Kde leží kořeny neonacismu?

V průběhu několika posledních let můžeme pozorovat  šíření neonacismu,  zejména mezi mladými lidmi.  Nacismus nebyl totiž vázán pouze na území Německa, ale byl rozšířen po mnoha evropských zemích. Toto rozšíření nacistické ideologie spojené s antisemitismem a jeho dalšími průvodními jevy  nám nejlépe pomůže zmapovat srovnání s divizemi SS. Jejich celkový počet byl 37 bojových divizí, z nichž prakticky polovina (15 ) bylo zformováno z různých evropských národů. Byly to následující SS divize: chorvatská, haličská, dvě divize lotyšské, estonská, albánská, dvě divize holandské, dvě divize maďarské, valonská, vlámská, italská, běloruská a francouzská.  Dále z neněmeckých národností byly zformovány následující pluky: tři kozácké pluky, tatarský, ruský,  dánský, norský, kavkazský, rumunský, bulharský, bosenskomuslimský, albánský, kosovský, makedonský a indický.  Rakušané vytvořili divize SS Prinz Eugen (1), Marie Theresie a Florian Geier. Sudetští Němci byli zařazeni do německých SS divizí, zejména byli ve velkém počtu  příslušníky policejní SS divize pluku Wallenstein. Tato jednotka pro znalost českého jazyka operovala na Slovensku během Slovenského národního povstání  a na moravsko – slovenském pomezí v součinnosti s Hlinkovou gardou. 

Jsme jedním z mála evropských národů, které nebyly v jednotkách SS zastoupeny. Mimo nás, občany tehdejšího Československa, to byli Poláci, Srbové, Řekové a Litevci.  Pokud je mi známo, jediní Češi, kteří do SS dobrovolně vstoupili, byli oba synové Emanuela Moravce, nechvalně známého ministra protektorátní vlády. 

Uvědomíme-li si, jak široce byla nacistická ideologie rozšířena v 30tých letech minulého století v Evropě, jak hluboko a široko zapustila své kořeny,  pomůže nám to vysvětlit a pochopit řadu událostí, které se nejen udály, ale stále se dějí v Evropě,  a to nejen v zemích východní  Evropy.  Potomci z rodin z nacistickou minulostí. kteří v těchto zemích žijí, domáhají se rehabilitace svých otců a snaží se o revizi výsledků 2. světové války. Je varující, že v některých zemích jsou tito lidé ve vysokých politických  funkcích a sdělovací média jejich snahám vycházejí vstříc.

Proč v Protektorátu, respektive již v II. republice, která byla velice hnědá, nebyl vytvořen SS útvar? Jsou snad Češi nějak výjimeční? Jistěže ne. Na počátku Protektorátu se ozvaly hlasy požadující vytvoření armádního sboru, který by bojoval po boku wehrmachtu. Těmto snahám českých  fašistů však učinil rázný konec ministerský předseda generál Eliáš, který tento požadavek smetl ze stolu. 

Jsem přesvědčen, že pravý důvod, proč Češi neměli zájem bojovat pod prapory Třetí říše,  je v tradicích českých dějin. V té době byla stále živá tradice husitská, která spolu s ideály sokolskými ožila v československých legiích za I. světové války a pokračovala odbojem domácím a zahraničním za II. světové války. Toho bychom si měli být vědomi a nestydět se za  své dějiny, jak se nám snaží jejich moderním výkladem namluvit  někteří současní historici                                           Otakar Mach

Přišlo e-mailem                                                                                                        

(1)Divizi SS Prinz Eugen  

7. dobrovolnické horské divize SS Prinz Eugen

Rozkaz k vytvoření dobrovolnické horské divize byl vydán 1. března 1942 a stanovil, že důstojníky nové divize měli být zejména bývalí důstojníci habsburské armády, kteří žili na Balkáně. Prvním velitelem byl důstojník rumunské armády německého původu Arthur Phleps. Mužstvo pocházelo z řad balkánských německých menšin.  (Podle internetového textu) -red.