Upravené Desatero přikázání před volbami
(Desatero přikázání ze Starého zákona je základem našeho étosu, s kterým se v době kolem voleb, bohužel, dost nepoctivě hraje)
Já jsem DEMOKRACIE a nebudeš mít jinou vládu nežli moji
Nebudeš si chystat jinou vládu mimo mne.
Nezneužiješ ve své mysli i projevech slovo demokracie.
Pamatuj na den odpočinku pro sebe i své bližní, nestaň se ale flákačem a občas se snaž myslet samostatně a nebrat automaticky za své, co ti řekli televize, rozhlas, tisk, různí politici.
Cti otce svého i matku svou, měj v úctě stáří, straň se těch, kteří opovrhují stářím, neboť i ty jednou zestárneš.
Nebudeš ničit to dobré, i když třebas ne zcela dokonalé, co jsi zdědil po předcích (zdravotnictví, bezplatné školství, všem přístupnou kulturu, apod.).
Nepřejdeš jako nevěstka ze ziskuchtivosti do jiné partaje, nebudeš se věnovat politické turistice.
Nepokradeš své bližní a svůj stát, i když bys měl příležitost (zloděj je nejen ten, který ukradne tisíc korun, ale i ten, který zpronevěří půl miliardy, i když ho nejednou nepotrestají). Budeš bojovat proti nemorálním úrokům.
Nezradíš prověřené přátele českého národa, jako je zradil „kníže“ Schwarzenberg uznáním Kosova.
Budeš se snažit poctivě získat své statky i ženu, bez závisti a špinavých her.
V úctě a pod vlivem dneška parafrázoval Dr.Rajko Doleček
Ing. Ilja Herold, CSc.
KOHO BUDU VOLIT?
Volby zřejmě vyhraje ČSSD nebo ODS. Reálnou společenskou a politekonomickou vizi nemá ovšem ani jedna z nich, a tak se jen plácají nabízením krátkodobých a krátkodechých laskomin pro tu nebo onu část společnosti. Zde je mi sympatičtější ČSSD: Slibuje (lacino) spíše lidem normálním a chudobeným (nechci použit slovo "vykořisťovaným"), ke kterým patřím i já a mezi které se postupně dostane 99% našeho národa. ODS naproti tomu zcela bezostyšně slouží majetným a bohatým, jejichž štastný údìl slibuje dryáčnicky všem politickým snílkům (nechci říci "hlupákům"). U obou stran mi vadí bezostyšné handlování jakož i předvolební diskultura. U ODS k tomu navíc nestoudné ovládnutí televize. Zde bych tedy dal přednost ČSSD.
Ovšem padl mi do rukou letáček SPO neboli Zemanovců. A i když je mi Miloš Zeman dlouhodobě nesympatický,- ten program mne zaujal. Snad jen jediný míří do skutečné problematiky současného vývoje (vývoje evropského a světového, nejen našeho a nejen pro tyto volby). A nabízí možnost (ne naději, protože mu bude chybět podpora a síla) ... tedy možnost vybřednout z celosvětové krize. Pozorovat i jen přes hlavičky novinových článků bezmocné blábolení a čarování politiků i ekonomů, vede i poloznalce jako jsem já k beznaději a zoufalství. Chtělo by se mi tedy volit Zemanovce. Jenže prakticky nemají šanci. Volby vyhrávají televize a peníze ..,. respektive peníze a televize. Kde by na to malá nová strana vzala. Pragmatismus tedy velí šetřit hlasy a SPO politovat a v duchu se jí omluvit,- ale nevolit.
Před časem jsme si ale s některými přáteli dohodli třetí variantu. ČSSD a ODS se nakonec stejně domluví a vytvoří otevřenou nebo skrytou koalici. Obě souhlasí s kapitalismem ... hádají se jen o šminku jeho "lidské tváře". Jako partaje na to ale stejně nebudou mít žádný vliv, protože rozhodovat o humanitě stejně budou podle své libovůle manažeři respektive vlastníci ... respektive vlastníci vlastníků nebo kde ta vlastnická hierarchie doopravdy končí.
To co dnes potřebujeme je proto opozice. Ne nadlouho. Ale pro bezprostřední záchranu ano. Jedinou reálnou opozicí je dnes u nás KSČM. Která volby nevyhraje ... a zřejmě vlastně ani vyhrát nechce. Protože být opozicí se jí líbí. A proto: pokud vím, že KSČM nevyhraje, dostane můj hlas. Aby byla dost silná a mohla svou opozici vykonávat. Pokud bych někdy došel k názoru, že by KSČM mohla (i třeba proti své vůli) volby vyhrát,- pak vše znovu zvážím. Může se změnit situace, ... může se změnit sama KSČM .. a nebo už bude na hru na volby stejně pozdě.
KSČM má navíc ve svých Halo novinách dlouhodobě nejslušnější dnes tisk. Kampaň vede gramotně a zdvořile. A presentuje se otevřeně a jasně. Jen místo Dolejše a Semmelové bych kroužkoval Exnera.
Manželka (jako dobrovolná pomocná sociální pracovnice) má k tomu ještě jeden argument: Za komunistů nebyli bezdomovci a herny. Ničit lidi není nutné, tomu může zabránit každá vláda: Pokud o to stojí ... a pokud sama za něco stojí. A když za nic nestojí,- co s ní?
A JE ODVOLENO…
V posledních dvaceti letech je mezi chodci na ulicích slyšet velmi častá otázka : KOHO VOLIT? Odpovědi jsou dvě – buď různé rozpaky a krčení ramen, anebo prosté sdělení- už je dávno odvoleno. Výběr rádoby poslanců je sice bohatý, a dokonce přepestrý, třebaže z volebního menu zmizeli milovníci piva ba i Balbínova poetická strana. Zůstali monarchisté a barvy: modrá, oranžová, rudá i zelená. Vznikla strana zdravého rozumu Jany Bobošíkové. Přibyla Česká pirátská strana a Strana důstojného života, z níž nám zůstalo, co by ztělesnění důstojnosti, jen to logo. Také čteme, že Ježíš je Pán, neboť v krajní nouzi bude víra posledním stéblem, kterého se chytnou tonoucí. Miloš Zeman vytvořil Stranu Práv Občanů, ale o její potřebě nesvědčí preference, které se pohybují pod pěti procenty. Při posledním sčítání dokonce procenta dvě. Miloš Zeman, provázený starými kumpány (připomeňme Mirka Šloufa) ovšem shledává, že neprojde-li jeho narychlo namíchaná organizace do sněmovny, že z tohoto výsledku vyvodí patřičné důsledky. Zdá se, že na ohlašované výsledky a důsledky lidé nejsou zvědavy.
Mimochodem Zeman, jako bývalý premiér má hojné zkušenosti za celých dvacet let, a zatímco novináře spojoval většinou s hnojem a fekáliemi, a poslance, (které poznával již ve Federálním shromáždění) v duchu i hlasitě posílal do blázince. O svých poslaneckých partnerech soudil, že „to byli pacienti psychiatrické léčebny.“ Jeho pozvánka (platící dodnes) zní: „Navštěvujte půvabnou pražskou čtvrť, která se jmenuje Bohnice a nechte se tam, sakra, do konce funkčního období hospitalizovat.“ Ostatně dodnes v tomto sanatoriu pracuje specialista v oboru Ivan David, který momentálně kandiduje za oranžové na Královských Vinohradech. Miloš Zeman, jemuž se zachtělo podílu na moci v podobě takzvaných Zemanovců, se jinak vyznačoval odjakživa slabým vkusem v personálním výběru, a tudíž měl spíše pochopení i pro politickou a komerční melanž, jíž se obklopoval, podobně jako Mirek Topolánek. „Já naprosto chápu Mirka Topolánka“, pravil, „že tam (tedy u moci) potřeboval přítele, protože v politice, zejména ve vrcholné politice, je na té špičce zoufale sám.“ Topolánkovi tedy dodal Marka Dalíka, (skutečný protipól, nebo zrcadlový odraz Mirka Šloufa). Jinak v Dalíkově případu jde o průvodce severoitalskými a toskánskými trapasy. Kdoví, možná, že právě zmíněný Dalík se jako poradce zasloužil o výkony, jimiž se Topolánek na konci své cesty vychloubal: „Hlavně díky mně Praha vypadá, jak vypadá. Takový rozvoj tu nebyl od doby Karla IV.“ Kdopak to z nových voličů asi ocení?
. V posledních týdnech před volbami si pak připomeňme, že bývaly doby, kdy Zeman povýšil na korunního prince Stanislava Grosse, dnes miliardáře zrajícího pro katr. Když mladík, mimochodem absolvent plzeňských práv roku 2009, náhle zbohatl díky šmelině s akciemi Moravie Energo, dal se slyšet, že „pokud v životě přijde příležitost a nechodí jich mnoho, proč ji nevyužít, že ano!?“ Zeman sám dnes zdůrazňuje, že on sám ví, jak nás vyvést z krize. A tu se ptám, proč nám tento „kámen moudrosti“ nesvěřil? Je totiž neuvěřitelné, že by snad chtěl zachránit zemi personálem,jako korunní princ Gross, nebo které nabídly volební lístky? Když už se probíráme velkorysými výroky tohoto muže, zmiňme se, jak výsostně se vyjadřoval k situacím, páchnoucím malérem. Že se Šlouf stýkal s mafiánem Mrázkem? Zeman mávl rukou s poznámkou: „.. vždyť s Mrázkem se baví i Karel Gott“… „ a Šlouf se stýká i s Remkem, a přesto není kosmonaut.“
Ale pohleďme na menu, které nám dnes politické strany předestřely. Mimochodem na Vinohradech a na Žižkově se vytčenému cíli, řešení hospodářského zázraku, podbízí rovnou 597 kandidátů. Z toho například 19 lékařů, kteří se kdysi upsali medicině vskutku jen dočasně. Než vybírat po třiceti korunách, to je věru velkorysejší upíjet kávu a koňak v parlamentních kuloárech. Podívejme se však na široširou nabídku, kterou budeme držet na chvíli v rukou. Jak si ověříme, je tu řada lobbyistů, auditorů, konzultantů, bankovních makléřů, rovněž jeden noční auditor, několik manažerů, ale i hudebník, kdysi bubeník V.Vávra, jako by jednoho bubeníka, Vašíka Havla, který onehdy provázel na buben internacionálu, nebylo dost. Pozoruhodný je v této tlačenici Vlastimil Ježek, který by nejraději jedním zadkem obsazoval bezpočet postů najednou. Řediteloval rozhlasu, Národní knihovně, tlačil se do vedení televize, řídil list Naše rodina, usiloval o realizaci Kaplického knihovny, a když nebylo dost místa, zorganizoval akci Děkujeme, odejděte. Tedy doslova: jděte do háje a uvolněte nám, nadějným a nadaným své posty. Tato akce však vyšuměla naprázdno, byla namířena jmenovitě proti Klausovi a Zemanovi. Nyní vystupuje Ježek v roli konzultanta, a kdoví, možná bude i líp. V souboru zachránců české ekonomiky jsou i pedikérka s manikérkou, pastor, režisér zvuku, kamnář, strojvedoucí, kosmetička, recepční i portýr, fotbalista i fyzioterapeutka, golfový architekt, výrobce klavírů, pár monarchistů, ale též Petr Bratský, který má k ekonomice nejblíže – kdysi totiž na vlastní kůži dokazoval, že lze žít s průměrným důchodem. Nakupoval nejlevnější potraviny, omluvil se i svému holiči a nepodaroval ho spropitným, zkrátka na měsíc si zahrál na žebráka. Pouze člověk, který někdy za někoho odpovídal, řídil provoz, a má o ekonomice ponětí, při listování kandidátkami shledá, že v souboru schází jediné: kvalifikace, odpovědnost a čestnost. Takže, jak se zdá, běží nakrátko levná, nevážná hra, která je odsouzena k tomu, aby srandou začala, ale tragedii prohloubila.
Takže s tímto souborem vyvolených bychom měli zachraňovat Řecko, v němž mají pětinásobně vyšší průměrné důchody, vytahovat z louže ekonomiku, která byla dvacet let soustavně ždímána a rozprodávána zahraničním partnerům? Vrátíme-li se k obrazům a představám Miloše Zemana, měli bychom nejspíše začít hledáním tupé jehly v kupě sena, s pomocí slabozrakého ansámblu, a svěřit republiku potenciálním klientům bohnické léčebny. S tím rozdílem, že bychom místo známého pana Chocholouška měli povolat Ivana Davida. Při pohledu na tento výběr se polovina národa ráda vzdá cesty do volebních místností, protože s takovýmto osazenstvem, jaké má být voleno, a se stranami s tak plytkým programem a neustálými hádkami beztak skončíme u patového výsledku, u trapných hádek, přetahování poslanců podle barev a posléze u dalších předčasných voleb provázených razantním řešením. Neboť takhle se převraty nekonají a plytké touhy po bohaté šrajtofli cestou k volební urně nekončí. Výsledná barva nebude rovněž patřit stranám, a jejich tradičním barvám, ale vítězství bude nejspíš proměněno nátěrem na hnědo. Poslanecké platy nebudou vypláceny nekvalifikované partě po celou dobu panování (to je náš tip) a pamatujme si, co se týče hnědé, že vítězná hnědá (jak dobře vědí Arabové) není a nebude barvou datlí.
J. Kovář
Několik předvolebních vět k našemu stranickému systému
Nebudeme se zabývat teoretickými otázkami politického stranictví a jeho dopady na život společnosti, ale pouze některými jeho faktickými změnami a vývojovými tendencemi.
Prvním velkým pokusem o jeho transformaci byl tzv. Sarajevský puč v devadesátých letech minulého století. Jeho cílem bylo odstranění prof. V. Klause, tehdy předsedy Občanské demokratické strany. Pučisté, mezi nimiž hrál zvlášť významnou roli Ruml mladší a Pilip, funkcionáři ODS, jinak však hoši patřící do skupiny stoupenců V. Havla, si počkali, až V. Klaus odletí do Sarajeva, a pak teprve „statečně“ přikročili k pokusu odstranit ho z vedení strany. Akce nejen ztroskotala, ale její strůjci měli problém, jak bez fyzické úhony přestát svoji aktivitu.
V. Klaus funkci předsedy ODS bez problémů ustál. ODS zůstala i nadále sice pravicovou ale i vlasteneckou stranou. Hochům V. Havla, tak mnozí je politicky řadili, již tehdy nešlo o sociální směrování strany, ale právě o její vlastenecký charakter. Ten měl být odstraněn.
Nebylo však všem dnům konec. V. Klaus se stal prezidentem, který, na rozdíl od svého předchůdce, dbal vždy na naše státní a národní zájmy. Novým předsedou strany a poté i předsedou vlády se stal M. Topolánek. A tady začíná, jak soudím, další převratové snahy. Ve vládě nového premiéra se objevily známé tváře známých stoupenců V. Havla, především K. Schwarzenberg, A. Vondra a „zelení“ politici M. Bursík, kterému do křesla Zelených účinně pomohl i P. Uhl, a O. Liška.
Budeme v pouhé zkratce sledovat, jak si tato vláda počínala při obhajobě našich státních a národních zájmů. Zvlášť se vyznamenal pan K. Schwarzenberg, bývalý kancléř V. Havla, nejen že mluvil o odsunu jako o vyhnání, ale byl též všude tam, kde bylo zapotřebí podpořit „nároky“ odsunutých Němců z Československa. Zvlášť se pan „kancléř“ vyznamenal v zosnování nového Mnichova, jehož obětí se stala Republika Srbsko. Přes odpor parlamentu, přes odpor většina našeho národa, změnil tradiční přátelskou prosrbskou politiku v uznání nezávislosti tzv. Kosova, na čemž mělo a dosud má zájem Německo, jež se netajilo tím, že chce Srbsko potrestat. Většina vlády ho v těchto krocích podporovala, jako např. A. Vondra, nebo alespoň mlčela, ač měla křičet. Vláda také vyvíjela silné tlaky na urychlené schválení tzv. Lisabonské smlouvy. Co nám tato přináší, již nyní stále více želíme.
Když prezident V. Klaus se jí snažil velmi racionálně odporovat, stal se cílem nenávistných útoků. Existoval dokonce plán, jak nás jíž dříve informovali někteří publicisté, na prohlášení V. Klause za „nesvéprávného“ a odstranit ho tak z prezidentské funkce. Kdyby se to povedlo, zřejmě by V. Havel cítil velké zadostiučinění. Jistě V. Klausovi nezapomněl, že z Občanského fóra vyvedl značnou část politiků, s nimiž vytvořil ODS. OF se pak stalo, k velkému údivu svého tvůrce, najednou politicky téměř bezvýznamnou skupinkou. Lidé typu P. Pitharta se stali politicky bezprizorní. Ovšem jen nakrátko. V krátkém čase získali významné posty v jiných stranách, kde jsou zčásti dodnes. Na své vyšachování z exkluzivního politického postavení však zřejmě nezapomněli. Plán se bohudíky nezdařil. V. Klaus je i nadále, k zármutku spiklenců, prezidentem. A nadto je mezi mnohými vlastenecky smýšlejícími občany oblíben. Naopak byla to vláda, která i přes značnou podporu několika přeběhlíku, se musela poděkovat.
Změnit ODS ve stranu, která by byla lhostejná k českým zájmům, se zcela nepodařilo. Kdesi snad na půli cestě M. Topolánek musel opustit funkci předsedy ODS. Zamyšlená transformace ODS nebyla dokonána. Vliv V. Klause na tuto stranu se opět zvyšuje. Proto je pravděpodobné, že k dalším posunům k její větší národní lhostejnosti nedojde.
Tuto partií s V. Havlem zřejmě opět vyhrál V. Klaus. Konkurence mezi nimi však dále pokračuje, zřejmě bude mít napříště nikoliv otevřeně nepřátelskou podobu. Dalším z trojice zvlášť významných polistopadových politiků je M. Zeman. O jeho nezvolení, asi z jakého důvodu ?, se postarali někteří jeho straničtí spolupracovníci, přestože ve vnitrostranickém referendu byl vybrán jako kandidát na funkci prezidenta. Zvlášť zasloužilý v tomto směru se stal V. Špidla. Je zajímavé, že určití političtí vysloužilci, nejen sociální demokraté, získali časem výnosná obročí, ať již jde o Pilipa, který získal místo v bance, Grosse, jenž najednou velmi zbohatl, nebo Špidlu, ještě nedávno evropského komisaře. Co získá M. Topolánek? Nebo již něco získal za své „dobré služby“? Otázku nového umístění M. Zemana na politické scéně zřejmě rozhodnou nyní již blízké volby.
Ano, volby rozhodnou mnohé. Pokud pravice, posílena zbrusu „novými“ politickými stranami, často však s okoukanými tvářemi, TOP 09 a Věci veřejné, v nichž lidé V. Havla mají své jisté, získá většinu, máme se na co těšit. Nechci rozebírat to, co by nás čekalo v sociální oblasti, jde již o věci nám důvěrně známé. Soustřeďme se spíše, jak by bylo o české státní a národní zájmy postaráno. TOP 09 ve volbách zřejmě uspěje. K. Schwarzenberg by pravděpodobně se opět mohl stát ministrem zahraničních věcí nebo dokonce, nedej, Bože, předsedou vlády. Ani účast Věcí veřejných v koalici by nebyla pozitivním přínosem. Jde také zřejmě o stranu na jedno použití. Snad část ODS by se protivila, nevíme však, do jaké míry, protičeským opatřením. O jaká by mohlo jít?
Na podzim se do Prahy chystá Seehofer, bavorský premiér, který, jak všude píše a říká, bude mít ve své suitě i zástupce odsunutých Němců, aby i o jejich požadavcích, dokonce i o postavení německé menšiny v ČR, jednal s představiteli České republiky. Jak by toto jednání mohlo dopadnout, můžeme již tušit, pokud by u toho byl K. Schwarzenberg, A. Vondra a jim podobní. Část nároků SL by koalice zřejmě přijala, asi v polozakryté formě. Politika ČR by byla zásadně mnohem více proněmecká než dosud. Vzpomeňme si v této souvislosti na výroky V. Havla, o vlasti jako zatuchlém brlohu, o našich bývalých německých spoluobčanech, kolik příkoří vytrpěli, atd. To vše by se mohlo stát do značné míry „novou realitou“. Jak krásně by ji líčila „česká“ média, český tisk v německých rukou, naši osvědčení „čeští“ redaktoři v ČT 1 a dalších televizních stanicích. Ostatně již nám dali na vědomí, co by se u nás vysílalo. „Zabíjení po česku“ nebo nedávný pořad Reportéři, jenž např. ukazoval louky, pole, kde bylo tolik masových německých hrobů, že se k nim Němci chovají, jak řekl jeden z aktérů, jako ke hřbitovu. To byl však jen začátek, ohlašující novou éru. M. Wollner je jistě velmi přičinlivý pán. Stačí moderovat, jak jde řeč, i některé akce německé národnostní menšiny, zřejmě nejen německy.
Pro vládu pravice by byly ještě příznačné snad nikdy nekončící restituce. Sám K. Schwarzenberg, z porakouštělého rodu nasáklého duchem c. a k. mocnářství, je příkladem úspěšného restituenta. Má „dobré“ srdce. Zřejmě by popřál úspěch i dalším následovníkům. 283 miliard církvím, další miliardy nenasytné cizácké šlechtě a nakonec by se jistě přidali i tzv. sudetští Němci, kteří mluví o téměř dvou stovkách miliard marek. V Prager Volkszeitung o tom napsal v článku „Nesnadná cesta k ´smířlivému gestu“ Hans Gebe následující: „ Z tohoto předsevzetí by se totiž mohl vytvořit plán pro budoucí všeobecné miliardové nároky na odškodnění vyhnanců z vlasti a církvi proti republice.“ Takto psal H. Gebe již 4.8.2005 (překlad dr. J. Čermák, CSc.). Masové hroby a tzv. práva odsunutých jsou jen kulisami pro chystanou scénu. Čeká se jen na hlavní aktéry, aby se zvedla opona jeviště a hra s mnoha dějstvími začala. Jsou netrpělivě očekáváni ti praví.
Ale již dost nepříjemností. Můžeme se jim vyhnout. Jděme k volbám! Volme, jak hezky nám řekli pánové profesoři Bělohradský a Doleček, levici, je více či méně pročeská. Pokud by někdo váhal již ze zásady levě volit, lze doporučit Suverenitu J. Bobošíkové, nebo „Zemanovce“, Stranu práv občanů. U těchto dvou stran je však otázkou, zda překročí pětiprocentní hranici stanovenou pro vstup do Poslanecké sněmovny. Pokud by se jim to nezdařilo, hlasy odevzdané pro ně by propadly. Levice by byla oslabena pravice tak o něco málo posílena.
Levice jako celek, dosud bohužel bez ODS, je zárukou, že naše politika se nezvrhne do protičeských excesů, ale naopak bude dbát našich státních a národních zájmů. Takovou národní politiku, jež odsune „vize“, někteří znalci politiky mluví i o piklech, V. Havla někam na periférii společnosti, kam dávno již patří, jistě podpoří i V. Klaus, prezident ČR.
Vážení přátelé, svým hlasem rozhodujeme o směřování republiky, o uchování a posílení českého státu, našeho národa, sociální soudržnosti a tím také i o svém osudu.
Dr. V Beneš
Webové stránky: www.ceskenarodnilisty.cz