Ke shromáždění Seliger-Gemeinde

Z hlediska formálně právního je Seliger-Gemeinde (Seligerova obec, dále SG) samostatným spolkem. Podíváte-li se však na organizační strukturu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), můžete zjistit, že SG, spolu s Witikobundem (WB) a Ackerman-Gemeinde  (AG), je jednou z takzvaných názorových společenstvích, která tvoří SL.

Je pravdou, že ještě do nedávné doby rozhodující úlohu v landsmanšaftu hrál extrémistický pravicově nacionalistický Witikobund, ač nejméně početný, udával   směr i charakter politiky SL. Letos tato jeho úloha byla zpochybněna. Spolkové shromáždění SL vypustilo 2 články ze svých stanov, které mluvily o právu na vlast a na odškodnění. Přes 70% jeho členů hlasovalo pro novelizaci. WB se postavil proti.  Zatím nic nevíme o výsledku soudního řízení, které probíhalo právě z jeho podnětu.

Ať již výsledek bude jakýkoliv, je třeba naprosto otevřeně a jednoznačně říci, že uvedená novelizace stanov SL je pouze plácnutím do vody. SL se nemůže vzdát práv, které nikdy neměl a nikdy ani nemůže nabýt. Vlastí tzv. sudetských Němců je Německo, Rakousko či jiné další státy, kde žijí, nikoliv však ČR. Sudeti nemají a ani nikdy neměli nárok na náhradu škody, která jim, jak tvrdí, vznikla konfiskací majetku a odsunem. Konfiskovat německý majetek bylo naší povinností jako signatáře Pařížské reparační úmluvy. V souladu s ní pak hodnotu námi konfiskovaného německého majetku jsme nemuseli odečítat z našeho reparačního účtu. Ne sudeti mají finanční nároky vůči nám, ale my máme právo, aby nám Němci konečně zaplatili reparace. Snad nikdo ze sudetů nechce popírat princip mezinárodního práva, že agresor je povinen své oběti nahradit škody, které jí agresí vznikly. Pokud by však tak učinili, pak zde není žádný prostor pro diskusi.

Tyto a další skutečnosti, např. by konečně měla SG  i uznat, že Němce z Československa jsme odsunuli, nikoliv vyhnali, že odsun nelze v žádném případě srovnávat s teroristickou německou nadvládou v době tzv. protektorátu, že platí terminologie i duch Postupimi. Pokud k tomu dojde, pak samozřejmě vzniká nový prostor k jednání.

SG již od konce 90. let minulého století se snažila činit vstřícné kroky. Příkladem mohou sloužit „Brannenburské teze Seligerovy obce – zájmového společenství sudetoněmeckých sociálních demokratů“, které v příloze bez jakéhokoliv komentáře přikládáme. Tímto dokumentem SG se značně odchyluje od platného programu SL v pozitivním smyslu. Je však otázkou, proč tak dlouho seligerovci otáleli s úpravou základních  dokumentů SL a proč tak dlouho strpěli  WB hrát určující úlohu? A možná je na místě i otázka, proč nadále setrvávají s WB v SL, když witikovci nejeví snahy o vymanění se z moci henleinovských tradic. SG je jistě známo hodnocení WB německými bezpečnostními subjekty jako extrémistické organizace. České MV zase mluví o ostré protičeské činnosti WB. Za slovy musí následovat vždy odpovídající skutky. Není-li tomu tak, pak dochází ke ztrátě důvěryhodnosti subjektu, který jinak mluví a jinak jedná. Nejinak tomu je i v případě SG.

Můžeme se i nyní setkat i s některými spíše negativními projevy SG. Seligerovci se  v současnosti dovolávají Josefa Seligera, prvního předsedy Německé sociálně demokratické strany (DSAP), která se ustavila v září 1919 v Teplicích. V jejím čele stál až do své smrti roku 1920. J. Seliger, poslanec československého parlamentu, ve spolupráci s předsedou německé nacionální strany Lodgmanem von Auen usiloval  o spojení německých oblastí v Čechách a na Moravě s Rakouskem a spolu s ním i s Německem, tj. vytvoření Velkého Německa. Tato koncepce však padla podpisem versailleské smlouvy. Svůj negativní vztah k Československu  J. Seliger ani Lodgman von Auen nezměnili.

Psát o Wenzel  Jakschovi, dalším svatém SG, je ještě těžší. Tento pán, který byl v době války v exilu v Anglií, do určité míry převzal některé části henleinovského programu a dokonce se postavil i proti odsunu německého obyvatelstva z Československa  v době poválečné. Z předsedů DSAP, o nichž se mluvilo na shromáždění SG, byl skutečně k republice loajální pouze Ludwig Czech a samozřejmě i tisíce německých sociálních demokratů. Ti, pokud neutekli z pohraničí či z okleštěné republiky, platili svou věrnost k ČSR krví a mnozí z nich i životy. Účastníci setkání si připomněli jejich oběti v bývalém koncentračním táboře Flossenbürg. Tam uctili jejich památku. Tato pietní akce si zaslouží velkého ocenění. Nelze říci, že se SG nemají české vlastenecké organizace žádné styčné plochy. Jsou viditelné. Jen je třeba na nich pracovat. To by však mezi „českými“ hosty či přednášejícími na zasedání museli být  jiní lidé.

Smutné bylo poslouchat, co říkají Češi, kteří byli pozvání na shromáždění SG. V jejich slovech bylo málo světlých míst. Libor Rouček, tentokrát v roli spolupředsedy Rady Česko-německého diskusního fóra, zklamaně se vyjadřoval o stavu demokracie v ČR. Jaroslav Šonka pak poplakával nad ztrátami, které nás postihly odchodem Němců z republiky. Jan Šícha mluvil o společné historii Čechů a Němců v českých zemích, která trvala 800 let, a nemůže být snížena na historii konfliktů v posledních dvou stoletích. Měly tam, jak jsme přesvědčeni, z české strany zaznít i jiné myšlenky, např. ty výše uvedené.

Tento malý obrázek z jednání potvrzuje, že SG, ač mnohem slušnější a celkově přijatelnější než WB, je přesto dále spolehlivou složkou SL. Proto od Seligerovy společnosti v dohledné době nemůžeme očekávat nějaké převratné změny a potřebné vstřícné kroky, které by vedly ke skutečnému smíření. O něm SG více mluví, často  i v žádoucím smyslu, než činní. Ostatně tak se chová celý tzv. sudetoněmecký landsmanšaft. Nezapomeňme, že o něm  mluvila dr. Eva Hahnová jako o dědici henleinovských tradic. K jejich opuštění má však SG přece nakročeno.

Dr. O. Tuleškov

Brannenburské teze Seligerovy obce – zájmového společenství sudetoněmeckých sociálních demokratů

1.

Seligerova obec se považuje za následnickou organizaci Německé sociálnědemokratické dělnické strany v Československé republice, která vzešla ze starorakouského dělnického hnutí a do poslední chvíle bojovala proti Třetí říši a za zachování Československé republiky. Dnes je po zkušenostech exilu a opětné výstavby pevně etablovaná ve Spolkové republice Německo... Podporuje Sociálně demokratickou stranu Německa a snaží se o spolupráci s jinými sudetoněmeckými i českými a rakouskými organizacemi.

2.

Seligerova obec se zasazuje o dorozumění mezi sudetskými Němci a Čechy, o sociálně demokratickou politiku vycházející z vědomí odpovědnosti za dění uprostřed

Evropy a o kontinuitní další rozvíjení demokratických struktur Evropské unie. Zejména vychází z toho, že citlivý vztah mezi sudetskými Němci a Čechy se nemůže zlepšit předhazováním viny a kladením požadavků, nýbrž pouze ochotou sebekritickému vypořádání s historií a pochopením pro citlivé aspekty druhé strany.

3.

Seligerova obec proto vyzývá představitele sudetoněmeckých institucí a periodik k upřímnému vypořádání s vlastní historií, zejména s nacistickým panováním v Su-detské župě (Sudetengau) a v Protektorátu. Na české strany a sdělovací prostředky Seligerova obec apeluje, aby se právě tak upřímně vypořádaly s vlastní historií, zejména s vyhnáním a se všemi opatřeními a nařízeními, založenými kdysi na šovinistických postojích. Obě strany pak vyzývá, aby se rozpomínaly nejen na vlastní oběti, ale i na oběti druhé strany. V tomto smyslu se zasazuje o rozvíjení přímých rozhovorů mezi představiteli českých stran a sudetoněmeckých politických seskupeních.

4.

Společný život Čechů, Němcůa Židů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byl stejně tak silně rozvrácen nacistickou okupací a válkou jako vyhnáním. Seligerova obec vychází tudíž z toho, že zašlý životní svět nelze obnovit právními dohodami ani přátelským objímáním. Je si vědoma toho, že toto pochopení je to pro mnohé vysloveně hořké. Zde může pomoci už jen poctivost a realismus. Seligerova obec zastává názor, že nebude žádný kolektivní návrat německé etnické skupiny, ale jen možnost individuálního návratu jednotlivců. Zasazuje se proto o důraznou podporu německé menšiny, o brzký vstup České republiky do Evropské unie a o schválení evropského práva etnických skupin. Seligerova obec je dále toho názoru, že nedojde k žádné  dalekosáhlé restituci majetku vyvlastněného v roce 1945. Místo toho se zasahuje o to,  aby Češi a sudetští Němci hovořili o modelech symbolického řešení, které by bylo přijatelné pro obě strany.

5.

Seligerova obec považuje za nezbytné nové formulování cílů, potřebné v tomto smyslu již od roku 1990, a vyzývá všechna sudetoněmecká seskupení k účasti na otevřené diskusi. Potřebujeme atraktivní vizi, která osloví Čechy i sudetské Němce a kterou uvítají sousední země jako smysluplný stavební kámen evropské integrace.

Tato vize musí být oproštěna od veškerých pokusů usilovat o budoucnost jako resuscitaci zaniklého životního světa. Musí naopak vycházet z nutnosti uchovat hodnotné součástí vlastní tradice a vnést je jako stavební kameny do struktury nového spolužití v rámci Evropské unie. Seligerova obec se zasazuje o to, aby se tímto způsobem formulovalo nové sousedství, v němž sudetští Němci a Češi už nezakusí staré úzkosti a agrese, nýbrž ve vzájemném respektování budou pěstovat své tradice a společně vytvářet fundament evropského dorozumění.

31. října 1998

                       Za předsednictvo Seligerovy obce Volkmar Gabert, spolkový předseda