Kdo jsou válečníci médií a jak bojují proti Českému svazu bojovníků za svobodu

Stalo se téměř národním sportem našich takzvaných oficiálních médií při sebemenší příležitosti okopávat kotníky jak vedení, tak i celé organizaci Českého svazu bojovníků za svobodu. Tento mediální sport se neprovozuje jen nyní. Provozuje se již od dob vedení zesnulé předsedkyně Anděly Dvořákové, kterou tato média pohrdavě označovala za jakousi "šéfku". Proč? Jednoduše proto, že Anděla Dvořáková, a zvláště její projevy v Panteonu Národního muzea, se staly symbolem odporu proti útokům na republiku, na její bojové tradice,na odboj a na presidenty zakladatele ČSR, a na dekrety druhého presidenta Budovatele. Již proto se zesnulá Anděla Dvořáková a svaz,který zastupovala, stávala vděčným terčem idiotských a nemravných útoků jak na ji samotnou,tak na celou organizaci.

Tyto útoky podědil její nástupce ing.plk.Jaroslav Vodička, pozůstalý po volyňském Čechu, bojovníku proti nacismu. A s ním i celý náš svaz. Zde nemám na zřeteli jen využívání organizačních těžkostí,kterými svaz procházel.

Zde mám na zřeteli skutečné příčiny nenávistných kampaní ,které provázely ČSBS vždy, když se otevřeně hlásil k obraně republiky proti nárokům tzv. sudetských Němců, které tento tisk velebil jako neocenitelné "bohmische" a přál si ustavičně jejich odškodňování a návrat. A Český svaz bojovníků za svobodu s tisíci členy, z nichž mnozí se aktivně účastnili boje a odporu proti těmto ničitelům ČSR, byl a je trnem v oku těchto současných pohrobků protektorátu a profesních hanobitelů republiky. A tak všichni ti takzvaní politologové a komentátoři věhlasných novin nevynechají jedinou příležitost, jak kopnout do ČSBS a jeho představitelů. A vubec se nezabývají otázkou, zdali jejich tzv. argumenty jsou podloženy fakty, anebo jsou to jen pouhé spekulace nebo i vyložené nepravdy či dokonce pouhé lži.

Je velmi snadné napadat nekonkrétně celou organizaci ČSBS, jen proto, že zásadně stojí za dekretálním právem republiky, za činy presidenta Budovatele, který se ze zákona zasloužil o stát. Je to o to snadnější, že tzv. kritikové za sebou mají takovou mediální velmoc,jakou je nejen tisk, ale i televize, a to i ta, která si z důvodů známých jen jí, říká Česká televize.

V každém sporu by mělo platit stejné právo obou stran na vyjádření a obranu názorů. U nás toto pravidlo neplatí. Prostor se dává vždy jen napadatelům našeho Svazu. Vyjádření obrany jsou pak publikována jen v neoficiálním tisku nebo na stránkách vlasteneckých serverů, označovaných tzv. hlavním tiskem za marginální, extremistické nebo dokonce státu nepřátelské (!).

Bohužel k této monstrózní kritice Svazu se v poslední době přidal i představitel ANO - pan ministr obrany.

Zprvu kritizoval celý svaz a přisoudil mu jakousi nedefinovanou kolektivní vinu za vyjádření jeho čelných představitelů, na něž by měli mít ve společnosti, která se vyhlašuje za demokratickou, samozřejmě nárok.

Teprve, když jsme se ozvali jako řadoví členové, například na Parlamentních listech, změnil svou kritiku a ohraničil ji pouze na vedení svazu - aniž ovšem definoval podklady své kritiky tak, aby byly schopny obhájení.

Nás všech členů ČSBS se tyto útoky samozřejmě dotýkají a zejména staří členové,kteří se na rozdíl od kritiků, zasloužili o republiku, jsou takovým jednáním nejen dotčeni,ale i oprávněně uraženi. Copak to ti politologové , komentátoři a pan ministr vykonali tak pozoruhodného pro obranu republiky, aby jejich hlas zněl jako hlas samozvaných soudců? Mnozí z nich nevykonali ani zbla dobrého pro republiku, pokud svým žvaněním republiku přímo nepoškodili. Takové je naše stanovisko.

Za odbojáře Boskovic

předseda HDK ObV ČSBS

PhDr.Jiří Jaroš Nickelli,prom.historik

držitel medaile Za záchranu Nár.kulturní památky Slup u Znojma

a medaile Jana Žižky za záchranu státního majetku v ceně 340.000 korun