Co pro mě znamená připomínka odboje proti fašismu ve 2. světové válce?
Pří vzpomínce výročí ukončení 2. světové války, osvobození naší vlasti, ale i obce Cikháj. nelze zapomínat na zradu západních spojenců v Mnichově z roku 1938. Tehdejší pocit národa vyjádřil básník Petr Křička ve své básni „Po Mnichovu.“ Vybral jsem dvě sloky:
„My, včera spojenci a vzácných přátel stát,
dnes cizinci jsme nevítaní.
Příteli do očí kdo pohlížel by rád,
když zradil ho a na smrt raní.
Je svého osudu však strůjcem každý sám.
Vy jásáte, my krvácíme.
A zbytkem krve své se za svou lásku k vám
a za vás hanbou, hanbou, rdíme“.
Nemůžeme zapomínat na následný 15. březen 1939. V tento den německá vojska okupovala naši zemi. Tento den byl začátkem fyzické likvidace českého národa, jazyka a kultury, tento den byl počátkem utváření forem odboje českého lidu proti německým uchvatitelům.
Ve 2. světové válce našlo smrt 60 milionů obyvatel naší planety, 360 tisíc Čechoslováků, z nichž 200 tisíc zemřelo v policejních věznicích a koncentračních táborech. V nich strádalo a čekalo na popravu i 11 občanů malé horské vesničky Cikháj. Z cel smrti pankrácké věznice je osvobodila v květnu 1945 Rudá armáda. Všechny padlé, popravené, umučené, vězněné, jakož i ty, kteří se účastnili odboje proti fašismu, si připomínejme s úctou.
Nemůžeme opominout vypálení chalupy Vajsovy a prostřílení chalupy Roučkovy odvlečení majitelů, jakož i ukradení zvonu z místní kapličky svaté Anny, časté návštěvy německých vojsk a gestapa jakož i poslední vítězný boj partyzánů s německými vojsky za Cikhájem směrem ke Kocandě. Nelze opomenout totální obsazení naší obce německými vojsky l. května 1945 a nebezpečí jejího vypálení a odvlečení obyvatel. Neopomíjíme velikou aktivitu místních občanů v pomoci partyzánům jakož i jejich statečnost při stavění barikád a zamezení vstupu vojsk do naší obce a v neposlední 5. květen 1945 kdy partyzáni prohlásili naši obce za svobodnou.
President, dr. E. Beneš, po návratu z exilu do naší osvobozené vlasti v roce 1945 mj. řekl : „…Na tuto válku se nesmí zapomenout a aby se nezapomnělo, je nutno ji sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat.“
Čas běží. S odcházející generací 2. světové války mizí z naší kolektivní paměti její tragédie, stejně jako události spojené s partyzánskými památníky. Tato obec byla střediskem odboje brigády M. J. Hus a dalších oddílů, které se postupně přesunovaly ze základny na Kamenném vrchu a z Žákovy hory, do dalších míst.
Stav zapomínání bychom měli měnit a naopak neustále připomínat velkou a složitou práci obyvatel naší obce, našeho Horácka.
My, poslední pamětníci, nezapomínáme na ideu odboje. Partyzáni při politických a bojových aktivitách byli vázáni svým slibem, přísahou, že „budou bojovat tak, jak bojovali praotcové husité, neznaje bázně, nereptaje ve svízelných situacích, že neustanou v boji a nesloží zbraně dokud země česká a moravská nebude vyčištěna od hitlerovských band a jejich přisluhovačů“.
My, poslední pamětníci, si připomínáme jejich přání, žít v sociálně spravedlivé společnosti bez hospodářských a politických krizí, bez improvizování života, bez stálé úzkosti o zítřek, bez strachu z toho, co přijde.
Při výročí od ukončení hrůzné války si znovu připomínáme zásluhu na našem osvobození od východní ruské země a jejích spojenců. Díky jí Německá Říše padla. Praha - hlavní město naší vlasti – vítala 9. května 1945 Rudou armádu květinami a zpěvem. Ve Žďáře nad Sázavou, v Cikháji, a v dalších místech Horácka, byl slavnostně uvítán první ruský voják 10. května 1945.
Americký generál D. Einsenhower v červnu 1945 před kongresem USA prohlásil:
„ Tažení Rudé armády sehrálo nejdůležitější roli při porážce Německa. Schopnosti sovětského velení, statečnost a houževnatost jejich bojovníků – mužů a žen – musí nadchnout každého, kdo se rád obdivuje bojovým kvalitám vojáka. Sovětský lid přinesl obrovské oběti na své vlastní půdě, zpustošené zvěrstvy Němců. Jeho pevné rozhodnutí nepřipustit jiný výsledek války než vítězství, a to ve chvíli, kdy byl zatlačen až ke Stalingradu se bude uctívat v dějinách navždy.“
Moc dobře si pamatujeme radost občanů z úspěchů Rudé armády. S hrdostí, spontánně, slavili svůj státní svátek v den kdy byla osvobozena Praha. S nadšením věnovali svá srdce, lásku, vůli a schopnosti budování svobodné vlasti, spolu s partyzány volali po trvalém míru, po přátelství.
Jaká je situace dnes?
66 let po válce neexistuje světový mír. Válčí se na mnoha frontách. Svět je zahlcen vojenskými základnami a obloha zaplněna špionážními družicemi. V roce 1989 lid uvěřil tribunům z balkonů, že pravda a láska zvítězí nad nenávistí. Nezvítězila. Naopak. Různé skupiny nahlodávají velikou zásluhu ruské země na osvobození naší vlasti i úsilí partyzánského odboje, zpochybňují vlastenectví a statečnost našeho lidu, jeho vysokou poválečnou pracovní aktivitu. Někteří dokonce tvrdí, že hrůzy a utrpení ve 2. světové válce způsobovali Němcům občané naší vlasti.
Společnost se dělí. V roztříštění mrháme síly v půtkách proti sobě a nepřátelé v různých podobách se smějí a loví volně v kalných našich proudech. Kdy konečně poznáme, že svorností malé věci rostou, nesvorností velké se rozpadají? Mnozí pisatelé se domnívají, že nemáme paměť, že neznáme svoji historii a dlouhé zápasy našeho lidu o identitu, svéprávnost, svobodu, suverenitu! Tu se nám vybavují znovu slova presidenta Beneše, tentokrát z roku 1947. Mj. řekl:
“…Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou tak zvaní „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům omlouvat a budou naklonění jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává..“ I pro dnešek jsou to varovná slova.
Z historie víme, že zájmy vyvolených odpůrců naši vlasti byly vždy stejné. Likvidovat Slovany, mezi něž patříme, a zabrat české území.
Vzpomeňme na Bílou horu. V roce 1903 komentoval tehdejší stav v naší zemi ve Žďárském obzoru František Pátek. Psal:
„Sláva Jana Žižky i následníka Prokopa Holého, též mučedníka kostnického vše v času víru nepříznivém zašlo, zaniklo. Čech zvolna zdoláván byl stále a volný nebyl. V Čechii těžký padl sen, sen ochablosti, udolanosti, ba přímo – smrti národní! Po vlastech českých zhoubná cizota pak rostla a vzmáhala se v úkor Čechů zesláblých. Čech vyhnán z chrámů, paláců, statků svých, jež otcové mu dali hrdinní a stal se nevolníkem a cizák vládl jim i jeho jměním. Čas krutý byl to pro náš národ český“
Posuďme každý sám, zda se neopakuje mnohé. Z některých statistik je známo, že téměř 70 % české ekonomiky je v rukou zahraničního kapitálu, rozprodáváme majetky, půdu. Mnohé skandály, zveřejňované sdělovacími prostředky, nás vedou k úvahám, že vychytralost má přednost před poctivostí, překupnictví před pracovitostí. Českým zvyklostem a českému charakteru odlišná západní kultura se jeví jako cizí jev, stejně jako vnucování konzumního stylu života. Mnohým i dnes vadí touhy prostého lidu po sociálním pokroku. Raději mají Bílou horu, ten Mnichov 17. století, než dobu husitskou. Bouřlivý hlas husitské revoluce má pro ně ještě dnes nelibý a nepříjemný zvuk. Období Bílé hory, rakouské monarchie, protektorátu a německé nadvlády, chválí jako úctyhodnou dobu pořádku.
Zůstat věrni odkazu partyzánského odboje a našeho osvobození v květnu 1945 vyžaduje, rozebírat ideje pro něž šli partyzáni do zápasů za lepší svět, rozhodně vystupovat proti všem projevům, které narušují naši svrchovanost, samostatnost, naši českou identitu, bránit naši svobodu vybojovanou našim lidem v říjnu 1918 a v květnu 1945, chránit, opatrovat kulturní, technické, společenské bohatství naší vlasti, budované po staletí.
Rozkrývat a zastavit právní podvody a rozmělňování majetku naší republiky ve prospěch dávných feudálů, pohrobků nacistů, kolaborantů.
Nezapomínejme pro co bojovali naši a ruští partyzáni, občané Horácka. Máme obec, okres, kraj, naši zemí krásnou, bohatou, za což vděčíme přírodě a lidské práci. Máme dějiny, které nás zavazují k vzestupu a k pokroku. Nezapomínejme na ně, nezkreslujme je, ale rozvíjejme je! Rudolf Hegenbart
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz