Kde je hlavní zdroj současné migrace? Jak migrační problémy řešit?

 

V posledních letech USA rozpoutaly řadu válek zejména v Afghánistánu, Iráku, Libyi a  v Sýrii. V některých z nich Amerika válčí na území cizích států s pomocí NATO, v Libyi pomáhali Francouzi, Angličané.

 

Důsledkem těchto válek jsou statisíce mrtvých a miliony lidí bez domova. Státní struktury a ekonomika jsou ve státech, v nichž probíhají boje, v troskách. Lidem válka vzala jejich domovy, zaměstnání, obživu a především je připravila o jejich blízké rodinné příslušníky.

 

A tak dochází k odlivu lidí z oblastí, států, v nichž probíhají válečné operace.  Není se co divit! Zvláště když jednou z bojujících sil se stali teroristé z „Islámského státu“, pro které lidský život neznamená snad vůbec nic

 

Amerika a z části NATO zásadně odpovídají za tuto  celkovou katastrofu. Je proto povinností těchto států nést náklady na migranty a především jim umožnit přístup na své území. Nadto nesou uvedené státy povinnost rekonstruovat jimi zničené státy a jejich ekonomiku tak, aby migranti se do nich mohli opětně vrátit. Samozřejmě nejdříve musí být poraženi islámští teroristé. Několik desítek států v čele s USA proti nim bojují několik let  dosud s nevalným výsledkem. To je sice zarážející skutečnost, ta však na povinnostech států – agresorů  nic nemění, zvláště když s vyložením většího úsilí, jak to dokazují svou činností Rusové v Sýrii, by mohli být islámští teroristé poraženi v nepříliš dlouhé době.

 

To je hlavní způsob řešení současné migrace, který je i v souladu s mezinárodním právem. Rezoluce OSN by měly být s těmito nezvratnými historickými fakty v souladu. Nebudou-li, pak nemáme ani morální povinnost je, pokud jde o migranty, plnit.

 

Naši politici jsou tak "stateční", že zřejmě o uvedených skutečnostech nebudou ani mluvit. nacožpak je prosazovat  jako způsob řešení současné migrace.  Klidně vše proto nechají, alespoň ve své většině, na bedrech občanů. Že se sociální systém po určité době zhroutí, asi berou jako daň „nevyhnutelnému“.   

 

 

J. Kovář