Vondra je výraznou postavou proamerické české zahraniční politiky, od počátku svého angažmá ve věcech veřejných velice blízkým spolupracovníkem Václava Havla. Už ve svých mladických letech se prý pohyboval v disentu, pašoval z Polska zakázanou literaturu, později, v roce 1989, byl zatčen coby jeden z nekonečné řady mluvčích Charty 77. Od té doby vystupuje s aureolou chartisty a disidenta, což neopomene zdůraznit ani v dnešní době, například před kandidaturou na post místopředsedy ODS, kde se hlásil k tomu, že za svobodu bojuje už od roku 1987.
V listopadu 1989 byl například jedním ze zakladatelů Občanského fóra. V bytě jeho ženy v Trojanově ulici v centru Prahy vznikal Informační servis, který se později přeměnil na týdeník Respekt, čteme v jeho životopise.
Havel si Vondru po převratu vybral jako svého poradce v zahraničněpolitických otázkách (1990-1992). Ponechme teď stranou spekulace o tom, co bylo hlavním důvodem, například tvrzení jiného disidenta, Jiřího Wolfa, který ve svém svědectví vylíčil, jak na jednom opileckém večírku disidentů viděl, jak se "Vašek válel na zemi celý od zvratků a pusinkoval se tam s chlapcem, kterého pak udělal velvyslancem v USA".
Jisté je, že Vondra skutečně po čase přesídlil za hranice, kde působil v letech 1997-2001 na postu českého velvyslance v USA a to až do roku 2003, kdy z diplomacie z vlastního rozhodnutí odešel.
Málokterý politik je také tolik napojen na americké politické kruhy, jako právě Vondra. A to až natolik, že o něm kolují zvěsti o tom, že je americkým agentem.
Stačí se jen podívat blíže na jeho životopisné údaje, aby nám bylo jasněji, že takový myšlenka nemusí být tak úplně scestná.
V roce 1999 obdržel Vondra medaili od nadace National Endowment for Democracy (NED), česky Národní nadace pro demokracii. Ta má velmi úzkou vazbu na CIA a podporuje politické strany či jednotlivce, kteří jsou nakloněni zájmům USA.
Spolu s dalším americkým velvyslancem, svým předchůdcem ve funkci, Michaelem Žantovským, o kterém bude dále řeč, spoluzaložil v Praze think-tank PASS (Program of Atlantic Security Studies), kterého je stále čestným členem. Organizace má "identifikovat a analyzovat otázky a problémy zahraniční politiky a bezpečnosti v oblasti transatlantických vztahů a pomoci navrhnout praktická řešení a způsoby čelení těmto problémům."
Vondra je také prezidentem České euroatlantické rady, čestným členem Knihovny Václava Havla. Po odchodu z diplomatických funkcí pracoval v roce 2004 v Praze jako odborný asistent The German Marshall Fund of the U.S. a v letech 2004-2006 jako konzultant mezinárodní společnosti Dutko Worldwide.
Ještě důležitější je jeho členství v Trilaterální komisi v letech 2005-2006, další polotajné skupiny, kterou po vzoru Bilderberg Group založil americký magnát a velký zákulisní hráč David Rockefeller. Jde o soukromou organizaci, do které nejsou členové nominováni danou zemí, ale vybráni.
Proto také nezastupují konkrétní země, jako spíše zájmy této organizace ve svých zemích. Spolu s Vondrou jsou členové Trilaterální komise další Češi, o komisi si ale povíme v příštím díle. Obecně se má za to, že i Trilaterální komise má, podobně jako Bilderberg Group, za cíl napomáhání světové vládě.
Spolu s Petrem Gandalovičem Vondra založil v Ústeckém kraji proněmeckou organizaci Collegium Bohemicum, nadaci, která se podle jeho slov zasazuje o posilování česko-německých vztahů.
V letech 1992 až 1997 sloužil jako první náměstek ministra zahraničí ČR Josefa Zieleniece. V letech 1995 až 1996 vedl český tým, který rozděloval československou zahraniční službu, byl českým vyjednávačem v procesu přípravy Česko-německé deklarace. Toto je období, kdy do jisté míry spolupracoval s tehdejším premiérem Václavem Klausem, třebaže v celé své dosavadní kariéře byl vždy považován za člověka blízkého především exprezidentu Václavu Havlovi.
Vondra také zahajoval rozhovory o přistoupení České republiky k NATO. V letech 2001-2002 byl zmocněncem české vlády pro přípravu summitu NATO v Praze.
Od ledna 2004 vyučuje Vondra jako profesor na New York University v Praze, podobně jako další návštěvník Bilderbergu Jiří Pehe. Vondra na universitě vyučuje historii vztahů mezi Spojenými státy a Evropou. Z jeho sylabusu, na který odkazuje ve svém životopise, vidíme, že zcela běžně vyučuje i o "Novém světovém řádu".
Za Topolánkovy éry se Vondra zčistajasna zjevil v ODS. Když se podařilo pravici získat výhodu sestavování vlády (díky získání dvou přeběhlíků, na kterém se podílel českoamerický neokonzervativec, blízký spolupracovník amerického senátora a prezidentského kandidáta McCaina a zástupce republikánské strany ve Střední Evropě, Topolánkovi blízký František Formánek), v první Topolánkově vládě byl ministrem zahraničí, v druhé pak ministrem pro evropské záležitosti. Ve stejné době se stal také senátorem ODS za Lounsko. Až poté Vondra vstoupil do strany, kde ale podle některých kritiků působí spíše rozkladným způsobem. Jeho chování často vzbuzuje dojem, jakoby tento havlistický kádr byl do pravicové ODS nasazen právě proto, aby ji vnitřně rozkládal a pomáhal odvrátit od klausovských konzervativních kořenů a přeměnit ve středovou proamerickou stranu.
Jak ve své knize Smrt ve středu trefně poznamenal vicekancléř Petr Hájek, Vondra je typickým představitelem neokonzervativců v Česku:
"Spojení s Bushovou neokonzervativní administrativou bylo prostřednictvím stále se rozšiřujícího kruhu ódéesáckých klonů 'ne politické politiky' (zvláště amerických kontaktů Alexandra Vondry) silné již v době, kdy ODS byla v opozici. Stala se na ní ale přímo životně závislou od okamžiku těsného vítězství ve volbách 2006, nakoupení minimální parlamentní většiny a vytvoření vlády v koalici s KDU-ČSL a M. Bursíkem. Od tohoto okamžiku dochází k exponenciálnímu propojení veden ODS s lidmi kolem Václava Havla. Jeho bývalý hradní kancléř Karel Schwarzenberg se dokonce stává ministrem zahraničí (!), Alexandr Vondra jeho dvojníkem: přesvědčivý doklad, že bushovský neokonzervatismus Topolánkovu ODS brutálně infikoval a metamorfoval."
"Za všechny ´ideové' bacilonosiče zmiňme alespoň i u nás známého neokonzervativního ideologa Roberta Kagana, kterého nikoli náhodou obdivuje a na český trh tradičně uvádí právě místopředseda Topolánkovy vlády, někdejší disident a blízký Havlův polistopadový spolupracovník Alexandr Vondra. To není společenský drb, ale významná poznámka k porozumění myšlenkovým kořenům nejpodstatnějších domácích (zvláště bezpečnostních) a zahraničně-politických priorit Topolánkovy "středopravicové" vlády. Bez této znalosti by sebevražedná témata, pro která neexistovala žádná domácí poptávka (radar, americká vojenská přítomnost, rychlé uznání "americko-albánského" Kosova či na evropské poměry neobyčejně agresivní politika vůči Ruské federaci a mnohé další), nedávala vůbec žádný smysl. Republika je nepotřebovala, veřejnost byla většinově proti, ODS na nich strašlivě krvácela, nic nezískala - a přesto na nich fundamentalisticky trvala. Představitelé ODS se tak pod Vondrovým (respektive Havlovým) vlivem stali hlavními redistributory postdemokratického neokonzervatismu ve vlastní straně i v evropském prostoru." (Hájek Petr, Smrt ve středu, Dokořán, Praha 2009, str. 74-75)
Za své novodobé politické éry se stal Vondra vášnivým zastáncem a prosazovatelem amerického radaru, společně s Mirkem Topolánkem a Karlem Schwarzenbergem. Ostatně, byl to právě Vondra, kdo přišel s nápadem rozdělit americký radar na českou radarovou základnu a polské nosiče raket.
Vondra stejně tak obhajoval a v ODS pomáhal prosadit Lisabonskou smlouvu, byť podle některých zdrojů není - coby americký agent - jejím obdivovatelem, ale jeho postoj byl spíše dán celkovým směřováním proevropské vlády Mirka Topolánka.
Vondrovy hvězdné chvíle přišly v době českého předsednictví, kdy byl jedním z nejvíce viditelných tváří české politiky. O to působil zhrzeněji, když Topolánkova vláda vinou ČSSD padla.
To mu ale nebránilo v tom, aby poté šel do Lidového domu škemrat o podporu na post eurokomisaře. Podle důvěryhodných zdrojů tam před politiky ČSSD relativizoval svůj postoj k ODS. Tyto a podobné příběhy ukazují, že Vondra je člověk bažící po funkcích, nesmírně ctižádostivý a ambiciozní. Rád se také chová elitářsky, jak poukázala například europoslankyně Jana Bobošíková ve svých vzpomínkách na práci v Bruselu, kde popisuje Vondru, jak si po přistání letadla na ruzyňském letišti osaměle štrádoval prostorným koridorem VIP terminálu, "v ruce igelitovou tašku z obchodního domu, ze které mu čouhalo zmuchlané pyžamo", zatímco všichni ostatní z letadla museli jít skrze obyčejný terminál tři. Vondra si to tak přál, vzpomíná Bobošíková.
A s ironií sobě vlastní kladně hodnotí následující názor na Sašu zvaného "radar" - jeden z mnoha exdisidentů, který byl do vysokých funkcí vynesen sametovou "revoluční" vlnou, nikoli svými schopnostmi a prací. Jeho kvalifikovaný názor na dané ekonomické téma by měl mít asi stejnou váhu jako můj názor na problém disharmonie ovulačního cyklu u ptakopyska podivného. (Bobošíková Jana, Bojuji za vás, Knižní klub, 2009, str. 106)
V poslední době Vondrova hvězda opět stoupá. Je s podivem, že Klausovi blízký premiér a předseda ODS Petr Nečas si Vondru nechal pustit tak blízko k tělu. Vondra před kongresem zákulisně vyjednával, na kongresu byl zvolen místopředsedou ODS, poté se protlačil do vládního vyjednávacího týmu, kde podle důvěryhodných zdrojů zdržoval a komplikoval jednání a "vodil Nečase jako loutku". Zdroje blízké i samotnému Vondrovi naznačují, že se netají ambicemi být v budoucnu předsedou ODS.
Vondra je silně pro izraelským politikem. Autorovi článku se před lety chlubil mimo jiné tím, že když měl významný projev na jedné konferenci v Izraeli, podle svých slov "sklidil bouřlivý potlesk a lidé vstávali". Když to Vondra říkal, pýchou se nadouval.
Branyvnimani.cz, Nový světový řád a jeho čeští protagonisté(II.) Češi na Bilderbergu
Připravil Ing. P. Šuranský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz