K německé menšině v České republice

 

Počátek 90. let minulého století byl pro orientaci německé menšiny u nás rozhodující. Tehdy sudetoněmecký landsdmanšaft udělal vše, aby ji získal na svou stranu. Nepovedlo se  mu to však zcela. Odporoval  Kulturní svaz občanů ČR německé národnosti“ (KS), který označil prosudetskou skupinu v rámci německé menšiny za novou pátou kolonu. Ještě v tu dobu byla možnost tuto menšinovou skupinu, jež se dokonce prohlásila za součást „sudetoněmeckého kmene“, minimalizovat.

 

Během poměrně krátké doby se situace změnila v neprospěch těch našich Němců, kteří Československé republice zůstali věrni. Německé svazy, které v tu dobu vznikaly, měly podporu tehdy všemocného Občanského fóra, měly všechny podmínky, včetně politické a finanční podpory, pro svůj rozvoj. Této pomoci se KS nedostávalo. A tak celkem rychle začaly nabývat jasnou převahu nejrůznější nové německé svazy, vznikající tehdy jako houby po dešti.

 

Co tehdy německé menšině v ČR chybělo?  Vzpomeňme si, jak nedlouho po válce opustila Československa velká skupina německých antifašistů, bylo jich asi kolem 90 tisíc. Odjeli z republiky na výzvu, aby pomohli v Německu při budování nových orgánů. Zde došlo k velké chybě, jak jsem přesvědčen, že jsme se nesnažili, i v tehdejších těžkých podmínkách, získat je pro to, aby v republice zůstali. Jejich odchod značně zeslabil antifašistickou  tendenci v tehdejší německé menšině.  A tak, právě i z uvedeného důvodu, u nás později vyhrála prosudetská orientace, která od té doby, působením jak vnějších, tak vnitřních faktorů, ještě zesílila.

 

Když vezmeme v úvahu konstatování dr. Evy Hahnové, že sudeti jsou nositeli henleinovských tradic, a skutečnost, že již v 90. letech se sudetům podařilo vtisknout svůj charakter i naší německé menšině, pak máme co dělat i v republice s henleinovskými tradicemi. O nich se nemluví ani o jejich konkrétních nositelích, ač bychom k takového diskusi, k níž nás vyzývá právě dr. E. Hahnová, měli silně přispět a trvat na ni. Bez této diskuse, která má zásadní povahu, nemůže dojít v rámci německé menšiny v ČR k tolik potřebné diferenciaci. Ti Němci, kteří s politikou M. Dzingla a I. Novákové nesouhlasí, jsou v malé menšině. Nikdo jim zatím pomocnou ruku nepodává, ač by si to zasloužili.

 

Tak co, budeme konečně diskutovat o sudetech a jejich českých soukmenovcích jako o nositelích tradic henleinismu, abychom jim pomohli se vší dobrou vůlí některé starší stereotypy překonat a podívat se na svět bez tradičních sudetoněmeckých brýlí? Ne všichni sudeti a čs. Němci patří do jednoho pytle. Naše životní zkušenosti nám říkají, že je jich dost, s nimiž bychom našli alespoň z větší části společnou řeč. Dokonce i na sjezdech sudetů se takoví našli. Nuže, dejme se do toho, hledejme! Stojí to za to!

J. Kovář