Radka Nečasová u soudu sdělila, že manžel jí do poslední chvíle tvrdil, že nikdo třetí není. Již jen z této věty si můžeme udělat představu o charakteru Petra Nečase, bývalého předsedy vlády ČR.
Byl oslovován jako pan Čistý, říkal o sobě, že je křesťan a přesto všechno to dotáhl do konců, které jsou pro něj ostudné, a to nejen osobně.
Zradil nejdříve svou rodinu, zejména manželku, jíž delší dobu soustavně lhal, jak vyplývá z výše uvedeného. Během času totiž získal vřelý vztah, a ještě něco k tomu navíc, k podřízené, která dřela, jak se vyjádřil, jako kůň. Nevíme sice, jak to pan premiér vlastně myslel, zato je nám známo, že nová „dáma“ jeho srdce měla plat, včetně odměn, statisícový. Proč ne, když tak moc pracovala ve všední dny i o svátcích, dnem i nocí. A nadto peníze nešly z kapsy nečasovské, ale ze státní pokladny.
ODS měla po určitou dobu aureolu vlastenectví. Když P. Nečas promluvil před zemským sněmem v bavorském Mnichovu, zeslábla, aby nakonec se ztratila v bouřlivém aplausu landsmanů, věrně se k němu hlásícím i po premiérování. Jejich současná spokojenost je dána i tím, že někteří pánové z nové koalice údajně začali tam, kde P. Nečas skončil. A tak P. Nečas se těší jejich úctě, že stezku vedoucí do Bavor, a zvláště pak do Mnichova osobně vyšlapal.
Povinností českého premiéra je zajisté i hájit zájmy republiky. Když prosadil se svými věrnými z TOP 09 zákon o církevních restitucích, bylo zřejmé, že jsou pro něj primární jiné interesy. Stát přišel možná až o 200 miliard korun.
Ale nejde jen o zákon samý, ale také o proces jeho schvalování. V té době většinu vládnoucí koalice v poslanecké sněmovně ohrožovali tři rebelové z ODS. A tak začalo velké obchodování. V závěru poslanci byli ochotni zcizit své mandáty, které dostali od voličů, za výnosné trafiky. Bylo dojednáno. Trafiky dostali a cesta k prosazení zákona o církevních restitucích byla volná. Byli povoláni poslanečtí náhradnici, kteří byli příchylní ke koaličním plánům. Sice jeden z nich byl již pravomocně odsouzený za korupci, ale před tím, než nastoupil do výkonu trestu, ještě stačil zvednout ruku pro restituce. A bylo vyhráno. A tak pan Nečas zaplatil bohatě své církvi desátky, ale jistě „omylem“ ze státní pokladny. A tak se snad i „vykoupil“ z hříchu, v němž před církví svatou žil a, co je ještě horší, dosud žije. Že by to vadilo některým pastýřům, ani nevíme. Zatím pan Čistý bojuje jen v osobních a „rodinných“ bitvách. Napadne mu alespoň někdy, jak za pomocí kolegů přivedl naší společnost do samé blízkosti chudoby, kolik lidského neštěstí a bídy má na svědomí?
S lítostí musíme poznamenat, že P. Nečas není jediným politikem, který české národně-státní zájmy viděl a vidí z nadhledu zájmů vyšších, nejen těch církevních, ale snad přímo velmocenských. Náš stranicko-politický systém je churavý tímto viděním, které nám nepřináší nic dobrého v současnosti, natožpak v budoucnosti.
Položme si otázku, kdy opět dojde k sepětí mezi našimi politiky a českým lidem? Hodně to bude záviset na nás samých, ale také, samozřejmě, i na panu protektorovi. Potíž je v tom, že někteří dávají, zcela „přirozeně“, přednost tomu americkému, jiní, na rozdíl od těch prvních, vidí své laskavé pány v Německu. Tak jsme skutečně jen mírným americkým protektorátem, jak to první uvedl Z. Brzezinsku koncem XX. století, nebo současně i polokoloniální zemí, jež přijímá pokyny a dobře míněné rady z německé metropole, případně přímo z Mnichova? Je to složité. Ať je to již tak nebo onak, ČR patří k těm nejvíce vykořisťovaným evropským zemím a tím je i dána bědnost značné části české populace. Česká otázka není již jen českou, zrovna tak ani nemůže spočívat ve zvláštním problému sociálním. Jiné priority, nám cizí, ty velmocenské, je překrývají. Mráz tentokrát přichází ze západu.
Dr. O Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz