„Kdo nejde s námi, jde proti nám!“

28. říjen se stal smutným dnem. Po zkušenostech z poslední doby jsme důstojné oslavy svátku republiky, ani nečekali. Hledala se totiž již po několik týdnů záminka, jak narušit oslavy tohoto svátku a  jak je zneužít proti prezidentovi republiky. 

„Kdo hledá najde….“. Po medailové tahanici mohl začít útok v režii umělecké fronty, proti prezidentovi republiky. Možná to měla být vítězná bitva o Pražský hrad.

Mnozí politici, včetně těch vládních, se rozhodli využít této záminky ve svůj prospěch. Znevážili oslavy vzniku republiky. A ti občané, co odmítli se na této štvanici podílet, byli davem skandalizováni, bylo jim vyhrožováno. Také mnozí politici podlehli těmto výhrůžkám, raději se omluvili a na Pražský hrad  nepřišli. Směr hlavního  útoku, za pomocí médií, tak mohl začít.  Staroměstské náměstí bylo režií připraveno k útoku. 

Představitelé umělecké fronty, tedy přesněji řečeno,  stále ty stejné nesmiřitelné tváře,  zde dokonce vydali výzvu k občanskému neklidu, včetně výzvy ke stávkám. To vše se dělo dokonce za přítomnosti ministrů vlády České republiky a představitelů Parlamentu ČR. Přítomný ministr kultury vlády ČR Daniel Herman se stal miláčkem davu. Výzvy ke stávkám, nepokoji,  je nechali v klidu. Cílem této výzvy je rozdělit společnost, vyvolat nejistotu, otevřít cestu k anarchii.  Dav tak mohl dostat zelenou a  vyrazit k útoku….

Staroměstské náměstí pamatuje mnohé, pamatuje i události z února 1948. I tehdy byla vládní krize zneužita k nátlaku a k útokům na demokracii, na prezidenta Edvarda Beneše. Také tehdy ti nikým nevolení zástupci lidu i z té umělecké fronty, včetně rozzářených svazáků, slibovali občanům cestu ke světlým zítřkům.

Ministři tehdejší vlády buď převrat podporovali, či rychle přeběhli na vítěznou stranu barikády, nebo uprchli ze země. Prezident republiky nakonec zůstal jediným, který davu vzdoroval, postupně byl odstaven od své funkce,  až nakonec zcela uštván za dva měsíce odstoupil a v září 1948 zemřel.

V té připomenuté době tzv. Vítězného února,  manipulovaný dav razil heslo „ kdo nejde s námi, jde proti nám! “  Když ti náhlou slávou povznesení umělci i ti rozzáření svazáci z únorového Staroměstského náměstí, časem zjistili svůj omyl, bylo již pozdě. Demokratické volby už byly na dlouhou dobu nadbytečné…..

I letos jsme přišli uctít památku muže, který stál u zrodu republiky. Položili jsme květiny  na Hradčanech k pomníku Dr. Edvarda Beneše, statečného politika, který čelil vyhrůžkám davu, přesto zůstal ve své odvaze sám……

Ti co ho skandalizovali, nakonec zmizeli z paměti národa.  Stali se jen směšnými figurkami.  

Přemysl Votava,  Národní socialisté – LEV21