Každodenní útok na rozvoj kulturních hodnot

Kulturní podloží každého národa, je základem jeho identity. A český národ, toto pokrokové kulturní podloží má vskutku bohaté a hutné.

O to víc jsme denně svědky opravdu velkého množství útoků, na naše kulturní a zejména společenské a etické hodnoty. 24 hodin probíhá nejen dehonestace, relativizace a devalvace kulturních hodnot, ze všech možných i nemožných stran. Je evidentní, že to má jasně sofistikovaný, byť nenápadný, ale přesto jednoznačně útočný charakter. Tomuto útoku, tvoří ideologický štít, svoboda slova s totální absencí odpovědnosti za dopad na společnost! Je neustále deklarováno společenské rozvrstvení, kde každý má své předurčené místo a sociální výtah je umožněn jen individuální loajalitě. Totiž loajálnost s novodobým režimem, je jedním ze základních potřebných a viditelných rysů, těchto útoků. Zároveň je toto předkládáno, jako jediné a možné dějinně ověřené dogma. Což je klam!

Politická kultura, je čistě konkurenčně mocensky klientelisticky zájmová, divadelně pokryteckého charakteru, založená na bezpáteřním a bezskrupulózním přizpůsobováním, bez etických hodnot, s cílem machiavelistického principu „účel světí prostředky", kde moc znamená zisk, a ještě větší zisk, znamená ještě větší moc! Například války jsou běžnou, nutnou normativní záležitostí, prezentovanou nejvíce technologicky, čistě informativně, kde ekonomické zájmy a motivace, jsou zakrývány falešnou nacionalistickou vlajkou vlastenectví, ve jménu tržní ideologie dluhového hospodářství. A solidaritu s důrazem na mír, toto vlastenectví vůbec neobsahuje, pouze jen, jako klam pro společnost. A to hlavní, jako zájmy co nejširší společnosti, jsou zákonitě a absolutně diskvalifikovány do vymezeného a stále menšího prostoru.

Informační a mediální kultura, zejména z veřejnoprávních mediálních prostor, takzvaného hlavního proudu je posunuta do roviny absolutní lživé propagandy. Neposkytnout objektivní informaci, totiž znamená nejen útok, ale zločin proti základnímu právu každého občana na objektivní nezkreslené a ověřené informace. Tady stát musí být garantem těch práv. Tyto útoky jsou vedeny, kdy bez souvislostí, odborně komentovaného tématu a přitom na vysoké profesní úrovni. I když to tak mnohdy nevypadá. Neustálé opakování anotačních zpráv způsobují, nejen že posluchač, či divák, tyto informaci vezme jako nejvíce pravděpodobné, ale zároveň při různorodosti informačních témat vznikají podmínky pro iracionální hodnocení těchto informačních útoků a vytěsňuje se prostor na řešení a zejména na vlastní hodnocení a kritiku. Navíc je to podmiňováno emočním zabarvováním. Zásadní systémová podpora těchto útoků, je umožněna nečinností správních, kontrolních a výkonných orgánů, které by měli tyto útoky vyhodnocovat a vymezit minimální prostor pro tyto závadné společenské jevy a hlavně nést odpovědnost. Zákonná regulace vedoucí ke skutečné objektivitě, absentuje a je možno ji definovat, snad jen úroveň členovců! Které tímto spíše urážím.

Například ve většině knihkupectví, je uplatňován princip autocenzury v dosti značné míře. Což je mimo jiné popírání demokratizace. Na pult se prakticky nedostane levicová literatura, a pokud ano, je to spíše méně nebezpečná literatura a jen v určeném minimálním procentu. A na druhé straně, se prezentují spousty knih, jenž jsou naopak do významného procenta, spíše encyklopedické, nebo taky jiné splašky stažené z internetu a tento společensky nebezpečný knižní hnůj, založený na individualistické formě, Kde se Hitler a spol. propagandisticky vyzdvihuje, až oslavným způsobem, na ohromující kult osobnosti. V knihkupectví v jednom regálu jsem napočítal 7x svastiku a 5 x portrét Adolfa Hitlera. Jak nemá společnost potom ohrožovat nacionalismus, ze kterého vzkvétá staronový fašismus. Těmito formami fašismus je vlastně upřednostňován, před zdůrazňováním budování míru, preferencí H slušnosti, oceňováním poctivosti, ochraně etických norem, všestranného společenského zájmu, rozvoje společnosti a ostatním ctnostem.

Na většinu mladých, neznalých neinformovaných lidí, toto musí zákonitě působit podprahově velmi negativně, ve smyslu, že takovýto kult osobnosti, která má zločinný charakter, je ve společnosti norma čili standart. Dále z toho vyplývá, že tento „hrdina“ může být i patologický zločinec nejhrubšího zrna. Klasický charakterní, solidární, statečný hrdina, se pak hledá těžko, neboť je špatně rozeznatelný. Zabalený do chladnokrevného kultu agrese a sexu.

Společenská kultura, se rozděluje na takzvanou nízkou a vysokou kulturu (termín Milana Uhdeho). Nízká kultura je určená především pro masy, hlavní obsah nacházíme v mediích hlavního proudu, denně zobrazující zcela nevýchovným způsobem, brutální násilí, vytvářející závislost na konzumních statcích, jako na falešné klíčové životní normě, dále prezentací drog, jako běžné každodenní záležitosti, zobrazování sexuálního chování, je nejvýrazněji prezentováno a ne jako jedna z nejvýznamnějších složek hodnoty partnerského vztahu, formou milostného aktu, ale lidskou potřebu, vykleštěnou od hlubokých a nejopravdovějších duševních emocí zvaných „Láska", která opět má minimum místa ve společnosti.

Ta takzvaná vysoká kultura, film, divadlo, už ovšem není pro masy, ale pro vybranou společnost a je určována platební schopností konzumenta. Systematické kulturní vzdělávání, je pro všestranný rozvoj člověka, který každodenně svádí boj s zajištěním existenciálních potřeb, prakticky nedosažitelné (například svobodné rozvedené matky). Navíc závislost kultury na sponzorských subjektech způsobuje, že tuto kulturu platí opět široké masy ze svých nutných existenčních plateb (Česká pošta, RWE, ČEZ a podobně). Tito sponzoři, jsou si vědomi své úlohy nástroje závislosti kultury a podle toho se taky chovají.

Devalvace mravních a etických společenských a hlavně kulturních norem, je tímto systematicky řízena. Důvod je programově tříštit a konfrontovat společenské vztahy, neboť roztříštěná společnost je základem vlastní existence kapitalismu. Málo kdo z nás tuší, že tyto každodenní rutinní útoky na nás a naši společenskou a národní kulturu, jsou vlastně útoky. Informační pole je kvantitativně zasypáno dezinformacemi, demagogií, které způsobují dezorientaci široké veřejnosti a to napříč celým politickým spektrem. Jestliže společnost široce kritizuje a odmítá tyto společenské normy, nesmí a nemůže je v žádném případě tolerovat. Natož, aby svou lhostejností vytvářela takto podmínky pro tyto špatné jevy. Tady je nutnost základní společenské síly, se těmto jevům kategoricky postavit a tou silou je odvaha. Nejkomplexnějším nositelem této síly, jsou komunisté. V dějinách naše kulturní hodnoty statečně a opravdově bránili i za cenu toho nejcennějšího - ceny vlastního života. 24.7.2015

Roman Blaško, Lípa, č. 1/2016, str 40, 41