posselt, P. Bartoň s Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL). 7.10.2011
Unie vyhnaných a vysídlených v Čechách pod vedením B. Posselta
Partnerem delegace v Plzni byl tamní biskup Fr. Radkovský, který se skupinou poobědval. V Ústí nad Labem si skupina prohlédla návrh architektury pro tam naplánované Muzeum Němců v českých zemích. Skupina na noc byla v kdysi sudetských světových lázních Teplice-Šanov. V Litoměřicích skupina diskutovala s generálním vikářem páterem Stanislavem Přibylem. V Terezíně se skupina setkala s bývalým českým senátorem a současným evangelickým farářem Zdeňkem Bártou. V Praze skupinu provedla předsedkyně Kulturního svazu Němců v České republice, Irena Nováková. Společně šli po německých stopách ve „Zlatém městě“. S příslušníky židovské obce se skupina setkala v restauraci u Pinkasů.
Třetí den byl věnován setkáním s českými politiky, které zorganizoval vedoucí „sudetského úřadu“ v Praze, Petr Bartoň. Z vládní strany TOP 09 se se skupinou setkal poslanec D. Korte, za lidovce Pavel Svoboda, Václav Koukal, za Zelené Milan Horáček. K setkáním došlo ve význačných prostorách, např. v Kolovratském paláci, mluvilo se i o Benešových dekretech. Cyril Svoboda navštívil sudetoněmecký úřad v Praze.
List Sudetendeutsche Zeitung uveřejnil 6 fotografií, na každé je B. Posselt, i jiní, např. senátor Koukal, Pavel Svoboda (KDU-ČSL), Cyril Svoboda i jiní. (7.10.2011)
Jména uvedených „českých“ politiků si zapamatujme. Snad nám pomohou v řešení soustavy rovnic s více neznámými. Tyto jsou obsaženy zejména v projevu, jenž přednesl Bernd Posselt na 62. sjezd odsunutých Němců z Československa, který se konal červnu letošního roku v Augsburku. Citujeme:
„Podnikli jsme cestu do Prahy, abychom konečně našli správný směr a dialog mohl začít. My v přátelské spolupráci s Horstem Seehoferem, který je výtečným patronem s kompetencí a srdcem, jsme připravovali cestu. My jsme v pozadí začali s rozhovory mezi námi a osobnostmi na nejvyšší úrovni, které bohužel v pozadí ještě musely zůstat, ale doufám, že jednoho dne vejdou ve známost a povedou k tomu, aby vše bylo konkrétnější.
Můžeme konstatovat, že sice známe jména řady „českých“ politiků, kteří v nedávné době jednali s B. Posseltem, ale současně musíme připustit, že většinou nejde o osobnosti na nejvyšší úrovni, o nichž mluvčí SL se zmínil. Není však ani tak těžké si odvodit jména těch nejvyšších z údajů a souvislostí nám známých. Pokusíme-li se o to, pak mezi tajně vyjednávající s B. Posseltem by zřejmě patřil Karel Schwarzenberg, Pavel Bělobrádek a Ondřej Liška. S větší přesností, i když ne s plnou jistotou, můžeme určit alespoň politické strany, jejichž jménem „spiklenci“ jednali. Podle našeho názoru mezi ně patří TOP 09, KDU-ČSL a Zelení. Jde tedy o politické strany, které jsou v české veřejnosti známé, slušně řečeno, příchylností k sudetům a jejich landsmanšaftu.
Nejde však jen o určité politiky, politické strany, ale také o české sdělovací prostředky. Většina z nich je přímo v německých rukou nebo se nachází pod určitým, větším či menším německým vlivem, který dále svou činností umocňují někteří např. novináři, pracovníci ČT a politologové. Jak s nimi SL pracuje? Mluví o tom B. Posselt ve svém projevu na 61. sjezdu odsunutých Němců:
„Ptáme se vždy opět: Jaké úspěchy má činnost landsmanšaftu? Vede dialog, rozhovory k něčemu? Jsou důkazy, že mají odezvu… krajané Toman Brod či Oldřich Stránský, dřívější vězeň z Osvětimi, dávají najevo svou sounáležitost, podobně jako i jiní četní hosté.
Zvlášť, když pátráme po úspěších činnosti ladsmanšaftu, musíme také konstatovat, že například novinář, který tento působivý dokumentární film s velkou odvahou dal dohromady zastaralé snímky, je dlouholetý partner pro dialog našeho landsmanšaftu v České republice. Student profesora Rudolfa Kučery, našeho dlouholetého partnera pro dialog, měl odvahu natočit pro česká média portrét tehdejšího mluvčího SL, Franze Neubauera, přestože tento byl v tehdejší době mohutně tupen a dehostován. S touto dokumentací autor nyní přichází…
Co je přesvědčivé, že se nejedná o nějakou jednotlivou akci. Není bez důležitosti, že ČT v nejlepší promítací době uvede takový dokument ve výroční den ukončení války, kdy je důvod slavit 65. výročí ukončení války a kdy na programu bývají jen jubilejní filmy. Diskuse převážně věcně a rozumně probíhá. Vše to dokazuje, že neustálá kapka i kámen vyhloubí. My musíme jednoduše, trpělivě naše cíle prosazovat.“
A na 62. sjezdu B. Posselt pokračuje: „David Vondráček, po 20 let osobní přítel a partner pro rozhovory s naším landsmanšaftem, který jako mladý muž poprvé byl u nás v Sudetoněmeckém domě, natočil již druhý film – všude je jeho první chválen. O posledním víkendu na zasedání sudetoněmecké rady v Mariánských Lázních jsme shlédli již druhý film „Řekni mi, kde ti mrtví jsou“ o masových hrobech v České republice, které nyní konečně byly „nalezeny“.“ (Uvedené články přeložil ing. Jaroslav Liška)
Je však důležité klást si takové a podobné otázky? Jsme přesvědčeni, že ano. Jednat za zády národa, jednot v rozporu s jeho zájmy, jednat v utajení se SL je jednání, jak jsme přesvědčeni, zavrženíhodné., zvláště vzhledem k jeho cílům.
O dlouhodobém programu sudetů pojednává následující článek:
Ještě k wiesbadenské dohodě
Bernd Posselt ve svém projevu na 61. sjezdu odsunutých Němců z Československa poměrně široce mluvil i o wiesbadenské dohodě. Označil ji za vizionářský dokument, jímž sudetoněmecká národnostní skupina učinila velký krok k českému národu a zvláště pak k úpravě budoucích vztahů mezi Čechy a sudetskými Němci.
Dále mluvčí sudetoněmeckého landsmanšaftu zdůrazňuje, že dohoda byla uzavřena mezi svobodnými Čechy v exilu, ti ostatní podle něj byli v tu dobu již zotročení sovětským komunismem, na jedné straně a tehdejšími představiteli národnostní skupiny na straně druhé.
V jednom z následujících svých vystoupení B. Posselt uvedl, že sudetští Němci jsou připraveni k dialogu, jenž by alespoň orientačně měl vycházet právě z wiesbadenské dohody…
Pokud jde o signatáře dohody, pak především je třeba zdůraznit, že generál Lev Prchala nebyl českým vlastencem, ale pouze, mítně řečeno, fašizujícím generálem, který se obklopil českými kolaboranty s nacisty. Druhým signatářem za „svobodné exilové Čechy“, jak se vyjádřil Posselt, byl Vladimír Pekelský, člen Vlajky, zatčený v r. 1945 za kolaboraci s Němci, jemuž se podařilo v r. 1946 utéct z vězení a dostat se do západního Německa.
Za sudetské Němce wiesbadenskou dohodu podepsal Rudolf Lodgman von Auen, tehdejší mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny. Minulost tohoto pána, jehož Posselt označil za opravdu upřímného a silného vlastence, je velice pochybná. U jeho jména bychom neměli nikdy zapomenout uvést, jak uvádí historici, že šlo o starého protičeského harcovníka, který písemně a s dojetím poděkoval Hitlerovi, že osvobodil sudetské Němce a Sudety od nadvlády Čechů. Nadto ještě zdůraznil, že tak Hitler naplnil jeho dávný sen. Ano, tento snil nejméně již od r. 1918, kdy se stal zemským hejtmanem v tzv. provincii Deutschböhmen. V této funkci zavítal do Prahy, kde při rozhovorech zaujal neústupné stanovisko, že německé provincie jsou nedílnou součástí Rakouské republiky. Vyslání německých zástupců do Národního shromáždění ostře odmítl a vznesl požadavek, aby ČSR uznala vládu Deutschböhmen a jednala s ní jako rovnocenným partnerem. Samozřejmě, že představitelé Národního výboru ukončili jednání prohlášením, že vládu Deutschböhmen neuznávají a nebudou s ní jednat.
Der Spiegel z 22. února 2010 dále uvádí, že R. Lodgman von Auen, rodák z Hradce Králové, nenáviděl Židy, „proslavil“ se svými antisemitskými výpady. V roce 1961 formuloval svou vizi německé východní zahraniční politiky slovy: „Výchozím bodem každé německé politiky na východě jsou reálné hranice Německa z roku 1939, kdy vstoupilo do války: s nimi jsou hranice z roku 1945 identické, a nikoli s hranicemi z roku 1937.“ (Dr. E. Hahnová, dr. Hans Henning Hahn, Sudetoněmecká otázka, str. 2) Jde v tomto případě o revisionismus nebo přímo o revanšismus? Pokud jsou současní soukmenovci R. Lodgmana von Auen stejně silnými a upřímnými vlastenci jako byl on, pak panbůh s námi a vše zlé pryč!
Snad právě uvedené kvality katapultovaly R. Lodgmana von Auen do funkce prvního mluvčího sudetoněmecké národnostní skupiny. Ostatně nic zvláštního v tzv. vyhnaneckých organizacích, např. Rudolf Wagner, dlouholetý funkcionář Svazu vyhnanců (Bund der Vertrieben), byl jako SS-obersturmführer na Himmlerově Říšském hlavním bezpečnostním úřadě, který organizoval holocaust. Bělehrad jej vždy považoval za válečného zločince. ( Der Spiegel 22. února 2010).
Spřízněnost generála Prchaly a R. Lodgmana, navozuje jak vztah dlužníka a věřitele, tak i jejich místo odpočinutí. Oba dva spočinuli vedle sebe na mnichovském lesním hřbitově . Není to náhoda!
Vzpomeňme si, jak sudetští Němci o sobě prohlašují, že nacisty byli jen zneužiti. Pravdou však je, že řada z nich nacisty byla nejen smýšlením, ale i svou „činorodou“ příslušností k NSDAP nebo dokonce i k SS, gestapu a k různým zpravodajským službám.
Za exilové představitele určité části české a slovenské veřejnosti můžeme považovat pouze Radu svobodného Československa (RSČ), jejímž předsedou byl dr. P. Zenkl. Tato zaujala k odsunu Němců z Československa zcela jednoznačné stanovisko. Označila jej za definitivní. K úmyslům federalizovat republiku s odsunutými Němci čelila programovou větou, že Československá republika je nedělitelná v předmnichovských hranicích.
Odsunutí Němci, kromě několika jednotlivých exilových Čechů, nenašli žádný český a slovenský alespoň částečně reprezentativní exilový subjekt, který by byl ochoten s nimi jednat. A tak se stala wiesbadenská dohoda z nouze téměř „historickým dokumentem“, obsahujícím vizi úpravy vztahů mezi Čechy a sudetskými Němci, kteří mají v úmyslu se do republiky vrátil jako národnostní skupina, přesněji, jak říkají, druhý zemský národ v českých zemích. Vůbec jim nevadí, že nikdy samostatným národem nebyli, nýbrž pouze národnostní menšinou.
Co zakotvuje tzv. wiesbadenská dohoda?
Čl. 3 říká, že “Obě strany považují návrat sudetskoněmeckých vyhnanců do jejich domoviny za spravedlivý a tudíž samozřejmý.“
Čl. 4 pak zajišťuje náhrady škod: „Obě strany odmítají uznati vzájemně kolektivní vinu a v důsledku toho zavrhují myšlenku na pomstu, naproti tomu však požadují náhradu za škody, jež utrpěl jak český, tak sudetskoněmecký lid, stejně jako žádají potrestání duchovních původců spáchaných zločinu i jejich výkonných orgánů.“
Čl.5 pak zdůrazňuje: „5. Obě strany jsou za jedno, že o konečném státně-politickém uspořádání rozhodnou oba národy ve smyslu ustanovení bodu 2, a to jakmile bude osvobozen český národ a jakmile se vrátí sudetští Němci do svých domovů. Aby mohly býti vytvořeny předpoklady nového soužití obou národů, které v průběhu tisíciletí žily v nejužším svazku a také v něm v budoucnu žíti budou, dohodly se obě strany, že k tomuto účelu ustaví Federální výbor. Obě strany budou v tomto výboru zastoupeny rovným dílem.
Cílem tzv. sudetských Němců, jak vyplývá z uvedeného, je jejich návrat do České republiky, společné vlasti Čechů a Němců, nikoliv jako jednotlivců, ale jako druhý zemský národ, který by měl v ČR s českým národem rovné postavení a s ním přebudoval český stát na česko-německou federaci. Po návratu by sudetští Němci měli nárok na náhradu škod, které jim „vyhnáním“ vznikly, a právo žádat potrestání původců spáchaných zločinů. V jednom z rozhovorů, které K. Schwarzenberg poskytl německému tisku, vysloveně uvedl, že se cítí „Böhme“ nikoliv „Tscheche“. A podobně bychom se měli v budoucnosti cítit i my, Češi?
Pro svou „státoprávní“ konstrukci, jež je v hrubém rozporu s Ústavou České republiky, můžou odsunutí Němci i v ČR najít stoupence, dokonce i ve vyšších funkcích, kteří budou ochotni s nimi na toto téma jednat. I tyto novodobé „prchalovce“, přes velkou podporu, jíž se těší a budou těšit v řadě sdělovacích prostředků, např. v českém tisku v německých rukou, české televizi, český národ je odvrhne. Prchalovci, známí jako přisluhovači sudetských Němců, své místo v našich dějinách již mají. I jejich následovatelé, jak jsme přesvědčeni, skončí obdobně.
Blízký vztah k sudetům a jejich SL mají i některé církve, zejména katolická a do určité míry i evangelická, zvláště pak někteří jejich představitelé..To je jeden z důvodů, proč část věřících a KDU-ČSL, jež se považuje za křesťanskou stranu, usilují o tzv. smíření. Důležitou úlohu v tomto duchu hraje německá Ackermann-Gemeinde, která má i svou českou odnož. Ale to je již jiná kapitola, jíž se budeme zabývat někdy později.
Na základě dostupných materiálů připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme, Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a Českým národním sdružením jako svou 383. publikaci určenou pro vnitřní potřebu českých národních organizací, Praha, listopad 2011.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz