Internetový blog Monarchia Catholica byl založen v srpnu roku 2009…
„Jedním z důvodů vzniku byla snaha poukázat na věroučné odchylky části současné pokoncilní hierarchie. Hlavním záměrem tedy je znovu zdůrazňovat katolické principy v Církvi, i ve společnosti.
Ve velkém napětí sledovali věřící celého světa II. Vatikánský koncil a doufali, že se vyjádří k palčivým problémům moderního světa nastoleným po 2. světové válce. Očekávalo se odsouzení komunismu, nacionálního socialismu a bludů moderní doby, moderní filosofie a trendů, které krystalizovaly uvnitř katolické Církve už od 20. a 30. let: zvláště omyly liturgického, ekumenického a biblistického hnutí či odsouzení tzv. Nouvelle Theologie (Nové theologie), jež byla prodchnuta nekatolickými principy a v důsledku zřetelně navazovala na již dříve Církví odsouzený modernismus. Nestalo se tak. Část koncilních otců začala proti vůli svého Zakladatele a v rozporu s Tradicí spolupracovat s omyly tohoto světa a těmto omylům Církev přizpůsobovat. (Kolaborace se světovým komunismem v tzv. Ostpolitik, pojímání náboženské svobody v liberálním duchu a relativizace některých dogmatických výroků.)… A jestliže my, podobně jako papežové před koncilem, odmítáme modernismus a jeho představu reformy Církve, odsuzujeme neomodernismus Nouvelle Theologie a dvojznačnost pastoračních koncilních dokumentů navržených představiteli progresivního a liberálního křídla za podpory Jana XXIII., odsuzujeme liturgickou revoluci, moderní pojetí státu a jeho vztahu k Církvi, odmítáme ekumenické hnutí a omyly současné pokoncilní theologie, potom nemůžeme následovat a být poslušní modernistické hierarchii, která uvrhla, s vydatným přispěním koncilních a pokoncilních papežů Jana XXIII., Pavla VI., a Jana Pavla II, naší svatou Matku Církev do nejhorší destrukce…
Zároveň se obracíme s prosbou k současnému papeži Benediktovi XVI., aby silou své autority, kterou obdržel od Ježíše Krista, ukončil církevní krizi a odsoudil koncilní dvojznačnost, pokoncilní doktrinální chaos a navrátil Církvi jednotu, pravou nezfalšovanou římskou liturgii, odvolal všechny kruté reformy, které rozvrátily posvátné prostory Církve svaté.“
Na zmíněném blogu je celá řada článků, např. O konstituční monarchii, o Korporativním uspořádání státu, o Oslavě vítězství katolických armád na Bílé hoře. K této bitvě následující věty: „ Jak kdysi napsal J. Durych (Řád, roč. IV., číslo 5., str. 321):
"Kdo tedy byl poražen na Bílé hoře, ať želí! My jsme to nebyli. My se k tomu dni hlásíme vděčně a hrdě. Byl to den našeho osvobození, byl to den osvobození prvorozených a pravých synů tohoto národa. A ukázala i věda historická, ukázali i historikové, chladní a nepřívětiví, že vítězství toto bylo zázračné, neboť ať čtete vylíčení bitvy v kterékoliv knize a v kterýchkoliv pramenech, marně se namáháte vysvětliti si porážku vojsk zimního krále nějakým způsobem přirozeným.
My tedy tvrdíme a prohlašujeme, že na Bílé hoře nebyl národ poražen, nýbrž osvobozen od nepřátel nejnebezpečnějších a nejhorších. Pro nás je to právě potvrzením naší důvěry v nepřemožitelnost našeho národa. Jsme národem vítězným a nestojíme o to, aby nás někdo nutil k uctívání porážky, která se nás netýkala. Kdo chce porážku uctívati, ať ji uctívá! Každému, co mu patří! A nám patří toto vítězství. Přijímáme tento den do svého kalendáře jako den slavný. Činíme to dobrým právem jako potomci a dědicové těch, kteří vedli tento národ od úsvitu dějin křesťanství po celá staletí cestou víry a věrnosti k Bohu a k Církvi. Nenahlížíme, že bychom měli s kýmkoliv o tom rokovati, neboť známe právo a o věcech samozřejmých se nediskutuje. Dosti už bylo koktání, zajíkání a vyhýbání. Nesluší se, abychom mluvili neurčitě. Jsme tady a víme, kdo jsme. Můžeme odpovídati, vidí-li se nám to dobré; jinak nemusíme. O své duchovní příslušnosti pak rozhodujeme sami. A tím pro nás jest i česká otázka vyřízena."
„A tak slavné vítězství je na straně katolické Církve a tím pádem Boha. Kolik nacionalistických kněží se bálo jenom ohlédnout se za tímto skvělým vítězstvím. Vzpomeňme prvorepublikové škůdce na poli Páně.“
Výzva k tradičnímu pochodu za monarchii na den hanby (28.10.1918) a následná citace:
„28.10.1918 vznikla nenáviděná Československá republika v rámci revolučního "práva" na sebeurčení národů. Tato republika připravila tolik lidí o život (živých i nenarozených) a o majetek, že si nezasloužila, aby byla nazvána státem Čechů, českých Němců, Moravanů, Slezanů, Slováků a Maďarů, či Rusínů. REVOLUCE 1789 dočasně zvítězila i ve středoevropském prostoru a pomohla k nástupu bezbožeckého systému založeného na liberální demokracii odsouzené římskými papeži, totalitarismu per excellence, který netoleroval ani katolickou Církev, šlechtu ani menšiny. Ale jak zpíváme v poslední sloce naší české hymny:
Rozpomeň se, Hospodine na svou nejvěrnější říš!
Její sláva nepomine,vždy jí znovu obrodíš!
Koruna dnes stále kryje,mocný panovníkův trůn!
Navždy žije monarchie, Habsburský jí vládne dům!“
Velmi zajímavý je též článek „Svatováclavský kult v českém a německém prostředí zemí Koruny České“. „Mezi nejzřetelnější projevy svatováclavského kultu mezi německým obyvatelstvem patří především kostely zasvěcené tomuto světci a s nimi spojené poutě. Tyto kostely byly např. v Lokti (Elbogen), Lanškrouně (Landskron), Harrachově (Harrachsdorf), Litoměřicích (Leitmeritz), Mostě (Brüx), a dalších německých městech. Čeští Němci v tomto období vzhlíželi na Václava jako na zemského patrona a ochránce českého národa, do kterého patřili a patří i oni. Nádherná jednota víry zvláště u českých Němců v katolických pohraničních oblastech stmelovala české země. Je možné vyslovit tezi, že se chápali jako Češi, kteří mají "kořeny" v německých oblastech Bavorska, Dolních Rakous, Saska a německého Slezska. Navíc mluvili dialekty, které je spojovaly s výše uvedenými německými zeměmi. Na základě toho můžeme také pochopit, proč byl svatováclavský kult v pohraničí rozvíjen a nebyl mu kladen odpor. Mnoho oltářů a sakrálních památek (sousoší a Božích muk) bylo zasvěceno sv. knížeti. To, co Čechy a Němce spojovalo, nebylo nacionální určení, ale dlouholetá církevní tradice a katolická víra.“
Můžeme si přečíst i pozvánku na výstavu Bl. Císaře Karla I. – posledního českého krále. Výstava se konala v České Lípě. Dozvíme se i o petici za obnovení Mariánského sloupu v Praze.
Povstaň, katolická armádo, proti republice!
Papst und Habsburg Hoch!
Sudetoněmecký landsmanšaft a Monarchia Catholica nás zvou na pochod za nezávislost jižního Tyrolska na Itálii pod heslem „Ohne Rom in die Zukunft“, „Jižní Tyroly nejsou Itálie“. Dočteme se, že první světovou válku vyprovokovalo Srbsko, o zločinných legionářích, ničemné Československé republice, atd.
Pokud jde o sudetoněmecký landsmanšaft, tak ten má na první stránce blogu několik samostatných odkazů, např. SL v Rakousku, Bavorsku a v některých dalších zemích. Na sudetoněmecké TV můžete vidět mapu České republiky s výraznými oblastmi sudetoněmeckými, takže na nás působí jako mapa pomnichovského Československa. Přesto uvidíme pod některými články i česká jména autorů.
Je nutné podtrhnout, že blog Katolické tradice a rakouského monarchismu je v mnoha ohledech velmi blízký internetovým stránkám sudetských Němců, s jejich katolicismem, antikomunismem, aktuálními protičeskými snahami i úsilím o přepisování dějin. Úroveň tohoto blogu je nehodnotitelná. –red. KS
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz