Kdo komu je dlužný, my Němcům nebo

Němci nám?

Samozřejmě sudeti již léta požadují po nás úhrady škod, alespoň částečné, které jim „oloupením“ a „vyhnáním“ vznikly. Jejich požadavky se sice různí, ale na náhradách stojí. I jejich program je zakotvuje.

V nedávné době v rámci Terezínské iniciativy přednášel historik Brod, který dostal otázku, „jak by bylo možné bezpráví na sudetských Němcích napravit?  Historik Brod definoval jako první jedinečné symbolické řešení: Česká vláda může v Bavorsku zřídit pečovatelský ústav a plně jej zajistit, včetně financí, kde by se postarala o sudetoněmecké pacienty. Za druhé, by měli čeští politici a veřejnost konečně otevřeně a čestně uznat, že vyhnání bylo ve skutečnosti bezpráví. Může zajistit jakékoliv materiální odškodnění sudetských Němců. K tomu je však Brod skeptický z důvodu praktických a právních překážek.“( Z článku Konečné řešení národnostní otázky, Sudetendeutsche Zeitung, 11.12.2015, str. 6)

Pokud Němci mají nějaké finanční nároky vůči republice, měli by sdělit, z jakého právního základu vycházejí. Zatím to neudělali. Neučinil tak ani pan Brod. Jen vycházel z jakéhosi předpokladu, že Němcům jsme povinni nějakým finančním plněním.  A to je právně zcela nedostatečná báze, která nemůže zakládat žádné právní nároky a samozřejmě ani naše nějaké právní povinnosti.

My, Češi, naopak tvrdíme, že vůči Němcům nemáme žádné finanční povinnosti. Vysídlované Němce jsme neoloupili o jejich majetek, jak tvrdí. V souladu s rozhodnutím spojenců, zejména pak následně na základě Pařížské reparační smlouvy, bylo Československo, jako její signatární stát, povinno konfiskovat německý majetek tak, aby se nikdy nedostal zpět do německých rukou, přičemž hodnotu konfiskovaného majetku, stručně řečeno „sudetských“ Němců, jsme nebyli povinni odpočítat z našeho reparačního účtu. Při přesídlování Němců z ČSR jsme postupovali plně v souladu s pokyny Spojenecké kontrolní rady, jež se velmi pochvalně vyjádřila o způsobu, jímž jsme přesídlení provedli.  Tedy ani v průběhu odsunu nevznikly žádné finanční povinnosti ČSR vůči přesídlovanému německému obyvatelstvu. Někteří sudetomani se  již v dřívější době obrátili se svými požadavky na různé soudy. Nikde neuspěli. A také ani v budoucnosti nemohou uspět.

Naopak. Mezinárodně byly schváleny reparace, které Německo je povinno nám zaplatit. Dosud jsme v rámci reparací od SRN, která je nástupnickým státem hitlerovské říše, získali kolem 700 milionů korun. Částku téměř 360 miliard předválečných korun, asi přes 3 biliony korun současných, nám Německo dluhuje. Povinnost agresora zaplatit oběti agrese škody, které jí vznikly, je jedním z principů mezinárodního práva. Takže jsme v očekávání, kdy Německo nám začne konečně splácet reparace.

Již několik let se mluví o tom, že mezi ČR a SR jsou tak dobré vztahy, které v moderní době dříve ani neexistovaly. Ale ještě déle platí úsloví, že dobré účty dělají přátele. Takže jaké vztahy česko-německé mohou vlastně být, když Němci nám dluhují již dlouhodobě stamiliardy. Mnozí z nás si dobře vzpomínají, jak nás celá řada  německých vedoucích státníků přesvědčovala, že Němci nám reparace zaplatí jakmile bude Německo sjednocené. Ale již přes 25 let je sjednocené,  žádné platby reparační jsme dosud nedostali.

V souvislosti s uvedeným může vzniknout i otázka, co na to říkají naši ústavní činitelé?

Mlčí jako ryby a jen stále povídají a povídají, jak česko-německé vztahy jsou dobré, aniž by  se namáhali vysvětlovat, jak to s reparacemi je. Za takového stavu si třeba můžeme myslet, že jsou nestateční, slušně řečeno, že snad německé zájmy staví výše nad naše české státní a národní. I po těchto a podobných výtkách zase jen mlčí, nic nevysvětlují. A již odedávna se říká, že kdo mlčí, ten souhlasí. Ale takto se nikdy reparací od Němců nedočkáme.

Jsme tak bohatí a Němci tak chudí, abychom v rámci jakési solidarity mohli upustit od vymáhání dluhů? Nebo Němci jsou dostatečně bohatí a my nesrovnatelně chudší, a je zcela samozřejmé, že Němci nám reparace mají zaplatit? Všichni víme, že platí to druhé. Přesto Němci neplatí. Žádný česko-německý strategický dialog neměl být zahajován, pokud otázka reparací nebyla vyřešena, dokud nám Němci reparace nezaplatili nebo alespoň nezačali platit podle sjednaného splátkového kalendáře.

Stručně shrnuto: Němcům nedluhujeme nic, oni dluží nám velké peníze.

J. Skalský