O sudetech se desítky let říká, v tom slušnějším případě, že jsou věčně včerejší. Jistě by nikoho nás nenapadlo, že ta včerejškost trvala desítky let.
Co landsmanšaft exituje, jeho počátky sahají do 50. let minulého století, požadoval na naší republice náhradu škody za majetek, který jsme mu, jak pravili jeho "moudří vůdci", ukradli. Samozřejmě plným restitucím námi ukradeného majetku by sudeti jistě dali přednost. Ale lepší vrabec v hrsti než holub na střeše! A tak vedli účetnictví o svých ztrátách. Vzhledem k jimi nám podávané ruky na smíření na nás chtěli jen pakatel, takových 200-300 miliard marek. Tuto částku občas zvětšovali o úroky. Podrobně o tom napsal, samozřejmě na jejich vyžádání prostřednictvím bavorského státu, prof. Ermacora.
Když někdo z nás si dovolil poukázat na Pařížskou reparační dohodu, jíž jsme byli signatářským státem, že naší povinností bylo německý majetek konfiskovat tak, aby se nikdy nedostal zpět do německých rukou, stále hudli svou, Vyhnali jsme je a oloupili.
A když jsme si dovolili citovat z textu Pařížské reparační smlouvy, že hodnotu německého konfiskovaného majetku jsme nemuseli odečítat z našeho reparačního účtu, byl oheň na střeše. Podporovali ho i naši sudetimilové. Byl to velký mumraj!
Ale snad přímo svatokrádeží bylo, když jsme se zmínili, že Německo jako nástupnický stát nacistického rajchu nám je povinno zaplatit na reparačních a nereparačních plnění částku ve výši cca 360 miliard předválečných korun, to je dnes asi více než desetkrát tolik, tedy asi 3,5 bilionů korun,
Nejde ovšem jen o uvedený nárok. Jde také o jeho vymáhání. Poslední stateční diplomaté se pokusili vymáhat reparace někdy asi počátkem 90. let XX. století. Němci nechtěli o tom ani mluvit.
Ostuda ne naše, ale jejich. Od W. Brandta až po H.-D. Genschera nám slibovali, že reparace budou platit, jakmile Německo bude sjednocené. Přece nemůžeme žádat na západním Německu platby i za NDR. Uznali jsme vcelku tento argument. A čekali jsme. Genscher nám sliboval reparace do poslední chvíle, nejdříve sjednocení, poté volby a pak ... Jenže to pak dosud nepřišlo.
Když jsme psali na ministerstvo zahraničí nejen o reparacích, nikdy jsme nedostali kloudnou odpověď. Ale co bylo, to bylo!
Nyní má konečně pan L. Zaorálek možnost hájit české zájmy, které dokonce byly mezinárodně uznané. Tuto příležitost má také celá vláda ČR v čele s B. Sobotkou. Co myslíte? Budou na Německu požadovat reparace? Jsou tak stateční?
Jeden z našich největších odborníků na uvedené otázky, prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., napsal, že naše reparační pohledávky vůči Německu jsou vymáhatelné. O tom jsme nikdy nepochybovali. Tedy vymáhejme je! Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz