Zatím jsou známé pouze předběžné výsledky. Podle nich se většina obyvatel této části Ukrajiny rozhodla pro samostatnost.
Cesta k referendu nebyla jednoduchá. Celý Západ jej zatracoval a napřed vyhlašoval, že jeho výsledky neuzná. To samé činila kyjevská junta. Ta se o vyhlášení referenda podstatně přičinila odmítnutím jednat o federativní přestavbě Ukrajiny, o postavení ruštiny jako rodného jazyka asi 8 milionů Rusů, žijících na Ukrajině a přezíravým postojem k národnostním menšinám. Cílem kyjevských mocipánů byla a je ukrajinizace celého státu ve všech oblastech. A své cíle se snaží Kyjev prosazovat i nasazením armády, těžké vojenské techniky na jihovýchodě Ukrajiny. Proti federalistům nasazuje i žoldnéřské skupiny ze Západu, národní gardu a ozbrojené složky Pravého sektoru. Střílet do lidí, často zcela neozbrojených, některé ukrajinské jednotky odmítají, jiné přecházejí na stranu domobranců.
Na jihovýchodu Ukrajiny, zvláště ve Slovjansku, střílí děla, helikoptéry do pozic domobranců. Transportéry a tanky se projíždějí městy a snaží se zlomit odpor. Výbuchy granátů a střelba jsou zvukovou kulisou referenda, hoří barikády a někde i obytné domy a veřejné budovy. Ani to však nezabránilo občanům účastnit se hlasování. Naopak pomohlo jim se rozhodnout, že nechtějí být nadále v rámci státu, který prolévá jejich krev. Masová vražda federalistů v Oděse, jejich upálení, byla a je hranicí, za níž už nikdy nemůže být vše, jak bylo. Byla jedním z nejsilnějších impulzů pro rozhodování hlasujících.
Referendum se uskutečnilo za velké účasti občanů. Při hlasování se vytvářeli i stometrové fronty voličů. Jejich rozhodnutí je jednoznačné. Chtějí samostatnost. Hlas lidu, hlas Boží, měli bychom všichni říci a výsledky uznat, poněvadž suverén jasně promluvil. Měli bychom stát na straně těch, kteří hájí své domovy, své rodiny před fašistickou sebrankou. Často i s holýma rukama a vlastními těly brání útočníkům v postupu. A smeknout před těmi, kdo v těchto podmínkách dovedli referendum zorganizovat a také těmi, kdo k urnám přišli. Oni si proti vůli moci hlasování nevymodlili, oni si tento institut přímé demokracie sami vzali a sami rozhodli.
U nás v republice již celá léta se diskutuje o zákoně o obecném referendu. Výsledky jsou méně než skromné, téměř žádné. Naši političtí představitelé se bojí, že bychom svým přímým rozhodnutím mohli mnohé změnit z toho, co oni léta proti vůli většiny patlali a upatlali. Naši politici se proto referendu brání zuby nehty. My jsme ho zatím nedokázali prosadit, kdy se nám to povede?
Naši politici převážně nedbají na vůli lidu, zájmy lidu a národa se zhusta neřídí. Mají zřejmě jiné pány nad sebou. Lid jimi není. Nejsou přece, jak říkají, populisty. Až se takových politiků a jejich kmotrů zbavíme, pak referendum prosadíme a můžeme se dát cestou demokracie – tj. skutečné vlády lidu, který přímo bude rozhodovat o nejdůležitějších společenských otázkách, aniž by jeho rozhodnutí mohl parlament měnit.
I referendum v západní Evropě má nelehký život. Jen si vzpomeňme na státy, které rozhodly, že jejich občané budou o postupu evropské integrace přímo rozhodovat. Když referendum nevyznělo pro EU, tak hlasujícím byl uložen reparát a dodatečně vše schválili, co byrokratická špička EU požadovala. Tak taková referenda jsou jen obrazem toho, čím by nikdy neměly být. A předstíraná demokracie je jen parodie na ni.
K. Malý
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz