Kdo rozdělil a rozděluje národ?

Prezidentské volby v r. 2013 byly prvními, kdy občané ČR volili svého prezidenta v přímé volbě. V druhém kole se voliči rozhodovali mezi M. Zemanem a K. Schwarzenbergem, který volební atmosféru velmi zostřil svým prohlášením o prezidentu Benešovi a jeho vládě, která by, viděna očima současnosti, podle jeho mínění, měla stát před mezinárodním tribunálem. Takovéto a další útoky proti naší minulosti, např. o odsunu Němců  z Československa mluvil jako o vyhnání, situaci jen zostřovaly. Jeho pohled na naše dějiny se až tak moc od jejich pojetí sudety nelišil.

Snad bychom měli ještě dodat, že pan „kníže, který má k lidu blíže“, se již dříve prohlásil, že se necítí být Čechem, ale Böhmem, tak to ostatně řekl jedné německé novinářce, která to v novinách na něj prozradila. Pan kníže se sice statečně hlásil ke svému böhmanství . ale jen jaksi polosoukromně. Českému lidu to nesdělil ani v době volební kampaně. Proč lid znepokojovat, že?

A co se nestalo? Český zeman vyhrál nad pobělohorským šlechticem o téměř půl milionu hlasů. V demokratické společnosti poražený popřeje vítězi, poražená menšina  uzná vítězství většiny. Tak to v demokracii prostě chodí. Jedním z jejich principů je vláda většiny. Pokud poražení jsou skutečnými demokraty,  není to žádný problém.

Jak však reagovala část příznivců pana knížete na výsledek prezidentských voleb? Někteří proschwarzenbergští elitáři začali vykřikovat, že M. Zemana za svého prezidenta neuznávají. Tak jak je to s jejich demokracií? Princip většiny, na kterém demokracie stojí, bez uzardění popřeli a ve svém popírání až do současnosti vytrvali. A nejen to: Buntují proti demokracii, přestože se dále vydávají za jediné demokraty v republice a o demokracii, svobodě a lidských právech toho navykládají, až se posluchačům hlava točí. Jsou to však jen hesla, za kterými se skrývají silní autoritáři, odpůrci „populismu“, jež lid prohlašují za ulici, pokud rozhodne jinak, než oni si přejí. Oni jsou přeci elitou a ví, co je pro lid dobré. A tuto hru s lidem hrají i v současnosti.

Již dříve rozdělili národ. V tomto rozdělování pokračují a je jim zcela jedno, zda lid je pochopí a je následuje. Lidové kulisy, jež vytvářejí, jsou působivé.  V médiích mají poslušnou služku. Pražské kavárně pomáhají také různé hvězdy, lépe řečeno hvězdičky, jež hrají úlohy jim určené, zpívají nebo deklamují, část akademické obce a samozřejmě i nemalý počet katolických prelátů. Ze zálohy silně napomáhají i kádeuáci a topisté. Před sebou máme čas neklidu, občanské neposlušnosti. Již dnes vulgarity pronikají nejen do jejich slovníku, ale také na různé transparenty a do vyřvávaných hesel. Ale přes toto vše, i další, nejsou to oni, puncovaní demokraté, bojovníci za lidská práva a  „hodnoty“, kdo rozdělují národ! Je to přece prezident Zeman a jeho stoupenci. Nadto Zeman táhne vše na východ a k Číně. A to je přece nepřípustné. Oni, hrdinové současnosti, to nedovolí. Patříme přece k Západu, píše sudetský Čech, tak se sám pojmenoval pan P. Bělobrádek. Směřujeme k Německu. Můžeme být jeho jednou zemí, mluví D. Herman, aniž by třeba věděl, že autorem tohoto výroku byl již dříve V. Špidla. Sobotka je zřejmě myšlenkovým otcem tzv. strategického dialogu mezi ČR a SRN, který má nás přiblížit co nejvíce k Německu. Sudeti jsou naši spojenci. A jak to bude se sudetorestitucemi? EU nám diktuje, co se jí namane, USA nás spojenecky táhnou tam, kde nás chtějí mít.

Kam se to řítíme? Pokud to vše půjde takto dále, pak se můžeme začít obávat fašizace nejen politiky, ale  celého společenského prostoru. Destrukce naší státnosti pokračuje, zájmy republiky a našeho národa, našimi vládci opuštěné, jsou sirotky, jež hájí obyčejný český člověk. To, co vidíme, a co nás může asi i čekat, je pro nás zcela nepřijatelné.

Žijeme v demokratickém státě, alespoň si to zatím myslíme. Proto jediným východiskem z uvedených problémů je  rozhodnutí o nich přímo lidem. Požadujeme proto imperativní referendum o tzv. strategickém dialogu s Německem, nebo naopak se Slovenskem, o setrvání či vystoupení z EU a NATO, o obnovení svrchovanosti ČR. Musíme si zvolit vládu, která by plnila své ústavní povinnosti k našemu státu i lidu. V tomto případě hodláme použít opět výhradně demokratické prostředky, jimiž jsou parlamentní volby.

Aby tyto volby mohly být skutečně demokratické, musí média hlavního proudu, zvláště ČT, plnit své společenské funkce a ne být pouhou hlásnou troubou fašizující pravice, která v současnosti usiluje, nikoliv však demokraticky, o získání moci. Nastoupení „ukrajinské cesty“, o níž již víme, kam vede,  snad naše zkušenosti zabrání. Nechceme ani nějaké týdny neklidu či občanské neposlušnosti, ale klidnou demokratickou atmosféru, jež umožní diskusi, zmírní protivy současnosti.

Jediná cesta z problémů, ať již skutečných nebo umělých,  je cesta, znovu zdůrazňujeme, demokratická.. Nikoliv však pouze ta formálně demokratická!  Především musíme dosáhnout i toho, aby schwarzenbergská menšina nakonec uznala demokratický princip většiny a v souladu s ním jednala. Pokud ne, nechť politiku opustí! Dále pak je nutné posílit zastupitelskou demokracií o prvky a instituty demokracie přímé. Vláda lidu, lidem a pro lid je nejen našim cílem, ale  i prostředkem pro řešení otázek dneška i zítřka. Přes  lidovou vládu fašismus neprojde!

J. Skalský