K válečným akcím v Libyi

Bezletová zóna aneb Bombardování hlava nehlava

Richard Král(, 21.3.2011

Zahájenou leteckou kampaní potvrdily státy NATO svou přetrvávající útočnou a agresivní doktrínu. Po bezprecedentní vojenské akci britských a holandských speciálních jednotek na půdě cizí země začaly padat humanitární bomby. Jugoslávský scénář začal.Libyjci začali poznávat chuť demokracie. První bomby na Lybii dopadly symbolicky z francouzských bombardérů, protože to byl právě francouzský demokratický prezident Sarkozy, kterému Kaddáfí spolufinancoval volební kampaň. Operace západních států proti Libyi jsou učebnicovou ukázkou vměšování se do vnitřních věcí suverénní země. Krátce po zahájení organizovaných nepokojů na východě země v Kyrenaice začaly v zemi operovat vojenská komanda přinejmenším Anglie a Holandska. Nikdo neprotestoval. Co kdyby Kaddáfí vyslal komanda do Itálie?

Kaddáfí nedělá jistě nic horšího než proamerický sultán v Bahrajnu, který nechá střílet do vlastních lidí a opoziční demonstrace rozjezdit tanky. Když ani to nestačí, pozve si invazní armádu ze sousední Saúdské Arábie. Vše pod blahosklonným dohledem USA a vedle americké vojenské základny pro pátou flotilu držící v šachu nedaleký Írán. Kvůli masakrům v Bahrajnu nezasedá RB OSN, nebombarduje se ani se nevolá po intervenci.

Proč začal náhle Kaddáfí tak vadit? Kaddáfí je poměrně nečitelná osoba, která nikdy nebyla horlivým nebo zapáleným spojencem USA. Pokud s USA po roce 2001 spolupracoval a činil vstřícné kroky k západu, byly to jen námluvy z rozumu. Hlavní Kaddáfího vada je to, že ho nelze koupit. Na rozdíl od jiných zkorumpovaných arabských vůdců typu Mubaraka si Kaddáfí nestavěl paláce ze zlata, nevlastnil flotilu luxusních jachet a nehromadil miliardy na soukromých účtech.

Kaddáfí taky kázal politicky nekorektní věci. Ve své Zelené knize, která v roce 1990 vyšla v ČR označil parlamentní demokracii za „falešné zastoupení lidu“ a zkorumpovaný systém.

Po převratu v roce 1969, když svrhl despotického krále Idrise, který byl spolehlivou loutkou USA, nechal Kaddáfí obklíčit velkou americkou vojenskou základnu v Libyi a dal Američanům 24 hodin na opuštění. Po celou svou kariéru podporoval Kaddáfí protiamerické revoluční hnutí napříč celým světem. V roce 1986 Američané poprvé bombardovali Tripolis a Benghází, na Libyi dopadly tvrdé sankce. Teprve po roce 2001 začal Kaddáfí pomalu privatizovat, ale ropné společnosti musely vždy skákat tak, jak Kaddáfí hvízdal.

Libye je přitom strategicky významná země s největšími zásobami ropy v Africe. Ponechávat kontrolu nad zemí tak politicky nespolehlivému revolucionáři je proto rizikové. Po sérii nepokojů v sousedních státech vycítila šanci Národní fronta za spásu Libye vedená Ibrahimem Sahadem, organizace široce podporovaná americkými NGOs a CIA. Ulice Benghází se zaplnily starými monarchistickými vlajkami krále Idrise a začalo se se skandováním hesel o demokracii.

Prozápadní demonstranti zapomněli, že Kaddáfí zvýšil gramotnost obyvatel z 10% za krále Idrise na současných asi 85%. Infrastruktura země je na africké poměry na vynikající úrovni, tedy byla předtím, než ji zničí demokratické bomby. Libye má bezplatné zdravotnictví na vysoké úrovni, tj. něco, o čem se může „svobodným“ Američanům jen zdát. Rovněž vzdělání v Libyi je bezplatné. V Libyi jezdí většina lidí automobilem vzhledem k nízkým cenám benzínu. Na záběrech z Libye můžeme vidět nové silnice, dálnice, moderní stavby. V Libyi lze získat novomanželské půjčky na bydlení snáze než jinde.

Snaha západních médií vykreslit Libyi jako zoufalou zemi trpící pod zuřivým a šíleným diktátorem spoléhá na nedostatek informací o tom, jak to v zemi skutečně vypadá. Libyjské bombardování ukazuje, jak ohebně lze využívat pojmy „teroristé“, „povstalci“ a „rebelové“ podle toho, co se které straně hodí. Na rozdíl od Egypta a Tuniska jsou „prodemokratičtí demonstranti“ a „rebelové“ v Benghází, označovaní za „libyjský lid“, po zuby ozbrojení a sedí v tancích a střílí z děl.

Tažení za libyjskou ropu a kontrolu nad ní právě začalo.

Zvědavec

Schválení bezletové zóny nad Libyí: doktrína "humanitární intervence" v přímém přenosu

Martin Knap, 21.3.2011

Čardáš USA/zemí NATO v muslimských zemích nabírá nového dechu, ač se zdálo, že by k vyhlášení bezletové zóny (BZ) nad Libyí nemuselo dojít. Proti tomuto opatření se veřejně postavil předseda Sboru náčelníků štábů admirál Mullen i ministr obrany Robert Gates. Gates ve vojenské akademii West Point prohlásil: "Podle mého názoru každý příští ministr obrany, který doporučí prezidentovi, aby opět vyslal velkou americkou pozemní armádu do Asie, na Střední Východ nebo do Afriky, by si měl nechat vyšetřit hlavu." Vzhledem k tomu, že vyhlášení bezletových zón v Iráku a na Balkáně předcházelo rozsáhlým a vleklým konfliktům (vyhlášení BZ v Iráku předcházela invazi roku 2003, byla implementovaná z obav před pomstou iráckého režimu Kurdům za povstání během americké invaze v roce 1991; obavy z užití chemikálií proti Kurdům mohly být na místě, ale udržování BZ po více než desetiletí určitě nebylo), je již asi třeba s psychiatrickým vyšetřením některých jedinců ve Washingtonu (Paříži, Londýně,.) začít.

[Záhady zdraví]

Nepochybuji příliš tom, že k čemu nyní dochází, je vzorová imperiální - ne humanitární - intervence, kdy zištné motivy drtivě převažují nad jakýmikoliv "altruistickými" motivy, včetně pravdy a lásky. Pokrytectví ukazuje už to, že západ intervenuje "na straně lidu" v Libyi a přičemž spojenec/protektorát USA Saúdská Arábie vysílá vojsko na potlačení prodemokratických protestů v Bahrajnu. Bahrajnská vláda si za zabíjení civilistů vysloužila zatím jen pokárání a tomuto zabíjení zatím nečinně přihlíží přítomná americká flotila. Že se v případě Libye skutečně jedná o imperialismus řeckořímského střihu si myslí i uznávaný novinářský veterán Eric Margolis:

Zatímco Libye hoří, v Evropě a Washingtonu se vedou vážné diskuze o zavedení "bezletové zóny" v Libyi po vzoru té irácké, po které by možná následovala vojenská intervence. Libye by byla "stabilizována", byl by ustanoven klientský režim složený z exulantů organizovaných CIA a libyjská ropná pole by byla zabezpečena pro západní společnosti. Západní invaze by byla označena jako mírová/humanitární mise. Libye by se navrátila do před-kaddáfíjských časů, kdy byla ovládána loutkovým králem kontrolovaným Brity, šouravým Ibn Idrisem. Tedy pokud Libye neupadne do kmenových a klanových válek, nebo se nerozpadne na západní a východní část. Itálie, bývalý koloniální krutovládce Libye, a nyní její hlavní odběratel ropy, by se ráda přidala. A rovněž Egypt, Francie a samozřejmě USA a Británie. Ropa zůstává největším geopolitickým afrodisiakem.

zdroj: http://www.lewrockwell.com/margolis/margolis229.html

(pozn. zajímavostí a ironií je, že Kaddáfimu při puči pomáhala CIA, jak říká Eric Margolis v rozhovoru pro Antiwar Radio - na Wikipedii se nedočtete)

Vzhledem k tomu, že povstání vedou někdejší politické a vojenské elity bývalého režimu, je docela jasné, že povstání nemá tak jasný charakter demokratické (i když trochu "barevné") revoluce jako té v Egyptě, a že destabilizace a vojenská invaze Libye může být součástí širší, předem naplánované strategie. Slavení povstalců po schválení vyhlášení BZ bezpečnostní radou OSN naznačuje, že Margolisův scénář nejspíš nemá daleko od pravdy.

Štěpán Kotrba napsal i o další možnosti, proč by se západ - kromě získání přístupu k ropě - mohl snažit o sesazení Kaddáfiho, hlavního proponenta panafrické ideologie a afrického "krále králů":

Muammar Kaddáfí je vizionářem a autorem Africké unie a jejich integračních institutů - mediálního centra AllAfrica, Afrického parlamentu, Africké centrální banky a společné měny Africké unie. Průmyslníky v zemích EU i stratégy v USA musí děsit jeho padesát let staré vize ještě dnes. US State Department si dokonce vytvořil Bureau of African Affairs a jeho současná snaha prostřednictvím Carnegieho nadace a jejího arabského programu rozdělit Afriku na severní muslimsko-arabskou a oddělit tak stále socialistický černý panafrický koncept od Evropy, je zoufalou snahou o definitivní rozbití Kaddáfího ideje sjednocené Africké unie, stojící jako silný blok slabých vedle slabého bloku silných zemí EU v opozici k americkému unilateralismu. Muslimsko-arabská severní Afrika bude totiž nejspíš ovládána penězi sunnitských vládců zemí Zálivu, tradičně afinitních k postkoloniálním zemím Evropy a k USA, zatímco šíitská , proletářská a panafrická Afrika hledá velmocenské zázemí a mohla by akceptovat jak Rusko, tak Čínu jako hlavní ochránce. Surovinové zdroje Afriky by tak kontrolovaly nikoliv USA a Evropa, ale Rusko a Čína svými vojenskými základnami na černím kontinentě. Definitivně by se také mohl zhroutit představa obchodu s ropou a surovinami za dolary, což by vedlo k pádu USA do naprostého ekonomického chaosu, k výprodeji Ameriky a konci dolaru jako globální rezervní měny.

zdroj: http://blisty.cz/art/57684.html

Tato teorie stojí za pozornost, už jenom proto, že pokud by Kaddáfi nad povstalci zvítězil, zvýší se tím jeho prestiž a "proletářská" panafrická unie, o které zatím není slyšet, začne být relevantní. Ale to už je téma.

Závěrem: Nechci znevažovat legitimní rozhořčenost Libyjců nad Kaddáfiho režimem, nebo je vydávat za lůzu zfetovanou Al-Kajdou. Chci pouze vyjádřit pochybnost nad účelem intervence v Libyi a skepsi nad jejím možným úspěchem. Proti "humanitární" intervenci je jak západní veřejnost, tak někteří rozumní politici na obou stranách politického spektra (v USA Paul a Kucinich). Kapitolou samou pro sebe je rostoucí evidence odporu vůči intervencionalismu uvnitř americké armády. Západní demokracie v důsledku intervence budou ohroženy ještě více než do posud - z vnějšku díky radikalizaci muslimů a posílení skutečných či rádoby teroristických skupin, dodáváním zbraní potenciálně nebezpečným skupinám, možností vážnější destabilizace severní Afriky; zevnitř zvýšením vojenských výdajů v případě zabřednutí do dalšího vleklého válečného konfliktu což je pravděpodobný scenář, přestože vojenskou okupaci (ne pozemní invazi) rezoluce OSN zakazuje - varováním budiž nedávné neefektivní či kontraproduktivní války na Blízkém východě - a malými Napoleony, jako je Sarkozy.

Dmitrij Medveděv: operace v Libyi zatím nemá úspěch

Nálepky: Politika, Komentáře

22.03.2011, 13:36

Rusko je ochotno stát se zprostředkovatelem v urovnání situace kolem Libye, prohlásil včera novinářům prezident Medveděv. Jediná otázka je, s kým máme jednat. Muammar Kaddáfí prohlašuje, že žádnou státní funkci nevykonává, a Západ s ním hovořit nebude.

Ruský prezident pokládá rezoluci BR OSN č. 1973 o zavedení neletového pásma nad Libyí za správnou. Zároveň však byla opatření, jichž použila západní koalice vůči Libyi, neúměrně tvrdá, a vyvolala nespokojenost v arabském a islámském světě. BR OSN hodlá znovu jednat o situaci v Libyi už v nejbližší době. Důvodem ke konzultacím byla žádost libyjské vlády. Dotaz o souladu mezi vojenskou akcí proti Libyi a Stanovami OSN zaslalo také Rusko.

Moskva původně chtěla, aby probíhalo urovnání vnitřních problémů Libye mírovým způsobem, podotkl prezident Medveděv.

„Přitom jsme důkladně sledovali situaci a bezvýhradně jsme odsoudili akce libyjského vedení a předáka libyjské revoluce vůči vlastnímu lidu. Právě z těchto důvodů podpořilo Rusko rezoluci BR OSN č. 1970 a nevetovalo rezoluci č. 1973 – právě s cílem ochrany obyvatelstva a nepřipuštění stupňování konfliktu. Vycházíme nesporně z toho, že přijetí jakýchkoliv rezolucí Bezpečnostní rady a OSN má být zaměřeno na nepřipuštění stupňování konfliktu a nepřipuštění obětí mezi civilními obyvateli. Teď začaly bohužel reálné bojové akce. To samozřejmě nelze připustit“, řekl Medveděv.

Prezident vyslovil naději, že všechny státy, které se účastní operace pro uzavření vzdušného prostoru a používají svých ozbrojených sil, vycházejí z toho, že se to všechno dělá ve jménu libyjského národa. Aby zabránily dalším lidským obětem a rozkladu Libye jako státu.

Hlas Ruska

Západní koalice překročila v Libyi své pravomoci

Nálepky: Konflikty, bombardování, Ve světě, koalice, Libye, Komentáře

21.03.2011, 16:13

V sobotu a neděli zasazovaly vojenské lodě USA a Velké Británie nacházející se ve Středozemním moři raketové údery území Libye. V neděli se k nim připojilo letectvo protilibyjské koalice. Liga arabských států (LAS), která ještě nedávno podporovala vyhlášení bezletového pásma nad Libyí, odsoudila vojenskou operaci mezinárodní koalice.

Připomínáme, že v rezoluci 1973 přijaté radou bezpečnosti OSN, se hovořilo o vyhlášení bezletového pásma, o ničem víc. Avšak bombardování libyjských objektů umožňuje dospět k závěru, že koalice sleduje naprosto jiné cíle, a sice změnu režimu v Libyi, - soudí Vitalij Naumkin, ředitel ústavu orientalistiky RAV.

-Mnozí o tom hovoří naprosto otevřeně – aby mohla být vyřešena krizová ithace, je třeba odklidit Kaddáfího. Takového názoru je i řada arabských států. Mimo jiné Spojené Arabské Emiráty a Katar, které bezvýhradně podporují akce koalice. Dnes jsou všechny obavy, o kterých se mluvilo, nasnadě. Proto se další vývoj situace v Libyi dá předpovídat těžko.

Za nejpravděpodobnější pokládají experti dvě varianty. První předpokládá, že likvidace vojenských složek libyjské infrastruktury a oslabení armády donutí Moammara Kaddáfího, aby zahájil jednání a konec konců se vzdal moci. Druhou variantou je přechod konfliktu ve vleklou fázi, kdy se síly věrné libyjskému vůdci uchýlí k taktice partyzánské války.

Přitom autoři obou scénářů přihlížejí pouze k libyjským faktorům. Existují ale i faktory všearabské, které by se ignorovat neměly. Pokračování vojenské operace proti Libyi může radikalizovat nálady v arabském světě a vytvořit půdu pro příchod k moci islámských extremistů. Což zase může od základů změnit situaci v regionu.

S možností takového vývoje událostí by se mělo počítat. Proto Rusko naléhavě vyzývá západní státy, aby skoncovaly s použitím síly. Moskva je přesvědčena: východisko z libyjského konfliktu může být pouze jedno – zastavení krveprolití a zahájení dialogu mezi samotnými Libyjci.

Hlas Ruska

Řada zemí vyjádřila znepokojení vojenským zásahem Západu do vnitřního libyjského konfliktu

Nálepky: Politika, Zprávy

22.03.2011

BR OSN projedná situaci v Libyi. Před zasedáním prohlásily některé země o nepřijatelnosti úderů po Libyi, které zasazuje západní koalice. Například Indie odsoudila dnes vojenskou akci Odyssey. Dawn, kterou provádějí USA, Kanada, Katar a řada evropských zemí. Čína vyzvala ústy oficiálního mluvčího ministerstva zahraničí k neodkladnému zastavení palby a vystoupila proti nadměrnému použití vojenské síly. Brazílie vyjádřila politování v souvislosti se smrtí lidí v důsledku leteckých útoků.

Hlas Ruska

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz