Kdo se má omlouvat?

Sudeti  v době války sloužili ve  zločinných jednotkách SS, gestapu, Sicherheitsdienstu a dokonce někteří i jako dozorci v koncentračních táborech.  „Hrdinně“ bojovali za nový pořádek v Evropě – za  vládu panského německého národa nad podlidmi, z nichž část ve válečné době již likvidovali,  Židy chtěli vyhladit všechny a  ze Slovanů miliony. Zbytek měl sloužit jako otroci panských Germánů. Krym měl sloužit jako německá riviéra, jak slíbil A. Hitler svému lidu. Hranice německé říše měly sahat až někam k Uralu.

Sudeti se tak stali součástí obrovské nacistické válečné mašinérie. Válčili snad na všech frontách. V některých německých jednotkách  tvořili valnou část. Válce odvedli i velkou krvavou daň. Podle dostupných údajů jich za führera a  velkoněmeckou říši padlo kolem 200.000, raněných bylo samozřejmě několikrát tolik.

Kolik spojeneckých vojáků, kolik civilních obyvatel  zabili, kolik škod napáchali v řadě evropských států, kolika zločinů se dopustili nebo se na nich podíleli? Pokud jde o české země, tak víme, že se dokonce zasazovali o zrušení protektorátu, mnozí křičeli po omezení českých středních škol, když předtím jásali nad zavřením našich vysokých škol. Na vraždách našich lidí se významně podíleli. Byl to K.H. Frank, jedna z vedoucích osobností sudetů, který aktivně, samozřejmě s ním i další jeho „spolubojovníci“, se podíleli na přípravách na genocidu našeho národa i na jejím protektorátním počátku. Vraždili ve velkém, s výjimkou německých antinacistů jako byl např. Lorenz Knorr, a to až do poslední chvíle.

Přes to všechno byla to celá řada válečných zločinců, kteří stáli u kolébky a rozvoji sudetoněmeckého landsmanšaftu, a to dokonce až na rozmezí tisíciletí. Byli to páni z Witikobundu, kteří, ač nevelkého počtu, udávali, a možná, že ještě udávají hnutí sudetů myšlenky a směr. A tak sudeti, ve značném množství, místo aby se káli, tak raději přepisují dějiny, vnucují nám svoje pohledy na minulost a současnost, chtějí nám diktovat, jaké zákony bychom měli zrušit a jaké nové přijmout, koho máme mít rádi, koho nenávidět. Sudeti, snad ve své většině, přejali od Henleina, mnohé, např. nenávist k E. Benešovi, rusohostilitu a snahu nám diktovat  podmínky „smíření“.

Tak komu především sluší omluva?

Ano, je pravda, že po válce došlo také u nás k přehmatům. Ostatně k nim došlo ve všech evropských státech, které byly okupovány Němci. Přesto víme, že kdyby byl  zmařen jen jeden lidský život, je to velká ztráta, je nenahraditelná, poněvadž každý život je jedinečný. Lidské poválečné ztráty byly  zásadně  důsledkem příčiny války a nacistického teroru. Přesto že víme, že byly celkově nevyhnutelné, je nám líto i smrti sudetů, i když třeba byli někteří z nich zločinci. W. Churchill v jednom z rozhovorů prezidentu Benešovi řekl, že po válce poteče mnoho německé krve, po určité době řekneme dost  a Němce rychle přesídlíme.

Jako lidé jsme si dříve nepřáli a nepřejeme ani dnes smrt druhých. Proto  zcela odmítáme válku jako prostředek řešení mezinárodních problémů. Přesto i dnes umírají např. v Novorusku a jinde zcela nevinní lidé. Jak někteří politici nebo aktivisté mohou  plakat nad oběťmi druhé světové války  a při tom volat do zbraně, do nové války, aby v ní umírali lidé po tisících a možná i národy po milionech. Jedině v míru sociálně a i jinak spravedlivém mohou žít lidé ve svobodě, v demokracii a prožít svůj život v důstojných lidských podmínkách. Mrtví se žádným lidským právům netěší!

Dr. O. Tuleškov