Již před několika měsíci byli sociální demokraté varování, zvláště v souvislosti se změnami provedené v jejich stínové vládě, že některá jména jejich ministrů jsou veřejností jí blízké přijímána až silně kriticky. Tyto signály vedení strany lehce přešlo. Nevnímalo je jako volební riziko, i když opakovaná upozornění poukazovala na případnou ztrátu až nějakého procenta hlasů.
„Osvědčení přátelé“ sociální demokracie naopak poukazovali, že ve straně je hodně přátel pana prezidenta M. Zemana, kteří případně mohou dovést stranu i k rozdvojení. Přemílali do nekonečna vztah B. Sobotky a Michala Haška, údajného představitele zemanovského křídla v ČSSD, v domnění, že by nějaký viditelný a trvalejší konflikt mezi nimi mohli v době voleb vyvolat. Nepodařilo se, bohudíky.
Krátkodobě se však rozhořel spor o místa na kandidátce v Severomoravském kraji. Byl utlumen. V pozadí byl zřejmě určitý zájem Lubomíra Zaorálka, místopředsedy strany, který převážil. Kritika se přesto ozvala a dostala se na veřejnost. Poškodila stranu. Zaorálek se v době těsně předvolební též nechal slyšet, že ČSSD zřejmě nebude prosazovat referendum o církevních restitucích, že by bylo nákladné. Cestu viděl v jednání s církvemi o snížení finančních náhrad. I toto prohlášení, jež mohlo být úlitbou pro možnou koaliční spolupráci s KDU-ČSL, jíž pan místopředseda sám kádeuákům nabídl, stálo ČSSD, jak jsem přesvědčen, jistě ne jen nějaký ojedinělý hlas. Asi až 80% lidí s církevními restitucemi nesouhlasí. ČSSD dala přednost hokynářskému vyjednávání před zásadním řešením. A tak voliči pochopitelně vystavili ČSSD účet.
Podle informací, které jsme dostali, vznikla na jižní Moravě „Křesťanskosociální iniciativa pro ČSSD“ (KSIČSSD). Vycházela již téměř z historických zkušeností, že KDU-ČSL, ač se vydává za středovou stranu, téměř vždy spolupracovala s pravicí, dokonce i tou nejpravicovější. Byla vůdčí silou při vytváření tzv. Čtyřkoalice, tvořené KDU-ČSL, Občanskou demokratickou aliancí, Unií svobody a Demokratickou unii. Tehdy nic horšího ve stranicko-politickém systému již neexistovalo. Čtyřkoalice nevznikla ne proto, že by KDU-ČSL prohlédla a chtěla se vrátit do centristické polohy, ale kvůli tomu, že ODA měla asi 50 milionů dluhů. KDU-ČSL nese svůj díl odpovědnosti za „úspěšné“ budování liberálního kapitalismu i za rozbíjení národní jednoty svým primitivním antikomunismem.
Tyto a další známé skutečnosti vedly KSIČSSD k úmyslu aktivně vstoupit do volební kampaně a poukázat na negativní historické zkušenosti s politikou KDU-ČSL. To byl zřejmě pro vedení ČSSD, těžko říci zda krajské nebo celostátní, tvrdý oříšek. Jsem přesvědčen, že někteří sociální demokraté chápali význam zamyšlených kroků, ale ti, co uvažovali o případné koaliční spolupráci s KDU-ČSL, k tomu nemohli dát souhlas. A tak dobře míněná nabídka KSIČSSD spadla pod stůl. Opět sociální demokraté mohli ztratit až nějakou tisícovku hlasů.
Po bohumínském sjezdu ČSSD v roce 1995 byla z naší iniciativy vytvořena Křesťanská platforma v ČSSD, již jsme během krátké doby transformovali v Křesťanskosociální platformu. I ta nejen dobou ztratila sílu, v jejím čele stál havlovec, takže se stala jakousi okrasou ČSSD. Před několika lety byla znovu přivedena k životu, ale zase jen živoří. Jejím předsedou je pravděpodobně senátor František Bublan. Členem platformy je údajně i B. Sobotka, předseda ČSSD. Křesťanskosociální platforma, jejíž členové produkují zajímavé texty, je více či méně jen salonní záležitostí. Jen nedej bože, aby se její činnost nelibě dotknula kádeuáků. Nebo má být dokonce mostem k nim? Ať je to tak, či onak, i zde je vše jen a jen, a to v lepším případě, méně než polovičatost.
Co však přátelé z KSIČSSD též zdůrazňovali, je viditelně nevlastenecká politika KDU-ČSL. Spolu s TOP 09 patří k těm, kteří úzce a již dlouhodobě spolupracují se sudetoněmeckým landsmanšaftem a jsou germanofilní. Ovšem tato upozornění jistě nejsou pro ČSSD novinkou.
Sociální demokraté v tomto směru trpí též značnými problémy. Ve straně pracuje L. Rouček, europoslanec, jenž se omlouvá sudetským Němcům, je přítelem B. Posselta. Obdobně se vyznamenává i paní M. Marksová-Tominová, návštěvnice sjezdů landsmanšaftu, která, jak tvrdí Posselt se postavila statečně za P. Nečase, který byl za svá stanoviska populisticky napadán. Pokud nějaký sociálně demokratický politik si dovoluje jakýmkoliv způsobem obhajovat projev Nečase v bavorském zemském sněmu, pak je to již přímo tragédie pro ČSSD. K této tříkrálové skupině patří i V. Špidla. Jeho vyjádření, že by nebyl proti tomu, abychom se stali další zemí SRN, ať to již myslel jakkoliv, je pro ČSSD hrůzné. A to již nemluvím ani o zavilosti pana Špidly vůči prezidentu M. Zemanovi. Ne on jemu ublížil, ale opak je pravdou. Špidla M. Zemana lakonicky, studeně před volbou prezidenta představil jako kandidáta ČSSD, ale nehlasoval pro něj, ač byl ve stranickým referendu M. Zeman zvolen stranickým kandidátem. Sám jsem M. Zemanovi dal hlas v Lidovém domě.
Jsou voliči, kteří jsou vlastenci. A takovéto výstřelky, doufejme, že jde o ojedinělé deformace politiky ČSSD, nejsou schopni přenést přes srdce. Nemohou ČSSD volit. Pokud ČSSD si tyto nedostatky neuvědomí, tím hůře pro ni. Bohužel, tím hůře i pro republiku.
A snad ještě jedna skutečnost. Nejdříve uveďme jeden příklad z praxe. Svého času v ODS byla silná vlastenecká skupina, v jejímž čele stál sám V. Klaus. Po jeho odchodu Topolánek a Nečas stranu „odnárodnili“. Povedlo se to i díky tomu, že vzniklé situace využili pravdoláskavci a ODS nakonec i ovládli. Současně ji však tak zruinovali, že je jen torzem minulosti. Dosvědčují to i její volební výsledky, 7,7% je jen zlomkem toho, co ODS dosahovala dříve.
Něco podobného může potkat i ČSSD. I tam je havlistická skupina. Ta byla a je v tom nejlepším případě národně vlažná, zpravidla však nečeská a germanofilní. Nemůže i v ČSSD dojít k podobnému vývoji, který proběhl v ODS? Nevím, sociální demokraté to musí posoudit sami. Její „dobří“ přátelé, kteří nebezpečí havlismu z důvodů jim známých a nám pochopitelných, zlehčují nebo se dokonce tváří, že něco takového vůbec neexistuje, podsouvají sociálním demokratům jinou alternativu, boj proti zemanovcům ve straně. Kam tato cesta vede, nechť sociální demokraté posoudí také sami. Oni sami nejlépe ví, kde je bota tlačí. Nyní to již asi ví. Havlovci na rozhodnutí příslušného stranického orgánu o zbavení B. Sobotky postu ve vyjednávací komisi, odpověděli, za velké pomoci médií a politiků typu Kalouska, který by spíše měl opečovávat své maléry, než radit druhým, demonstracemi a silnými prohlášeními. Jaká bude sociální demokracie po vzniklé krizi?
Je mi líto, že vnitřně nejednotná ČSSD získala méně hlasů než v posledních volbách. Je to neštěstí i pro levici jako celek, pro levý střed, je to neštěstí i pro republiku. Jakou vládu budeme nakonec mít? Doufejme, že bude přece jen lepší než ta asociální a protinárodní nečasovsko-schwarzenbergská.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz