K odpovědi B. Sobotky na interpelaci M. Semelové o SL a aktivitách členů vlády

B. Sobotka řekl: "Sudetoněmecké krajanské sdružení na svém spolkovém zasedání v únoru schválilo změnu stanov, ze kterých byly vypuštěny následující výroky : Sudetoněmecké krajanské sdružení prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání, a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení a hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj."

Z textu premiéra vyplývá jako kdyby změna stanov SL byla hotovou věcí. To však zřejmě není pravda. Je tomu jinak, jak svědčí následující texty.

Spory mezi jednotlivými názorovými společenstvími sudetoněmeckého landsmanšaftu o novelizaci stanov

Stanovisko Witikobundu

Tisková zpráva

Mnichov, dne 01. 03. 2015

Protivyjádření: Změna stanov je protiprávní

Změna stanov není hotová věc

Witikobund Deutschland e.V. jako zástupce jednoho ze tří sudetoněmeckých sdružení v rámci Sudetoněmeckého krajanského sdružení vyjadřuje své podivení nad aktuálními tiskovými zprávami týkajících se údajně rozhodnuté změny stanov SKS. 28. února se pokoušely části Sudetoněmeckého krajanského sdružení pod vedením mluvčího SKS, Bernda Posselta, pozměnit platné stanovy stejnojmenné organizace v jejím podstatném bodě účelu sdružení „Znovuzískání vlasti a restituce“ takovým způsobem, že by se sudetští Němci měli napříště fakticky vzdát odčinění jim způsobeného kolektivního bezpráví – vyhnání a zavraždění 3,5 milionu lidí.

Chybějící dvoutřetinová většina pro změnu stanov

Výsledek hlasování z 28. února poskytl podle platných hlasů pouze většinu 71,8 % pro změnu stanov. Podle § 33 Občanského zákoníku potřebná tříčtvrtinová většina ve výši minimálně 75 % tak nebyla odpovídajícím způsobem dosažena. Jelikož však stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení neobsahují žádné pravidlo pro většinové rozhodnutí, zasahuje zde nutně Občanský zákoník

Formální chyba na základě změny účelu sdružení

V § 3 současných stanov je účel sdružení, bod c, mj. popsán jako „prosadit právní nárok na vlast, její opětovné získání, a s tím spojené právo na sebeurčení národní skupiny“. Tento má být nyní nahrazen paušalizovaným a ve svém smyslu odcizeným požadavkem bez přímého vztahu, doslova: „celosvětově odsuzovat provinění proti (…) právům jako je genocida, vyhánění, etnické čistky, zločiny proti lidskosti (…).“ Je proto nutno přezkoumat, zda by měl být pozměněn originální účel sdružení, což by analogicky § 33 Občanského zákoníku odstavec 1 věta 2, potom vyžadovalo slyšení VŠECH členů, a ne pouze spolkového předsednictva. Členové s právem volby by potom museli být ke změnám stanov předem dotázáni, v případě pochybností korespondenční volbou.

Závěr: Změna stanov je neplatná

Deklarovaná změna stanov je v každém případě neplatná. Schválení provedení změny stanov prohlášením jednatelského předsednictva je bez právního základu a je ho nutno z nedostatku právního podkladu odmítnout jako nepřípustné. Předseda Witikobundu, Felix Vogt Gruber, navíc poukazuje na individuální právo a prohlašuje, Spolkovému shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení beztak nepřísluší vyhlašovat zřeknutí se odškodnění sudetoněmeckých obětí vyhnání! Bez ohledu na použitý úhel pohledu: Účinná změna stanov a/nebo účelu sdružení postrádá jakéhokoli právního podkladu.

 Ingolf Gottstein, Witikobund Deutschland

Witikobund e.V. je sdružení Sudetoněmecké národní skupiny. Byl založen po vyhnání roku 1950, aby hájil zájmy, kulturu a tradici sudetských Němců. Svůj název odvozuje svaz vědomě od slavné románové postavy „Witiko“ Adalberta Stiftera, jelikož tato vždy bojovala za spravedlivé vyrovnání a porozumění mezi Němci a Čechy v Čechách a na Moravě.

Spolkový předseda pan Felix Vogt Gruber

Prof. Bamann-Str. 19 D-89423 Gundelfingen

Telefon/ Fax: +49 (0) 9073-416556 E-Mail: eghaland1@online.de

Kontakt pro tisk: Ingolf Gottstein Roermonder Str. 279 41068 Mönchengladbach

Telefon pro redakční zpětné dotazy: 00495771527774

Registrační zápis: Witikobund e.V. Amtsgericht München, VR 5955

Poznámka   Spor se táhne již několik měsíců a dosud nemáme informace, že by byl vyřešen. Přesto však naši sudetomilové již měsíce troubí do světa, čeho všeho se SL vzdal.

Zatím rodinné spory v SL pokračují. Witikobund je údajně, podle některých sudetů, malou skupinkou nácků.  Pokud však ta nepatrná skupinka disponuje nebo nějak kontroluje, ovlivňuje  29% hlasů rozhodujícího subjektu, pak nejde o malou skupinku.

Nadto Witikobund má určité styky i se Sudetoněmeckým krajanským sdružením v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Spor o změnu stanov SL dále pokračuje, jak svědčí následující článek.

Posselt a „střet generací“

Gernot Facius

Volný překlad pro České národní listy P. Rejf

Bylo to léto vzpomínek, které se nyní končí, 70 let po konci války, 70 let po Postupimské konferenci, 70 let od začátku vyhánění. Ale i 65 let Charty německých vyhnanců. Skvělý čas pro politické a historické prohlášení. O následující otázce nebylo ani v Praze, ani v Německu, vážně diskutováno, protože byla skoro všude záměrně tlačena na okraj: Skutečně nebyla v roce 1945 žádná jiná alternativa k "etnickým čistkám"? Označení za nemožné téma se používá nejčastěji, pravděpodobně proto, že to bylo těžké? Otázkám o morální a politické moudrosti operace se bylo vyhýbáno. Mnohem raději se to vysvětlovalo jako "produkt jedinečné historické situace, která může být hodnocena pouze sama o sobě", jak píše americký historik R. M. Douglas ve své knize „Ordnungsgemäße Überführung" (Sanitární převedení)". Pro něj je "mimořádné" to, že vyhnání je stále obhajováno odborníky s argumentem, že bylo skutečně nelidské, ale bylo odůvodněno jeho výsledkem.

"Deportace" s přidruženou likvidací politických a hospodářských struktur však vypráví jiný příběh. Navíc, některé distributoru nepříjemné věci padají pod stůl. Bylo zapomenuto například, že mezi sudetskými Němci bylo vysoké procento kvalifikovaných politiků, kteří v poslední době v roce 1938 bránili společný stát Československo. Posedlost Konráda Henleina a jeho sudetoněmecké strany, dnes běžně připomínaná v českých politických kruzích a médiích, stejně jako v neinformovaných německých kruzích, zakrývá skutečnost, že sociální demokracie byla ve velkých částech sudet dlouho dominantní politickou silou. Celý demokratický potenciál byl ignorován po kapitulaci nacistického systému, jako nepoužitelný pro sdílený nový začátek. Proč?

Na zvláštní, zejména psychologické motivy, upozornil slovenský historik Jan Mlynárik (pseudonym "Danubius") v roce 1979, tedy stále ještě v původním režimu. To vyústilo u "Danubiuse" v jeho poukázání na "Tezi o německém obyvatelstvu" v níž bylo méně touhy po bezpečnosti nebo neporušenosti československé poválečné struktury, ale spíše úmysl tehdy působících politiků, pro jejich vlastní neslavnou "Mnichovanskou" minulost, když se skončila válka. V tomto byla příčina "neužitečných" útoků na sudetské Němce. Obecné přání obyvatel sehrálo důležitou roli, "ne-li spolupráci", aby ztotožněním se s vítěznými mocnostmi v první světové válce a pomocí "hrdinských činů" proti bezbranným napravili svou vlastní nečinnost. Masakr v Brně, Ústí, Žatci a Přerově, abychom jmenovali jen několik příkladů v tomto směru. Byly to ne "spontánní" akce, ale byly řízeny shora. Na obecní úrovni byla uskutečněna v tomto roce 2015 řada dobrých akcí, k distancování se od těchto činů. V Brně, Ústí nad Labem a jinde. Oficiální Praha, jak se dalo očekávat, mlčela.

Autor vzpomíná na rozhovor, který měl s kardinál Miloslavem Vlkem v jeho rezidenci na jaře roku 2007. Vlk bědoval nad nedostatkem morální dimenze v české politice a selhání "transformace srdcí": "Úroveň politiky je opravdu pod nulou". V zahraničí má všechno svůj řád. Česká republika je nyní jen součástí EU, "komunismus se sice zhroutil, ale v myslích je zde pořád. Také u politiků." Trvání odmítání čestného historického odkazu a konstruktivního dialogu také vyvolává u starších lidí a starých lidí mezi vyhnanými rezignaci. Snad také u mladších, kteří se nechtějí spokojit jen s politickými frázemi. To znamená, že nelze dost často opakovat pozoruhodně pozitivní aspekt, když srdce etnické skupiny navrhuje porozumění se sousedními českými lidmi. Ale srdce také pro to vyžaduje podněty, ale ty je možné vidět ze strany vládců na Vltavě jen stěží.

Ani respektování Václava Havla celým demokratickým světem, neumožnilo změnu k lepšímu. Publicista Jaroslav Šonka správně poznamenal: "Ačkoliv padl před čtvrt stoletím komunismus, odrazilo se to jen v malých sektorech společnosti", shrnul nedávno v novinách Sudetendeutschen Zeitung ".

"Střet generací by byl v naší etnické skupině zničující a nešťastný." Tento citát je sedm let starý a pochází od Bernda Posselta. Tehdy mluvčí SL varoval, že situace tak daleko ještě není. Po konci února navržený, ale ještě nepotvrzený pozměňovací návrh je trhlinou pro landsmanšaft. Leží jako kotě, je otevřený. Alespoň část zkušené generace vyjadřuje nedůvěru usmiřovací rétorice a la Posselt, stejně jako škrtání ve starých stanovách majících za cíl "znovuzískání vlasti" a upuštění od restitucí nebo nároků na náhradu škody. Pobočky SL vznášejí obvinění za zrady etnické skupiny. Zejména v posledních desetiletích, jakýkoli racionálně uvažující sudetský Němec nepovažoval slovo "znovuzískání" za skutečný územní nárok. Protože pojem "vlast" znamená, jak napsal zklamaný krajan do "Münchner Merkur", nejen zeměpisné místo, ale také "emocionální záležitost": "Čechy, Morava, Sudetské Slezsko byly naše společná vlast. Staré trauma nás bolí pořád. To nemůže funkcionářské vedení patrně pochopit. "Také to samozřejmě negují hlasy, že ne každý malý paprsek naděje ve stále komplikovaných (sudeto)německo-českých vztazích se má chválit jako "průlom". Varují před předpokládanou poslušností a klopýtavými kroky. A nemuselo k tomu dojít, že ti zklamaní se spojili v "Alianci pro ochranu zájmů sudetských Němců".

Čeští politici, kteří v mnichovské centrále sudetských Němců aplaudovali jejich "modernizaci", mohli kritikům jejich partnerství ve smíření s Posseltem snadno vzít vítr z plachet, a to konkrétními signály vstřícnosti. Doposud však není nic k vidění. Naopak. Z předvolební kampaně na prezidenta v roce 2013 se vynořil na světlo Miloš Zeman jako vítěz - stále trvá národně politická fronta - v rozmezí od krajní pravice zcela doleva. Bezstarostně využívá stará obvinění, založená na produktech kolektivní viny vyhnaných spoluobčanů. Jako kdyby věděl, co má uvařit, uvedl Jiří Pehe, kdysi blízký spolupracovník Václava Havla, v novinách "Právo". Ve zdravých společnostech je minulost jako uklizený dům, z kterého se může člověk podívat do budoucnosti, a to i v případě, že by mohl mít tmavé rohy ". Pro nás minulost zůstává, bohužel, bažinou, ze které se opakovaně čerpá nejen pro budoucnost, ale také se přítomnost opakovaně mění v podvod populistickými výkřiky a kádrováním", napsal Jiří Pehe před dvěma lety. Co se od té doby změnilo?

Tento komentář od Gernota Faciuse přinesl Sudetenpost ze dne 3. září 2015.

Sudetoněmecká tisková služba (SdP), Rakousko, Vídeň, 09.9.2015

Závěr

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že návrh na změnu stanov SL byl k 9.9.2015 stále pouze návrhem a nikoliv realitou. O tom nepochybovala v uvedenou dobu ani „sudetoněmecká“ tisková služba v Rakousku. Není nám nic známo o tom, že by v následujících dnech byl návrh na změnu stanov schválen. Návrh je tedy zřejmě stále jen návrhem. To by měl pan předseda vlády, B. Sobotka, vědět a také v tom smyslu informovat veřejnost. Jinak jde o přešlap. Ten může vyplývat z neznalosti problematiky, z nedostatku informací nebo i z vládního triumfalismu v česko-německých vztazích, tak vzorně nám předvedeného panem P. Bělobrádkem, místopředsedou vlády, v průběhu jeho nedávného bavorského putování, korunovaného návštěvou mnichovského Sudetoněmeckého domu a jeho výroky. Že sudeti viděli v panu Bělobrádkovi místopředsedu vlády, a nikoliv nějakého občánka Bělobrádka, svědčí i tzv. sudetoněmecký tisk, který se mohl umístopředsedovat.

Máme na předsedu vlády  ne jeden požadavek. Především, aby napříště při odpovědi na poslaneckou interpelaci uváděl jen ověřená fakta s upřesněním důkazů a pokud jde o služební cesty členů vlády, aby občané o nich mohli předem vědět. Pak k ostudné kauze typu Bělobrádek, jíž premiér upoceně kde kde vysvětluje, nemůže dojít. V době služební cesty je ministr, místopředseda vlády či jiný ústavní činitel zavázán vystupovat v souladu se zájmy ČR a nemůže se na ani na chvíli změnit v občana, vykládajícího nějaké scestné názory, aby uspokojil své zahraniční posluchače. Pokud však přesto tak učiní, měl by být premiérem volán k odpovědnosti.

Dr. O. Tuleškov