Kdo je Horáček Milan?
Uvádíme pouze několik zajímavých faktů, především z krácených a volných překladů z německého tisku, které se týkají života a určitých zajímavých činností pana M. Horáčka, současného politika Strany zelených v ČR. Necháváme především na čtenářích, aby uvedené sami zhodnotili.
Milan Horáček se narodil 30.10.1946 ve Velkých Losinách, vyučil se elektromontérem. Po porážce Pražského jara utekl do Rakouska. V Německu pak vydával exilový časopis Listy 68, které měly ráz jak politický, tak kulturní. Angažoval se v československé exilové kultuře a politice.
Byl zakládajícím německé strany Zelených. Za ně se dostal v r. 1983 do Spolkového sněmu a v r. 2004 pak do evropského parlamentu. V r. 1990 bylo mu Václavem Havlem navráceno české státní občanství a současně se stal členem jeho poradního štábu. V r. 1991 dostal do Prahy Nadaci Heinricha Bölla a od r. 2000 je účastníkem rozhovorů Německo-českého fora. Pro Havlovy vybudoval na Barrandově ekologický pavilon. Dáša Havlová nechtěla věřit, co dokáže bez hnojiv, nyní sama má ekologickou farmu a několik stovek ovcí. (A. Mostýnová: Prapůvod hnutí Zelených, Landeszeitung, 20.3.2012, str. 6)
Podívejme se, co o M. Horáčkovi napsaly o něco dříve Sudetendeutsche Zeitung z 28. října.2011 na str. 6. v článku „Moravský exdisident a politik Milan Horáček měl 65 let“:
„Milan Horáček o sobě tvrdí, že není Čechem, ostatně jeho matka byla Němka a on se narodil ve Velkých Losinách (okres Šumperk). Jako Moravan oslavil 30. října 65 let. Jako Čech se sudetoněmeckými a slovenskými kořeny vyzkoušel mnohé, až utekl do Německa, kde byl uznán za vysídlence.
Pan Milan Horáček, poslanec EP za německé Zelené, je členem výboru EP pro menšiny. Podle jeho názoru humanitární gesto ČR vůči německé menšině mělo být uskutečněno již dříve. Vina je vláda ČR.“
Ano, můžeme jen konstatovat, že poslanec EP M. Horáček dovedně obhajoval zájmy německé menšiny v ČR a napadal jejího prezidenta V. Klause.
Někteří němečtí politici mají český původ. Nejznámější z nich je evropský a německý poslanec Milan Horáček (Zelení). ( LZ, 29.6.2010, str. 2)
Strana zelených se těšila značné přízni Václava Havla. I z této skutečnosti značně ve své době profitovala. V září 2005 se předsedou strany, díky i pomoci ing. Petra Uhla, stal dr. Martin Bursík. Od určité doby ve Straně zelených pracoval i M. Horáček. Bez zajímavosti jistě není následující článek „Jakou úlohu ve hraje SZ Milan Horáček, německý „zelený“ europoslanec a neformální poradce M. Bursíka?“
„Na tiskové konferenci M. Tichý, místopředseda SZ řekl: ´Mohu zmínit, že před touto tiskovou konferencí mě oslovil Horáček, náš člen, který říkal, že pokud budu diktovat něco proti panu předsedovi Bursíkovi, tak se podívají všichni na moji minulost.´ V předsálí po konferenci se znova střetli M. Tichý a M. Horáček. ´z úst Horáčka na adresu Tichého zaznělo, že se z toho teď Tichý po……´. A to stáli obklopeni zaraženými novináři.“ (Právo, Vzpoura u zelených: v sázce rozpočet, s.1 a 2, 24.11.2007)
V uvedených souvislostech vzniká otázka, jak to Zelení s demokracii a ohlašovanou novou politickou kulturou tehdy vůbec mysleli?
Ale vraťme se k M. Horáčkovi, „neformálnímu poradci“ M. Bursíka. B. Posselt na sjezdu sudetských Němců v r. 2005 říká: „…jsem šťasten, že jsou mezi námi i evropští poslanci,…vítám svého milého kolegu, který se našich setkání již mnohokrát účastnil, zástupce frakce Zelených v Evropském parlamentu, pana Milana Horáčka. Tento náš milý kolega se vždy zasazoval o sudetoněmecko-český dialog a usmíření. V těchto dnech uvádí na veřejnost působivou výstavu o koncentračním táboře pro Romy v době protektorátu, který byl v boudách, kde se dnes nachází prasečinec. Právem přesvědčil pan Horáček Evropský parlament, že tento vepřinec musí zmizet a na jeho místě musí být vystavěna přiměřená vzpomínková síň… Děkuji proto panu Horáčkovi za to, co dělá pro sudetské Němce a taká za jeho práci pro jiné národnostní skupiny v Evropě.“ 56. sjezd, Augsburku, 14.-15.5.2005
Na zasedání sudetoněmecké rady v Mariánských Lázních byli jak sudetští Němci, tak i Češi zajedno, že éra Václava Klause předčasně skončila. Český prezident nemůže být již zvolen, je v cizině považován za outsidera a politického klauna. Vystoupení z ODS zmenšilo jeho vliv.
Milan Horáček připomněl vystoupení Václava Klause v Evropském parlamentu. Při jeho projevu řada poslanců na protest opustila sál. Bernd Posselt doplnil, že podle dobrozdání znalce mezinárodního práva Jochena Froweina „amnestijní zákon je nepřijatelný“. Miroslav Kunštát doplnil, že již v roce 1999 Jiří Gruša požadoval, aby tento zákon byl zrušen. Otto Paleczek požadoval odvolání Václava Klause z funkce prezidenta, což by však bylo možné jen při prokázání vlastizrady. Jaroslav Marek-Vejvoda to doplnil: důvodem pro odvolání nemusí být jen vlastizrada, ale i „pokročilá demence“. SZ, 26/09
Na seznamu hostů 61. sjezdu odsunutých Němců, z Československa, který se konal ve dnech 22.-23.5.2010 v Augsburku,, byl uveden i Milan Horáček, poslanec Evropského parlamentu za německé Zelené, dříve poradce M. Bursíka. (Sudetendeutsche Zeitung, 28.5.2010, str. 2)
Na seznamu hostů 62. sjezdu odsunutých Němců z ČSR, roku 2011, byl uveden Milan Horáček jako bývalý člen Evropského parlamentu, Praha.
Milan Horáček je veden na webu německého velvyslanectví v Praze jako německý stálý host Rady česko-německého diskusního fóra.
V článku „Dialog bez tabu co nejdříve v Liberci“ jsou uvedeny zajímavé skutečnosti.
„Zakončení semináře Sudetoněmecké rady v Mariánských Lázních bylo uvozeno větou zakladatele izraelského státu Davida ben Guriona: „Abys byl realistou, musíš věřit na zázrak.“ Podle příkladu skupiny z Moravského Berouna, lze se zániku bránit obnovováním kulturních památníků ve vlasti. „Vlast je tam, kde mám hrob“, řekl farář Karl Kindermann, který doprovázel při cestě do vlasti skupinu z Moravského Berouna. Cestování do vlasti, obnovování kostelů, to je náš zájem, ačkoliv kritici tvrdí, že si chceme předcházet Čechy. Obnovování je základní zajištění existence. Tomu odpovídá také místo naší kanceláře. Je v centru pražské parlamentní čtvrti. Jasně tak říká: „My jsme opět zde!“
Posselt požadoval vytvoření „Sudeto-české nadace“ k zachování kulturního dědictví, do které by každý něco vložil. Je neustále více Čechů, kteří vymírání pamětníků považují za ztrátu, jelikož neustále méně lidí jim může něco říci o minulosti. Posselt se také zmiňoval o počtu obětí sudetských Němců při vyhnání. Dva údaje nesouhlasí: ani 30 tisíc, ani 241 tisíc, jsou čistě dogmatické. Milan Horáček by chtěl v Liberci vytvořit grémium, které by vedlo „dialog bez tabu“. Sudeto-český dialog není dialog mezi mnou a mými oblíbenými Čechy.“ SdZ 28/09
Z článku Erwina Schulze „Fondy budoucnosti zasedaly v Liberci“ se dozvíme o panu M. Horáčkovi opět nějakou zajímavost.
„Místo setkávání Spolku Němců v Liberci bylo 13. a 14. února 2010 místem zasedání podvýboru „Dialog bez tabu“, který stanovil cíl projednat bilanci německo-českého, případně sudetoněmecko-českého dialogu od r. 1989 a určit nové cesty dialogu.
V relativně úzkém kruhu (Ingrid Lottenburgerová, Bernd Posselt, Milan Horáček, Jaroslav Šonka, Anna Knechttlová, Irene Nováková, Raimund Paleczek, Erwin Schulz) byla snaha využít čas, aby hostitelka Věra Straková, jednatelka střediska místa setkávání, oficiální část – uvítání, provedení domem a zdravice vlasteneckého kruhu Liberec, vykonala hbitě, a pak se vzorně věnovala dalším povinnostem, zač jí bylo poděkováno.
Výsledky jednání budou předloženy radě Německo-českého fondu budoucnosti. (LZ, 9.3.2010, str. 5)
David Vondráček, český filmový umělec, získal 29.11.2010 ve frankfurtském kostele sv. Pavla za své dílo „Zabíjení po česku“ cenu Franze Werfla, jíž uděluje Nadace „Středisko proti vyháněním“, jejíž předsedkyní je Erika Steinbachová. Cena je dotována částkou 10 000 euro (246 900 Kč). Ještě v předstihu se M. Horáček ptal D. Vondráčka, zda cenu příjme. Pro Vondráčka bylo důležité, že politik německých Zelených, Milan Horáček, levičák, člen poroty, se ho dokonce ptal, zda cenu přijme. Což mohu říci „ne“, říká Vondráček. David Vondráček přiznal, že ví, že E. Steinbachová je pro Poláky jako ďábel. Ale ona je členkou CDU, demokratické strany, řekl Vondráček. Podle něj za cenou stojí demokratická organizace vyhnaných. (Chvalozpěv na „Zabíjení po česku“ Prager Zeitung, 25.11.2010, str. 3).
Unie vyhnaných a vysídlených v Čechách pod vedením B. Posselta se třetí den svého pobytu setkala v Praze s českými politiky, „které zorganizoval vedoucí „sudetského úřadu“ v Praze, Petr Bartoň. Z vládní strany TOP 09 se se skupinou setkal poslanec D. Korte a referentka TOP 09 T. Radoměrská, za lidovce Pavel Svoboda, Václav Koukal, za Zelené Milan Horáček. K setkáním došlo ve význačných prostorách, např. v Kolovratském paláci, mluvilo se i o Benešových dekretech. Cyril Svoboda navštívil sudetoněmecký úřad v Praze.
(Sudetendeutsche Zeitung, 7.10.2011, str. 1 a 2)
Z uvedeného vyplývá, že Milan Horáček není Čech, snad je Moravan, ale zřejmě má české i německé občanství. Na jeho příkladu lze vidět, jak loajalita na jedné straně k českému a na druhé pak německému státu si vzájemně konkurují a někdy, jak jsem přesvědčen, i vzájemně se vylučují, pak převažuje jedna nad druhou.
Na 62. sjezdu odsunutých Němců z Československa, který se konal v r. 2011 v Augsburku, Bernd Posselt o cestě do Prahy prohlásil: „My jsme v pozadí začali rozhovory mezi námi a osobnostmi na nejvyšší úrovni, které bohužel v pozadí ještě musely zůstat, ale doufám, že jednoho dne vejdou ve známost a povedou k tomu, aby vše bylo konkrétnější.“
Nevíme, koho tím Posselt měl na mysli. Víme však, s kým jednal. Byli to politici z KDU-ČSL, TOP 09 a ze Strany zelených. Milan Horáček jistě patří k představitelům politických stran, kteří mají nejčetnější styky s tzv. sudetskými Němci. Pokud to takto vůbec můžeme říci. Víme z výše uvedeného, že M. Horáček, s německými kořeny, jak se nyní módně říká, byl po svém příchodu do Německa uznán za pozdního vysídlence.
Pokud někteří z těchto politiků mluví o demokracii a skutečně jednají za zády vlastního národa, pak můžeme mít nejen oprávněné pochybnosti o jejich demokratickém cítění, ale i o věrnosti k českému státu.
Na 62. sjezdu odsunutých Němců z Československa, který se konal v r. 2011 v Augsburku, Bernd Posselt o cestě do Prahy prohlásil: „My jsme v pozadí začali rozhovory mezi námi a osobnostmi na nejvyšší úrovni, které bohužel v pozadí ještě musely zůstat, ale doufám, že jednoho dne vejdou ve známost a povedou k tomu, aby vše bylo konkrétnější.“
Nevíme, koho tím Posselt měl na mysli. Víme však, s kým jednal. Byli to politici z KDU-ČSL, TOP 09 a ze Strany zelených. Milan Horáček jistě patří k představitelům politických stran, kteří mají nejčetnější styky s tzv. sudetskými Němci. Pokud to takto vůbec můžeme říci. Víme z výše uvedeného, že M. Horáček, s německými kořeny, jak se nyní módně říká, byl po svém příchodu do Německa uznán za pozdního vysídlence.
Pokud někteří z těchto politiků mluví o demokracii a skutečně jednají za zády vlastního národa, pak můžeme mít nejen oprávněné pochybnosti o jejich demokratickém cítění, ale i o věrnosti k českému státu.
Na 65. sjezdu odsunutých Němců z Československa, který se konal ve dnech 6.-8. června 2014 v Augsburku, sám Bernd Posselt pronesl rozsáhlý chvalozpěv o Milanu Horáčkovi. Pro představu uvádíme z něj několik vět.
„Ale tento duch odporu z Jeseníků Tě, Milane, vedl k tomu, že jsi se jako mladík energicky postavil proti totalitnímu komunistickému režimu. Řekl jsi „ne“, byl jsi pronásledován, hodně jsi vytrpěl. Také proto máš náš respekt a uznání. Komunisté vystavili Milanu Horáčkovi vysvědčení, které ho poznamenalo pro všechny časy. V oficiálním dokladu je uvedeno, že je „politicky nespolehlivý“. Já mohu říci, že opak je pravdou. Milan byl pronásledován, odsouzen, degradován a šikanován, ale byl politicky spolehlivý. Tato vlastnost se vztahuje i ke Karlu Velikému Jde o ideu právního státu, která dělá slabé silnějšími a silné slabšími, aby soužití bylo snesitelné. Tato idea práva a přirozeného práva, pro něž se Milan Horáček vždy angažoval, vrcholí v ideji univerzity lidských práv. Milane, Ty, jak vím, před cestou do svobody jsi byl bojovník proti komunismu, a od doby, co jsi na svobodě, pak jedním z neúplatných bojovníků za lidská práva. Proto jsi politicky více než spolehlivý.
Velká a důležitá životní léta Tvá, Milane, jsou také zvláštními roky dějin. Narodil jsi se v r. 1946, v roce, kdy vyhnání dosáhlo vrcholu, a ve kterém rodina Posseltových po 800 letech musela svoji vlast opustit, jako málem všechny rodiny zde v sálu. Tvá rodina byla sice toho nejdříve ušetřena, ale žila v těžkých podmínkách. Že pocházíš z Velkých Losin, spojuje Tě toto rodiště s jedním nositelem Karlovy ceny, a to s knížetem Franzem Josefem II. Lichtenštejnským, vlastencem též z Velkých Losin, který však, bohužel, již dávno zemřel. Mnozí z mé strany se dívali na Tebe špatně, jak jsem se doslechl. Říkali: „Čech a Zelený, to je příliš!“ Tu však řekl Hans Klein: „My jsme všichni ze Šumperka a patříme dohromady“. A také Hans Klein je dnes s námi, když dostáváš Karlovu cenu. A Otto Habsburk, který si Tě vždy vážil, se kterým jsi spolupracoval v Kuratoriu a v porotě Werfelovy ceny ve středisku proti vyháněním, také. .. Totalitární a nelidskou ideologii komunismu jsi odmítal a bojoval proti ní. Proto Ti patří úcta a uznání. Vždy jsi se vyslovoval pro záležitosti „vyhnaných“.