12. 1. 2013, Olšanské hřbitovy, Praha
PhDr. Marie L. Neudorflová, Ph.D.
Vážení přítomní,
Naše vzpomínka na tragický a statečný čin Jana Palacha před čtyři a čtyřiceti lety by se měla vztahovat jak na jeho hrdinství, jímž vyjádřil svou lásku ke své zemi a ke svému národu a jejich svobodě, tak na symboliku a cíl tohoto činu. Byl v něm nesouhlas nejen s cizí okupací naší země, ale i hluboký nesouhlas a stud nad jednáním lidí, kteří patřili k českému a slovenskému národu, získali v důsledku okupace nelegitimní totalitní moc, a obrátili ji proti důstojnosti, svobodě a úrovni vlastních národů. Místo, aby hájili zájmy své země, většiny svých spoluobčanů, sloužili pochybným velmocenským zájmům cizí moci. Tato inklinace stavět osobní kariéru a výhody nad dobro a důstojnost své společnosti a lidí, bohužel z života a politiky našeho národa nevymizela.
Pohrdání vlastním národem se strany mocných, jeho pozitivním potenciálem a zanedbávání jeho úrovně se znovu a znovu stává silnou stránkou nepoctivé politiky, sloužící neoprávněným a pochybným zájmům soukromým, cizím, ba i nelegálním. To vše na úkor úrovně většiny, na úkor mravních hodnot, tvůrčího idealismu a spravedlnosti. Drtit zdravé sebevědomí lidí a jejich morální a sociální úroveň je však obvyklý prostředek nečestné politiky. Mravnost a idea spravedlnosti se, bohužel, dosud nestaly pevnou součástí naší politiky, která si říká demokratická.
Jan Palach chtěl inspirovat k pocitu sounáležitosti a soudržnosti naší společnosti na mravních a duchovních hodnotách. Chtěl, aby většina lidí byla schopna svou angažovaností a důsledností odolávat nemravné politice a jejím zhoubným následkům na nás na všechny. Palachova inspirace je dnes potřebná zrovna tak jako před čtyři a čtyřiceti lety. Je výhodou, že pro svou iniciativu máme dnes více svobody, která nám dává více možnosti se shodnout na tom, co je pro kvalitu, kulturní a sociální úroveň většiny z nás a celého národa důležité. To nám dává více možností se spojit v důrazné a cílené iniciativě k prosazení našich legitimních nároků i k odporu vůči všemu, co neslouží veřejným zájmům. Takovéto naše společné, mravně směřující úsilí nejvíce uctí památku a smysl statečného činu Jana Palacha. Nechť nás památka jeho činu inspiruje ke společné občanské a humanitní statečnosti a iniciativě, které jediné mohou být zárukou naší důstojné existenci.
Autorka je historička
Ještě dopis k výběru presidentského kandidáta
Motivace řady našich kulturních představitelů pro volbu aristokrata presidentem není obvykle moc konkrétní. Ale ve dvou případech (Menzel a Svěrák) zazněl jasný argument, že bychom měli mít presidentem aristokrata, neboť my jsme jen potomci nevolníků. Je smutné, že tyto kulturní osobnosti nedovedou domyslet, že to byla po Bílé Hoře právě aristokracie, která s pomocí katolické církve český lid krutě znevolnila. A zároveň, že s úsvitem vydobyté větší svobody, to byl tento lid, z něhož vyšlo obdivuhodně úspěšné úsilí o pozvednutí kulturní úrovně českého národa, tradice, z jejíchž výsledků žijeme dodnes, ale která se dnes záměrně zlehčuje. Ti, co mocné šlechtě oportunisticky nadbíhali k tomuto pozitivnímu rozvoji téměř nepřispěli navzdory, že z něho měli nemalý užitek.
M. Neudorflová, historička, Praha
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz