Vzpomínka na Jana Sladkého Kozinu
Uplynulo sice již několik měsíců, ale přesto se vracím ke vzpomínce na výročí popravy Jana Sladkého Koziny, známého chodského rebela a obhájce práv Chodů. V sobotu 28. listopadu 2009 v 10.30 hodin u pamětní desky na nádvoří pivovaru Prazdroj v Plzni se tato vzpomínka konala.
Samozřejmě, že jsem se do Plzně vypravil s předpokladem, že se konečně dozvím, na kterém konkrétním místě byl chodský hrdina popraven.
K mému překvapení blízko za hlavním vjezdem do areálu pivovaru je na pravé
straně na zdi umístěna deska s tímto nápisem:
"Na tomto místě naposledy odpočíval před popravou bojovník za svobodu a práva
Chodů Jan Sladký Kozina dne 28. listopadu 1695".
A konečně od pana Jana Boštíka, místopředsedy městské rady Klubu českého pohraničí v Plzni, který slavnost zahajoval, jsem se dozvěděl, že vlastní popraviště je rovněž v prostoru pivovaru blízko vodárny. O tom jsem už sice slýchával, ale nevěřil jsem tomu. Podle literatury měl být Kozina pohřben v blízkém kostele, což mohl být kostel sv. Jiří v Doubravce patřící cisterciákům. Avšak ti o tom nic neví.
K důstojnému významu vzpomínky přispělo pět účastníků v chodských krojích, dva muži a tři ženy, dále dva praporečníci s praporem Klubu českého pohraničí a chodským, kteří postáli jako čestná stráž před pamětní deskou.
Po uvítání účastníků, pak požádal pan Boštík kronikářku Zdenku Lenhansovou o "pohlazení českým veršem" - recitaci básně s obsahem povzbuzujícím český národ. Poté paní Věra Drobečková přednesla pietní vzpomínku na Jana Sladkého Kozinu. Mám zato, že nebude na škodu si připomenout stručně historii Chodů a Jana Sladkého Koziny, tak jak ji paní Drobečková přednesla. Cituji:
"Vážení přátelé, vítám vás na setkání u příležitosti výročí popravy Jana Sladkého Koziny, která byla 28. listopadu 1695 v tak zvané době temna po Bílé Hoře. Jana Sladkého Kozinu si připomínáme proto, že to byl jeden ze známých kladných hrdinů naší české historie. Byl bojovník za práva Chodů, s láskou k pravdě a spravedlnosti. Postavil se na odpor vrchnosti. Kozina je také symbolem boje proti vlivu Němců u nás. V literatuře je námětem třeba u Vrchlického v Selských baladách nebo u Jiráska v díle Psohlavci, které bylo i zfilmováno. V tomto díle je celý příběh utkání Chodů. Chodové střežili české hranice, kde žili lidé svobodní a poddaní králi. Po bitvě na Bílé Hoře bylo však jejich území prodáno říšskému radovi Volfu Maxmiliánovi Lamingerovi, Chody zvaný Lomikar, který jejich práva neuznával, Chodové se rozhodně vzpírali. Odvážný Jan Sladký, zvaný Kozina naléhal na své spoluobčany, aby se svých práv domáhali řádnou cestou u vídeňského soudu.
Lamingerův správce se zmocnil násilím chodských pergamenů, které písemně potvrzují nároky Chodů a zničil je. Vídeňský soud proto chodská práva nepotvrdil. Dvě nejdůležitější listiny však uschovala Kozinova matka, a s těmi se vypravila deputace v čele s Kozinou do Prahy. Podplacený soudce nechal listiny zničit a protože Chodové odmítali přísahat věrnost vrchnosti, tři z nich, Kozinu, Hrubého a Ekla dali zatknout. Chodové doma se zatím vzbouřili a někteří byli postříleni. Kozina byl označen za iniciátora a odsouzen k trestu smrti. Na šibenici vyzval Lamingera na boží soud do roka a do dne. Popravy se povinně muselo zúčastnit několik desítek Chodů. Pro výstrahu však byly ostatky Jana Sladkého Koziny ponechány na šibenici delší dobu. O jejich uložení existují různé dohady. Po roce se Laminger opil na hostině a při slavnostním přípitku byl raněn mrtvicí a zemřel. Jak to bylo v realitě? Jan Sladký Kozina byl poměrně zámožný sedlák. Narodil se 10. září 1652, a v den popravy mu bylo 43 let.
Název Chod vznikl od slova chodit, což příslušelo pouze strážcům hranic. Až později se stala symbolem hlava vlčáka, neustálého doprovodu strážců hranic. Chodové jako strážci pohraničního hvozdu neobývali jen okolí Domažlic, ale pás táhnoucí se na jedné straně na Tachov a Přimdu, a na straně druhé směrem k Prachaticům. Nejstarší zprávy o nich sahají do 14. století a odtud byli panovníku oddanými privilegovanými poddanými. První glejt obdrželi roku 1325 od Jana Lucemburského. Jako strážci českých hranic signalizovali vpády nepřátel a v případě ohrožení budovali záseky, vybírali celní poplatky a kontrolovali vstupní glejty. Na to byli vybaveni zvláštními výsadami, platili nízké daně, robotovali nepatrně při svozu dřeva, měli právo nosit zbraň, měli širokou samosprávu s vlastním soudem, a směli lesů využívat k honitbě docela jinak než řada vrchností. Jejich význam jako strážců hranic však klesal s tím, jak bylo panství, na němž byli usazeni, panovníkem upravována různým vrchnostem. Jim zakazovali zejména lov v lesích, nutili je do roboty a vnucovali i vrchnostenské pivo. Už v letech 1556 až 1572 vedli Chodové z Domažlicka spor se zástavní vrchností, pány ze Švamberka.
Proti naším předkům si necháváme hodně líbit od naší vrchnosti, zastupitelů, poslanců a politiků. Pokud máme co jíst a peníze na zábavu, tak si necháváme prodat a ukrást nos mezi očima. Historie se opakuje a už se pohraničí a naše půda opět prodává cizincům, a cizinci, hlavně Němci zde v pohraničí investují pro budoucnost, budoucí pobyt. Klub českého pohraničí a Klub vyhnaných Čechů z pohraničí bojují za svá práva, čest a pravdivý výklad dějin. Jak dopadne náš stát, národ za pár let, nikdo neví. Myslím, že se budeme ještě divit. A ani v nejbujnější fantazii to nevymyslíme. Jakoby si nikdo netroufl řící před dvaceti lety, že bude naše společnost takováto a že spousta věcí fungovat nebude. Musíme se snažit, aby se vše to dobré, co si přejeme, uskutečnilo. Záleží to na každém z nás."
e jistě aktuální připomínat si českou historii, najmě boj Chodů za svá práva i chodskou tragédii. Bylo by záslužné, kdyby se příští slavnosti zúčastnilo více občanů naší vlasti, zejména mladých.
Známé rčení "opakování je matka moudrosti" bezesporu platí o české historii pro naše děti a vnoučata. Ale tu nezfalšovanou historii!
Ing. J. Pelíšek
Občas si v televizi vyslechnu pořad paní Jílkové "Máte slovo" s jejím šibalským mrknutím oka.
Sledoval jsem na příklad pořad "Máte slovo" k regulačním poplatkům ve zdravotnictví s účastí pana Ratha, primátora Mladé Boleslavi a dalších. Podle mého názoru paní Jílková řízení pořadu nezvládla (mírně řečeno), neboť připustila neustálé neurvalé narušování projevu pana Ratha se strany zejména primátora v případech, kdy se zřejmě jeho názory nehodily do záměru pořadu. A navíc, když paní Jílková viděla, že dochází argumenty proti panu Rathovi, použila invektiv vůči němu samotnému a obviňovala jej z neplnění slibů týkajících se jeho soukromí, jeho platu. Řízení pořadu se strany paní Jílkové nebylo objektivní, neboť se viditelně stavěla na stranu pana primátora a naopak byla patrna její snaha znevážit slova pana Ratha. Kromě toho využila několika málo názorů schvalujících poplatky, zatímco většina názorů prostřednictvím SMS byla negativních.
Obdobné probíhal další pořad "Máte slovo" týkající se našich bývalých pohraničníků, kterého se zúčastnili páni Hulík, Krček, Ryšavý a Žáček, kteří pohraničníky odsuzovali, a ing. Janda a dr. Richter, kteří je obhajovali. Nepochopil jsem účast pana Dolejše. Paní Jílková spolu s prvními čtyřmi jmenovanými ukázali naprostou neobjektivní jednostrannost. Nehorázností paní Jílkové bylo přerušování, a zasahování do řeči posledních dvou jmenovaných, kteří pravdivě informovali a objektivně obhajovali činnost našich bývalých pohraničníků. Téměř nikdy je nenechala domluvit. Zatímco příspěvky prvních čtyř jsme mohli vyslechnout celé, bez přerušení paní Jílkovou.. Svou "odbornost a inteligenci" prokázali projevovanou agresivitou, neslušností, arogancí, pomluvami a urážkami bývalých ochránců našich hranic.
Musím se přiznat, že pro mne jsou tyto pořady pouhou "žvanírnou." Je otázkou, jaký je jejich smysl. Zdá se, že v prvém uvedeném příkladu šlo o zdiskreditování pana hejtmana a nakonec celé ČSSD. Ve druhém případě (asi podle příkazu kohosi) pošpinit i za cenu lží bývalé pohraničníky. Doporučuji paní Jílkové i ostatním, aby si prostudovali např. knihu "Ve šlépějích Chodů", z níž by se dopodrobna poučili o celé historii Pohraniční stráže doložené příslušnými dokumenty a to počínaje vznikem Stráže obrany státu (SOS) zřízené vládním nařízením č. 270/1936 s platností od 31. října 1936 jako jednotný bezpečnostní sbor..
Jaké jsou z těchto pořadů dělány závěry? Zabývá se nějaký zodpovědný orgán výsledky (návrhy, připomínkami) těchto diskusí? Nikde jsem se o tom nedozvěděl. Nebo jsou pořádány s úmyslem „jen se občané vypovídejte, a bude klid" a my v TV máme o pořad postaráno, anebo TV chce demonstrovat, jakou máme u nás svobodu slova? To těžko říci, to by paní Jílková musela připustit názory obou stran.
Ing J. Pelíšek
Shlédnutí pohřbu Paumera, takřka státnického, a podle mého názoru spoluviníka vrahů, mne podnítilo k úvaze o jeho boji proti "komunistické totalitě" u nás. Naši pisálkové a "pravicoví představitelé" tento výraz neustále opakují. Ale dosud nic konkrétního jsem se dosud od nich nedozvěděl. Takže se to sám pokusím alespoň ve stručnosti učinit.
Hrdina Paumer spolu s Mašínovými tedy bojovali proti tomu, že jsme za čtyřicet let socialismu neměli bezdomovce, že mnohé podniky stavěly ubytovny pro své zaměstnance, kteří neměli kde bydlet, že nikdo nehladověl, že lidé dostávali byty zadarmo a platili nízké nájemné, že nebylo nezaměstnaných, že každý měl jistotu v zaměstnání, že každý pravidelně dostával plat, že naše podniky a zemědělství prosperovaly, že nedošlo k žádnému krachu bank, že nedošlo ke krachu ani jediného podniku, že stát nebyl zadlužen a měl každoročně vyrovnaný státní rozpočet, že jsme byli soběstační v potravinách, že jsme měli kvalitní potraviny, dokonce kvalitnější než na západě, že jsme měli dostatek laciných jeslí, školek, všem dostupné školy, že o opravy školek i opravy hraček ve školkách či jeslích se staraly patronátní podniky, že byla nízká kriminalita, že nedocházelo k demoralizaci národa, že naše zemědělství prosperovalo tak, že nám ho západ záviděl, že občané nebyli zadluženi, že každý měl jistotu ve splácení eventuální půjčky od banky, a to za pevnou a nízkou úrokovou sazbu, že nedocházelo k exekucím a bankrotům domácností, že jsme měli zadarmo kvalitní zdravotnictví, že se platila pouze jedna koruna za recept, že ceny byly stálé v celém státě, že jsme nemuseli posílat naše vojáky bojovat za cizí zájmy, že jsme vyváželi potraviny, strojírenské výrobky, investiční celky aj., že za 40 let socialismu se zvýšila několikanásobně výroba a národní bohatství, že asi 2,7 krát se zvýšila reálná úroveň příjmů obyvatelstva, a že Světová banka v r. 1990 hodnotila dosavadní vývoj naší ekonomiky kladně.
Tak tohle všechno bylo špatné! "Škoda", že takových Paumerů a Mašínů nebylo více, mohli jsme to, co máme dnes, tady mít už daleko, daleko dříve.
Ing. J. Pelíšek
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty,cz